Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Isabella Swan Black... and Cullen? 6. kapitola

23.06.2010 (12:15) • barushQa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1990×

6. kapitola

„Ahoj Angelo! Jak ses měla o víkendu?“ zeptala jsem se jí.

„Ahoj! Já jsem se měla super, protože jsem zažila báječný víkend! V sobotu jsem si zašla s Mikem do kina na nějakou romantickou komedii. Myslím, že se jmenovala Marley a já. Hned potom dávali ale docela zajímavý film. Moc se mi na něj nechtělo, ale nelitovala jsem! Byl o jakýchsi dvou lidech, kteří byli naprosto odlišní. Asi osud to tak chtěl a oni se nakonec dali dohromady! On byl jak Ďábel a ona jako Anděl… Na tohle téma je plno filmů, ale tenhle se mi vážně moc líbil. Moc jsem si to užila. A co ty? Jak jsi strávila víkend?“ dořekla a mezitím se k nám přidali ostatní mí kamarádi – Jessica, Mike, Eric a Ben.

„No nedělo se nic zvláštního ani…“ Nestihla jsem doříct, protože mě někdo přerušil.

„Hele támhle jde tvůj kluk. Cullen přijel,“ oznámí potichu Mike. Nechápavě jsem se na něj podívala a pomalu se otočila jeho směrem a tam jsem uviděla anděla, jak si to míří přímo ke mně. Vykouzlil nádherný pokřivený úsměv. Myslela jsem, že tu snad omdlím.

„Ahoj lásko,“ zašeptal mi Edward do ucha a objal mě. Přibližuje se ke mně. Naše rty se setkali. Líbá mě jemně a něžně. Polibek začal pomalu přibírat na síle a vášni. Jazykem mi plení ústa. Je to nádherné. Potřebuji se nadechnout. On to vycítil a odtáhl se, ale ne moc. Úplně lapám po dechu.

,,Edwarde…“ zašeptám udýchaně.

Crrr! Cože? Ach jo, zase ten pitomý budík! Sedla jsem si na postel a koukla se na čas. Je půl osmé. Rychle! Musím stihnout školu. Urychleně jsem vylítla z postele a ani si neustlala a běžela do  koupelny. Podívám se do zrcadla a najednou ztuhnu. Nejenom tím, že vypadám po ránu opravdu hrozně a dnešek rozhodně není výjimkou, ale náhle - a ani nevím jak - jsem si uvědomila, že je sobota. Bezva. Teď jsem mohla v klidu ležet v posteli a nechat si zdát o…  O čem se mi vlastně zdálo?  Už si vzpomínám! Ale co to mělo znamenat? Edward a můj kluk? Hm, mám opravdu hodně bujnou fantazii. On je úplně jiná kategorie než já. On je upír a já příbuzná vlkodlaků. Jsme každý z jiného těsta. Ale musím přiznat, že mě hned na první pohled okouzlil. Nechtěla jsem si to asi přiznat, ale je to tak. Má v sobě cosi přitažlivého. No, to má asi každý upír. Přesto, on mě ohromě přitahuje. Ten jeho hustý rozcuch bronzového odstínu, úžasně tvarovaný obličej s ostrými rysy. Rty, po kterých by toužil i Bůh. Vypracované tělo, tak akorát a hlavně! Jeho úžasný hlas. Ten bych mohla poslouchat pořád. A to na mě promluvil jen párkrát. Bohužel. Nad čím to tu vlastně přemýšlím? On je pro mě zakázané ovoce, ketré nikdy nebudu moct okusit. A jak bych to asi řekla rodině?

„Ahoj rodinko! Musím Vám něco říct. Víte, asi jsem se zamilovala do Edwarda Cullena. Nevím co mám dělat, protože je to upír. Žije tady ve Forks. Znám ho asi den, ale přesto si z jeho rodinou moc dobře rozumím. A nemusíte se bát. Jsou to vegetariáni. Jeho upíří otec – stvořitel, je Carlisle Cullen. Tvůj přítel, strejdo.“ Ty výrazy si nedokážu představit! A kord, když jsem ještě Billymu neřekla, že tu Cullenovi jsou. Je zvláštní, že je Sam necítí. Asi nebyl dlouho ve Forks. Nebo snad něco ví? Najednou ve mně hrklo. Co když hraje nějaké to své divadélko a snaží se zjistit, jestli lžu? Nebylo by to poprvé.

„Bello! Snídaně,“ ozvalo se ze zdola.

Rychle se převleču a upravím. Šla jsem ke schodům a seběhla je. Dole jsem ucítila smažená vajíčka – opět. V kuchyni už všichni seděli na svých místech. Nechápu jak mohli vstát tak brzo. S úsměvem si přisednu.

„Dobré ráno,“ pozdravila jsem.

„Dobrý. Jak ses vyspala?“ zeptal se Jacob. Natož jsem hned zčervenala, jakmile jsem si vzpomněla na svůj sen. Všichni si toho asi všimli, protože se na mě divně dívali a Jared měl co dělat, aby se nerozesmál. Embrymu cukaly koutky.

„Dobře,“ odpověděla jsem popravdě. Jared se s Embrym začali hrozně smát, až málem spadli ze židle.

„Co je?“ udivila jsem se.

„Jsi rudá jako rak. Se nebudu ani ptát, o čem se ti zdálo nebo co jsi dělala. A nebo se nám Bella zamilovala?“ řekne mezi záchvaty smíchu. Zrudla jsem ještě víc, teda pokud to ještě víc šlo. Jak mohl vědět, že se mi něco zdálo? Snad jsem nemluvila ze spaní! Všichni mě pobaveně sledovali.

„Tak a dost! Já jsem se nezamilovala a ani nic podobného!“ zakřičela jsem. Nelžu přece jenom sama sobě? Ne, to je absurdní. Znám ho jenom den. Možné je ale všechno.

„No, tak se hned nerozčiluj. Na tom přece nic není, že se ti někdo líbí,“ usměje se Jared a to mě ještě víc dopálí. „A kdo to vlastně je, když už je to venku?“ Tak a dost!

„Víte co? Já už toho mám dost! Jdu se projít.“ Tohle se už nedá poslouchat.

„Bello a co snídaně?“ Jacob se na mě tázavě podíval.

„Nemám hlad,“ odsekla jsem a šla ke dveřím.

„To je další příznak zamilovanosti,“ uslyším Embryho, ale nechám to už být a jdu ven směrem k lesu. Ranní příroda je tady tak nádherná. Všude je plno kvítí a zvířat. Vůbec si nedokážu přestavit, že bych žila jinde. Mám tu také své oblíbené místo, je to malá mýtinka uprostřed lesa. V létě jsou tam snad všechny druhy květin! Je to opravdu jedinečné místo. Kam ale teď půjdu? Vrátit se domů, to nepřichází v úvahu a do lesa se mi taky teď moc nechce. Napadlo mě, že bych se jen tak prošla po Forks.

Jdu po okraji silnice a nechávám volný proud svým myšlenkám. Jak je možné, že jsem se asi zamilovala do někoho, koho skoro vůbec neznám? A proč to musí být zrovna upír? A opravdu jsemse zamilovala? I kdyby. On je naprostý anděl. Já jsem proti němu šedá myš.

„Tůtůt!“ ozvalo se vedle mě. Najednou jsem si všimla – u mě stojícího – černého jeepa, v něm seděl Emmett.

„Ahoj Bello! Nechceš svézt? Mohla by jsi jet k nám. Alespoň bude sranda!“ zakořenil se Emmett. Zamyslím se. Mám nebo ne?

„Tak jo. Pokud to teda nebude nějak vadit a nebude vás to otravovat,“ Emm se na mě usměje. Nasednu si.

„Ty, nikdy! A jak ses vyspala?“ zeptal se s smíchem. Tak to mě dostalo. Proč se mě na to proboha ptá? Snad neví o mém snu! To přece nemůže, ale stejně jsem na tuhle otázku pomalu alergická. I přesto, že nic nemohl tušit, jsem zčervenala. Proč?! Proč zčervenám při každé blbosti? Emmett vybuchl v ohromný smích.

„Je tu něco k smíchu?“

„Ne! Teda nevím,“ řekne a vyprskne opět smíchy. Já, na oko, zvednu uraženě hlavu.

„Ale no tak. Jsem se tě normálně zeptal, jak jsi se vyspala. Já nemůžu za to, že tu takhle zrudneš. Co si mám o tom jako myslet?“ zakření se.

„Nic. Prostě jsem se vyspala dobře,“ odpovím mu. Podívám se z okýnka a všimnu si, že už jsme tady. Otevřu teda dveře a vystoupím. Je to tady prostě dokonalé.

„Budeš tady stát ještě dlouho?“ směje se Emm.

„Už jdu.“

Vešli jsem dovnitř.

„Dobré ráno,“ pozdravím.

„Ahoj Belo!“ Celá rodina je opět v obýváku. Volné místo je zase vedle Edwarda. Tak jsem si sedla a snažila se dýchat normálně.

„To jsme rádi, že jsi nás navštívila,“ zašvitořila Esme.

„No, snad neobtěžuji. Neměla jsem sem namířeno, ale cestou jsem potkala Emmetta a ten se mi nabídl,“ vysvětlím.

„No, konečně udělal něco normálního,“ Alicina připomínka mě rozesmála.

„Bello, máš na něco chuť?“ zeptala se mě Esme. Připomíná mi mou mamku. Docela se mi stýská. O prázdninách by sem měla přijet, asi na týden.

„Nesnídala jsem. Ale nemusíte si se mnou dělat starosti,“ Esme se na mě ale přísně podívá a odběhne do kuchyně. Musela jsem si povzdechnout. Stejně jako je Alice neoblomná na nakupování, tak Esme na ty rodinné věci. Carlisle vstal a omluvil se, že musí do nemocnice.

„Tak vstávat! Honem! Jde se nakupovat. Tenhle týden jsme byli jenom jednou,“ usmála se Alice, ale ostatním do smíchu nebylo. Emmett se s Jasperem zmučeně podívali. Vstali a šli do garáže.

„Hej! Bella nejede?“ zeptal se Emmett, když mě uviděla, jak pořád sedím.

„Ne, ty nevidíš, jak vypadá? Musí být unavená. Edwarde, prosím tě, pohlídáš tady Bellu. Nechci jí tady nechávat samotnou. Za pár hodin jsme zpět.“ Šibalsky se na mě podívala.

„Jo. Dobře,“ odpoví Edward. Esme mi přinesla kopec palačinek a čaj a šla nakupovat. Dívala jsem se chvíli na tu kopici palačinek, to je má smrt! Přijde mi tady něco podezřelé. Co to jen je? Rozhlédla jsem se. Až teď mi došla Alicina slova! Jsem tady sama, ve velkém baráku, s Edwardem! Upírem, který se mi líbí! Rychle a zhluboka jsem se nadechla. Uslyšela jsem uchechtnutí. Podívala jsem se na něj. Pobaveně mě pozoroval.

Prosím zanechte tu všichni komentář! Další kapitola až po 10 komentářích!