Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Isabella Drákulová 6. kapitola

07.07.2013 (07:00) • CatherineCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 3442×

6. kapitola

Vyděšeně jsem na ni koukal a nebyl schopen ničeho, ani se pohnout. Když ke mně vykročila a udělala jeden krok, instinktivně jsem udělal krok vzad. Ani jsem ho nechtěl udělat, byl to prostě instinkt. Bella se zarazila a zastavila se.

„Ty se mě bát nemusíš. Tobě já neublížím,“ řekla hlasem, kterému jsem věřil. Myslím, že kdyby tímto hlasem řekla, ať skočím z mostu, udělal bych to. Proto, když přistoupila blíž o několik kroků, neustoupil jsem. Stál jsem na místě a čekal.

Když byla jen kousek ode mě, pořádně jsem si ji prohlédl, což jsem asi neměl. Měla na sobě černé šaty, které zakrývaly jen to nejdůležitější, a k nim černé boty na vysokém podpatku.

Když jsem se zaměřil na její tvář, neušlo mi, že v pravém koutku úst má cosi stříbrného. Až po chvíli mi však došlo, co to je. Upíří jed. Bella si musela všimnout, kam koukám, protože si oblízla rty a slízla ten jed, co jí zůstal v koutku.

Byl jsem hodně zmatený, vyděšený a já nevím, co ještě. Stojím v lese, kde na míle daleko nic není, s holkou, která přímo před mýma očima zabila tři upíry. Ten jed nasvědčoval tomu, že je vypila, ale jak by mohla?

Přistoupila ke mně ještě o jeden krok. Byla u mě tak blízko, že jsem cítil její tělo. Měl jsem hlavu skloněnou, přece jen je menší než já. Pak ale udělala něco, co by mě napadlo jedině v tom nejkrásnější snu.

Stoupla si na špičky a jemně se dotkla mých rtů. Překvapením jsem musel ztuhnout až do morků kostí. Zaraženě jsem zůstal stát. Po několika vteřinách ode mě odstoupila o jeden krok, ale její chuť jsem stále cítil na svých rtech.

Nechápavě jsem se na ni podíval a viděl, jak se usmívá a vypadá šťastně. Když jsem ji tak viděl, taky jsem byl šťastný. Nevím, kde se ten pocit ve mně vzal, ale opravdu jsem se cítil dobře. Všechen strach zmizel.

„Asi máš hodně otázek. Ráda ti na všechny odpovím, ale myslím, že by to mělo probíhat někde jinde. Tvoje rodina by to měla slyšet,“ řekla a chytla mě za ruku. Nevím, co měla v plánu, ale hned mě zase pustila.

„Měl bys běžet první. Poběžím za tebou. Přece jen by bylo divné, kdybych se ve tvém domě objevila první,“ řekla a trochu ustoupila. Absolutně jsem nechápal, o čem to mluví, ale jedno jsem pochopil. Mám běžet domů.

Tak jsem se teda rozeběhl směrem domů. Nekoukal jsem se ani vlevo, ani vpravo, ani jsem netušil, zda je Bella za mnou. Já jsem blbej. Vždyť mi nemůže stačit. Zastavil jsem a byl připravený na ni počkat. Ale ona se zastavila hned za mnou.

„Nemusíš na mě čekat, já ti stačím,“ řekla a usmála se. Taky jsem se na ni usmál a znovu se dal do běhu. Tentokrát jsem už nezastavoval. Věděl jsem, že je Bella za mnou, nebo jsem to spíše tušil.

Neuběhlo ani několik minut a až jsem viděl náš dům, kde byli, naštěstí, všichni členové rodiny. Byl jsem za to rád. Na trávníku před domem jsem se zastavil a čekal na Bellu. Během vteřiny se mi zjevila po boku, ale byla malý krůček za mnou.

Ještě jednou se naše pohledy setkaly, a pak jsme vykročili k domu. Otevřel jsem dveře a jako pravý gentleman jsem jí je podržel, dokud nevešla, a za ní jsem je zavřel. Carlisle s Esmé, kteří seděli na pohovce, zalapali po dechu a vyskočili na nohy.

To přilákalo ostatní, kteří se přihnali do obýváku, div se nepobili na schodech. Všichni zírali na Bellu, která se hrdě vypínala a nejevila ani náznak strachu či stydlivosti. Byl jsem překvapen, že se v domě plném upírů nebojí.

Pohled Belly:

Jaké ale bylo moje překvapení, když jsem uviděla to, co jsem viděla. Moje křídla mě zavedla až k vile Cullenových. Proč mě to zavede vždycky sem? Je milion jiných míst, kam bych mohla letět, ale já musím pořád létat sem.

Chtěla jsem letět domů, když jsem si čehosi všimla. V domě bylo jen šest upírů, což znamená, že jeden chyběl – hádejte kdo? Jasně že Edward. Netuším proč, ale strašně mě to znepokojilo.

Do celého okolí jsem vyslala ultrazvukové vlny, jak to netopýři dělají a čekala na odezvu. Ta se mi během několika vteřin až minuty dostavila. Což mě ale znepokojilo ještě víc, dostala jsem čtyři signály upírů v lese.

Edwardův jsem poznala okamžitě, nebyl ani tak daleko, jak jsem si myslela, možná tak deset kilometrů, pro mě nic, tak jsem za ním letěla. Nemohla jsem si pomoci, něco mě volalo. Možná zlé tušení.

Když jsem ho našla, jaké bylo moje překvapení, když jsem zaslechla rychlé kroky tří upírů, jak se blíží k Edwardovi. Edward to taky cítil a hlavně slyšel, což dokazovalo jeho zběsilé rozhlížení se.

Neuběhla ani minuta a Edward byl obklíčený. Ti tři upíři, jejichž signály jsem už předtím slyšela, stáli kolem něj v pravidelném kruhu a nenávistně a opovržlivě se na něj koukali.

„Ale, ale, koho pak to tu máme? Upír vegetarián. Hmm, to je ale radostné shledání. Zrovna jsem měl chuť někoho roztrhat a spálit,“ řekl jeden z nich mužským hlasem. Měl blond delší vlasy a z jeho hlasu jsem cosi cítila. Chvíli mi trvalo, než jsem to poznala.

Aha, on je stopař, posedlý lovem a miluje, když si může vychutnat strach svých obětí. Jednoho takového jsem před mnoha staletími potkala. Uchvátila jsem ho, což ho donutilo mě chtít ještě víc než cokoli jiného. Já ho svedla, ve vší počestnosti, a v posteli zabila, vlastně vypila.

„Taky si myslím, Jamesi. Taky jsem se už začínala nudit. Roztrhání odpadku upíří společnosti mě určitě trochu rozveselí,“ ozval se další upír, tentokrát ženským hlasem. Dlouhé, zrzavé, kudrnaté vlasy a na zádech kožešina, možná lední medvěd.

„Tak na co čekáme?“ ozval se třetí upír, černoch s dredy, mužským hlasem, který ale nebyl tak nadšený jako u těch dvou. Spíše to bylo jenom pobavení s ostatními, jak to dělá většina srabíků v partě, aby nebyli za odpad.

Jak to dořekl, začali se k Edwardovi společně přibližovat. Zužovali kruh kolem něj. Edward se vyděšeně rozhlížel a hledal cestu útěku, ale po chvíli to vzdal, ale strach z jeho tváře nezmizel.

Ne, to nemůžu dopustit! Nemůžu dopustit, aby se ho byť jen dotkli! Když byli jen kousek od něj, ztratila jsem trpělivost. Snesla jsem se s maximální rychlostí, kterou jsem byla schopna vydat a vzala nejdříve tu zrzku.

Popadla jsem ji kolem krku a vznesla se s ní do vzduchu. Měla jsem jen netopýří křídla, jinak jsem byla normální. Zakroutila jsem jí hlavou, až vykřikla bolestí a zakousla se jí do krku. Začala ječet ještě víc.

Nikdy jsem nepila ze stejného pohlaví, proto mě hodně překvapilo, že tolik křičela. Pil otec někdy z nějakého muže? A křičel někdy tak, jako ona teď? Byla jsem ochotna to přehlédnout z důvodu výtečné chuti jejího jedu.

Hmm, byl vynikající. Škoda, že tady není otec, ráda bych mu přenechala tuto upírku, aby si taky po dlouhé době dal do nosu, jak si teď dávám já. Když v těle té upírky nezbyla ani kapka jedu, což trvalo asi tak pět vteřin, odhodila jsem její tělo a zaměřila se na dalšího upíra.

Popadla jsem druhého a trochu více si užila jeho strach. Nejdříve jsem ho kus táhla a až pak jsem se vznesla do vzduchu i s ním a zakousla se mu do krku. Nevím, zda jsem dneska nebyla ve formě, ale i on křičel, ale ne rozkoší jako vždycky, ale bolestí a strachem.

Během dalších pěti vteřin jsem dopila poslední jed v jeho těle a taky ho odhodila. Už zbýval jenom ten třetí, co jako první začal s tím, že by Edwarda zabili. Zjevila jsem se za jeho zády, chytila ho kolem krku a odtáhla svou silou a rychlostí zase kousek stranou.

Už se mi nechtělo létat, tak jsem mu jenom zakroutila krkem a zakousla se, pěkně surově a zdivočele, jak mám ve zvyku. On už nekřičel, teda křičel, ale ne tak, jako ti dva před ním. Díky bodu. Při hluku si jídlo nikdy dostatečně neužiju.

S tímhle jsem tak nepospíchala, protože jeho jed byl jiný než těch dvou. Chutnal více po lidské krvi, ale měl v sobě tolik různých příchutí a vůní, že mě to přivádělo z šílenství.

Když jsem dopila poslední kapku, byla jsem zklamaná. Tak dobrý jed. Na takový už nikdy nenarazím. Odhodila jsem to bezvládné tělo bez jediné kapky jedu stranou, aby nepřekáželo, stejně se do rána rozloží.

Autor: CatherineCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Isabella Drákulová 6. kapitola: