Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Isabella a E. A. Cullen - 4. kapitola - Vysvětlení pro slečnu Swanovou

16.05.2011 (07:15) • astefany • FanFiction na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 1562×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

4. kapitola - Vysvětlení pro slečnu Swanovou

„Jak se ti vede, E. A.,“ zeptal se detektiv Clearwater.

„Ujde to, Harry. Jak se máš ty?“

„Dělám, co můžu.“

„Mimochodem, dost se mě dotklo, že omezuješ moji proslulost jenom na východní pobřeží. Minule jsi říkal, že jsem byl nejslavnější lupič v celé zemi.“

„To víš, kamaráde, časy se mění. Dneska, když se chceš udržet, abys pracoval dvakrát tolik.“

Isabella  si nebyla jistá jestli se jí to nezdá.

„Prosím vás,“ řekla chraptivě. Pak znovu hlasitěji: „Prosím vás!“

Oba muži se na ni podívali. Black, který zachmuřeně přepočítával peníze v obálkách, se jen otráveně zamračil.

Isabella se zeptala: „Jsem asi jediná, kdo vůbec neví, o co tady jde, nemohl by mi to někdo vysvětlit? Tenhla pán byl zadržený v mé kanceláři, když se  pokoušel ukrást moji peněženku a mě by zajímalo, jestli toho… toho… lupiče zavřou!“

Black, Cullen a Clearwather se na sebe podívali. Black se znovu zabral do počítání peněz. Clearwather pokrčil rameny.  Culen, se  svým nevinným úsměvem, se obrátil k ní a řekl: „Omlouvám se, že jsem vás tak vylekal, slečno Swanová, ale opravdu jsem nečekal, že tady v tuhle dobu na někoho narazím. Vedení hotelu si u mě objednalo bezpečnostní kontrolu budovy. Nejlepší způsoby kontroly v tomto případě je, že hotel zkusíte sama vykrást.“

Black s těžkým vzdychnutím zvedl oči od obálek. „Všechno to souhlasí. Podkroví, pokoje hostů, pokladna, sejf. Neprošvihl jste nic, viďte?“

„Jednu věc ano,“ ozva se detektiv Clearwather. Vrazil si ruce do kapes, pohupoval se na patách a chvilku vychutnával jejich překvapení.

„Ústup.“

„Zvládl bych ho taky,“ ujistil ho Cullen se zdviženým ukazovákem. „A chtěl jsem si tu ještě ukrást pusinku.“

Black i Clearwather se překvapeně podívali na Isabellu, která cítila, jak nezadržitelně rudne a srdce jí buší až v krku. Znovu cítila horký dotek rtů a závan vůně, zvláštní rozechvění, které ji tehdy probudilo. Ale v tu chvíli se Cullen  výmluvně podíval na čokoládovou pusinku, která dosud ležela na kraji jejího stolu.

Isabella na něj dostala znovu zlost. Kdo si myslí, že je? Jak si to může dovolit?

Detektiv Clearwather se zasmál a zamířil ke dveřím: „Já to věděl, že tě jednou dostane ženská. Hoši, jdeme napsat zprávu. Brzo se uvidíme, E. A.“

„Určitě,“ odpověděl Cullen, ale se zvláštním, vesele pobaveným výrazem přitom pozoroval Isabellu.

Billy Black se obrátil na strážce: „Vám, pánové, také děkuji. Teď nás omluvte, ale…“

„Ještě okamžik, když dovolíte, pane Blacku.“

Cullen přistoupil ke strážcům, kteří ho stále ještě pozorovali se špatným nepřátelstvím. Isabella se jim nedivila. Ještě před deseti minutami byl tento muž jejich vězněm – a najednou se chová jako jejich šéf.

„Není někdo z vás náhodou vedoucí noční směny?“ zeptal se Cullen.

Strážci se na sebe podívali, jako by se rozhodovali, zda mu mají odpovědět.

„To by měl být Johnny Cannon,“ řekl nakonec jeden z nich. „Určuje rozmístění.“

Cullen svraštil obočí. „Na nouzové volání od zástupce ředitele uprostřed noci vedoucí ani neodpoví?“

„Je to tady tak zorganizováno -“

„Mám dojem, že se to bude muset trochu pozměnit. Vyřiďte, prosím, panu Cannonovi, že se se všemi třemi vedoucími směn sejdu v deset ráno. To je zatím všechno.“

Oba muži se pro jistotu podívali na Blacka, aby jim potvrdil, že je to pravda. Ředitel téměř neznatelně kývl. Jeden ze strážců zamumlal: „Ano, pane,“ a potom oba odešli.

Billy Black řekl s výrazem obdivu a znechucení zároveň: „Pane Cullen, váš styl se mi nelíbí, ale svému řemeslu rozumíte, to musím uznat. Jste přijat.“

Cullen přikývl, jako by ho to vůbec nepřekvapilo. Reorganizaci oddělení v deset ráno už přece dohodl.

Isabella pozvedla obě ruce, jako by ho to vůbec nepřekvapilo. Reorganizaci oddělení v deset ráno už přece dohodl.

Rozvažovala každé slovo, snažila se být maximálně objektivní. Copak opravdu všichni ztratili rozum? Ale jsou tři hodiny ráno, možná jí něco uniklo, něco přeslechla.

Zeptala se: „Ráda bych věděla jedno. Je tenhle pán lupič nebo odborník na bezpečnost?“

Cullen se na ni usmál: „Jde o to, že právě lupiči jsou nejlepší bezpečnostní odborníci.“

Ještě nikdy nepotkala nikoho s tak svůdným úsměvem. Kdožvíproč si teď vzpomněla na stříbrný měsíční paprsek na vodní hladině. Cítila, jak se jí lehce zrychlil tep a všechny smysly jako by se probudily.
Isabella raději rychle uhnula pohledem. „Vy chcete zaměstnat zločince, aby nám zkontroloval a zreorganizoval náš systém?“ ptala se tiše šéfa.

Black na okamžik znejistěl. „Pan Cullen, pokud vím, už dávno nepraktikuje, ehm, problematické stránky své profese. Je to řádně zaregistrovaný podnikatel a několik policejních oddělení s celostátní působností nám na něj dala nejlepší doporučení. Velký rozhovor s ním také vysílala televize.“ Billy Black začínal být podrážděný. „Nemyslíte si, doufám, že jsem ho sem pozval, aniž jsem si předem prověřil jeho doklady a doporučení?“

Isabella se nadechla a řekla: „Pane Blacku, víte, že s vašimi názory obyčejně souhlasím - “

„Což je od vás velmi moudré, zlatíčko.“ Tím byl pro něj rozhovor skončen a obrátil se na Cullena. „Až se vám to bude hodit, zastavte se zítra ráno v mé kanceláři. Bude připravená k podpisu naše smlouva. Podmínky zůstávají stejné, jak jsem se dohodli. Pokud teď nechystáte žádná další  překvapení, zkusím dospat, co jsem zameškal.“

Ve dveřích se ještě otočil a dodal: „Abych nezapomněl, ode dneška budete pracovně podřízen slečně Swanové. Spolupracuje s bezpečnostní službou na těch vloupačkách a podá vám nejčerstvější informace o tom, co jsme zatím zjistili. Dobrou noc.“

Zatím co Isabella na něj užasle zírala, zavřel dveře a odešel.

E. A. Cullen si mezitím sedl na roh stolu nedbale, pohupoval jednou nohou a uznale až skoro přátelsky si ji prohlížel. „Jak vidím,“ poznamenal, „sociální výhody v novém místě už mi začínají.“

Aby se vypracovala na místo zástupkyně ředitele jednoho z nejluxusnějších hotelů na atlantském pobřeží, a to v šestadvaceti letech, nemohla si Isabella Swanová v žádném případě dovolit nedostatek rozhodnosti. Také nebyla zvyklá fňukat nad věcmi, se kterými stejně v danou chvíli nemohla nic udělat. Byla schopná, rozhodná a výkonná. Jediným, ani ne snad nedostatkem, spíš taková roztomilá tečka na seznamu jejích dokonalých schopností, byla její nemotornost. Po žebříčku úspěchů se však vyšplhala pernou prací a díky svým řídícím schopnostem. Teď jí její nadřízený dal na starost tohohle člověka – vlastně tento projekt, opravila se v duchu. Ačkoliv do té spolupráce vůbec nemá chuť a ukončí ji tak brzy, jak jen to bude možné, v tuto ranní hodinu se s tím nedá nic dělat. Musí zvládnout situaci.

Nevzrušeně řekla: „Být vámi, pane Cullene, ještě bych o žádných sociálních výhodách nemluvila. Za prvé se docela dobře obejdu bez vašich puberťáckých her na lupiče a četníky. Za druhé, kdyby to bylo na mě, vůbec bych vás na tu práci nepřijala. Takže vám radím, abyste se na novém místě zase tak moc nezabydloval.“

„Pracujete vždycky tak dlouho?“ chtěl vědět. Její upozornění se ho zřejmě vůbec nedotklo. Trochu ji to rozzlobilo a zamračila se. „Proč vás to zajímá?“

„Jako informační materiál,“ vysvětlil jí. „ Když mám navrhnout účinný bezpečnostní plán, potřebuji vědět, kdo, kde a v kolik hodin pravděpodobně bude. Ideální by bylo celé tohle křídlo na noc zamykat a napojit na monitorovací systém až do druhého dne do rána.“

Omlouvám se, že jsem kapitolku přidala do administrace později, než jsem slibovala. Proto bych jí chtěla věnovat všem, co na ní čekali a LELIENTUNCE.

Děkuji všem, co si tuto kapitolu přečetli. A zvlášť předem děkuji těm, kteří mi nechali i nějaký komentář, třeba s tím, co vylepšit.

Co nejdříve přidám další kapitolu, slibuju. :o)

Předchozí kapitola Následující kapitola

Autor: astefany (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Isabella a E. A. Cullen - 4. kapitola - Vysvětlení pro slečnu Swanovou: