Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Izzie Swan - X. Kapitolka

27.06.2009 (22:00) • BCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2492×

Pohled Alex:

Ráno jsem se probudila a venku svítilo slunce. Nálada mi hned poklesla na bod mrazu. Dneska ho neuvidím, mého překrásného anděla s bronzovými vlasy. Smutně jsem si povzdechla a vstala jsem. Zamířila jsem si to rovnou do koupelny. Sprcha, líčení, vlasy, to všechno mi normálně zabralo tak půl hodiny, než jsem si připadala dokonalá. I když vedle něj nevypadá dokonale nikdo kromě jeho rodiny. Dnes mi stačilo deset minut. Své krátké blond vlasy, které mi stály na všechny strany jsem trochu prohrábla. Měla jsem stejný účes jako ta malá Cullenová, jako jeho sestra Alice. Až na jinou barvu. Ty mé byly medově blond a ty její inkoustově černé. Taky jsem byla tak malá, no možná o něco vyšší. Kdybych byla tak bledá jako ona, klidně bychom mohly být sestry. Vylezla jsem z koupelny a Danny se na mě nechápavě podíval a já jen pokrčila rameny. Dnes bude teplo. Připomněla jsem si v duchu. Vytáhla jsem z šatny staré riflové tříčtvrtky a k tomu bledě modré, uplé tričko. Vážně bych měla jet nakupovat. Ještě jsem našla modré balerýnky na platformě. Docela mi to slušelo. Dole už byla nachystaná snídaně, ovšem mamka ani taťka doma nebyli. Už jsme si s Dannym zvykli. Mamka jako doktorka ve zdejší nemocnici a taťka jako právník v Seattlu odjížděli velmi brzo z domu. Taťka někdy ani domů nejezdil a zůstal v našem bytě v Seattlu.
„Kterým jedeme dneska autem?" zeptal se Danny při snídani. Já jsem měla černý mercedes pětkové řady a Danny měl stříbrný Aston Martin. Chvilku jsem přemýšlela.

„Vezmeme si moje auto, ok?" zeptala jsem se ho a on jen přikývl. Po snídani jsme vyrazili. Řídila jsem. Zaparkovala jsem na našem obvyklém místě. Vedle nás stávala Izzie, dneska tady ovšem ještě nebyla. Vystoupili jsme z auta a ležérně se opřeli o kapotu mého mercedesu. Nemohla jsem si pomoct, ale musela jsem se každých pár sekund ujistit, že nedojel. I když jsem si byla na sto procent jistá, že on a jeho rodina jeli kempovat, tak jak to dělávali vždycky, když bylo pěkně. Izzie přijela ve svém azurově modrém audi TTRS se staženou střechou. Evidentně si užívala jízdu. Zastavila vedle nás a kamarádsky nás pozdravila: „Hojte, všichni."

„Ahoj." Řekl Danny zvesela.

„Ahoj." Zabručela jsem na ni. Nechtěla jsem být nekamarádská, ale vážně mi vadilo, že ho neuvidím. Dneska jí to zase hrozně slušelo, vypadala jako nějaká topmodelka. Klidně by mohla soupeřit s nejkrásnější holkou na škole, s Rosalií. Měla na sobě krásnou riflovou mini a přiléhavou blůzičku. Vyšla směrem ke třídě, šourala jsem se za ní. Danny měl jinou hodinu než mi dvě. Edward zase začal chodit do školy a chvilku se i zdálo, že o mě má nějaký zájem, jenže bohužel... měla jsem angličtinu. V téhle hodině seděla se mnou Izzie. Hodina už začala, ale Izz se na mě otočila a s jiskřičkami v očích se mě zeptala: „Ty, Alex, co bys řekla dneska na nákupy, kino a večeři v Port Angeles?" cože? To myslí vážně? Zrovna dneska to potřebuji, že by si toho všimla? No doufám, že ne. Povzbudivě se na mě usmála. A tak ze mě vypadlo: „Tak jo, to bude super." Řekla jsem nadšeně. A vážně jsem nadšená byla. „Dobře, pojedeme hned ze školy, ano? Nechci se vrátit moc pozdě." Řekla a mrkla na mě. Jen jsem kývla a vytahovala jsem mobil, abych napsala mamce, že dneska pojedu nakupovat s kamarádkou a že nevím, kdy se vrátím. Naši byli na tohle naprosto úžasní. Bylo jim vcelku jedno, kde a kdy jsme, ale museli jsme jim to nejdřív říct. Bez oznámení, bychom s bráchou měli pořádný průšvih. Další část hodiny jsem nevnímala stejně jako celé dopoledne. Byla jsem zoufalá. I když malý kousíček naděje ve mně ještě pořád dřímal. Přeci jsem si ho nemusela všimnout, třeba zaspal a na obědě ho uvidím, jak sedí a tiše se baví se svou rodinou. V jídelně jsem si něco nabrala na tác, ani nevím co. Nebylo to pro mě podstatné. Sedla jsem si a hypnotizovala jeho stůl. Nevnímala jsem nikoho. Jenom jsem tam smutně čuměla na jejich stůl. Někdo mě jemně kopnul pod stolem. Podívala jsem se, kdo mě ruší v rozjímání, a uvědomila jsem si, že to byla Izz. Jenom jsem se na ni nechápavě podívala a zvedla jedno obočí. Velmi tiše řekla: „Alex, kašli na něj." Řekla to tak, že to nikdo jiný nemohl slyšet. Jen jsem smutně zavrtěla hlavou a odpověděla ji, taky velmi tiše: „Já bych ráda, ale ono to nejde." Smutně se na mě podívala a já jsem poznala její jinou část, tu kterou tak pečlivě schovávala před světem. Někdo ji ublížil, její láska. Ten můj problém vypadal tak malicherně vedle toho jejího. Najednou jsem ji neviděla jen jako spolužačku, byla to moje kamarádka. Přikývla jsem a snažila se nemyslet na něj. Zbytek školy uběhl pomalu. Cesta uběhla velmi rychle, neustále jsme o něčem debatovali. Izzie mě vtáhla snad do všech obchodů, které v Port Angeles mají, kino jsme nestihly, ale zašli jsme na večeři. Po celém odpoledni jsem měla pětadvacet tašek a Izzie snad třicet. Nakupování zbožňovala stejně jako já. Pomohla mi vybrat nějaké šaty, ve kterých „jsem měla vypadat jako bohyně a zalíbit se Edwardovi". Domů jsme dojely večer. V docela dobrém čase.

„Izzie, děkuju moc, vážně, dlužím ti za moc."
„Ale, Alex, za nic mi nedlužíš, jsem ráda za tebe. Nelíbilo se mi, dívat se na tebe, jak se kvůli němu trápíš." Zamávala jsem ji a ověšená taškami jsem vešla do domu.
„Alex, kde jsi byla tak dlouho?" zeptal se můj otec. Pustila jsem tašky a vběhla mu do náruče. Od pondělí jsem ho neviděla a teď byla středa.
„Tati, byla jsem nakupovat."
„No to vidím, zbylo ti vůbec něco na kreditce?" zeptal se ustaraně, ale s úsměvem.
„To víš, že jo, tati." Chvilku jsme se objímali a jen tak tam seděli. Vstala jsem a došla k jedné černé tašce a podala mu ji.
„Tati, něco jsem ti koupila." Zvědavě se na mě podíval a přijal tašku. Koupila jsem mu krásnou košili a pár hezkých triček.
„Kde je máma?" zeptala jsem se smutně. I když odpověď jsem znala. Pracuje.
„Je v práci." Řekl smutně. Něco tady bylo. Sice se nehádali, ale taky se skoro vůbec neviděli.
„A Danny?"
„Nevím, je někde s kamarády." Pokrčil táta rameny. Koukla jsem na hodiny, bylo půl desáté večer. Večerku máme do jedenácti.
„Mám tady něco i pro mámu, položím jí to na postel a napíšu ji k tomu vzkaz. Jestli ji ráno uvidíš, tak že jí posílám pusu."
„Dobře broučku, dobrou noc."
„Dobrou, tati." Řekla jsem a políbila ho na tvář. Pobrala jsem všechny tašky a šla do k sobě do pokoje. V psacím stole jsem našla papír a tužku. Napsala jsem mámě vzkaz. Stálo na něm: Ahoj mami, až si tohle budeš číst, nejspíš už spím, anebo - což je pravděpodobnější - jsem už ve škole. Byla jsem s kamarádkou nakupovat a nezapomněla jsem ani na tebe. Tak jako ty zapomínáš na mě skoro pořád. Dodala jsem si v duchu smutně. Doufám, že se ti to bude líbit. Mám tě ráda. Alex. Napsala jsem to a vzala to spolu s taškou, ve které byly volné bílé šaty na léto a pár triček. Položila jsem to na její postel a odešla. Ještě jsem měla nějaké věci pro Dannyho, ale ty mu dám, až zítra nebo možná i dnes večer. Vzala jsem si svoje oblíbené pyžamo od Victoria´s secret ve světle růžové barvě. Bylo to tílko a kalhotky. A šla jsem do koupelny se vykoupat. Napustila jsem si plnou vanu horké vody s bublinkami. Lehla jsem si do ní a přemýšlela o dnešku. Taky o zítřku. Moje ztuhlé svaly se začaly pomalu uvolňovat. Vylezla jsem z vany, odlíčila se, natřela jsem se samo opalovacím krémem, učesala mokré vlasy a šla jsem si lehnout. Ještě jsem si vybalila své nové oblečení a vybrala si pár variant na zítra. Ulehla jsem do své velké, manželské postele a hned jsem usnula. Zdál se mi sen. Příšerný sen. Já, Edward, Jasper, Izzie, Alice a nějaký krásný upír. Všichni jsme byli upíři. Spárovaní. Edward mě držel za ruce, já držela Izzie, která držela Jasper a Alice byla s tím neznámým, překrásným upírem. Jeho vlasy byli skoro bílé a oči měl rudé, stejně jako já a Izz. Edward, Jasper a Alice je měli karamelové. Všichni jsme vypadala jako andělé. Archandělé. Bohové pomsty. Něco se za námi pohnulo. Zavanul k nám vítr a já jsem ucítila vůni tak nádhernou, že jsem jí nemohla odolat. Za mnou stálo dítě. Nebylo mu více než pět let. Pohnula jsem se, ale ten pohyb byl tak rychlý, že ho to dítě nemohlo postřehnout. Jasper držel Izzie aby se na to dítě nevrhla. Edward nebyl dost mrštný na to, aby mě zastavil. Chytla jsem to dítě a nakláněla jsem se mu ke krční tepně. Přitiskla jsem mu své ostré zuby na krk a zabodla mu do tepny zuby. Začala jsem sát tu skvělou a životadárnou tekutinu. Její chuť byla tak jiná, tak sladká a při tom slaná. Někdo mě chytil, ale byla jsem moc silná. Dopila jsem poslední kapku a odhodila to dítě. S hrůzou jsem se na něj podívala, byl to chlapeček, byl celý bílý a bez života. Jeho oči byly skelné. S hrůzou jsem zaječela. S křikem jsem se probudila. Vymrštila jsem se do sedu a pořád jsem křičela. Přitiskla jsem si ruku na rty, abych dál nekřičela. Celá jsem se třásla. Vlasy jsem měla přilepené potem k čelu. Podívala jsem se na budík. Bylo půl druhé v noci. Spala jsem asi hodinu. Byla jsem v šoku. Něco ve mně to vědělo, vědělo, že nejsou normální. Že to nejsou lidé. Ale jak je to možné? Proč to tak je? Ke mně do pokoje přiběhla mamka.
„Alex, zlatíčko, co se stalo?" zeptala se vystrašeně. Měla na sobě rifle a halenku. Přišla z práce. Přisedla si ke mně na postel, objala mě a kolébala v náručí.
„T...t...t...to byl jen s...s...sen." zašeptala jsem.
„To bude dobré, neboj. Uvařím ti kakao, ano?"
„Ano, prosím." Přikývla a odešla do kuchyně. Vážně to může být pravda? A ví to Izzie? To proto se spolu znají? Nepodařilo se mi ovládnout můj třas. Pořád jsem se třásla. Ani slzy. Prostě to nešlo. Mamka mi donesla její kakao.
„Na, pij, zlatíčko." Řekla a podala mi ho. S vděčností jsem ho přijala a napila se. Příjemně zahřálo u srdce a v žaludku.
„Děkuju." Řekla jsem vděčně a objala ji.
„Půjdu se osprchovat." Rozhodla jsem se. Stejně už neusnu.

„Jen běž. Taky se půjdu osprchovat a spát." Odešla a já jsem se došourala do koupelny a pustila na sebe studenou vodu. Trochu jsem se uklidnila. Musím zavolat Izzie. Co když to ví? Vyšla jsem z koupelny a vzala mobil, vytočila jsem její číslo. Ani jsem si neuvědomila, že nejspíš spí. Po prvním zazvonění mi to zvedla.

„Ano? Alex, děje se něco?"
„Izzie, promiň, že jsem tě vzbudila, ale měla jsem sen." Proč jí to vykládám? Když jí to řeknu, bude si myslet, že mi hrabe, což mi vážně hrabe.
„Jo ták. Ano, já vím. Zjistila jsi jejich tajemství a viděla jsi budoucnost. Jako já." Cože? Proboha, co se tady děje? A její hlas. Minutku jsem ji nemohla poznat. její hlas zněl tak jinak, tak zděšeně, ochraptěle a naštvaně?
„Vážně?" zeptala jsem se nevěřícně.

„Ano. Promluvíme si zítra. Jo a vezmi si ty růžové šaty. Dobrou noc." Byla netrpělivá? Ale kamarádská... nechápala jsem její tón. Ale musela jsem se na něco zeptat.

„A ty, ty jsi... jsi taky... u- upír?" vykoktala jsem ze sebe.
„Ne." Řekla a zavěsila. Tak jak viděla mou budoucnost. Jak věděla, že jsem to zjistila? To bylo na mě moc. Opřela jsem se o můj psací stůl a poslední, co si pamatuju, bylo přidušené, ale hlasité: „Mami!" a pak byla tma.

Autor: BCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Izzie Swan - X. Kapitolka: