Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Isabella Drákulová 11. kapitola

03.12.2013 (19:00) • CatherineCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 3274×

11. kapitola

„Od první chvíle, kdy jsem vás potkala, mi vaše vůně dělá problémy se ovládat. Voníte tak neodolatelně, že jsem mnohokrát o sobě pochybovala. Bála jsem se, že se neovládnu a všechny vás zabiju. Ani teď není jisté, jestli vydržím ve vaší přítomnosti a nezabiju vás při tom. Vy jste jako… Jak vy tomu říkáte?… Jo, mám to. Vy jste moje La tua cantante. Zvláště ty, Edwarde,“ řekla jsem a všichni zalapali po dechu, i Edward.

„Tak proto ses od nás držela dál,“ zašeptal Edward chápavě, ale já ho slyšela až moc dobře. Ještě jednou jsem se zhluboka nadechla a stoupla si naproti němu.

„Ano, snažila jsem se vám vyhýbat, abych nebyla v pokušení, ale na druhou stranu jsem vdechovala vaši vůni, abych si na ni zvykla a nedělalo mi problémy být s vámi. Proto jsem sem každou noc chodila,“ řekla jsem a znovu zalapali po dechu. Ach jo, kolikrát to ještě udělají?

„Ty jsi…? Proč jsme tě necítili nebo neslyšeli?“ vychrlil Edward tak rychle, že jsem mu skoro nerozuměla, a o několik kroků se ke mně přiblížil. Nechala jsem ho, ale bála jsem se, že po něm skočím a zakousnu se do něj. Ale pokud ten strach nepřekonám, bude mě strašit dál.

„Můj druh má ještě takovou malou senzaci. Jelikož upír je příbuzný netopýra, můžeme se v ně měnit,“ řekla jsem a hned nato se přeměnila v netopýra a mávala křídly. Vytřeštili oči, až jsem myslela, že je budu muset chytat. Přeměnila jsem se zpátky.

„Jako netopýr se dostanu všude, a proto jste mě nepodezírali. Nevím, čím to je, že se v něj měníme, ale já to miluju. Je nádherné se proletět po lese a spát hlavou dolů. To je taky důvod, proč můžu chodit po stěnách a po stropě. Je vidět, že jsem úplně jiný druh upíra,“ řekla jsem, pokrčila rameny a čekala. Dlouho se nic nedělo.

„Když mě na chvíli omluvíte, skočím si na lov, pokud někdo z vás nechce skončit jako moje svačina,“ řekla jsem, přeměnila se a letěla do Seattlu. Chtěla jsem do neznámého loviště, kde mě nikdo nezná, aby za mnou neměl kdo dolézat.

V jedné malé uličce jsem se přeměnila zpátky do upíří podoby. Vyšla jsem na ulici a pořádně se rozhlédla. Hned mi do oka padl jeden vyšší muž, možná kolem pětadvacítky, s kravatou a v obleku a kufříkem v ruce. Nepospíchal, takže zrovna nic nemá. Ideální.

Usmála jsem se a nahodila svůdnou chůzi, která vždycky přiláká všechny mužské pohledy. Prošla jsem kolem něho a on se hned za mnou otočil. Zastavila jsem se a pokynula mu jemně hlavou, aby šel za mnou, a svůdně na něj mrkla.

Znovu jsem se rozešla a slyšela, že jde za mnou. Zašla jsem do první uličky, která vypadala opuštěně, a nikde jsem necítila ničí přítomnost. Zašla jsem do prostoru mezi domy, aby nás nikdo neviděl.

V té uličce jsem se svůdně opřela o zeď a čekala. Ani ne minutu po mně se objevil on. Na kraji té mezery odložil kufřík a vešel za mnou. Usmála jsem se ještě svůdněji a vykročila mu naproti.

Taky se usmál, potěšeně a chtivě. Za kravatu jsem si ho přitáhla a přisála se mu na rty. Hmm, chutná jako citrusové ovoce. Praštila jsem s ním o zeď a rozepnula mu sako. On si mě vyhoupl na boky a vyhrnul mi šaty.

Odlepil se od zdi a sedl si na nízkou kamennou zídku, která byla přesně naproti vchodu do prostoru, a mě si posadil na klín. Vlastně jsem na něm klečela. Rozepnula jsem mu košili a kalhoty, aby neřekl. Ještě chvíli jsem si s ním pohrávala v zápalu vášně a chtíče, jako že jsem mu jezdila za trenýrky a tak podobně.

Ale když mi on začal chmatat rukama za kalhotky, zakousla jsem se mu hrubě do krku, ale pro něj bude ta rozkoš o to silnější a hezčí. Čím více se vyřádím na krmení, tím silnější a krásnější požitek z toho mají, což je přímo ideální.

Vytáhl svou ruku z mých kalhotek a obě své ruce položil na můj pas a pohyboval mými boky proti jeho. Když mi to stačilo a jemu ten zbytek stačil k tomu, aby mohl normálně bez důsledku odejít a žít, přestala jsem, olízla mu ránu a vstala z něj.

Omámeně se chvíli točil dokola, nevím proč. Když byl více méně v pohodě, zvedla jsem mu hlavu a zpříma se mu podívala do očí.

„Oblékni se a odejdi. Neznáš mě, nikdy jsi mě neviděl, ale na ty pocity nikdy nezapomeneš,“ řekla jsem mu, dala mu poslední polibek, jak to mém ve zvyku u neznámých mužů, a po stěně vyběhla co nejrychleji na střechu budovy.

„A takhle loví profesionálové,“ řekla jsem a otočila se, abych viděla na druhou budovu, která byla přes uličku, na které stáli všichni Cullenovi.

Jen tak stáli a koukali na mě. Věděla jsem, že mě celou dobu pozorují. Cítila jsem jejich přítomnost. Cítila jsem jemný stud, že mě Edward viděl se takhle vyžívat v lovení, ale opravdu jen jemný a slabý, jinak jsem byla naprosto v pohodě.

„Jak jsi o nás věděla?“ zeptal se Carlisle. Usmála jsem se a přeskočila jedním krátkým skokem k nim na střechu. O půl kroku couvli, protože to asi nečekali. Ani jsem se jim nedivila.

„Cítila jsem vaši vůni, už když jsem vyšla z té uličky a přeměnila se z netopýra na upíra. Zvědavost vám nedala, chápu to. Aspoň jste viděli, jak lovím já. Otec loví podobně, on si jen své jídlo hledá v nemocnici,“ řekla jsem a rozeběhla se zpátky do Forks.

Teď jsem se rozhodla běžet a trochu se po jídle protáhnout. Jako netopýr se protáhnu málo, protože tam pracují jen křídla, které jsou jako druhý pár rukou, ani nepatří k tělu, proto se raději proběhnu.

„Jak jsi to myslela?“ ozvalo se vedle mě. Podívala jsem se tím směrem a viděla Carlislea. Páni, jsou rychlí. Všichni běželi skoro současně se mnou. Mohla bych ještě zrychlit, ale když už se zeptal…

„Víš, že můj otec pracuje jako gynekolog. Denně ho navštíví desítky žen, pouze žen, a tak si vždycky domluví rande, tam se z ní napije a odkopne ji, stejně jako já to dělám ve škole. Dřív jsme každého člověka zabili, ale po několika staletích nás oba přestalo bavit mařit lidské životy, tak jsme se začlenili do lidské společnosti a hledali si tak potravu a získávali tak i majetek, ale to bylo vedlejší. Oba využíváme krásy a přitažlivosti, které nikdo neodolá. Mně teď i pomáhá oblečení, které bylo tenkrát hrozné, abych ukázala své přednosti, proto si stačí někoho vyhlédnout a on nakonec přijde sám, když se na něj zaměřím. A protože z lidí jenom pijeme a nemáme s nimi sex, ale způsobujeme jim orgasmus, s oblibou jim říkáme krvaví milenci,“ dovysvětlila jsem a běžela dál.

Autor: CatherineCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Isabella Drákulová 11. kapitola: