Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Itálie a Já - 2. kapitola

29.05.2012 (11:00) • NessieCullenBlack • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 2764×

S výkřikem jsem se probudila. Srdce mi bilo jako o závod a do očí se mi draly slzy.

S trhnutím jsem se posadila a najednou se ozvala rána. Kniha mi totiž sklouzla na zem. Vyděšeně jsem zamrkala do tmy. Třásla jsem se po celém těle a po tvářích mi stékaly slzy. V hlavě se mi stále přehrával ten výjev z mého snu. Edward, líbající tu blondýnu před oltářem, kde jsem měla stát já. Poslepu jsem nahmatala lampičku na stolku vedle gauče a pokoj ozářilo chabé osvětlení, které vydávala. Zvedla jsem ze země knížku a zamířila do koupelny. Po cestě jsem díky chabému osvětlení a mojí nešikovnosti narazila do stolku, který se mi připletl do cesty. Zalezla jsem do sprchy a pustila na sebe ledovou vodu. Chtěla jsem se trochu probrat a vytěsnit z hlavy to, co jsem spatřila ve snu. Sprcha mi ale nepomáhala, tak jsem zastavila vodu, oblekla si tričko a odpotácela se do svého pokoje. Zachumlala jsem se do peřin a chvíli na to usnula. Zbytek noci jsem prospala klidně, protože se mi, díky bohu, už další sen nezdál.

***

Když jsem se ráno konečně vyhrabala z postele a hodila do sebe něco málo k snídani, vyrazila jsem do školy. Jakmile jsem stála před budovou školy, dolehla na mě tíha vzpomínek.

První den ve škole. Proč na mě všichni tak zírají? To tu nemají něco lepšího, co by mohli pozorovat? Hej, lidi! Odvraťte laskavě své pohledy od mého těla! Já nestojím o pozornost. Nejsem žádná veřejná atrakce. Konečně třída, kterou hledám. Učebna biologie…

Zatřásla jsem hlavou a vrátila se zpět do současnosti. Zhluboka jsem se nadechla a vešla do nitra školy. Z tašky jsem vytáhla rozvrh, který jsem obdržela v kanceláři, a podívala se, co mám první hodinu. Biologie. Zalapala jsem po dechu, když jsem si to přečetla. Jen klid, Bello. Je to jen hodina biologie. Obyčejná hodina biologie, která se odehrává v jiné škole a dokonce i v jiném státě. Tak se, sakra, uklidni. Vzala jsem za kliku a pomalu vešla do třídy. Posadila jsem se do poslední lavice a trpělivě čekala na začátek hodiny.

„Na co myslíš?” ptal se mě svým krásným sametovým hlasem, zrovna když jsem si psala nějaké poznámky o stavbě buněk.

„Cože?” zeptala jsem se nechápavě a zvedla hlavu od sešitu. Proč chce vědět, na co myslím?

„Jen tak. Víš, většinou poznám, co si lidé myslí, ale u tebe… Nevím, jsi pro mě jako uzavřená kniha,” vysvětlil.

„Aha, mně teda většinou všichni říkali, že jsem jak otevřená kniha. Vůbec neumím skrývat emoce, lhát, nebo něco podobného,” řekla jsem a usmála se. Úsměv mi oplatil, když vtom se zepředu ozval hlas vyučujícího profesora.

„Slečno Swanová! Pane Cullene! Nevyrušujte a soustřeďte se na výklad…”

Ze vzpomínání mě vytrhl školní zvonek. Do třídy se nahrnula hromada studentů a následně i učitel. Ten okamžitě začal svůj výklad a nezaregistroval, že je ve třídě nový student, a za to jsem mu byla moc vděčná. Všichni učitelé ale takoví nebyli. Musela jsem se představovat třídě. Nemohla jsem jim říct, proč tu doopravdy jsem, a tak jsem jim pověděla svoji vymyšlenou verzi příběhu o tom, že jsem tu byla s rodiči na dovolené, a tak jsem si to tu zamilovala, že jsem se rozhodla tady studovat. Když byl čas na oběd, zamířila jsem do jídelny a posadila se k prázdnému stolu, dál od ostatních. Byla jsem opravdu ráda, že si mě tu moc lidí nevšímalo. Tady to nebylo jako ve Forks, kde se hned každá novina rozšířila celým městem a stala se senzací. Jen pár studentů zaregistrovalo, že tu někdo přibyl.

„Bello, tohle je moje sestra Alice,” řekl Edward, když jsme došli do jídelny a ukázal na malou černovlásku, která seděla u stolu, kam jsme si zrovna sedali i my.

„Těší mě,” šeptla jsem směrem k Alici a pohledem probodávala své jídlo. Od té chvíle, co jsem s Edwardem vyšla z učebny biologie, na mě všichni zírali snad ještě víc než předtím, jestli je to vůbec možné.

„Taky tě ráda poznávám. Ty jsi tu nová, viď?” zeptala se mě Edwardova sestra.

„Jo, jsem. Hele, to tady takhle zírají na každého, nebo je na mně něco divného?” zajímala jsem se. Vážně už mě štvalo, jak sem každý kouká.

„No, to víš, jsi tu nová a navíc sedíš u stolu s námi, což není moc obvyklý jev,” vysvětlila mi Alice.

„Jak to? Co je tak zvláštního na tom, že sedím s vámi?” nechápala jsem, co tím myslí.

„Lidé se od nás většinou drží dál,” objasnil mi Edward, ale já to stále moc nechápala…

„Hej?! Ptám se znovu, máš tu volno?” ptal se mě nějaký kluk, který stál s tácem u mého stolu.

„Co? Jo… jasně,” kývla jsem na prázdné židle. Ten kluk se posadil a mile se na mě usmál. Blonďaté vlasy mu trčely do všech stran a on ke mně natáhl ruku.

„Já jsem Angelo,” představil se.

„Bella,” šeptla jsem.

„No, já už budu muset na hodinu, tak se tu mějte,” řekla Alice a s úsměvem odešla od stolu. No, spíš odtančila. Její chůze byla tak ladná, že se v mnohém podobala tanci.

„Ahoj,” zavolala jsem ještě za ní. Pak jsem se podívala zpátky na Edwarda a všimla si, že ještě vůbec nic nesnědl.

„Ty nebudeš jíst?” zeptala jsem se.

„Nemám hlad,” řekl a odstrčil od sebe tác s jídlem.

„Bello? Bello!” křikl na mě Angelo.

„Co se děje?” ptala jsem se nechápavě.

„Ptal jsem se kolik ti je let,” vysvětlil.

„Jo, tak, osmnáct,” řekla jsem a on se na mě usmál. Zadívala jsem se na svůj tác s jídlem, ze kterého jsem zatím nesnědla ani kousek.

„Mně taky. Jsi v pořádku? Zdá se, že moc nevnímáš,” řekl, a tím mě zase dostal zpátky do reality. Byla jsem myšlenkami úplně někde jinde. U Edwarda…

„Jo, jen jsem dneska trochu mimo. To víš, první den v nové škole,” zamlouvala jsem svůj dosavadní stav.

„Aha, tak to jo,” zazubil se na mě.

_______________________________________________________________

Tak chci poděkovat všem, co jste dočetli až sem, a doufám, že jste se moc nenudili. =) Za korekci děkuji WhiteTie. =) A hlavně chci poděkovat všem komentujícím, a i když vás minule bylo jen málo, dodává mi to chuť psát... =D Tak mi zanechte alespoň smajlíka, jestli se povídka líbila (jestli mám vůbec pokračovat ve psaní).

Vaše NessieCullenBlack =)

Autor: NessieCullenBlack (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Itálie a Já - 2. kapitola: