Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Isabella a E. A. Cullen 8. kapitola - Poslední slovo

03.07.2011 (15:45) • astefany • FanFiction na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 1257×

8. kapitola – Poslední slovo

Všichni už odešli, ale on stál u východu a přidržel jí dveře. „Dnes obědváme spolu, viďte, slečno Swanová?“

„Bohužel asi ne.“ Rychle prošla kolem a nedívala se na něj. „Mám přes oběd práci. Moje sekretářka to přesune na jindy.“ Přidala do kroku, aby dohnala Blacka.

Doufala, že pochopí, ale lidé s tak neotřesitelnou sebedůvěrou jako on mají zřídkakdy smysl pro jemné odstíny řeči a jejich význam. „Co tedy večeře?“ zavolal za ní.

Než mohla něco říci, odpověděl Billy Black za ni: „Dobrý nápad, večeře má volné. Ale ať to není moc pozdě. Nemám rád, když to mí zaměstnanci táhnou dlouho do noci. Snižuje to pak další den jejich soustředěnost a výkonnost.“

Překvapením zůstala stát, zatímco Blackova záda se před ní vzdalovala k výtahu. Zmáčkl tlačítko. Otočila se na Cullena, ale zahlédla jen, jak se opírá o rám dveří, a vesele se na ni šklebí. V tu chvíli se otevřely dveře výtahu a měla co dělat, aby doběhla včas, než se zavřou.

Ve výtahu s nimi jeli dva hosté. Isabella se na ně usmála a pak se dívala přímo před sebe. Když vystoupili, řekla: „Pane Blacku, to jste nemusel.“

Překvapeně se zamračil. „Co?“

„Nemusel jste panu Cullenovi říkat, že k večeři bývám volná a domlouvat mi s ním schůzku! Ještě si bude myslet, že snad vůbec nechodím do společnosti.“

Ostře to zamítl. „Kdo se stará o váš společenský život? Tohle je pracovní záležitost.“

„Třeba nemám chuť jít s ním na večeři.“

„Proč byste s ním nemohla jít povečeřet? Je to příjemný mladý muž, čistý a dokonale upravený. Dnes ráno jsem s ním posnídal a mohu vás ujistit, že rovněž u stolu se umí chovat perfektně.“

Podezíravě se na ni podíval. „A odkdy připouštíte, aby vám cokoli bránilo v plnění vašich pracovních povinností? Nebo se snad mezi vámi a Cullenem stalo něco, o čem bych měl vědět?“

„Ne, to ne!“ vyrazila podrážděně a slabě zrůžověla. „Je to čistě moje záležitost.“

Ale když z ní nespouštěl napůl zkoumavý a napůl podezíravý pohled, vzdala to. Bezradně zavrtěla hlavou a řeka: „Zkrátka už mi příště, prosím, nedomlouvejte žádné večeře, ano?“

„Pokud jsem něco takového udělal, tak o tom nevím,“ odpověděl podrážděně.

Ozvalo se cinknutí a dveře výtahu se otevřely. Osmé patro. Vystoupili.

„Vlastně jsem s vámi chtěla mluvit právě o panu Cullenovi,“ řekla Isabella.

„To jste právě udělala.“

Na jeho suchý humor teď neměla náladu.

Zabočili do chodby, vyložené růžovým plyšovým kobercem, která vedla k tělocvičně a sauně. Isabella věděla, že jí mnoho času nezbývá. Nadechla se a řekla:

„Pane Blacku, rozhodl jste, že mám pracovat s panem Cullenem, ale obávám se, že to nebude možné. Řeknu vám to na rovinu: mám své pochyby o jeho poctivost a totéž si myslí i Felix.“

„Ale ale, slečno Swanová, tu zkušební akci včera v noci berte jako – nutný důkaz! A provedl to naprosto perfektně, nezdá se vám?“

„Myslíte ta vloupání a vykradení? Dokonale! A to je jen jeden názorný důkaz…“

„Slečno Swanová, prosím vás. Nezdržujeme se tím, co je zřejmé. Kromě té akce dnes v noci, co mohl od svého příchodu sem v tak krátké době provést, že jste začala pochybovat o jeho poctivosti?“

Isabella pevně stiskla rty k sobě. Když Blacka ani nenapadne zamyslet se nad tím, jak snadno Cullen – tentokrát jen zkušebně – sebral šperky a hotovost v hodnotě několika tisíců dolarů… Ale čokoládový bonbón, ten jí ukradl doopravdy, i když je směšné a nesmyslné se o tom v této souvislosti zmiňovat.

„Pane Blacku,“ řekla znovu rozhodně, „musíte připustit, že jeho minulost je dost dobrá příčina k pochybnostem a podezřením. Možná, že jako bezpečnostní odborník si získal slušnou pověst, ale tohle není běžný hotel. Nemůžu si pomoct, mám o naše hosty strach. Jen taková Esme Evensonová sama sobě by dokázala obsahem svých kapes zaměstnat obyčejného zloděje celé týdny – a vy chcete otevřít celý náš bezpečnostní systém člověku, který se svého času živil právě tímhle? Bojím se toho a nesouhlasím s tím.“

„Vaše starost o hosty je samozřejmě naprosto na místě,“ řekl konejšivě  Black. Protože tohle však nebyl jeho obvyklí tón, Isabella okamžitě zpozorněla.

„Ale jistě budete věřit v mou poctivost,“ pokračoval, „a nezpochybňovat můj úsudek. A o tom jsem rozhodl já, že ano?“

Isabella narovnala ramena. „Ano, pane Blacku.“

Zastavili se před skleněnými dveřmi do tělocvičny. Black položil ruku na kliku a laskavě, s náznakem královské blahosklonnosti, se na Isabellu usmál. „Jste skvělá zástupkyně ředitele, slečno Swanová, a pro mě při řízení této lodi naprosto nepostradatelná. Upozornila jste mě, z čeho máte obavu, což je vaše pracovní povinnost. Chcete mi říct ještě něco?“

Isabella věděla, že musí vsadit všechno, protože to je možná poslední příležitost. „Pane Blacku, Felix tady dělá šéfa bezpečnosti tři roky. Jednak je bez jeho spolupráce téměř nemožné dokonale přezkoušet náš bezpečnostní systém, a jednak by se slušelo, abychom aspoň vyslechli, co si myslí o panu Cullenovi. Kdyby nás nezajímal jeho názor v případě, jako je tento, za co jsme ho pak tři roky platili?“

Black uvážlivě přikývl. „Máte samozřejmě pravdu. Dávám vám za úkol získat Felixe ke spolupráci a ujistit ho, že si vážíme jeho názoru, přestože zároveň rozvíjíme svůj projekt. Nikdo se ten úkol nehodí líp než vy. Ještě něco?“

Isabella se zhluboka nadechla, ale už se raději nehádala. Její porážka byla neodvratná. Přesto se ozvala: „Ještě maličkost.“

Tázavě se na ni podíval.

„Dal jste mu jedno z nejlepších apartmá.“

Zvedl obočí. „No a?“

„To apartmá bylo skoro celou sezónu prodáno. Bude to pro nás velká finanční ztráta. Určitě by se našlo jiné řešení…“

„Myslím, že ne. To apartmá bylo součástí naší smlouvy. Ještě něco?“

„Ne.“

Pozorně se na ni podíval. „Určitě?“

Věděla, že teď má naprosto poslední příležitost, kdy může s Cullenem odmítnout pracovat. Ona i Billy věděli, že to neudělá.

„Určitě,“ odpověděla.

Přikývl a otevřel dveře do tělocvičny. „Výborně slečno Swanová, nechám to tedy na vás. A spoléhám na to, že budete skvělá jako obvykle.“

Isabella se chabě usmála, i když Billy Black už to neviděl. „Ano.“

Nezbylo jí nic jiného, než se vrátit do kanceláře, ke svým každodenním povinnostem a udělat to, co jí pan Black nařídil.

Jelikož jsem tuthle kapitolku psala v rychlosti a nestihla jsem si jí zkontroovat tolikrát, kolikrát bych chtěla, děkuji předem administrátorům jestli ji rovnou sami opravili a vydali.
Jinak taky děkuji všem, co si ji přečtou a zvlášť těm, co mi nechají i nějaký komentář :o).

Předchozí kapitola Následující kapitola

Autor: astefany (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Isabella a E. A. Cullen 8. kapitola - Poslední slovo: