Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Isabella a E. A. Cullen - 3. kapitola - Bezpečnostní poradce

07.05.2011 (08:30) • astefany • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 2452×

3. kapitola - Bezpečnostní poradce

Dveře přední kanceláře se s rachotem rozletěly a současně odtud zaburácelo: „Slečno Swanová! Jste v pořádku?“

Lupič se znovu podíval na hodinky. „Dvě minuty, dvacet sedm sekund,“ zamumlal. „To se mi nelíbí.“

Isabella přestala zamračeně sledovat lupiče, otočila se ke dveřím a zakřičela: „Tady! Rychle, proboha!“

Tiše se ozval: „Slečno Swanová, snad se nebojíte? Ujišťuji vás, že se mnou…“

Zarazil se a bleskově ustoupil dozadu. Dovnitř se vřítili dva uniformovaní muži. Když viděl, že mají zbraň, okamžitě zvedl ruce do výše ramen.

Isabella s úlevou sklonila dosud napřažený stojan k zemi. Cítila, že se musí na chvíli opřít o zeď.

„Nestalo se vám nic, slečno? Nejste zraněná?“

Isabella si teprve teď uvědomila, co se všechno mohlo stát, a na okamžik to na ni dolehlo. Rychle se však vzpamatovala. Narovnala ramena a ujistila strážného: „Všechno v pořádku. Pánové, myslím, že jsme chytili pachatele, kterého hledáme. Tenhle pán se sem vloupal…“

„Dveře byly odemčené,“ přerušil ji.

Isabella ho neposlouchala. „Paklíčem otevřel zámek na registračce a hrabal se mi v peněžence.“

„Co vy na to, pane?“

Pachatel skromně pokrčil rameny.

Když jeden z bezpečnostních strážců postoupil o krok k němu, zvedl varovně prst.

„Pokud vím,“ řekl, „bezpečnostní předpisy vám přikazují počkat na policii.“

Oba strážci podrážděně vyjeli: „Vy tak někomu budete nařizovat, co má dělat!“

„Milej pane, radši se líp podívejte, kdo tady drží náramky!“

„O zbraních nemluvě,“ odpověděl zadržený, „to je další věc, o které si budeme muset – “

„Pánové, nechte toho, má pravdu!“ skoro vykřikla Isabella, aby ji bylo slyšet v rámusu, který se strhl. V jednom okamžiku hrozilo, že se strážci na neznámého vrhnou, a Isabella si vůbec nebyla jistá, jestli má větší strach o bezpečnosti šerifů, anebo o jejich zdvořile provokativního vězně. „Zvládli jsme to a podle předpisu máte čekat na policii.“

Oba strážci se jí jen neradi podřídili, ale zbraně nechali namířeny v ještě nebezpečnějším úhlu, než předtím. A neustoupili ani o krok. Isabella jen doufala, že jim objekt jejich ostrahy nezavdává žádnou příčinu k tomu, aby využívali svá velmi omezená a přesně stanovená práva.

Ale ani zloděj zřejmě nechtěl znečistit Isabelle její koberec krvavými skvrnami. Ani se nehnul, jen pootočil hlavu k oknu, když zaslechl zdálky slabý zvuk policejní sirény, a suše řekl: „Už je tady máme. Tak vidíte, pánové, celá ta komedie byla úplně zbytečná. Vlastně –“

„Co se tu, sakra, děje? Swanová, víte, kolik je hodin? Víte, co se stalo s člověkem, co mě naposledy vzbudil ve tři ráno?“

Při zvuku toho hlasu sebou Isabella trhla. Ne kvůli tomu, co říkal, jen ji znovu zaskočila jeho impozantní síla. Hlas, který burácel chodbami a spolehlivě probudil všechny, kdo měli tu smůlu, že spali ještě o tři patra výš, mohl patřit jen jedinému člověku.

Billy Black měřil asi metr osmdesát a vážil něco málo přes sto dvacet kilo. Jak už jeho hlas naznačil, byla to v každém ohledu impozantní osobnost. Jednou kdosi poznamenal, že připomíná Jindřicha VIII. Billy si okamžitě nechal narůst plnovous, aby se ještě lépe „vpravil do postavy“. Teď stál na prahu kanceláře v obrovité bílé košili s rozepnutými francouzskými manžetami, kterou měl přehozenou přes kalhoty od tmavého obleku a strašně se mračil. V místnosti bylo okamžitě hrobové ticho.

Lupič promluvil první. „Dobré ráno, pane Blacku. Mrzí mě, že jsme vás vzbudili, ale nemohl jsem tomu zabránit.“

Black se podíval na zadrženého a jeho hrozivé zachmuření se jako zázrakem změnilo v překvapený údiv. „Vy?“ řekl a hlasem plným respektu a uznání dodal: „Páni, tak jste to zmákl, že jo?

„Zmákl,“ souhlasil zadržený a pak se s lehkým úsměvem podíval směrem k Isabelle. „I když ne úplně bez chyby, to musím přiznat. Vaše zástupkyně byla trochu pohotovější, než jsem čekal. Ale jinak…“ Už už je se chystal stáhnout do kapsy, ale zarazil se s tázavě zvednutým obočím se podíval na strážce. „Dovolíte, pánové?“

Bily Black jim netrpělivě pokynul. „Proboha, dejte ty bouchačky pryč. Tohle přece není žádný western.“

Strážci sice zdráhavě uposlechli příkaz, ale nespustili ostražité pohledy ze svého vězně, který si sáhl do kapsy saka a vytáhl odtud tenkou obálku.

„Tohle bude asi vaše,“ řekl a podal obálku Blackovi.

Billy Black se podíval do obálky a zpět na jejího doručitele. S pobouřeným úžasem vytáhl z obálky hodinky. „Moje rolexky! A můj prsten! A…“
Tvář mu mrtvičnatě zrudla vztekem a vzápětí chorobně zezelenala, jak postupně objevoval další předměty v obálce. „Tyhle papíry jsem měl v sejfu ve zdi. Byly tam taky dluhopisy a úvěrní listy…“

„Jsou tam pořád,“ ujistil ho. „I bezpečnostní kódy počítačů a vaše osobní bankovní informace. Použil jsem šperhák,“ dodal. „Zrovna tak jsem mohl přes počítač změnit hlavní kódy, ale na co? Potvrdilo by se jen to, co už víme.“

Znovu sáhl do kapsy, vytáhl několik dalších obálek a po jedné je Billymu vracel. „Obsah hotelového sejfu. Bezpečnostní schránky číslo 33, 41 a 112. Obsah příručního sejfu. Přepočítejte si to, prosím.“

Billy Black vypadal jako člověk, který právě dostává v pravidelných intervalech rány do žaludku. Každá další obálka znamenala novou ránu. Isabella přesně věděla, jak mu je. Hlava se jí točila a kolena podklesávala. Musela se opřít o stůl. Chtěla někoho požádat, aby jí to vysvětlil, ale hlas jí přeskočil. Ve zmatku, který jí vířil hlavou, zaslechla nový hlas.

„Volali nás, že se tady něco děje.“

Ve dveřích stáli dva uniformovaní policisté a detektiv. Isabella poznala detektiva Clearwatera, který jim pomáhal vyšetřovat nedávné vloupání. Chtěla mu odpovědět, otevřela ústa, ale hlas jí znovu selhal.

Vůbec to nevadilo, protože detektiv mezitím našel odpověď sám. Uviděl hezkého zloděje a v očích měl rázem nejvyšší uznání. Trochu znechuceně řekl: „Vy. To jsem si mohl myslet.“

Odpověděl mu úsměvem a znovu skromně pokrčil rameny.

Isabelle se konečně vrátil hlas. „Vy!“ vybuchla a vrhla se k němu. „Copak nemáte jméno? Kdo jste?“

Zašklebil se, což Isabella ještě víc rozzuřilo. Obrátila se na Billyho Blacka. „Co se tu děje? Kdo je ten člověk?“

Nesnadno, ale přece jen se Blackovi podařilo odtrhnout oči od obálek, které převracel v rukou. Bylo na něm vidět, že se o něho ještě stále pokouší šok, který vzápětí střídá hluboký obdiv. Nakonec se však se situací jakž takž smířil a už téměř vyrovnaně Odpověděl: „Uklidněte se, slečno Swanová. Seznamte se s E. A. Cullenem, naším novým bezpečnostním poradcem.“

„A také,“ doplnil suše detektiv Clearwater, „jedním z nejproslulejších lupičů na východním pobřeží.“

Děkuji všem, co mi tuto kapitolu již okomentvali a i těm, co mi ji teprve okomentují. Budu ráda za jakékoliv připomínky, samzřejmě ale taky za pochvalu :o)

Předchozí kapitola Následující kapitola

Autor: astefany (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Isabella a E. A. Cullen - 3. kapitola - Bezpečnostní poradce: