Takže, další díleček, takový krátký :-(. Zatím se tu nic moc neděje. Děkuju všem, kteří mi dali nápady na pokračování. Zbytek ještě nemám uplně rozmyšlený, ale něco už se rýsuje. Takže děkuju a komentíky, pomáhají mi psát.
07.07.2009 (19:30) • BCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2112×
Ještě než jsem nasedla do letadla nechala jsem Lady v hotelu pro psy v Seattlu. Nejspíš bych ji zavezla k Alex, ale nechtěla jsem tam jezdit kvůli Dannymu. A už jsem nastoupila do letadla, celou cestu mi vrtalo hlavou: „Proč? Proč zrovna já jsem dostala tenhle úkol? Proč ho osud přidělil zrovna mě?“. Vždy, když jsem musela jet do Itálie, jsem měla pocit, že dělám něco nepřístupného. Bylo to, jako když se hrozně moc chcete dostat na nepřístupný horor a jakmile se vám to podaří, utíkáte podělaní strachy, přesně tak jsem se cítila i já… Jenže bohužel… mám tam „práci“…. Připomněla jsem si sklesle…
Letadlo přistávalo. Už jsem byla v Itálii, přesněji na letišti ve Florencii. Vystoupila jsem z letadla, a protože jsem – výjimečně – neměla další kufry, ale jen příruční zavazadlo, rychle jsem se vymotala z letiště a mířila jsem k nejbližší půjčovně aut. Musím říct, že výběr tady byl vážně dobrý, vybrala jsem si starší model červeného Ferrari a vyjela vstříc městu upírů, do Volterry. Jela jsem rychle, ale nespěchala jsem. Chtěla jsem to mít za sebou rychle, ale nechtěla jsem tam jet… hádaly se ve mně dva hlasy. Jeden říkal: „Otoč to, ještě máš čas!“ a ten druhý zase tohle: „Jeď, vždyť se tam těšíš.“ Nechtěla jsem poslechnout ani jeden, ale musela jsem a tak jsem poslechla ten druhý, i když říct, že se tam těším, byla blbost. Já se tam netěšila, nenáviděla jsem to tam. Upíři byli nechutní, ale tihle obzvlášť. Dokážu snést upíry „vegetariány“, ale upíři, kteří se živí lidskou krví jsou mi tisíckrát odpornější. Z přemýšlení nad „nechutnými“ a „mými“ upíry mě vyrušilo pronikavé a svým způsobem naléhavé zazvonění mobilu. Podívala jsem se na kabelku, která ležela na sedadle spolujezdce a natáhla k ní ruku. Šmátrala jsem v kabelce tak dlouho než jsem ho našla. Na displeji blikal neonový nápis Jasper. Hodila jsem telefon zpátky do kabelky a dál si nevšímala toho otravného zvonění. Zesílila jsem rádio, kde zrovna hrála nějaká italská písnička a tím trochu zahnala to otravné zvonění. Telefon po chvilce přestal zvonit a já si uvědomila, že se pomalu, ale jistě blížím k oné bráně, která mě děsila už od Florencie. Přijížděla jsem k bráně města upírů k Volterře.
Poslední nádech čerstvého vzduchu. A už se přede mnou otvírají dveře do trůnního sálu.
Pohled Jaspera:
Když řekla tu větu, nevěděl jsem, co myslí, ale hned mi to došlo. Volterra. Volturiovi. Rychle odjela z parkoviště. Přes celé parkoviště ji honit nemůžu. Sakra. Zaklel jsem v duchu.
„Co se děje?“ Zeptal se mě Edward, který šel spolu s Alex ke svému autu. Přehrál jsem mu naši konverzaci.
„Aha.“ Řekl pouze. Alex trochu nechápala, ale věděl jsem, že jí to Edward jednu všechno řekne, jenže, co když Aro zjistí, že Alex o nás ví? Edward se na mě podíval se strachem vepsaným ve tváři. Věděl, co by se stalo. Buď by Alex zabili a nebo přeměnili. Kam tohle všechno spěje? Dopadne to dobře? Musím jet za ní! Hned! Proběhlo mi hlavou. V tom Alice vykřikla. Měla vizi.
„Alice! Alice, co se stalo?“ zeptal jsem se jí jako první.
„Měla jsem vizi! Jaspere, ty nesmíš odjet! Pokud odjedeš, zabijí tě tam…“ řekla Alice. Cože, jak…? V hlavně jsem měl tolik otázek…
„Ale když tam zabijí mě, tak potom Izzie…“ nedokončil jsem větu. Nedokázal jsem to. Alice jen tiše přikývla.
„Co mám dělat?“ zeptal jsem se zoufale. Jako první mi odpověděl Edward.
„Buď Izzie a nebo Alex.“ Řekl zničeně.
„Carlisle. Ten nám pomůže.“ Řekla – překvapivě – Rosalie. Nasedli jsme do aut a odjeli domů.
Autor: BCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Izzie Swan - XIV. Kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!