Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Isabella Swan Black... and Cullen? 1. kapitola

21.05.2010 (08:30) • barushQa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2207×

1. kapitola

„Crr!“ Ozve se najednou budík. To už je zase ráno? Nedůvěřivě si prohlédnu čas na budíku a bohužel zjišťuji, že se nemýlil. Otráveně vstanu a jdu si udělat ranní hygienu, do níž zavrhuji sprchu, čištění zubů, učesání mích nezkrotných hnědých vlasů a převléknutí z pyžama.

Po deseti minutách jsem částečně hotová a jdu se obléct. Na sebe si dneska vezmu černé džíny a tmavě modré tričko s dlouhým rukávem. Tady ve Forks nebývá moc příznivé počasí. A abych se nezapomněla představit. Jmenuji se Bella Swan Black a je mi sedmnáct let. Žiji tady dva roky. V patnácti jsem se od své matky nastěhovala do Forks – La Push za svým strýčkem Billym. Mám bratrance Jacoba, kterého beru jako svého bratra. To samé s Jaredem, Quilem, Embrym, Paulem a Samem. Jsme si všichni hodně blízcí.

Na La Push se vztahuje spousta legend. Já znám skoro všechny. Vyprávíme si je večer u ohně, kde se sejdeme skoro všichni z rezervace. Z těch legend je pár pravdivých, ale to jsem zjistila nedávno, když jsem byla v lese na procházce a najednou přes mě přeskočil vlk. Velký vlk. Vrhl se na nějakou postavu za keřem. Později jsem zjistila, že to byl upír. Ten vlk, to byl Jacob!  Když mi tohle jejich tajemství řekl, byla jsem udivená a docela v šoku. On patří do smečky, kde je alfa Sam a Jacob je beta. Ostatní, kteří tam patří, jsou Jared, Quil, Paul a Embry. Tahle ,deformace‘ nastane jakmile se v blízkosti objeví upír. Potom se to už nedá zastavit – je to něco jako mor. Šíří se to rychle. To neznamená, že všichni ve Forks budou vlci. Jenom vybraní, a ti kteří to mají v krvi. Nemám se tím prý ale zaobírat…

„Ahoj Bello, jak ses vyspala?“ Jacob sedí v kuchyni u stolu, pije mléko a usmívá se.

„Ahoj. Jde to. Připadá mi, že ten čas v noci utíká rychleji.“ Jakmile jsem to dořekla, tak se Jakob začal smát.

„No víš, to bude asi tím, že v noci spíš a čas vnímáš jinak!“ řekl a pořád se mi smál.

„Ha ha. Hrozně moc vtipný,“ udělala jsem na něj úšklebek.

„Ale no tak Bells. Neber všechno tak vážně.“ Jacob se přestal smát.

„Měla by si jít do školy. Jinak jí nestihneš,“ připomněl mi a já se na něj vděčně usměji.

Nastupuji do svého tmavě modrého Volva a vyjíždím, směr škola. Cestu si docela užívám. Před školou zaparkuji na svém oblíbeném místě. Já chodím do forkské školy, ale Jacob a spol. do La Push. Když vystoupím, tak se ke mně hned žene má kamarádka Angela.

„Ahoj, hádej co se tady děje nového.“ Jde z ní úplné vzrušení.

„Nevím. Měla bych to snad vědět?“ To mě zajímá, co z ní vyleze.

„No, před pěti minutami sem přijeli noví žáci. Je jich pět a jsou krásní.“ Usměje se.

Já se otočím, a tam vidím nádherné bytosti. Ta barva kůže – jako sníh. Všichni by klidně mohli dělat v reklamě na nějakou kosmetiku či co... Jsou jako andělé. Docela je lituji. Jsou tu noví a tím pádem budou středem pozornosti a jak je vidět, tak jim to vadí. Pořádně si je ještě prohlédnu. Mají krásné oči a… Co? Ty oči mi něco říkají. Pane bože! Upíři!