Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Itálie a Já - 6. kapitola

16.07.2012 (13:45) • NessieCullenBlack • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 2755×

„Můžu dál?” zeptala se Tanya, ale na odpověď nečekala a rovnou vstoupila do mého pokoje.

„Edwarde?” nadzdvihla obočí a nechápavě si měřila mé sbalené kufry.

„Vracím se do Forks, za Bellou,” oznámil jsem a zamířil ke dveřím.

„Víš jistě, že je to dobrý nápad?” zeptala se.

„Já bez ní nemůžu žít, Tanyo,” řekl jsem a položil kufry na zem.

„Já to chápu, Edwarde, ale co čekáš, že se stane, až se vrátíš? Myslíš, že tam na tebe čeká s otevřenou náručí? Opustil si ji. Je dost pravděpodobné, že si už našla někoho jiného, je to jen člověk, Edwarde. Jen člověk. Snadno se mohla znovu zamilovat. Teď je šťastná a svým příchodem bys jí to mohl jen a jen pokazit,” vysvětlovala mi, jako bych to nevěděl. Ale má pravdu. To já jsem ji opustil. Nejspíš mě nenávidí nebo na mě prostě zapomněla, ale rozhodně na mě nečeká a ani za nic by se ke mně nevrátila. Mám, co jsem chtěl. Opustil jsem ji pro její ochranu. Teď je určitě šťastná a v bezpečí. A to jsem chtěl, ne? Tak co mám, sakra, pořád za problém?!

„Já vím,” šeptl jsem a rezignovaně odhodil kufr do koutu místnosti. Tanya se na mě usmála a následně opustila pokoj.

Sešel jsem dolů, kde byla jen Tanya, protože ostatní byli na lovu.

„Tanyo,” zaskučel jsem, když jsem uslyšel její myšlenky. Už zase si představovala naši svatbu.

„Proč to alespoň nezkusit, Edwarde?” zeptala se.

„Tanyo, mám tě rád, ale nemiluji tě. Miluju jen Bellu a nikdy to nebude jiná. Tohle by nefungovalo,” řekl jsem, jako už několikrát.

„To nemůžeš vědět. Alespoň to zkusme. Když to nepůjde, ukončíme to. S tou lidskou holkou to nemělo budoucnost, se mnou ano. Se mnou budeš konečně šťastný, Edwarde,” přesvědčovala mě Tanya.

„Já nevím… to nejde,” hlesl jsem.

„Věř mi, Edwarde. Vezměme se, odstěhujme se a začněme nový život. Spolu. Já ti pomůžu na ni zapomenout.”

O měsíc později

Jak jsem s tím mohl souhlasit? Mám se oženit s Tanyou. To nemůže fungovat, já na Bells nikdy nezapomenu. Ona byla to jediné dobré v mém životě.

„Edwarde? Můžu dál?” ozvala se zpoza dveří Alice.

„Jo, pojď,” řekl jsem a ona se objevila přede mnou.

„Víš jistě, že je to dobrý nápad? Ta svatba?” zeptala se.

„Nevím, Alice. Já vlastně vůbec nevím, co mám dělat,” zašeptal jsem, „Ale Bellu už nezískám, takže je to vlastně jedno.”

„Je to tvé rozhodnutí,” oznámila mi, jako bych to nevěděl, „Ale proto tu nejsem. Na, to ti přišlo,” řekla a podávala mi malou bílou obálku. Rozlepil jsem ji a začetl se do textu.

Drahý Edwarde,

je pro mě těžké smířit se s tím, že ty už mě nemiluješ, ale nic s tím nenadělám. Pravé lásce se vzdorovat nedá a já jsem pro tebe zřejmě ta pravá nebyla. Doufám, že teď už budeš jenom šťastný. Jelikož vím, že už se nikdy neuvidíme, neboť to by nebylo dobré ani pro jednoho z nás, tak ti píšu tento dopis. Ještě, než se s tebou nadobro rozloučím, chci, abys něco věděl. Od první chvíle, co jsem tě poznala, jsem věděla, že jsi jiný. Celá tvoje rodina se liší od ostatních. Netuším, co jsi zač, ale jedno vím jistě. Ty nejsi člověk… Věděla jsem to téměř od začátku, ale i přesto jsem se do tebe zamilovala, protože mě nezajímalo, kdo jsi. Tímto dopisem se s tebou zároveň loučím. Ty sis vybral jinou, ale i přesto chci, abys věděl, jak moc tě miluji a vždy také budu. Vím, že tvé rozhodnutí už nezměním… Za pár dní, až budeš stát s jinou u oltáře a budeš si s ní slibovat lásku a věrnost, tak já už budu daleko od tebe. Stěhuji se… Chci zkusit znovu začít žít normální život, ale tady by to nešlo. Všechno by mi tě připomínalo, a to bych nezvládla. Ty jsi už pryč. Odešel jsi z mého života a zakončil tak ty nejkrásnější dny mého žití a já teď odejdu navždy z toho tvého. Doufám, že budeš šťastný. Jednou na mě zapomeneš a budeš žít krásný, dlouhý život, ale věz, že já na tebe nikdy nezapomenu…

                                                                              S láskou,

                                                                                       navždy Tvá Bella.

Zíral jsem na ten papír a nemohl tomu uvěřit.

„Edwarde? Jsi v pořádku?” optala se Alice po chvíli ticha, co jsem tam jen tak bez hnutí stál a zíral na ten dopis.

„Vracím se do Forks,” řekl jsem s naprostou jistotou. Tentokrát už si to nerozmyslím. Vyběhl jsem z pokoje a šel rovnou za Tanyou.

„Cože? Edwarde, počkej!” volala Alice a běžela za mnou. Otevřel jsem dveře a uprostřed místnosti stála Tanya v bílých svatebních šatech.

„Edwarde, co tady děláš? Nemáš mě vidět v šatech!” zlobila se Tanya, ale já to víceméně ignoroval.

„Nechte nás, prosím, o samotě,” řekl jsem Kate, Irině, Esmé a Alice, která doběhla za mnou. Vím, že nás stejně uslyší, ale nemusí tu stát.

„Co se děje?” vyptávala se okamžitě starostlivě Tanya.

„Je mi to líto, Tanyo, ale žádná svatba nebude. Věděl jsem, že by to nefungovalo, a přesto jsem do toho šel. Musím to zastavit, dokud je čas. Vracím se do Forks, najdu Bellu a budu prosit o odpuštění,” vysvětlil jsem jí situaci.

„Ale, Edwarde…,” začala Tanya.

„Mrzí mě to,” šeptl jsem a vyběhl z domu.

Zaklepal jsem na dřevěné dveře domu policejního náčelníka Swana. Slyšel jsem jeho kroky směřující ke dveřím. Najednou utichly a on otevřel.

„Co ty tady chceš?” vyštěknul na mě.

„Já musím mluvit s Bellou, prosím, řekněte mi, kde ji najdu,” žádal jsem ho, ale z jeho myšlenek mi bylo jasné, že mi to nepoví.

„To tak. Stačí, jak jsi jí ublížil minule! Nechoď mi na oči!” zakřičel na mě a zabouchnul dveře. To, co jsem viděl v jeho hlavě, když si vzpomněl na Bellu po mém odchodu, bylo strašné… Ale já ji najdu. Najdu ji a budu prosit o odpuštění za to, co jsem způsobil. Ať mé úmysly byly sebelepší, byla to chyba. Já si tě najdu, Bello, a napravím, co jsem udělal. 

Takže, děkuji všem, co jste se dostali až sem. Snad se kapitola líbila a zanecháte nějaký koment. Jinak další kapča už bude zase z pohledu Belly. Na mém shrnutí naleznete trailer k povídce (Vlastní tvorba, takže nic úžasného. =D). Za korekci vděčím WhiteTie a ještě jednou děkuju všem, co mou povídku čtete.

Vaše NessieCullenBlack =)

Autor: NessieCullenBlack (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Itálie a Já - 6. kapitola: