Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Internát pro upíry 9. kapitola

28.03.2011 (20:15) • EdMaDo • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1347×

Dlouhou dobu mi to s angličtinou nevydrželo, protože se mi hned začalo stýskat po Edwardovi. Je zajímavé, jak během pár hodin můžou v někom vzplanout takové silné pocity. Nevidím se s ním pár minut a strašně moc mi chybí. Připadám si jako malá planetka, kterou k sobě láka Slunce v podobě Edwarda. Bojím se, že pozná někoho lepšího, než jsem já - třeba taková Jessica. Emmett říká, jak moc je krásná, určitě se líbí i Edwardovi, a ona by kvůli němu opustila i Aarona. Nebo se taky můžu mýlit a Edwardovi se na mně líbí pouze má popularita a moc. Potřebuju společnost, abych zahnala tyhle myšlenky, Edward mě má opravdu rád, žádné lži, žádné využívaní, má mě rád takovou, jaká jsem. A já mám strašně moc ráda jeho.

Zvedla jsem se z postele a rozhodla se najít Angelu a naší partu. Netrvalo dlouhou a už jsem je slyšela, jak se smějí.
„Ahoj, Bells,“ pozdravili skoro nastejno.
„Tak tady si na nás konečně někdo udělal čas?“ zeptala se smíchem Tanya.
„Ahoj, jo, na vás si čas udělám vždy,“ odpověděla jsem a mrkla na ni.
„Stejnak víme, že tvoji pozornost jsme získali díky Edwardovi nepřítomnosti.“
„Jak víte, že je pryč?“
„Potkali jsme ho.“
„Aha,“ zamumlala jsem potichu.
„No tak, Bells, přestaň truchlit a pojď se s námi zasmát,“ vybídla mě Angela.
„Právě si tady popisujeme, jak Emmett dostal nakládačku,“ vysvětlil mi Mike.
„Jo, to vím, musela jsem ho ošetřovat. Kdybyste viděli, jak si dezinfikoval tu ránu na tváři.“

Zá celé odpoledne jsme hodně nasmáli, ani jednou jsem nepomyslela na ty hnusné myšlenky o Edwardovi. Večer jsme s Angelou zalezly do našeho pokoje a já jí vyprávěla o Edwardovi. Ona byla jediná, které bych řekla naprosto všechno - od trapasů až po ty nejintimnější chvilky, při kterých mi tváře zaplavila červeň. Ráno probíhalo jako každé jiné.

Angela mě kopala z postele, já nestíhala, snídani jsem do sebe rychle hodila a šla na vyučování, prostě klasický den, než sem přijel Edward. Jenom on tady scházel, a tak jsem většinu času přemýšlela, co asi právě dělá. Když už nacházel večer a já si dodělávala domácí úkoly, tak mi zazvonil mobil.

„Ano?“
„Ahoj, Bello.“ Byl to Edward.
„Edwarde,“ vydechla jsem překvapeně. „Co potřebuješ?“
„Slyšet tvůj hlas a oznámit ti špatnou zprávu.“
„Jakou špatnou zprávu?“
„Náš takzvaný výlet se prodlouží asi o den, nastaly tady nějaké komplikace.“
„Jaké komplikace?“
„Připadám si jako u výslechu. Nebude žádné: taky tě ráda slyším, nebo strašně se mi po tobě stýská?“
„To víš, že tě strašně ráda slyším a hrozně moc se mi stýská,“ řekla jsem se smíchem, ale zároveň upřímně.
„No nic, já budu muset už končit. Tak pá a strašně se na tebe těším.“
„Pá, také se těším.“
Tu-tu-tu-tu…

S myšlenkami u Edwarda jsem si dodělala úkoly a šla spát. Ráno mě budil Angellinin křik.
„Ale on tam vážně byl! Byl hnusný a chlupatý! Taky bys křičela,“ vymlouvala se Angela na pavouka.
„Jo, já bych křičela, ale tys ječela jako siréna,“ posmívala jsem se jí a byla naoko uražená.
„No ták, Bells, přinesu ti snídani ke stolu a vynahradím ti Edíkovu společnost. Ne doslovně! A kde vůbec je, neměl tady náhodou už být?“
„Nastaly prý nějaké komplikace,“ vysvětlila jsem Angele své trápení.
„Nějaký komplikace? To znamená, že buď má problém s bývalou, nebo něco kvůli čemu nemůže odjed.“
„Bývalá?“ zopakovala jsem vystrašeně. Nic nevím o jeho bývalé přítelkyni, co když má Angela pravdu?! K mé depresi týkající se Edwarda se připojila další ošklivá myšlenka. „Nic neříkej, nechci to slyšet,“ zarazila jsem ji, když se nadechovala k vysvětlení.

Na dveře nám zaklepala naše parta a vydali jsme se na snídani. Po cestě jsem pečlivě vysvětlovala, jak se Ang bála malého pavoučka, sem tam se moje vyprávění odchýlilo od pravdy, ale všichni se náramně bavili. Až na Angelu.

„A kdy se vlastně vrátí Edward?“ zeptala se Tanya s neskrývanou zvědavostí.
„Prý má nějaké komplikace,“ řekla pohotově Angela, měla jsem chuť ji uškrtit. Teď nebudu poslouchat nic jiného než bývalá přítelkyně.
„To snad ne?“ ozvala se většina holek z naší party.
„Jo, ale říkal, že se to týká Emmetta,“ rychle jsem si něco vymyslela.
„Tak to je ještě horší!“ vykřikla zděšeně Kate, všichni se na ni podívali zaraženým pohledem. „No co, tak se mi prostě líbí Emmett!“ Ulevilo se mi, že teď bude ve středu pozornosti ona a ne já.

Za námi se ozvala obrovská rána. Emmett stál za námi a pod nohami měl rozsypanou tašku.
„A do prdele,“ ulevila si Kate, byla celá rudá, až ladila se svou šálkou. Ani jsem nemrkla a zmizela s davem. Nastalo trapné ticho…
„Já… se jí… líbím?“ vykoktal ze sebe Emmett.
„Jé, Emme, vy jste se už vrátili?“ vykřikla jsem a šla k němu.
„Já se jí líbím?“ zopakoval Emmett znovu.
„Pojď, popovídáme si o tom někde jinde,“ znovu jsem ho vybídla, chtělo nějak ulehčit tuhle situaci. Nejlepší účinek bude, že ho odvedu. „A kde je Edward?“
„Ten tam musel zůstat. Já se jí vážně líbím?“ ptal se znovu, když jsme odcházeli od mé skupinky. Ohlédla jsem se po nich, jestli zaslechli tu část s Edwardem. Zaslechli, tvářili se čím dál víc zmateně, vyjeveně a naštvaně.
„Do prčic,“ ulevila jsem si po tichu.
„Co jsi říkala?“
„Proč tam Edward zůstal?“
„Protože tam má nějaké problémy,“ odpověděl, když jsme si sedli do společenské místnosti.
„Jaké problémy?“ vypálila jsem, aniž bych si to uvědomovala. Ta dvě slova mě za dnešek už pěkně napružila.
„No, neboj, nic vážného. Jen ho to asi dva dny zdrží.“
„Emmette, ptám se, jaké problémy?!“
„Nemůžu ti to říct, kdybych ti to řekl, tak mi Edward vezme mé figurky!“
„Takže jde o jeho bývalou?“
„Cože? Edward nikdy neměl bývalou! On byl hodný a vzorný hošan! Jen na tamté škole má fanklub, říkají si Edwordinky. On se s nimi snaží dohodnout, aby mu přestaly psát dopisy. Někdy mu přijde třeba šest dopisů denně! Jsou do něj úplně paf.“ Vzala jsem si mobil.

„Haló?“
„Edwordinky?“ zeptala jsem se hned, jak se ozval jeho hlas.
„Já toho Emmetta zabiju!“
„Nic mu dělat nemusíš. Udělal to pod větším nátlakem, než vyvíjíš ty.“
„Tomu se nemůže říkat nátlak! A neměl nic říkat, je to přece můj bratr!“
„Edwarde, proč jsi mi to hnedka neřekl. Já bych to pochopila, však i ty holky chápu. Ale ty musíš dělat tajnosti a já se tu můžu zbláznit strachy!“ Nastalo ticho a my se přestali překřikovat.
„Bello…“ řekl chraplaným hlasem. „Já… chtěl jsem ti to říct, ale nebylo to vhodné. Neboj, zítra už přijedu, brzo ráno odjíždím. Teď budu muset končit a vrátit se k ředitelce. Pá, a pamatuj na to, že tě miluju.“
„Hm… Také tě miluju, pá.“ Típla jsem to.

Panebože! On mi řekl, že mě miluje! A já mu to taky řekla! Bylo to tak automatické!

Prosíme komentáře... :) A slibujem, že další kapitoly budou přibejvat rychleji! ;) Doufáme, že se kapitla líbila Christina a EdMaDo ;*

Autor: EdMaDo (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Internát pro upíry 9. kapitola: