Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Isabella - Maria - (Swan) - Masen (ova) 16. kapitola

25.12.2010 (18:30) • Elii • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2711×

Když jsem odcházela, ucítila jsem něco, byla to vůně upíra, tím jsem si byla jistá, byla to dokonalá vůně, ale nechala jsem to a pro jistotu jsem se obalila do svého štítu a utíkala domů.

Později večer jsem přemýšlela, nemohla jsem z hlavy vyhnat tu vůni, když v tom někdo zaklepal na dveře, a ke mně zavála vůně upírky.

Edward

Ale co jim vlastně řeknu? Že jsem běžel na lov, abych aspoň na chvilku přestal myslet na Bellu, krásnou dívku z vizí, které má Alice? Ne! Že jsem doběhl na louku, kde ležela tři těla – medvěda, pumy a jedno lidské, bez krve? Ne! I když to bych mohl, kdybych ale pochytil stopu, kudy ten „upír“ běžel. Ne! Nic z toho, protože jsem neměl nějaké zvláštní důkazy, zatím si to nechám pro sebe, nechci vypadat jako hlupák, i když to už si o mně stejnak myslí...

Alice

Jakmile jsme dojeli do Forks, Edward se sebral a šel na lov, mezitím my jsme se začali „zabydlovat“ a přitom jsem dostala vizi, jak Bella uklízí dvě zvířecí těla na loučku hluboko do lesa, později k tomu přibude ještě jedno lidské, protože nedokázala v sobě potlačit tu zrůdu a člověk, který zabloudil v místa, kde měla svou chaloupku, jí moc nepomáhal.

To byla moje první vize, ale měla jsem ještě jednu – o Edwardovi.

Doběhl na tu samou louku, kam Bella dala ta těla a nestačil koukat. Snažil se najít stopu po neznámém upírovi, ale marně. Nejdříve byl rozhodnut, že nám o tom řekne, ale když běžel domů, uvědomil si, že bychom mu nemuseli věřit, a tak se na to vykašlal.

„Jsem doma,“ zakřičel Edward v předsíni a už byl u sebe v pokoji a já si začala hlídat své myšlenky. Když v tom jsem dostala nápad a to už Edward byl u mě a chtěl vědět všechno.

„Alice,“ zavrčel.

„Edwarde, okamžitě jdi od ní, nebo si mě nepřej, to, že jsi můj bratr, neznamená, že se takhle budeš chovat k Alici,“ ochraňoval mě Jasper.

„Jo, uklidni se,“ zasyčela jsem.

„Jo a děkuju, Jaspere,“ řekla jsem a políbila ho.

„Pro tebe všechno a kdykoliv,“ odpověděl mi oddaně.

„Potřebuji na lov, sama,“ usmála jsem se na Jazze, když už se nadechoval, že půjde se mnou.

„Opatrně,“ zvolal na mě ještě. Jenomže já už běžela s větrem o závod a užívala si ten pocit.

Vůbec jsem nepotřebovala na lov, ale ke splnění mého nápadu je to dobrá výmluva.

Přestala jsem nad tím přemýšlet a rozhlédla jsem se kolem sebe, kde že to vlastně jsem. Všude kolem mě byly stromy, co byste také řekli, v lese stromy bývají, ale něco zde bylo přeci jenom jiné. Mezi těmi stromy, na malém prostoru stála chaloupka a než jsem stačila nějak postřehnout, už jsem stála u dveří a klepala jsem...

Teď, nebo už nikdy, říkala jsem si. Dveře vrzly a v nich stála krásná, ba co krásná, nádherná upíří dívka, její karmínově rudé oči mě propalovaly a z úst jí vyšlo zavrčení. Zvedla jsem ruce v obranném gestu, jako že jsem přišla v dobrém.

„Nechci ti ublížit, ale chci tě poznat,“ řekla jsem rychle, než by stačil normální člověk postřehnout.

„Poznat? Mě?“ ptala se podezřívavě.

„Jsi Isabella, že?“

„Jak to, že znáš mé jméno?“

„Jsem Alice, Alice Cullenová,“ ignorovala jsem její otázku, ale takovou reakci, kterou předvedla, jsem vážně nečekala. Skočila mi kolem krku a začala se nekontrolovaně smát, až jsem se musela smát taky, konečně se dočkala... nebo spíše dočká.

Bella

„Jsem Alice, Alice Cullenova,“ řekla ta upírka a se mnou se zatočil svět, konečně, konečně, skočila jsem jí kolem krku a začala se hrozně moc smát. Ona se také smála, ale mnohem méně než-li já.

Po chvíli jsem se uklidnila a už jsem nás táhla dovnitř. Musí mi povědět všechno, kde se tady vzala, jestli zná ostatní a tak.

„Cullenová?“ ptala jsem se ještě jednou, třeba jsem špatně slyšela.

„Ano, Cullenová,“ usmála se na mě.

„Ta Cullenová, co zná Carlislea Cullena, známého doktora?“

„Ano, přesně tenhle je náš otec, tedy vůdce našeho klanu. Má ženu Esmé, kterou asi taky znáš, a pak nás, své jako by děti.“

„Ach Esmé, tak dlouho jsem ji neviděla. Bydlíte tady poblíž?“

„Bydlíme, tady kousek za městem, náš barák stojí na okraji lesa. Chodíme se sourozenci normálně do školy, tak abychom nebyli v podezření.“

„Sourozenci? Kolik jich máš?“

„Mám čtyři sourozence Jaspera, Emmetta, Rosalii a Edwarda.“

Cože? Emmetta? Emmett je našel a ani pro mě nepřišel do Volterry? To, to není možné. To by mi neudělal, nebo ano?

„Bello? Co se stalo?“

„Emmett jako MCartney?“

„Ano, přesně ten, tvůj kamarád, nemám pravdu?“

„Jo, měl pro mě přijít, jakmile vás najde, ale neudělal to,“ řekla jsem smutně.

„Bello, on pro tebe chtěl jít do Volterry, ale my jsme mu to nedovolili kvůli Arovi, ale teď už je to stejnak jedno, viď? Aro už není.“

„Jak to víš?“

„Víš, já mám dar, dokážu vidět budoucnost, jako Edward umí číst myšlenky a jako můj Jasper dokáže cítit pocity a ovládat emoce. Máš taky nějaký dar?“ ptala se mě Alice.

„Ano, mám, dokážu ovládat počasí, jsem štít, dokážu kolem sebe utvořit bublinu, kterou vidí jenom ti, kteří jsou uvnitř a poté můžu mít jakýkoliv dar, myslím, že teď už umím vidět do budoucnosti.“

„Jak, jak to?“

„Umím si propůjčovat dary, a zatím jsem se nesetkala s žádným upírem, jehož dar by na mě působil.“

„Tak jsem první.“

„Promiň? Jak to myslíš?“

„Myslím to tak, že o tobě už mám vize dlouho, první jsem měla v roce 1933, jestli si dobře vzpomínám, takže asi jenom můj dar na tebe působí, to je velice zajímavé.“

„Aha, Alice? Myslíš? Že bych mohla poznat tvou rodinu? Cítím se tak sama, prostě, zkoušela jsem lovit zvířata, ale je to hnus, takže jsem zabila dalšího člověka, ale nechci zabíjet, jenomže nemám pro koho to udělat.“

„Bello, taky chci, abys byla upírem vegetariánem, ale prozatím bych chtěla, abys zůstala neviditelná, budu za tebou každý den chodit, můžu tě naučit lovit zvířata a potom za nima jít? Chceš?“

„Jenomže, jsem sama už dlouho, nemohla bych se s nimi sejít jako první a potom lovit zvěř? Prosím.“

„Dobře, ale uděláme to jinak, nechci abych tě přivedla k nám domů, teda jako, že jsem tě náhodou potkala v lese, chtěla bych, aby to bylo jiné. Za tři dny bude bouřka, což znamená, že naše rodina chodí hrát baseball na takovou mýtinu v lese a ty bys tam přišla a všechny nás překvapila? Co na to říkáš?“

„Zdá se mi to jako dobrý nápad, chci se ještě trochu připravit, nevím jaké to bude potom. Možná ještě zaběhnu do Volterry za Jane, nevím, ale souhlasím s tím.“

„To je dobře,“ řekla Alice, ale v tu chvíli někdo zakřičel v lese.

„Alice,“ zvolal ten neznámý a ke mně se donesla ta krásná vůně, která mi od posledního lovu nešla z hlavy.

Omlouvám se za délku, ale snad se vám bude líbit i tohle malé naznačení, jak se to bude vyvíjet dál. Už zbývá jenom pár kapitol a Edward s Bellou se setkají. Jak si myslíte, že zareaguje Edward? Prosím, napište mi to do komentářů a také tam můžete napsat, jestli si myslíte, jak by to mělo skončit. Buď Happy, nebo Sad end???

A přeju všem krásné Vánoce a šťastný Nový rok. :) Ať najdete pod stromečkem hodně dárků a v novém roce ať vás doprovází zdraví, láska a přátelství. :) Já osobně se moc těším na rok 2011, protože to znamená jedno -> první část Breaking Dawn v kinech (sice až někdy na podzim, ale přeci)... Jupííí!

Vaše Elli :)

⇨

⇦

Autor: Elii (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Isabella - Maria - (Swan) - Masen (ova) 16. kapitola: