Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Isabella Drákulová 10. kapitola

19.10.2013 (10:45) • CatherineCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 3037×

10. kapitola

„S kolika muži jsi spala?“ ozval se Emmett. Uchechtla jsem se, opřela loket o opěradlo a opřela si hlavu o ruku. Nemohlo mi uniknout, že se Edward napjal. Jak na tohle odpovědět, aby mi uvěřili a nevypadalo to divně?

„Uvěříte mi, když řeknu, že s žádným?“ zeptala jsem se jich a čekala na jejich reakce. Všichni, kromě Carlislea a Esmé, vytřeštili oči a přímo jsem cítila, jak jim obočí vyskočilo nahoru, jako by se ozvalo hlasité bing!

„Tak to ani náhodou. Vždyť každý kluk na škole jen básní o tom, jaká jsi skvělá v posteli, a myslí jen na noc, kterou s tebou prožili,“ zakřičel Edward a všimla jsem si, že ruce, které má založené na hrudi, zatíná do pěstí. Chvíli jsem přemýšlela nad tím, co řekl. Něco mi tam nesedělo, ale pak mi to došlo.

„Aha, tak ty čteš myšlenky. Vysvětlovalo by to ty rýhy na naší lavici na biologii, které nemůžou být od tužky, dále tvé naštvané funění a zatnuté pěsti, kdykoli jde kolem mě nějaký kluk. Čteš jim myšlenky, ve kterých si představují, co všechno se mnou dělali, ale opravdu jen představují, já s žádným z nich nespala,“ vysvětlila jsem a zněla jsem myslím i přesvědčivě.

„Tak proč si to představovali tak reálně, jako by se to fakt stalo?“ zakřičel na mě znovu a já na něm viděla, jak je mu to nepříjemné, jak mu to vadí. Ale proč by mu to vadilo? Vždyť spolu nic nemáme, i když ho já miluju.

„Oni věří tomu, že se to stalo. Je to divné, já sama to nechápu, ale vím, proč to tak je,“ začala jsem, vstala a začala pochodovat.

„Když náš druh pije krev opačného pohlaví, způsobuje mu tím tělesnou rozkoš, a když dopijeme, dovrší, dá se říct, orgasmu. A když zmizíme, věří tomu, že měli opravdový sex, přesněji nejlepší ve svém životě, ale je to jen jejich iluze. Já bych nikdy nedovolila, aby to zašlo tak daleko. Stále jsem panna,“ vysvětlila jsem a přímo mi do očí bil Edwardův úlevný pohled. Měla jsem ale nutkání říct i toto:

„Jen jednou jsem chtěla přijít o panenství. Je to už dávno. Tehdy jsem byla ještě mladá, mohlo mi být tak tisíc let, plus mínus. I když vzhledem vypadal starší než já, nevadilo mi to. Byla jsem do něj zamilovaná až po uši. Byl to první muž, kterého jsem milovala. Každou noc jsem byla u něj doma a pila z něj. Věřila jsem, že mě taky miluje, pořád mi to říkal, posílal mi dárky a ostatní podobné blbosti. Když jsem se mu chtěla opravdu odevzdat a strávit s ním noc bez pití krve, načapala jsem ho v posteli s jinou ženou. V tu chvíli se ve mně něco zlomilo. Samozřejmě že jako zraněná žena a ještě upírka jsem to nevzala jen tak. Od chvíle, kdy jsem ho poznala, jsem mu pomáhala plnit jeho sen, kterého dosáhl. Jak jsem jeho sen uskutečnila, mohla jsem ho taky zničit. A to jsem udělala. Zničila jsem mu celý svět. Sen, kariéru, život, všechny jeho přátele jsem poštvala proti němu. Nakonec ho na můj rozkaz zabili. A ta… děvka s ním měla dítě. Ani je jsem neušetřila, udělala jsem jim totéž. Chtěla své dítě zachránit, ale přede mnou ho nedokázala schovat. Její dítě jsem posvačila a ji nechala zemřít jako trosku. Od té chvíle jsem v muže ztratila důvěru. Navždy jsem se vzdala jakéhokoli citu k mužské rase. Vždycky jsem na ně pohlížela jen jako na potravu. Nikdo mě nedonutil můj názor změnit, až teď,“ řekla jsem a pohladila rám obrazu, který visel naproti mně na stěně.

Já ho vážně milovala. I když jsme se k sobě moc nehodili, milovala jsem ho nade všechno na světě. Byla jsem připravená z něj udělat taky upíra, jen abychom mohli být spolu navždy. V noc, kdy jsem se mu chtěla odevzdat a přeměnit ho, jsem je načapala.

Od té doby jsem v sobě zamkla všechny city a odmítla je pustit znovu ven. Při vzpomínce na něj mi z oka utekla jedna slza. Setřela jsem ji a dál koukala na ten obraz. Sakra, jsem naměkko. Musím se dát rychle dohromady.

„Kdo to byl? Kdo ti tak ublížil?“ zeptal se Edward a o jeden krok ke mně přistoupil. Podívala jsem se na něj a stáhla ruku z obrazu. Proč se ptá, když ho určitě zná? Dodnes se o něm učí ve škole.

„Určitě jste o něm slyšeli. Je velmi slavný a každý se o něm učí ve škole. Gaius… Julius… Caesar,“ schválně jsem části jeho jména oddělovala a nechala vyznít. Všichni zatajili dech a vytřeštili oči.

„Caesar? Takže ta žena byla…“ začal Carlisle, který se objevil za Edwardem. Skočila jsem mu do řeči, jinak by to asi popletl.

„Královna Egypta, Kleopatra, ano. Pěkná děvka. Vlezla mu do postele, aby ochránila svůj trůn a Egypt. Ale moc jí to nepomohlo. Egypt jsem hned po Juliově smrti vzala s otcem náletem a většinu jejích poddaných jsme zabili. Postupovali jsme z vnitrozemí k moři, a jako poslední jsme si nechali palác, kde žila a porodila tam Juliovo dítě. Ona věděla, že přijdu. Celý palác byl střežen stovkami stráží, ale ani to jí nepomohlo. Všechny v paláci jsme zabili, já muže, otec ženy, ale Kleopatru a jejího syna nechal mně. Jejího syna jsem zabila přímo před jejíma očima. Jeho krev byla výborná a hned potom jsem Kleopatru mučila, dokud nevypustila duši. Její tělo jsem hned potom s tělem jejího syna spálila, jejich popel mám doma v Rumunsku. Schovala jsem si to na památku, jak může skončit ten, co se mi postaví,“ dovyprávěla jsem další příběh a sledovala jejich vyděšené výrazy.

„Ty jsi zabila novorozené dítě, které nic neudělalo?!“ zakřičela Rosalie a v mžiku byla přede mnou. Chvíli jsem na ni nechápavě koukala. Co by tak mohlo…? Oh, ona by si přála dítě, které mít jako upírka nemůže. Tak proto takhle reaguje.

„Ano, a zabila bych ho klidně znovu, kdyby se našla nějaká další, která by otěhotněla s mužem, kterého miluju. A přestaň na mě tady řvát. Jen proto, že ty chceš dítě, neznamená, že je já nemůžu zabíjet,“ řekla jsem klidně, ale věděla jsem, že jsem to přehnala.

Což jasně vysvětlovalo, proč na mě Rosalie skočila a chytila mě za krk. Já se ani nehnula a zachovala klid. Chytila jsem její ruce do svých a jemně, jako bych hladila kočku, jsem je stáhla ze svého krku. Vždyť ta má sílu jako malé dítě.

Chtěla jsem zatáhnout a utrhnout jí je, ale když jsem viděla Edwardův vyděšený výraz za jejími zády, nemohla jsem jí ublížit. Proto jsem ji pustila a čekala, až trochu vychladne. Ona se po mně však znovu ohnala. Tentokrát ji zastavil Edward s Carlislem, každý ji chytil za jednu ruku.

„Okamžitě zklidni hormon, nebo ti odeženu manžela,“ řekla jsem a ona byla najednou klidná jako mávnutím kouzelného proudku. Teď na mě zírala a asi nevěděla, co si myslet. Pohledem střelila po Emmettovi, který hned reagoval.

„Rose bych nikdy neopustil, ani kdyby si mě vybrala samotná Afrodita, tak bych ji neopustil,“ řekl tvrdě a bylo slyšet, že si stojí za svým. Hrdelně jsem se zasmála, což všechny dosti překvapilo.

„To říkáš teď. Nevšiml sis, jak za mnou všichni ze školy dolézají? Chtějí být se mnou jen proto, že jsem z nich pila. Když se z někoho napiju, běhá za mnou jako pejsek a je schopen jít i přes mrtvoly. Víš vůbec, kolik králů a šlechticů kvůli mně popravilo svoje manželky? Stačí jen…“ začala jsem a rychle se přemístila za něj a chytila ho jednou rukou kolem krku, abych měla lepší přístup k jeho krku, „tě kousnout a napít se,“ dodala jsem, nechala vyjet své špičáky a olízla ho.

„Jak bys ze mě mohla pít? Nemám krev a vylámala by sis zuby,“ řekl a chtěl se zasmát, ale držela jsem ho moc pevně, takže nemohl. Dobrá otázka, ale pro moje zuby není nic nemožné, mohla bych prokousnout i diamant, asi.

„Jsem ráda, že se ptáš. Ano, vaše rasa možná nemá v sobě krev, vy máte něco daleko lepšího, pro co bych zabíjela. Upíří jed. Je v něm směs všech krví, které jste za celý svůj život vypili a je daleko lahodnější než lidská krev. A vaše kůže je pro mé zuby jako tvaroh, ublíží to spíš tobě. Ty máš rád medvědy, že? Cítím to z chuti tvé kůže. Jak myslíš, že jsem zabila ty upíry, co včera zaútočili na Edwarda? Vypila jsem je, všechny do poslední kapky. Ale já nemám nikdy dost,“ odpověděla jsem mu na jeho otázku a začala se naklánět k jeho krku. Jeho vůně mě až moc dráždila v krku a ovládala moje tělo. Už jen kousíček... Poslední milimetr...

„Dost!“ ozvalo se křikem. Ten hlas jsem poznala docela bezpečně. Edward. Jeho hlas do mi pronikl jako šíp do celého mého těla. Necelý milimetr mých zubů od jeho kůže jsem se zastavila. Co to dělám?

Emmetta jsem okamžitě pustila a vyběhla ven. Musím se volně nadechnout, jinak bych je všechny zabila ve vteřině. Jsou pro mě až moc veliké pokušení, a já to velmi dobře vím. Byla jsem u jednoho z nich tak blízko... Stačilo málo, a litovala bych do konce života.

Stála jsem a zhluboka dýchala. Musela jsem jeho vůni dostat ze svého nosu, jinak by to vážně nedopadlo dobře. Pohledem jsem střelila k domu, který byl ke mně bokem, a viděla všechny stát venku na verandě. Pozorovali mě zkoumavými pohledy. Připadala jsem si jako opice v zoo.

„Jsi v pořádku?“ zeptal se mě Edward a jako jediný se odvážil se ke mně přiblížit. Instinktivně jsem pomalu začala couvat, dokud mezi námi nebyla dostatečná vzdálenost. Edward si všiml mého couvání a zastavil se.

„Nepřibližuj se, Edwarde, pokud nechceš zemřít,“ řekla jsem a všichni zatajili dech. Co se pořád tak diví? Jsem upír a můžu pít i z jiných upírů, tak co se tak diví?

Autor: CatherineCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Isabella Drákulová 10. kapitola: