Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Innocence - 5. Kapitola

28.05.2010 (16:30) • Midnight • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1504×

Bella:

„Půjdeme se s Lucasem projít," řekla jsem a odešli jsme.
„Bello, chci se zeptat, jestli ke mně něco cítíš, já vím, že už jsem se tě na to ptal, ale já mám tě vážně rád," řekl spíše šepotem. Mám ho ráda, ale nevím, jestli to je to pravé. I když, proč to nezkusit, mám ho ráda, on mě taky, a když to nevyjde, nevadí.
„Ano Lucasi mám tě ráda," když jsem to říkala, rozzářily se mu oči a pomalu se ke mně přiblížil. Naše rty se setkaly, bylo to krásné. Po chvíli jsme se od sebe odtrhli, vlastně to nebyla chvíle, slunce už mizelo za obzorem. Rozhodli jsme se vrátit a říct ostatním že jsme spolu. Když jsme přišli, všichni už seděli v obýváku. Alice jim nejspíš řekla, že s nimi chceme mluvit.
„Takže, my vám chceme říct, že jsme se s Lucasem dali dohromady,"
„To je skvělé, už nebudeš sama," řekla Esme, byla opravdu šťastná.

Uběhlo pár dní, a Lucasovi zavolal starý přítel a pozval ho na týdenní lov. Ačkoliv jsem ho nechtěla pustit, nakonec jel. Hodně jsme se sblížili a já viděla i na něm, že se mu moc nechce.
„Ani se nenaděješ a budu zpět. Miluji tě Bells."
„Já tebe taky, bude se mi stýskat," zašeptala jsem. Políbil mě a odjel.
Ani jsem se nestihla otočit a už u mě stála Alice: „Hádej co, Edward se rozhodl vrátit!" zavýskala radostí. Když jsme došli do domu, už to všichni věděli a bylo poznat, jak šťastní jsou. Emmett si dělal legraci ze všech a všem zářili oči.


Edward:
Už jsou to tři dny, co mi volala Bella. Pořád musím přemýšlet, jestli se mám vrátit. Co mě děsí nejvíc je, že se chci vrátit jen kvůli ní. Co se to se mnou děje? Nic takového neznám, pořád na ni musím myslet. Ano vrátím se.


Bella:
Za hodinu se má Edward vrátit. Já se radši zdekuju do pokoje a nechám jim trochu soukromí. Dojdu k hifi věži a pustím svou oblíbenou písničku Claire de Lune. Slyším motor, bouchnutí dveří od auta a otevírání dveří do domu.
„Edwarde!" vykřikne Esme, „chyběl jsi mi."
„Ty mně taky," řekne sametový hlas, nejkrásnější co jsem kdy slyšela. „Ehm, chtěl bych mluvit s… Bellou."
Se mnou? Proč chce mluvit se mnou? Zvednu se a jdu do obýváku. Když ho uvidím, ztuhnu. To, to není možný, to je můj anděl. Ale jestli existuje tak není můj, na to nesmím zapomínat. Při pohledu do jeho karamelových očí by se mi podlomila kolena, kdybych byla člověk.
„Ahoj Edwarde," pozdravím.

Edward:
Z patra se ozýval Debussy, to by mě zajímalo, kdo ho poslouchá. Otevřu dveře od domu a hned se na mě všichni vrhnou. Teda ne všichni, Bella tady není. Já věděl, že se nemám vracet, určitě mě nechce vidět.
„Ehm, chtěl bych mluvit s… Bellou," jakmile jsem řekl její jméno, už slyším, jak otvírá dveře. Pomalu scházela schody a pak na mně upřela svoje oči. I když měly rudou barvu, byly nádherné. Úplně mě pohltily. Dívala se na mě zvláštním pohledem, a když si všimla, že nejsem schopný promluvit, řekla: „Ahoj Edwarde."
Když řekla mé jméno, cítil jsem se šťastný. Samozřejmě si toho všiml Jasper a v mysli měl otazníky.
„Ahoj," na víc jsem se nezmohl. Byla tak krásná, Rosalie proti ní byla ošklivé káčátko.
„O čem jsi se mnou chtěl mluvit?" zeptala se. Konečně jsem se od ní odtrhl a podíval se po ostatních. Nikdo tu však nezůstal, vůbec jsem si nevšiml, že tu nejsou.
Zase jsem se podíval na ni.

„Chci se ti omluvit, zničil jsem ti budoucnost, já…" Přerušila mě svým nádherným hlasem:

„Ne, tys mi nezničil budoucnost, tys mi dal novou. Teď jsem šťastná, ano sice se mi bude stýskat po Charliem, ale on to zvládne a časem bude šťastný. To mi stačí. Navíc mám teď tu nejlepší rodinu," dořekla a usmála se. Když se usmívá je ještě krásnější a to už je co říct.
To už ale do místnosti vpluli ostatní.

„Musíme si promluvit," řekl Carlisle, „myslím, že teď už se můžeme odstěhovat, Bella by určitě chtěla chodit taky mezi lidi." Cože? Bella už může mezi lidi? Vždyť je novorozená!
„Neboj synu, skvěle se ovládá. Je dokonce mnohem lepší než já," sdělil mi Carlisle v myšlenkách, všiml si totiž mého vyděšeného výrazu.
„Takže počkáme, až se vrátí Lucas a odjedeme odsud. Nejdříve všichni pojedeme na Aljašku a tam se domluvíme co dál," dokončil. Lucas? Proč budeme čekat na Lucase?
„Promiňte, ale asi mi něco utíká, Lucas?" zeptal jsem se.
„Ano, navštívil nás brzy po tom, co jsi odjel," odpověděl, „je to přítel Belly, odjel na lov."
Belly? Mé Belly? Ne, ona není má Bella. Bože co je to se mnou?
Jasper vycítil moje pocity, „Brácho, ty ses do ní zamiloval? To je úžasný! Vlastně Lucas… Ale ona ho nemiluje, má ho ráda, ale láska je podle mě silný slovo. Ale její pocity, od doby co jsi přišel, vůbec nechápu," domyslel si, ale potom začal přemýšlet o Alici, takže už mi nic neřekne. Že bych ji miloval? Ale to není možný. I když vysvětlovalo by to všechny moje pocity. Je to jasný, JÁ JI MILUJI. Ale ona mě ne.

Všichni zalezli do pokojů - jako každý večer. Usadím se na pohovku a chvíli přemýšlím nad tím, co mi řekl Jasper. Jenom nechápu, proč by s ním byla, když ho nemiluje. Ale jestli to je pravda, mám šanci. Ale jak by mě mohla milovat, když jsem jí zničil život, tedy teď už spíš existenci?
Ještě chvíli takhle uvažuji, ale pak ji jdu navštívit. Zaklepu.
„Dále," spíše zašeptá.
„Ahoj, jen sem si tak říkal, jestli by sis nechtěla popovídat. Vím, jak dokážou být noci nudné."
„Jasně, sedni si," řekne a já si poprvé prohlídnu její pokoj. Místnost je celá v světle modré barvě. Sednu si k ní na tmavě modrou sedačku a podívám se na ni. Ona se však na mě nedívá, vypadá to, že přemýšlí. Po chvíli na mě konečně pohlédne a v jejích očích vidím pocit, který jsem u ní ještě neviděl.

Autor: Midnight (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Innocence - 5. Kapitola: