Po "kratší" přestávečce další dílek xD. Doufám, že se bude líbit a možná, že bych měla napsat 15+... No hezký počtěnčíko;)
10.08.2009 (10:00) • BCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1916×
Pohled Izzie:
Temnota mě pohltila. Už jsem si myslela, že jsem mrtvá, že jsem umřela, když mě začal spalovat oheň. Proč? Proč mi to někdo dělá? Uvažovala jsem, ale uvažování mi moc dlouhou nevydrželo. Oheň se šířil rychle, jako na vyprahlé Kalifornské poušti. Celým mým tělem. Nejhorší to ovšem bylo na krku, jako by mi tou dírou někdo lil rozžhavený olej, který se pak šířil celým mým tělem. Bylo to to nejhorší, co jsem kdy zažila. Oheň neustupoval… Spíše nabíral na intenzitě. Když to bylo nejhorší, když už jsem si myslela, že musím být spálená na uhlík, to začalo ustupovat. Slyšela jsem. Někdo vedle mě mělce dýchal. Nepotřeboval dýchat? Byl to jen čistě zvyk? Přemýšlela jsem a pak mi to došlo! Jsem upír! Nee, proč mi to udělali? V mém mozku – teď už nezaměstnaném ohněm a zrychleném upířími schopnostmi – létaly myšlenky. Dokázala jsem uvažovat nad spoustou věcí, ale jedna mi nešla do hlavy a to: „Proč mi to ksakru udělali?“ nemohla jsem přestat nad tím uvažovat. Málem jsem propásla dokončení proměny. Oheň už byl jen u mě v srdci, v srdci, které se už nikdy nezatřepotá radostí, až uvidí Jaspera, které se nikdy nerozběhne zběsilou rychlostí kdykoli mě políbí… budu ho vůbec ještě pořád milovat? Proběhlo mi hlavou. Mé srdce udělalo poslední váhavý úder a s ním oheň přestal existovat. Teda do té doby než jsem si uvědomila, že se soustředí v mém krku. Otevřela jsem oči a podívala se nad sebe. Viděla jsem poněkud líp než před tím – vždyť jsem byla skoro upír – a tak mě to ani nějak nefascinovalo.
„Izzie?“ zašeptal vedle mě hlas, který jsem skoro nepoznala. Daleko rychleji jsem se posadila a hned jsem si stoupla vedle postele, kde jsem ležela.
„Jazzi?“ zeptala jsem se a nepoznávala svůj hlas. Pokýval hlavou na souhlas a usmál se. Ten úsměv byl krásný a já čekala na ten známý pocit… na to, až se mi srdce zatřepotá a ono nic… miluju ho vůbec ještě? Zděsila jsem se…
„Izzie, omlouvám se, že jsem to nechal zajít tak daleko. Omlouvám se, že jsem to nestihl dřív. Promiň.“ Zašeptal, ale já ho slyšela stejně jako by to říkal nahlas. Začaly mně pálit oči, co by teď mělo nastat? Chtělo se mi brečet? To vše bylo tak podivné. Ucítila jsem další vůně, nejspíš další upíry a podívala se ke dveřím, ve kterých stala Alice a v ruce nějaké oblečení. Potichounku jsem na ni zasyčela, ale ona to přesto slyšela a smutně se usmála.
„Isabello, omlouvám se za to, že jsem k tobě byla tak hrubá a ošklivá.“ Řekla a podívala se smutně do země.
„Přinesla jsem ti nějaké oblečení. Jasper mi nedovolil tě obléknout, když jsi se přeměňovala. Dovol mi to, prosím.“ Pokračovala a poslední větu zašeptala a přitom se mi podívala do očí. V těch jejích se zračila upřímnost a přátelství. Podávala mi nějaké béžové šaty a boty na podpatku. Podívala jsem se na sebe a zjistila jsem, že mám to, co jsem měla naposled v Itálii a ještě k tomu je to trochu roztrhané. Vděčně jsem od ní přijala šaty a ona se lehce usmála.
„Děkuji.“ Zašeptala jsem. Přikývla a odtančila z pokoje.
„Měla bys zajít na lov.“ Řekl Jasper a já se na něj podívala teď už šatech. Pohladila jsem ho po zjizvené tváři a políbila ho lehce na rty.
„Ukážeš mi jak na to?“ zeptala jsem se a on přikývl.
Vyskočili jsme z okna a já cítila pohledy všech v domě na svých zádech. Nevšímala jsem si toho a běžela jako o závod. Jasper mi jen tak tak stačil. Doběhli jsme na mítinku, kde stálo stádo bizonů. Začichala jsem… nevonělo to špatně, ale zrovna jako jídlo? Ale snad to zažene ten oheň v mém krku. Vrhla jsem se na jedno z nich a zdatně mu prokousla krční tepnu. Jasper mě pozoroval. Když jsem skončila a byla docela „najezená“ byl na řadě Jazz. Dívala jsem se na něj, jak loví a popadla mě vlna vášně.
Počkala jsem, až „dojí“ a vrhla jsem se mu kolem krku. Vášnivě jsem ho políbila a on mi to oplácel stejnou mincí. Zajel mi rukou pod šaty a pohladil mě po stehně. Projela mnou vlna chtíče. Strhla jsem z něj tričko a pohladila ho po jeho dokonalé hrudi. Tiskl mě k sobě víc a víc. A já ho chtěla víc a víc. Roztrhla jsem šaty tak, abych je mohla co nejrychleji dát dolů. Hladil mě po mém nahém těle a mě unikl jeden osamocený vzdech. I jeho kalhoty byly dole a my se pořád líbali. A pak se to stalo…
Zrychleně jsme oddechovali, i když jsme to vůbec nepotřebovali, a užívali jsme si společně blízkosti. Tohle jsem ještě nezažila… vždy to byli lidští muži, kteří dlouho nevydrželi, ale tohle? Páni…
„Páni.“ Vydechla jsem a on se jen tlumeně usmál. Políbil mě na rty a má vášeň byla zpět. Neměla jsem dost a budu vlastně někdy mít dost? Vždyť je to jedno… Máme celou věčnost.
Autor: BCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Izzie Swan - XIX. Kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!