Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Izzie Swan - XII.Kapitolka

Jasper


Izzie Swan - XII.KapitolkaVracíme se do pohledu Izz... Izzie má novou schopnost, jakou? Bude ji umět používat...? Příjemné počteníčko ;). A díky za komentíky, BCullen.

 

Pohled Izzie:
Zavezl Alex domů a šíleně jsem se těšila domů do postele. Jenže jsem ani nestačila vystoupit, když už mi dveře od auta otvíral nádherný upír. Můj upír. Jenže, tvářil se jako by šel na popravu. Tak to je průser.
„Jasper, děje se něco?“ zeptala jsem se vyděšeně. Nemusel mi odpovídat, protože mě stihla vize: Alex se zdá sen o upírech. Dojde ji, že jsou to Cullenovi. Vstane, mamka ji uvaří kakao, jde se osprchovat a pak mi volá.
„Ne, to ne.“ Vyjekla jsem poplašeně. Jasper se na mě nechápavě podíval, ale hned mu to vysvětlil druhý sametový hlas: „ Viděla, to, co Alice. Vypadá to, že má dar.“ Řekl Edward. Za ním se objevila Alice a měla takový neutrální, lehce nakvašený výraz. Vedle ní stál nádherný upír. Byl vysoký, asi tak metr devadesát, bledý jak stěna – i na upíra – a vlasy tak světle blond, že byly skoro bílé. Měl černé oči, ale na okraji je měl trochu červené. Živil se lidmi. Ale co tady dělá? Je to snad Alicin nový druh?
„Co tady děláte?“ zeptala jsem se najednou naštvaně. A jak dlouho tady jsou?
„Teď jsme přijeli. A přišli jsme si něco vyjasnit.“
„Edwarde, co to?“

„Isabello, sice tě nesnáším, ale utajení tajemství je důležité pro nás všechny a i pro tebe. A navíc, jsem si jistá, že budete spolu šťastní.“ Řekla a střelila okem po Jasperovi. V Alicině hlase bylo slyšet opovržení. Vytočila mě! Pořád jsme stáli v mé garáži. Rozhodla jsem se jít ven na zahradu. Přišla jsem na zahradu a oni šli za mnou, celou dobu jsem přemýšlela, co jim řeknu. Ve mně to kypělo vztekem. Proč byla tak arogantní? Edward se tiše uchechtl. Což mě ještě více rozzuřilo. Otočila jsem se čelem k nim. Alice už otvírala pusu, aby mi zase něco řekla, ale já ji předběhla: „Co si myslíte, že tedy děláte? Přijdete si sem, ke mně do domu na můj pozemek. Ještě k tomu v deset večer, kdy normální člověk spí.“ Dala jsem důraz na to člověk a divoce se rozmáchla rukou. Alice i s tím novým upírem, kterého stále držela za ruku, odletěli snad padesát metrů ode mě. Co… co to bylo? Hned byli na svých původních místech a rozzuřeně si mě prohlíželi.

„Co to bylo?“ jako první se vzpamatoval Jasper.
„Já vážně netuším.“ Zašeptala jsem překvapeně. Vyděšeně jsem si měřila své ruce. Pak jsem máchla směrem, kde předtím stál Edward, jakmile jsem udělala ten pohyb rukou a vložila do toho trochu své energie a Edward odletěl sice ne padesát ale dobrých třicet metrů daleko ode mě. Všichni se na mě nevěřícně dívali. Museli jsme tam stát hodně dlouho dokonce i Alice a Logan – jak mi Edward pověděl na mé otazníky v hlavě vůči jeho jménu, ale bála jsem se zeptat a ano, byl to Alicin nový druh – když mi zazvonil mobil. Na displeji blikalo číslo Alex. Zvedla jsem to po prvním zazvonění. Věděla jsem, že mě budou slyšet a tak jsem se ani nesnažila podejít dál.
Ano? Alex, děje se něco?“ zeptala jsem se.
„Izzie, promiň, že jsem tě vzbudila, ale měla jsem sen.“ Budu jí muset říct pravdu.
„Jo ták. Ano, já vím. Zjistila jsi jejich tajemství a viděla jsi budoucnost. Jako já.“
„Vážně?“ zeptala se mě nevěřícně.
„Ano. Promluvíme si zítra. Jo a vezmi si ty růžové šaty. Dobrou noc.“ Musím se jí zbavit. Teď není vhodná chvíle na kamarádský pokec. Bohužel. Už jsem to chtěla položit, když v tom ze sebe vykoktala: „A ty, ty jsi… jsi taky… u- upír?“
„Ne.“ Řekla jsem a zavěsila. Měla jsem vizi: Alex omdlívá a praští se do hlavy a je to s ní velmi zlé. Podívala jsem se na Edwarda a ten se na mě jen zděšeně podíval.

„Běž za ní. Jdi!“ přikázala jsem mu. Alice s Loganem se tiše vytratili. Konečně jsme byli s Jasperem sami. Pomalu jsme se otočila čelem k němu. V jeho obličeji byla vidět spokojenost a radost z našeho shledání. Moje srdce si najednou poskočilo radostí. Neviděli jsme se dva týdny. Skočila jsem mu kolem krku a téměř hrubě a vášnivě ho políbila. On můj polibek opětoval se stejnou vášní, jakou jsem cítila já. Po nekonečně dlouhé a krásné době jsme se od sebe odtrhli. Dívali jsme se navzájem do očí.
„Miluju tě.“ Zašeptala jsem.
„Já tebe víc, lásko.“ Zašeptal Jasper láskyplně. Naprosto jsem mu věřila. Usmála jsem se při představě toho, jak se budeme dohadovat kdo, koho miluje více. Byla jsem si naprosto jistá, že nikdo nikdy nemiloval nikoho více, jak já Jaspera.

Další kapitolka je zde: http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-od-vas/izzie-swan-xii-kapitola/



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Izzie Swan - XII.Kapitolka:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!