Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Já a zlobivá holka? Nikdy! 12

„Nevím. Jsi prostě naše malá sestřička.“ A taky těhotná. V duchu jsem se zasmála. Edward na mě přestal civět a díval se na Tanyu, která přinesla ponožky. Ta si sedla naproti mně a koukala na mě se zvláštním pohledem.

„Co je?“ zeptala jsem se ji.

„Už vím proč jsi nechtěla, abych šla do tvého pokoje. Za to se přece stydět nemusíš. Je to nádherné,“ řekla. Tak už jí to došlo.

„Já se za to nestydím, jen nechci, aby to někdo viděl,“ zamumlala jsem s očima sklopenýma na zem. Po chvilince jsem se na ní zase koukla. „Nepovíš to nikomu, ani Edwardovi, že?“ zeptala jsem se s nadějí v hlase.

„Neboj, nepovím.“ A zvláštně se zakořenila. Hodila mi klíč a já si ho schovala do kapsy. Edward Tanyu ještě chvíli pozoroval a pak přejel pohledem ke mně. Fascinovaně na mě zíral. V tom přišel Carlisle. Díky bohu!

„Co se tu stalo?“ zeptal se a vystřídal Edwarda. Chtěla jsem začít, ale Alice mě předběhla. Mezitím Carlisle pozoroval má chodidla a zkoušel hybnost mých prstů.

„Šli jsme s Bells ven a ona vlezla do té řeky co je za barákem.“ Carlisle se na ní naštvaně díval.

„A ty si jí nechala?“ zeptal se rozlobeně. „Jak dlouho tam byla?“

„Asi sedm minut,“ řekla Alice a sklopila zrak. Carlisle chtěl pokračovat v nadávání, ale já ho utnula.

„Alice za to nemůže. Pokud vím, tak to já jsem vlezla do té vody a to já tam stála těch sedm minut. Takže jedinýmu komu můžeš nadávat jsem já.“ Pálily mě pohledy všech přítomných, už se to nedalo vydržet.

„Prosím vás, mohli by jste odejít? Vážně to není příjemný. Jako bych byla nějaká atrakce.“ Kývli a vydali se do svých pokojů.

„Edwarde, ty tu zůstaň, budu tě potřebovat.“ Vykulila jsem na Carlislea oči, ale nemělo cenu nic namítat, stejně by mě neposlouchali. Nechala jsem se pracovat, opřela si hlavu o opěradlo a zavřela oči. Kupodivu jsem usnula.

Ráno jsem se probudila s pocitem na zvracení. Letěla jsem do koupelny a ještě než jsem hodila šavli, chytla jsem si vlasy a klekla si k záchodové míse. Pak už to šlo ráz na ráz. Když se můj žaludek uklidnil, vstala jsem od záchodové mísy a opláchla si obličej. Podívala jsem se do zrcadla. Ani jsem pořádně nestihla zaregistrovat jak vypadám, protože jsem znovu klečela u záchodu a zvracela. Co se to sakra děje? Že by to těhotenství? Asi jo.Kdo ví co mě ještě čeká.

Došla jsem se osprchovat, zabalila se do ručníku, pořádně si vyčistila zuby a šla do pokoje. Když jsem si uvědomila že nemám žádné kalhoty.

„Sakra!“ zaklela jsem a přemýšlela, co bych měla udělat, abych se vyhnula nějakýmu Alicinýmu outfitu. Tak Jasper? Ne, ten je s Alicí, to ne. Emmett? Ten je moc mohutnej. Edward? No, to by šlo. Vyběhla jsem z pokoje a šla k Edwardovu pokoji. Myslím že byl na druhém konci chodby. Zaťukala jsem, nečekala kdy řekne dále, a vstoupila. On ležel v posteli a Tanya vedle něj. Nevadilo mi, že mě uvidí jen v ručníku. Jsou to přeci mí sourozenci.

„Nenechte se rušit,“ zašeptala jsem, zavřela za sebou dveře a letěla k prvním dveřím v jeho pokoji, které mě praštily do očí. Otevřela jsem je, byla to koupelna. Zase jsem je zavřela a utíkala k těm druhým. Ty už byly správné, otevřela jsem je a vešla do šatny.

Měl tam hrozně moc oblečení, uviděla jsem stojan s kalhotami. Přiběhla jsem k němu a hledala ty nejmenší. Našla jsem jedny, které vypadaly univerzálně, - myslela jsem to tak, že by je mohli nosit jak kluci, tak i holky – byl u nich i pásek, takže super.

Otočila jsem se k odchodu, ale Edward stál naproti mně ve dveřích, ruce měl dané v bok a poklepával jednou nohou. Měl na sobě jen trenky, ne že by mě to nějak vzrušovala, ale měl nádherně vypracované tělo. Přišla jsem k němu a chtěla odejít, ale on stál jako socha a s jedním nadzvednutým si mě prohlížel. Teď mi začalo vadit, že jsem před ním jen v ručníku.

„Mohl bys mě pustit?“ zeptala jsem se ho protivně.

„A můžeš mi říct, co chceš dělat s mými kalhotami?“ Zatvářila jsem se otráveně.

„Co asi? Vzít si je na sebe,“ řekla jsem to jako jasnou věc.

„Ale to jsou moje kalhoty,“ dodal. Protočila jsem oči.

„Bratře neser a pusť mě.“ Pořád se na mě díval. „Prosíím!“ zaskuhrala jsem a zakroutila nechápavě hlavou. Ustoupil a já prošla. Tanya se na mě vyděšeně koukala z postele.

„Ahoj Tanyo,“ pozdravila jsem jí a než stačila cokoliv říct, vyběhla jsem z pokoje, opatrně zavřela dveře a utíkala do svého pokoje.

shrnutí