Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Instinkt - kapitola pětadvacátá

14.08.2011 (12:45) • Regi • FanFiction na pokračování • komentováno 29× • zobrazeno 4554×

Kapitola pětadvacátá

To, co se teď ve mně právě odehrávalo, byla bitva dvou silných bouří. Strachu a žárlivosti. Donutit ho ode mě odejít, znamenalo, že si najde jinou ženu a dovolit mu zůstat… Možná měl pravdu, na tohle všechno jsem ještě nebyla připravená, ač jsem ho milovala.

„Prosím, řekni něco.“ Propletl svoje prsty s mými. „Miluju tě a vím, že ty miluješ mě.“

„Bojím se,“ špitla jsem a sklopila zrak na naše spojené ruce. Moje články prstů se mezi těmi jeho masivními ztrácely, ty mé však vynikaly svou bledostí nad jeho snědou pokožkou.

„Něco ti povím,“ zachraptěl. „Já se také bojím, mám strach, že bych ti mohl nechtěně ublížit, jsi tak křehká a já jen kupa svalů. Mám obavy, že k tobě nedokážu být dostatečně jemný a zraním tě. Ztratím tvou důvěru a ty ve mně budeš vidět toho hajzla jako na začátku. Budeš se mě stranit a odmítat mou blízkost.“ Zadíval se na naše prsty stejně jako já, přitáhl si je k ústům a políbil je.

„Nikdy jsem neměl takovou dívku jako ty. Všechny ženy, které mi prošly postelí, byly už zkušené milenky, nedalo se jim jen tak ublížit. Žádná z nich nebyla nevinná… Proč pláčeš?“ Zadíval se na mou uslzenou tvář, když jedna z mých slz skápla na jeho kůži.

„Já-já…“ nemohla jsem popadnout dech a vlastně ani nevěděla, jak bych to řekla. „Já nejsem nevinná, jsem špinavá…“

„Co, co to říkáš, Annie?!“ zděsil se.

„Pošpinili mě, Paule. O to jde. Říkáš, že jsem nevinná, ale to já nejsem a ty to moc dobře víš! Viděl jsi ty fotky. Já -“

„Annie, ty jsi pro mě ta nejčistější osoba, jakou jsem kdy poznal. Pšt… Neplakej, ani nevíš, jak mě bolí tvoje slzičky. Vyčítám si, že jsem tě nepoznal dřív a neochránil tě před vším špatným.“

„Paule…“

„Annie, já mám v mozku temno, nikdy dřív se mi nic takové nestalo. Vyhoď mě už odtud konečně!“ zavrčel nešťastně, ale já to nedokázala, to kvůli mně je teď v tomhle stavu. Mohlo mě napadnout, že když na něj utišující prostředky nepůsobí, tak že prášek na spaní s ním udělá toto.

„Ty mi neublížíš, slíbil jsi to,“ připomněla jsem mu. Pomalu jsem natáhla ruku a pohladila ho po tváři. Strach z toho, co se chystám udělat, mě ochromoval, drtil moje plíce a nutil mé srdce silně tlouct, až to bolelo.

„Neublížil…“ zopakoval tiše po mně a zadíval se do mých očí. „Tobě bych nikdy nedokázal ublížit, Annnie.“ Hlasitě polkl. „Miláčku, chtěl bych tě vidět -“ Chytil lem trička, co jsem měla na těle. Postupně mi docházelo, co má na mysli. Zastavila jsem jeho ruce v pohybu, stáhl je. „Omlouvám se, já nechtěl -“ Ani sám nevěděl co říct.

Ale tohle jsem musela udělat sama – nejistě jsem si překřížila ruce, pomalu si přetáhla tričko přes hlavu a položila jej vedle sebe. Paul zalapal po dechu a já si paží přikryla prsa. Tělem mi projížděl stud za zohavené tělo. Vím, že on už moje tělo viděl, když mě zachvátila nemoc, přesto…

„Nemusíš se schovávat. Jsi nádherná, Annie. Tolik nádherná…“ vydechl uchváceně. Jemným pohybem mi odsunul paži z těla a odhalil tak mé výrůstky na hrudi. Natáhl k nim ruce, ale zastavil se těsně před nimi. „Smím tě tam pohladit?“ zeptal se nejistě. Ruka se mu mírně zatřásla.

Nesměle jsem pokývala a čekala, co se stane. Sevřel moje prso v dlani, bylo tak malé oproti jeho tlapě. Palcem pohladil ztuhlou bradavku. Celou dobu mi hleděl do tváře, jako by hledal sebemenší stopu po odmítnutí, to ale nepřišlo. Moje tělo bylo tak strnulé, že nedokázalo nic, než vnímat ten dotyk celou svou částí.

Paul pohladil to sevřené místo. Růžový pahorek ještě více ztuhl, až to bylo nepříjemné. V tu chvíli jsem si nedokázala představit nic víc intimního, než by mohlo být tohle. Nejspíš proto mě zaskočilo, když mě položil na záda a lehl si na mne. Nepatrně mnou začala cloumat panika. Přišla jsem si zaklíněná a bezbranná. Jako by to vycítil a odsunul svoje těžké tělo z mého. Lehl si vedle mě, ale jeho ruka mě neopouštěla. Putovala po neviditelné cestičce od mé lícní kosti, mezi prsy dál dolu a zastavila se u kalhotek… Zděšeně jsem ucukla z nehybného ležení.

Srdce jsem měla až v krku a zprudka dýchala, jako by se mi nedostávalo vzduchu. Tohle, co mezi námi probíhalo, bylo až moc hříšné a osobní. Zachvátily mě pochybnosti z následujícího. Co když se to jemu anebo mně nebude líbit? Co když se mu to se mnou nebude líbit? A co když se to nebude líbit mně? Bude to bolet?

Rick mi vždycky říkal, že jsem moc krásná na to, abych dlouho zůstala sama a někdo nevyléčil moji ztrápenou duši. Prý po všem zlém musí přijít i něco dobrého…

„Annie, podívej se na mě.“ Sevřel mou bradu ve svých prstech a donutil mě otočit na něj hlavu. „Viděla jsi někdy nahého muže?“

Pokývala jsem hlavou. „Samozřejmě.“ I kdybych nechtěla. Tisk a televize to zaručí. Vlastně jsem spatřila i jeho, když ho lékař ošetřoval.

„Dotýkala ses ho někdy?“ zeptal se, jako by si nebyl jistý, zda mi takovou otázku může někdy položit. „Tady.“ Přejel si po vyboulenině mezi stehny.

Krev se mi začala hrnout do tváří. Sklopila jsem zrak a zavrtěla hlavou. Paul se jen chápavě usmál a pohladil mě po vlasech. Přesto polkl a mírně se zadrhl. „Annie, a víš, jak to tam dole u mužského funguje? Ne že, ale ono... to…“ zadrhl se v otázce, ale já ji naprosto pochopila.

„Myslíš rozmnožování?“

„Tak něco,“ pokýval hlavou.

„Osou rozmnožování člověka je přece pohlavní styk mezi mužem – samcem a ženou – samicí, který vyústí v těhotenství a posléze v porod.“ Něco v jeho tváři mi říkalo, že tohle zrovna na mysli neměl. „Samčí rozmnožovací soustava,“ ukázala jsem na jeho kalhoty, „se skládá z dvou hlavních orgánů - penisu a varlat. Oba orgány jsou uloženy mimo dutinu břišní. Spermie, mužské pohlavní buňky, jsou menší než samičí vajíčko a žijí asi dva týdny. Díky krátké době trvanlivosti musí být spermie produkovány po celou dobu pohlavní zralosti.“

Pak jsem dlaněmi ukázala na svoje nahé břicho a přejížděla si prsty po pokožce, kde se moje orgány nacházely. „Samičí reprodukční systém se rovněž skládá z několika částí – vaginy,“ zajela jsem na kalhotky a pak o kousek výš, „a dělohy, v nichž probíhá příjem spermatu a oplození vajíček z vaječníků, v nichž samotná vajíčka vznikají. K tomu je zapotřebí pohlavní styk, tedy úkon ztopořeného penisu muže do vaginy ženy,“ odrecitovala jsem naučenou část z učebnice. (viz. Wikipedie)

„Jo, tak nějak, ty můj hlupáčku,“ potvrdil mi s cukajícími koutky. „Spíš jsem měl na mysli, jak se muž dokáže vzrušit.“

„Erekce je -“

„Dost, miláčku,“ rozesmál se na celé kolo, „já vím, jak to celé funguje.“ Byl pobavený.

Zamračila jsem se na něj, nelíbilo se mi, že se mi směje. Popadla mě zlost. Všechna ta předešlá frustrace zmizela a já dostala chuť ho praštit. Ani nevím, co mě to popadlo, vrhla jsem se na něj, ale on mě chytil dřív, než jsem ho stačila praštit. Položil mě pod sebe a začal vášnivě líbat. Vzteky jsem nestačila popadat dech.

„Ani nevíš, jak se mi líbila ta část o tvém těle,“ zachraptěl, „když ses dotýkala sama sebe…“

„Ty jeden -“

„- samče?“ doplnil mě rychle a zadíval se na má prsa. Měla jsem tendenci si je skrýt před jeho pohledem, ale on mi to nedovolil. „Annie,“ zašeptal moje jméno sotva zřetelně, „pověz mi, k čemu slouží ty dva nádherné pahorky s růžovým hrotem na vrchu na ženském těle?“

Zmateně jsem se na něho podívala, ale on sledoval jen můj obnažený hrudník.

„Ženské prsy obsahují mléčné žlázy a tukovou vrstvu. Na prsech se nacházejí erotogenní zóny. Bradavka slouží ke kojení. Ňadra jsou citlivý orgán a procházejí běhen života ženy různými změnami, které jsou podmíněny hormony. Jedná se o období puberty, šestinedělí, během kojení a v přechodu…“

Celou dobu zaujatě pozoroval téma debaty, téměř nedýchal. Do stehna mě čím dál tím víc něco tlačilo. Stále mi držel ruce od sebe, abych se před ním nemohla skrýt. Pak se sklonil a políbil jizvičku pod prsem. Ztuhla jsem a obezřetně pozorovala každý jeho pohyb.

Rty se jemně dotkl mojí pokožky a přejel po ní, bylo to tak lehké, že jsem to skoro necítila. On si ten nepatrný dotyk naprosto vychutnával, zavřel oči a ze rtů mu uniklo zasténání. „Chtěl bych je tak vídat…“ zašeptal k mým ňadrům.

Nechápavě jsem se na něj podívala.

„Chtěl bych vidět tvá prsa, jak se mění z dívčích na ženská, jak by kojila naše dítě,“ dopověděl a přisál se rty na moji bradavku. Vyjekla jsem překvapením. Bylo to surové, ale nijak bolestivé. Upustil od jedné a věnoval pozornost té druhé, dokud nebyla stejně vlhká a tvrdá, jako ta předešlá. Odtrhl se od nich, uvolnil moje ruce a já najednou nevěděla, co s nimi.

Vzal jednu mou paži a od ramene až ke konečkům prstů ji obsypal polibky, nepřestal, dokud tak jeho ústa neochutnala celé mé tělo. Stehna, lýtka, ramena, bříško… Stěží mi docházelo, že je to velice příjemné. V podbřišku mi neznámě mrazilo a celou mě to rozechvělo. Najednou se zastavil u jediného místečka, které dosud neposkvrnil svými rty. Významně se podíval z mých kalhotek do mých očí a polkl. Prsty přejel po té bavlněné látce spodního prádla a já se odsunula z dosahu jeho dlaně a zavrtěla odmítavě hlavou.

„Ne, tam ne…“ Nemohla jsem dopustit, aby se jeho ústa dotýkala, tak špinavého místa. Doteď mě tam zdobila jizva  od pochvy až k hýždím.

„Jen tě tam políbím,“ zašeptal. „Takhle.“ Přisál se rty jemně na látku. Při jeho dotyku mi došlo, že mám z neznámých příčin mokré kalhotky. Zastyděla jsem se a chytila ho za vlasy, aby přestal. Ale až ucuknutí mojí pánve ho donutilo se ode mě odtrhnout. Škádlivě se na mě usmál, jako by byl sám se sebou spokojený.

„Přestaň, prosím,“ požádala jsem ho a málem se rozbrečela. Najednou mě obklopovalo tolik pocitů, které mi byly neznámé anebo dávno zapomenuté. Intimno, které nás obklopovalo, bylo tak osobní… Ve vzduchu bylo cítit Paulovo vzrušení, jeho touha a síla, jako by nikdy nebyl zraněný.

„Annie, já tě potřebuju,“ zaúpěl vzrušeně. „Potřebuju tě víc než kdy jindy. Chci, abys byla moje!“ Výhružně se odmlčel a já se zachvěla. „Ty se mě bojíš?!“

Na to jsem nedokázala odpovědět. Já měla strach ze všeho, hlavně z toho co přijde, ať ze slastných pocitů nebo z nečekané bolesti.

Paul se zvedl a moji pokožku najednou obklopila zima, jeho tělo mě už nehřálo. Hbitě se postavil a já po něm automaticky zvedla ruku. Jeho výraz byl nečitelný. Teď přeci nemůže odejít! Ani se na mě nepodíval a byl pryč z ložnice.

Skulila jsem se do klubíčka, obličej schovala v polštáři, abych zastavila vzlyky deroucí se mi z hrdla. V hlavě mi běhaly živé představy, jak teď hledá jinou ženu pro uspokojení svých potřeb.

Nečekala jsem, že by se ke mně mohl vrátit, asi proto mě lechtivý dotyk na zádech vyděsil. Až teď mi došlo, že Falco už dávno není v posteli. Zaskočeně jsem se podívala po Paulovi. Posadil se na kraj postele a já v jeho ruce zahlédla velký kuchyňský nůž s nabroušeným ostřím. Výkřik se mi zarazil v plicích.

<-- -->

Autor: Regi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Instinkt - kapitola pětadvacátá: