Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Itálie a Já - 3. kapitola

06.06.2012 (20:15) • NessieCullenBlack • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 2699×

„Bello! Na jedničce chtějí to kafe!” ozvalo se dnes už po několikáté. Vždyť už jim ho nesu! Snad mohou chvilku počkat, ne?

S tímhle přístupem si tu práci neudržíš, Bello, napomenula jsem sebe samu. Vzala jsem z pultu dva šálky s kávou, postavila si je na tác a zamířila jsem ke stolu číslo jedna.

„Vaše káva,” řekla jsem a položila hrnečky na stůl.

„No, to vám to trvalo,” vyčetl mi ten muž, co si to kafe objednal. „S dýškem rozhodně nepočítejte!” oznámil mi naštvaně a dál se mi nevěnoval. Zamířila jsem k dalšímu stolu.

„Budete si přát?” zeptala jsem se a vzala si do ruky bloček na zapisování objednávek.

„Bello? Co ty tady?” zeptal se mě jeden z těch kluků, co seděli u toho stolu. Nechápavě jsem naklonila hlavu a přemýšlela, odkud mě zná.

„Angelo,” objasnil mi a ukázal na sebe prstem. No jo! Ten blonďák z jídelny. Kývla jsem na něj a znovu se optala, co budou chtít. Minerálka, Cuba libre, Acapulco, Tequila… Zapisovala jsem si objednávky. Následně jsem jim donesla požadované nápoje, a když jsem se chtěla vrátit zpátky za bar, Angelo mě zastavil.

„Nechceš tu s námi chvilku zůstat?” ptal se mě a hlavou ukázal na jedno prázdné místo u jeho stolu.

„Musím pracovat,” odmítla jsem a šla obsloužit další stůl.

***

Jsem šíleně unavená. Po dni stráveném nejprve ve škole, zavalená vzpomínkami, a potom v práci, kde jsem se ani na chvilku nezastavila, jsem ráda, že jsem vůbec došla domů. Nevím, jak tohle budu každodenně zvládat. Zamířila jsem do koupelny, kde jsem ze sebe shodila oblečení a zalezla si pod sprchu. Když jsem byla umytá, zašla jsem si do kuchyně pro něco k jídlu a spolu s notebookem se uvelebila ve své posteli. Zapnula jsem ho a spojila se online s mámou.

„Ahoj, mami,” pozdravila jsem ji, když se připojila.

„Ahoj, Bello jak se tam máš? Nechceš se vrátit domů? Ke mně a k Philovi? Nebo alespoň k Charliemu? Mám tě tak moc daleko. Stýská se mi ještě víc, než když si bydlela ve Forks. Teď za mnou nemůžeš jen tak přiletět na návštěvu, bydlíš na jiném kontinentu,” spustila na mě okamžitě Renée.

„Mami, uklidni se! Já to tady zatím zvládám.” Malá lež neuškodí, musím ji nějak uklidnit, a kdybych jí vyprávěla o tom, že se budím uprostřed noci kvůli snům o Edwardovi, že ve škole se cítím strašně a práci téměř nezvládám, začala by panikařit.

„A ty to určitě zvládneš taky,” uklidňovala jsem ji.

„No, já nevím… Tak dobrá, je to tvé rozhodnutí. A jak se ti tam líbí, zlatíčko?” ptala se.

„Je to tu… fajn,” řekla jsem nakonec. Fajn. Nevím, jestli to vystihuje mou dosavadní situaci a dost o tom pochybuji, ale mámu by to mohlo uklidnit.

„Nezníš moc nadšeně, Bello. Vážně je všechno v pořádku?” zeptala se nedůvěřivě Renée.

„Mami, všechno je v pohodě. Florencie je krásné město, vždycky jsem chtěla vidět Itálii. Do školy jsem se tu zapsala a dokonce jsem si našla i práci. Já to tady zvládnu,” uklidňovala jsem ji a částečně i samu sebe.

***

Povídala jsem si s mámou dlouho do noci. Nakonec jsem počítač vypnula, zahrabala se do peřin a čekala, až usnu. Spánek stále nepřicházel a já se, i když proti vlastní vůli, vracela ve vzpomínkách do času, který jsem trávila spolu s Edwardem. Vzpomínky se na mě v té tiché noci valily ze všech stran a já se jim nedokázala ubránit.

Nervózně jsem přešlapovala z nohy na nohu a pohledem přejížděla po všech osobách v místnosti. Zastavila jsem se u známého obličeje Alice, kterou jsem jako jedinou znala z Edwardovy početné rodiny. Když jsem se zase podívala do těch neznámých tváří, znervózněla jsem ještě víc. Couvla jsem a natiskla se k Edwardovi, který stál hned za mnou.

„Tak, Bello, tohle je má rodina,” začal, „To jsou moji rodiče, Carlisle a Esmé, a tohle jsou mí sourozenci, Emmett a Rosalie, Jasper a Alice už znáš.” Edward mi postupně představil všechny členy své rodiny a já se na ně nepatrně usmála.

„Rádi tě poznáváme, Bello,” řekl mi Carlisle, Edwardův adoptivní otec.

„Jsem tak ráda, že si Edward konečně taky našel někoho, s kým může být šťastný,“ přidala se Esmé, která mě následně objala.

Zbytek vzpomínky jsem vnímala už jen rozmazaně, protože mě konečně, díky bohu, dostihl spánek.

Autor: NessieCullenBlack (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Itálie a Já - 3. kapitola: