Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Isabella a E. A. Cullen - 6. kapitola - Špatné ráno

05.06.2011 (16:15) • astefany • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 1820×

6. kapitola - Špatné ráno

Její sekretářka Polly přiběhla s hrstí papírků s různými vzkazy a s tváří zrůžovělou takovým vzrušením, jaké mohl vzbudit jen jediný člověk.

„Už jste ho viděla?“ ptala se bez dechu. „Nového šéfa bezpečnosti?“

Isabella si zamračeně pročítala vzkazy a zprávy.

„Poradce,“ opravila stručně sekretářku. „Jen poradce a bude tady jen velmi krátce.“

Kancelář Isabelly neměla výhled na oceán – takové vymoženosti byly vyhrazeny jen platícím hostům. Její okno nabízelo impozantní pohled na megatunovou jednotku klimatického zařízení a několik tmavě zelených odpadkových kontejnerů. Každé ráno, když Polly stavěla na stůl kávu pro Isabellu, nikdy nezapomněla v její kanceláři vytáhnout žaluzie. A každé ráno, sotva si nalila první šálek kávy, Isabella žaluzie stáhla.

I teď si položila vzkazy na stůl a šla si nalít kávu.

„Ach jo,“ ozvala se z vedlejší kanceláře zklamaně Polly. Pak se zamyslela. „Co se dá dělat, tím spíš bychom si měly užít jeho společnosti, dokud ho tu máme. Nepřipadá vám báječný? Trochu jako James Bond?“

Isabella stáhla žaluzie. „James Bond je filmová postava.“

„To já vím,“ odpověděla Polly uraženě. „Zkrátka tady před chvílí byl. A chtěl vědět, jestli by s vámi mohl dnes poobědvat. Napsala jsem vám ho na jednu.“

Isabella roztřídila vzkazy do tří hromádek: naléhavé, důležité a ty, které musí vyřídit někdo jiný. „Tak ho zase škrtněte. Spojte  mě, prosím, s vedoucí úklidu a zeptejte se pana Blacka, v kolik hodin bych s ním dnes mohla mluvit.“

Polly jí se zřejmým potěšením sdělila: „Má tam pana Cullena a objednali si snídani, takže to asi bude chvíli trvat. Hned vám vytočím ten úklid. A nezapomeňte na schůzku s personálem v jedenáct.“

„No nazdar,“ říkala si Isabella, když za sebou Polly tiše, ale pevně zavřela. Úplně na to zapomněla. Schůzka s personálem začíná za třičtvrtě hodiny. Takže stihne vyřídit alespoň naléhavé vzkazy. A proč by jí vlastně mělo vadit, že ji Billy Black nepozval na snídani společně s E. A. Cullenem?

Nejvíce ze všeho ji ale rozčilovalo, že ať se ve své kanceláři podívala kam chtěla, všude jí něco připomínalo jeho vpád minulé noci. Jeho drzý úsměv, jantarové oči, dlouhé štíhlé prsty… vůni máty. A působilo to na ni jako série jemných, rozechvívajících a ne tak docela nepříjemných elektrických šoků.

Vedoucí úklidu měla celý seznam stížností – od chybějících prostěradel, která nedodala prádelna, až po závěsy, které hosté v pokoji číslo 215 svázali do uzlů. Každý problém se musel seriózně projednat a rychle vyřešit, protože úklid byl hned po kuchyni nejdůležitější částí provozu. Jen zavěsila sluchátko, volala znovu Polly, že má na vedlejší lince Felixe Kellera, šéfa bezpečnosti hotelu. Isabellu to nepřekvapilo, protože dvě ze tří hromádek byly od něho.

„Poslyšte, slečno Swanová, měli bychom si promluvit o tom takzvaném bezpečnostním poradci.“ Felix vždycky nazýval věci pravými jmény. I teď jeho slova přesně vystihovala situaci.

„Víte už, co udělal včera v noci? Víte to?“

„Vloupal se do hotelového sejfu, do podkroví, do pokladny a do pokojů několika hostů,“ odpověděla.

Felix se překvapivě zarazil. „A to má něco dokázat? Tím nás chce omráčit? Něco vám řeknu. Tihle frajeři s jejich dětinskými triky, a že jsem jich viděl hodně, věřte mi...“

„Naprosto vás chápu, Felixi -“

„Prosím vás, nechte si to chápání, anebo ať se ten váš vymóděný poradce radí s někým jiným. Já mu nevěřím, slečno Swanová, a nemusíte být zrovna odborník na bezpečnost, abyste pochopila proč.“

„Máte pravdu,“ řekla Isabella. „Došla jsem k úplně stejnému závěru včera v noci, když jsem ho přistihla ve své kanceláři, jak prohledává mou peněženku.“ Tentokrát bylo překvapené ticho na druhém konci drátu ještě delší.

„Tak vidíte,“ řekl ostře. „Takže chápete, o co mi jde. Upozorňuju vás, že s tímhle člověkem ještě budou trable. A jestli si myslíte, že budu sedět na zadku a čekat na jeho rozkazy, dočkáte se možná velkého překvapení.“ Druhá telefonní linka na jejím stole začala blikat.

„Právě o tomhle si teď potřebuju promluvit s panem Blackem. Uvidím, co se dá dělat, a pak se zastavím vás, ano?“

Ukončila hovor s trochu zlomyslným uspokojením. Aspoň nebude jediná z personálu, kdo bude mít námitky proti nejskvělejšímu panu Cullenovi. Navíc vůbec neuškodí mít na své straně šéfa bezpečnosti.

Ale pocit vítězoslávy se rychle vytratil, když zmáčkla knoflík na telefonu a vzala si nový, neodbytně blikající hovor. Volal vedoucí kuchyně, který byl posledních šest týdnů na nervy z nového hlavního kuchaře.

„Ten chlap je nemožnej!“ zuřil Mike Rinshaw.

„Teď, když už před deseti minutami jsme měli mít všechny pokrmy na stolech, mi Paul řekne, že tu paštiku prostě nemůže udělat bez dovážených černých oliv! A sám si ji na ten jídelníček dal! Už se na tom dávno mělo dělat! Slečno Swanová, řeknu vám, že nevím, jak dlouho tohle budu snášet. Polovina číšníků chce dát výpověď -“

„Já vím, Miku,“ uklidňovala ho Isabella. „Ale pokud jsem slyšela, všichni velcí kuchaři jsou prý takhle temperamentní…“

Chtěla říci ještě něco, ale ztratila souvislost, když vzhlédla a ve dveřích uviděla stát E. A. Cullena.

Měl na sobě plátěné kalhoty barvy khaki a bledě modrou košili u krku rozepnutou. Husté světlé vlasy se mu leskly a v očích měl pohodu. Z rozhalené košile mu vykukovala vypracovaná hruď. Polkla a snažila se rozpomenout, kdy naposledy potkala někoho tak okouzlujícího.

„Ten chlap si myslí, že je poslední naděje amerického národa!“ vztekal se Mike. Isabella se rozmrzele přinutila myslet na to, co jí říká.

„Jisté je, že hotel Boheme měl pět hvězdiček dávno předtím, než si to sem on přihasil a bude mít ještě dlouho potom, co odprejskne! Pokud jde o mě…“

„Promluvím s ním,“ slíbila mu Isabella. „Uklidněte se a nechte to na mě.“

Ikdyž si nebyla úplně jistá, jestli už skončil i vedoucí kuchyně, zavěsila.

„Dobré ráno, andílku,“ řekl E. A. Cullen. Vypadal až provokativně odpočatě a zřejmě také dobře snídal. Isabelle kručelo v žaludku.

Vzala si zápisník a začala hledat tužku.

„Promiňte, pane Cullene, ale teď na vás nemám čas. Musím na schůzku.“ A když budu mít jen trochu štěstí, pomyslela si, až se vrátím, už tady nebudete zaměstnaný.

Vytáhla zásuvku, ale žádná tužka tam nebyla.

Cullen řekl: „Já vím, stavil jsem se, abych vás tam doprovodil.“

Překvapeně se na něj podívala. „Vy tam jdete?“

„Billy si myslí, že bude nejlepší, když poznám vedoucí všech oddělení právě tam. Zároveň prý získám alespoň přehled o tom, jak to zde chodí.“

Možnost promluvit si soukromě s panem Blackem o posledním přírůstku na výplatní listině tímto odpadá. A už mu dokonce říká Billy, zaznamenala otráveně.

Práskla zásuvkou zpět a otevřela další.

„Nepotřebuju doprovod.“

„Ale já možná ano. Jsem tu nový, nevím, co a jak, chápete.“

Práskla i s další zásuvkou.

„Mě se vůbec nezdá, že byste měl nějaké potíže se sbližováním. Snídal jste s šéfem, viďte?“ Mlaskl jazykem, jako by ji chtěl jemně pokárat.

„Slečno Swanová, snad nežárlíte? To bych si o vás nebyl pomyslel.“ Isabella nechala hledání tužky a vstala. Půjčí si nějakou od Polly.

„Pane Cullene, můžete si být jistý, že kdybych chtěla na někoho žárlit, pak určitě ne na veřejného kriminálníka.“

„Promiňte, nerozuměl jsem.“ Bylo vidět, že se baví. „Už mi říkali všelijak, ale veřejný ještě ne.“

Udělal krok dopředu a než stačila uhádnout, k čemu se chystá, natáhl ruku a přímo za uchem jí vytáhl tužku, kterou tak usilovně hledala. S úsměvem se zeptal: „Nehledala jste tohle?“

Srdce se jí překvapením rozbušilo, ale ovládla se a klidně se zeptala: „Čím to je, že kdykoliv se objevíte, hned se mi všechno možné začne ztrácet?“ Vesele se zašklebil.

„Jedině shoda náhod.“ Popadla tužku a vyrazila ke dveřím.

„Přece tu nenecháte svou peněženku?“ Ostře se na něj podívala.

„Je na bezpečném místě.“

„V registrační skříni?“ Zamračila se.

„Je zamčená.“

Jeho zdvižené obočí jasně vyjadřovalo, co si o opatření tohoto druhu myslí a Isabella věděla, že má pravdu. Jak přesvědčivě dokázal včera v noci. Když si na to vzpomněla, znovu se rozčílila.

„Pane Cullene, všechno, co mám v peněžence, je vám plně k dispozici,“ řekla lhostejně a prošla kolem něho ke dveřím.

„Teď mě, prosím, omluvte.“

Srovnal s ní krok a když procházeli kanceláří sekretářky, Isabella přímo cítila v zádech Pollyin rozzářený pohled, jak sleduje, co nejdál může.

Na chodbě se zeptal: „Proč jste proti mně tak zaujatá?“ Krátce se usmála.

„Copak vy to nechápete?“

„Zaujatá je možná špatné slovo. Možná…“ zamyslel se. „Možná se mě jen bojíte?“ Zvolnila krok a neuvěřícně se na něj podívala.

„Nebuďte blázen.“ Cullena tato myšlenka však zřejmě zaujala a líbila se mu.

„Ba ne,“ říkal si polohlasem, „ještě o tom pouvažuju.“

Přede dveřmi do konferenční místnosti se k němu Isabella otočila a řekla: „Pane Cullene, zjistíte, že většinu lidí, co vydělávají staromódním způsobem, štvou ti, co si na živobytí kradou. Budete si na to muset zvyknout.“

„Slečno Swanová,“ odpověděl se stejně hranou zdvořilostí jako před chvílí ona, „řeknu vám to ještě jednou – na živobytí si nekradu, naopak se v tom jiným snažím zabránit. Jsem teď na vaší straně – vím, že je pro vás možná těžké to pochopit, ale je to tak, a budete si na to muset zvyknout.“

Otevřel dveře do konferenčního sálu a s malou posměšnou úklonou jí dal ve dveřích přednost.

Omlouvám se, že jste na další kapitolu museli čekat déle. Doufám ale, že jsem to vynahradila tím, že tato kapitolka je zatím nejdelší, co jsem napsala.

Předchozí kapitola Následující kapitola

Autor: astefany (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Isabella a E. A. Cullen - 6. kapitola - Špatné ráno: