Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Já a učitel? Wow - 3. kapitola

13.03.2011 (14:15) • anavalka • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2621×

3. kapitola

Opět jsme se rozjeli směrem Forks. Nevěděla jsem, co mám říct, a on pravděpodobně taky ne.
„Tohle byl nejlepší sex, který jsem zažila a že jich bylo hodně,“ prohlásila jsem, abych zaplnila to trapné mlčení.
„Nápodobně, měl jsem obrovské štěstí, že ti bouchnul odvoz.“
„A co teprve já. Nebýt tebe, tak jedu ve starém a smradlavém taxíku se starým a smradlavým dědulou. Plus bonus k tomu, že jedu v luxusním autě s neuvěřitelně sexy klukem a zažila jsem neuvěřitelně luxusní sex.“ Oba jsme se rozesmáli a mně na chvíli přišlo, jako bychom se už dávno znali.

„Kam chceš zavést?“ zeptal se mě Edward, když jsme míjeli značku Vítejte ve Forks.
„K nějakému obchůdku, moc to tu neznám.“
„Obchodu nebo obchůdku?“
„Raději obchodu, nechci uvíznout u nějaké smradlavé butiky, kde prodávají zkaženou čokoládu.“
„Dobře,“ odpověděl a se smíchem, zajel na menší parkoviště, než jsem byla zvyklá. „Uvidíme se ještě někdy?“ zeptal se, když vyndával kufry z auta.
„Možná ano, možná ne,“ odpověděla jsem mu hádankou, protože na tuhle otázku bych taky ráda znala odpověď.
„A co bys raději?“
„Asi ano,“ odpověděla jsem po pravdě s laškovným úsměvem.
„Taky bych tě někdy rád viděl. Když tak tady máš mé číslo.“ Natáhl ke mně ruku s utrženým papírkem a na něm pár čísílek.
„Děkuji, třeba se někdy ozvu,“ rozloučila jsem se a vytáhla z kapsy mobil.

„Ano, Bells, kde jsi?“ ozval se z druhé strany Charlieho hlas.
„V klidu, jsem už ve městě, čekám u nějakého obchoďáku. Přijedeš pro mě, prosím?“
„Dobře, jen mi řekni u kterého.“
„No na Forks vypadá velce-“
„Dobře už vím, jedu tam,“ přerušil mě Charlie a položil to.

Já si mezitím zašla koupit nějakou bagetu, protože jsem měla opravdu velký hlad. Prodavačka byla tak ochotná, nabídla mi, abych si svoje zavazadla nechala u ní a nemusela je s sebou tahat. Byla jsem jí velice vděčná, protože byla těžká. Když jsem se tam tak procházela, zjistila jsem, že vážně není moc velký. Mířila jsem směrem k potravinám, kde jsem si vybrala kuřecí bagetu. Šla jsem jí zaplatit k pokladně a cestou si vzala můj oblíbený módní časopis - GRACE. Tam hledám inspiraci na můj look.

Zaplatila jsem, vzala si kufry a šla čekat na Charlieho ven. Netrvalo to ani pět minut a přede mnou zaparkovalo jeho auto.

„Ahoj, Bello,“ řekl po vystoupení z auta a na uvítanou mě objal. „Podej mi ty kufry, naskládám je dovnitř.“ Charlie byl rychlejší a vzal si je. Mlčky jsem sledovala, jak je naložil. Nikdy jsme si neměli, co říct.
„Jaký byl let?“ zeptal po cestě.
„Jo, příjemný,“ odpověděla jsem a v myšlenkách sklouzávala k Edwardovi. Nejspíš jsem se nějak zasnila, protože se mnou Charlie zakymácel.

„Co se děje?“ ptala jsem se nechápavě.

„Už tu na tebe pěkně dlouho mluvím, ale ty jsi nereagovala. Už jsme doma.“

Vyhlédla jsem z okénka a měl pravdu. Stáli jsme na příjezdové cestě. Na nic jsem nečekala a vystoupila z auta. Táta otevřel dveře a s mojí poznámkou, že si kufry vezmu, pak jsem vyběhla schody se zvědavostí, jestli se něco změnilo. Jakmile jsem otevřela dveře do svého pokoje, oněměla jsem úžasem. Byl úplně jiný, než jsem si ho pamatovala. Rozhlížela jsem se po pokoji a nemohla uvěřit svým očím. U levé zdi stála krásna postel. Celý pokoj byl zbarven do černo–fialové barvy. Ale neseděly mi tu jedny dveře. Šla jsem se podívat, co se za nimi skrývá. Jakmile jsem je otevřela, spadla mi brada a já vyjeveně koukala na obrovskou šatnu, která měla uprostřed bobečky. Něco ale na nich bylo. Došla jsem až k nim a zjistila, že na nich leží obálka. Otevřela jsem ji. Vevnitř byl poukaz na tisíc dolarů ze Seattleského obchodního domu.

„Líbí se ti to?“ zeptal se mě táta.

„Ty se ještě ptáš? Páni, tati, to je úplně bezvadný. Čím jsem si to zasloužila? Ale to je hodně peněz, tati, to si nemůžu vzít.“

„To víš, že můžeš, Belli. Kdybych nechtěl, nebo na to neměl, nedával bych ti to. A navíc jestli sis všimla, ta šatna je prázdná a potřebuje vybavit.“Spiklenecky na mě mrkl. „Zítra bohužel musím do práce, je bohužel pátek a nemohu si vzít volno. Snad to tu nějak zvládneš.“

„To víš, že jo, tati.“

„A abych nezapomněl, pojď se mnou. Mám pro tebe ještě jedno překupko.“

Následovala jsem ho nevím kam, ale za chvíli jsme byli v garáži a já viděla plachtu. Charlie šel k ní a strhl ji. Stála tam krásná motorka. Tu jsem si vždycky přála.

„To abys mohla jezdit do školy a zítra třeba na nákupy. S prodavačkami jsem to už vyjednal, tašky ti pak dovezou domů. Jsou to mé známé.“

Na to už nešlo nic říct, padla jsem tátovi do náruče. Dost mě to překvapilo. Do něho bych nikdy něco takového neřekla. Je vidět, že se změnil. A podle mého úsudku k lepšímu.

Vrátila jsem se do auta pro kufry, ale všimla si, že už tam nejsou. Nejspíš už je mám v pokoji. Došla jsem tam a měla jsem pravdu. Byly opřené o stěnu. Na nic jsem nečekala a šla si vybalit a zároveň se zabydlet.

Po třech hodinách jsem měla konečně hotovo. Koukla jsem se na hodiny a zděsila se. Už bylo půl devátý.

Sešla jsem tedy dolů a zeptala se Charlieho: „Chceš udělat něco k jídlu? Já si jdu něco vzít, mám docela hlad.“

„Ne, děkuji, ale něco ti udělám, jestli chceš.“

„To je dobrý, já to zmáknu.“ A odcházela jsem směr kuchyň. Vzala jsem si pouze chleba s máslem a šunkou. K tomu jsem si nakrájela papriku a šla si sednout k Charliemu. Po chvilce jsem poznala, že v telce dávají Někdo to rád blond.

Autor: anavalka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Já a učitel? Wow - 3. kapitola: