Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Já a zlobivá holka? Nikdy! 13

05.03.2010 (22:00) • Kacikacka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5697×

Já a zlobivá holka? Nikdy

13. kapitola

„Bratře neser a pusť mě.“ Pořád se na mě díval. „Prosíím!“ zaskuhrala jsem a zakroutila nechápavě hlavou. Ustoupil a já prošla. Tanya se na mě vyděšeně koukala z postele.

„Ahoj Tanyo,“ pozdravila jsem jí a než stačila cokoliv říct, vyběhla jsem z pokoje, opatrně zavřela dveře a utíkala do svého pokoje. Zavřela jsem za sebou a radši i zamkla.

Oblékla jsem si spodní prádlo, pak ty Edwardovi jeany. No a zbýval mi jen vršek. Ten si asi budu muset vzít z šatny. Vešla jsem do té hrozné místnosti a začala hledat mezi tričky. Všechno bylo elegantní a luxusní a hlavně drahé. Nic obyčejného a nebo vyzývavého. Už jsem to chtěla vzdát, ale v tom mě do očí praštilo tričko, ke kterému byla vesta. No vesta, spíš vestička, která končila přesně pod ňadry. Oblékla jsem si jí a podívala se na sebe do zrcadla. Takže vršek, v pohodě, trošku vyzívavej, ale to je fuk. A pak ten spodek? Celkem ušel, jenomže ty kalhoty mi byly moc dlouhý. To vyřeším jednoduše. Ohrnula jsem nohavice a přichytila je spínacími špendlíky. No, celkem to ujde. Oblékla jsem si motorkářskou bundu – Alice si jí asi nevšimla, tak mi jí nevzala – obula si kecky. Vzala si batoh a sešla do obýváku. Bylo brzo, takže by tam ještě nikdo neměl být.

Vyšla jsem na verandu, zarazila se a tupě zírala na tu nádhernou mašinu, která stála před barákem. Najednou se vedle mě ozval Carlisleův hlas.

„Hezká že?“ zeptal se. Hrozně jsem se ho lekla, až mi srdce poskočilo. Podívala jsem se na něj a pak zase na motorku.

„Hezká? Je nádherná,“ vydechla jsem a nespustila z ní oči.

„Takže se ti líbí?“ Co má za lubem?

„Samozřejmě, že se mi líbí. Netušila jsem, že Tanya jezdí na motorce. Vůbec na to nevypadá.“ Cítila jsem na sobě jeho pohled. Koukla jsem se na něj.

„Ta není Tanyi?“ zeptala jsem se sama sebe. Zkrabatila jsem čelo. Zakroutil hlavou. „A čí je?“ zeptala jsem se zamyšleně. Díval se na mě takovým zvláštním pohledem.

„No, tvoje,“ řekl a dal mi klíčky do ruky. Chvíli jsem je hypnotizovala. Nějak mi to pořád nedocházelo. Víte, ani bych nečekala, že to udělám, ale já si opravdu pokročila, aby se můj mozek rozhýbal. Jakmile jsem dopadla na zem, tak mi to došlo. Můj obličej se rozzářil. Podívala jsem se na Carlislea a vrhla se mu okolo krku.

„Děkuju, děkuju, děkuju moc,“ říkala jsem radostně.

„Nemáš zač,“ řekl zaskočeně. Dala jsem mu pusu na tvář a běžela k motorce. Vzala jsem helmu, ještě se otočila a zavolala.

„Děkuju.“ Byl pořád zaražený z mé reakce. Jen kývnul. Řidičák na motorku mám taky, ten jsem dělala dobrovolně. Nandala jsem si helmu na hlavu a zapnula, nasedla na motorku a nastartovala. Chvilku jsem tůrovala motor a užívala si jeho vrnění. Pyšně jsem se usmála. Vytůrovala jsem ho ještě víc a rozjela se. Při rozjezdu jsem jí zvedla na zadní a chvilku takhle jela. Potřebovala jsem si trošku zamachrovat. Po chvíli jsem se vrátila na dvě kola a jen si užívala jízdu. Byla mi zima, ale vzrušení chlad úplně přebilo.

U školy jsem byla za chvilinku, zaparkovala jsem co nejblíže u budovy, nerada slezla z motorky a sundala si helmu. Až teď jsem si uvědomila, co je to za značku. Yamaha R6. Pohladila jsem jí, zajistila volant a šla do školy. Potřebovala jsem si dojít na záchod.

Umyla jsem si ruce a podívala se na sebe, rozepnula jsem si bundu a podívala se na své mini tričko. Ani jsem se tak nekoukala na vestu, jako spíš na své břicho, které mě zázračně přitahovalo. Pohladila jsem ho. Pod tou kůží se teď vyvíjí moje miminko. Musela jsem se usmát. Začalo se mi líbit, že budu maminka, ani nevím co se to ve mně najednou tak zlomilo. V tom jsem si uvědomila, jak jsem byla nezodpovědná. Vždyť embryo mohlo nastydnout – teda, pokud může nastydnout -, bože, já jsem ale matka.

Zapla jsem si bundu a šla ke skříňkám, rychle schovala helmu do skříňky a pomalu kráčela před školu. Na parkovišti stál velký hlouček lidí, přesně na tom místě, kde jsem zaparkovala Yamahu. S úsměvem jsem je pozorovala. Koukali na motorku a něco si říkali. V tom se vedle mě objevila Angela.

„Ahoj Bello,“ řekla zadýchaně. Asi bych taky byla zadýchaná, kdybych se měla drát přes tu hordu zvědavých lidí.

„Ahoj Angie.“ Usmála jsem se na ní a pokračovala v pozorování těch bláznů.

„Jsi tady brzo, nevíš kdo s ní přijel?“ Byla zvědavá, ale já jí nic neřeknu.

„Nevím, ale hrozně bych jí chtěla.“ Zasněně jsem se na motorku podívala a doufala, že vypadám věrohodně.

„Tak řekni tvému otci, třeba ti jí koupí.“ Podívala jsem se na ní.

„Nechám si to projít hlavou,“ řekla jsem a v duchu se smála. Na parkovišti přijeli my sourozenci i s Tanyou. Už jsem se chtěla otočit a jít zpátky do školy, ale Jess mě chytla za ruku a zeptala se.

„Co je to za holku co je s Edwardem?“ Byla zklamaná. Nevím proč, ale dělalo mi to radost.

„To je Tanya,“ řekla jsem, v tu chvíli se na mě Tanya podívala a zamávala mi. Zamávala jsem jí nazpátek. Otočila se a s Angelou šla do školy. Jessica za námi cupitala a pořád se mě na něco ptala.

„Vždyť si říkala, že nikoho nemá ne?“

„To jsem říkala,“ odpověděla jsem. Už jsme stáli před učebnou fyziky. Vešli jsme a sedli si.

Takhle to šlo až do oběda. Jess za mnou pořád věčně lítala a vyptávala se buď na Edwarda, nebo na Tanyu. Řeknu vám, měla jsem zkaženej celej den. Někdy bych jí nejradši jednu vrazila. Je hrozně ukecaná.

Konečně jsme se vydali k jídelně a já se těšila, že se Jessici aspoň na chvilku zbavím. Bohužel, moje radost okamžitě zmizela, když jsem uviděla, jak na mém místě sedí Tanya.

„Angie? Můžu si sednout k vám?“ zeptala jsem se.

„Můžeš.“ Radostně se usmála. Představa, že se mě Jessica bude celou dobu zase na něco vyptávat, mi úplně zkazila chuť k jídlu. Nejradši bych nasedla na motorku a odjela někam hodně daleko, ale to nemůžu. Koupila jsem si jen vodu a jablko a šla s holkama k jejich stolu. Už jsem si chtěla sednout, když v tom mě někdo zastavil.

„Bello, potřebuju s tebou něco probrat, pojď si sednout k nám.“

„A na čem budu asi sedět?“ zeptala jsem se Emmetta.

„To se vyřeší, neboj.“ Chytl mě za ruku a táhl ke stolu, kde seděla celá Cullenovic parta. Tanya se zvedla ze svého, respektive mého, místa a sedla si Edwardovi na klín. Posadila jsem se, položila jídlo na stůl a podívala se na Emma.

„Tak co si mi chtěl?“ Už měl zase ty čertíky v očích. Okamžitě jsem zareagovala. „Ne, ne! Nakupovat už s tebou nejedu,“ řekla jsem prudce. V jeho obličeji se objevila bolest, ale ta okamžitě zmizela.

„O to vůbec nejde. Chtěl jsem se s tebou vsadit.“ Rosalie se na mě prosebně koukala. Ale já mám ráda sázky, takže není co řešit. Jsem zvědavá, co Emm vymyslí.

„Jo? A o co to bude?“

„Kdo umí lépe líbat. Jestli ty nebo Tanya. Pokusný králík bude Edward.“ Cože? Na komkoliv, jen ne na Edwardovi.

„Ne, ne, ne!!“ Zděšeně jsem se na Emma dívala.

„Ale no tak Bello, vždyť to nic není,“ přesvědčoval mě. Umanutě jsem zakroutila hlavou, na znamení nesouhlasu.

„Nebo si mám snad myslet že neumíš líbat?“ Hajzl on ví jak člověka vyprovokovat.

„Já umím líbat,“ řekla jsem přesvědčeně.

„Tak čeho se bojíš?“ Povzdechla jsem si.

„No tak dobře, ale Tanya začne, stejnak to vyhraje.“ Dala jsem si do pusy žvýkačku a začala žvýkat. Je jasný že vyhraje, vždyť s Edwardem chodí. A navíc, Ed mě nenávidí, tak není co řešit. Asi se ptáte, proč jsem teda do téhle sázky šla, když je jasné, že Tanya vyhraje. Za prvé: je tu nuda. A za druhé: Jednou, až se mi to bude hodit, tak Edwardovi řeknu, že neumí vůbec líbat. To je taky další důvod, proč se musím snažit být co nejlepší.

Tanya se usmála, sedla si na Edwarda obkročmo a začala. Nemohla jsem se na to dívat, ona byla hrozně rychlá, vůbec ho nedráždila. Nevím jak dlouho se líbali, ale hrozně jsem se začala nudit. Dokonce už ani spolužáci se na ně nekoukali, jak to bylo dlouhý.

„Emmette, co se stane když vyhraju? Mimochodem, podle mě vyhraje Tanya,“ dodala jsem.

„Když vyhraješ, tak se svléknu do trenek a stoupnu si na stůl tady v jídelně.“

„A když vyhraješ ty?“ No jestli to bude to samý jen s tím rozdílem, že to budu muset udělat já, tak se na to vy---.

„Když vyhraju já, to znamená, že budeš líbat lépe jak Tanya, tak políbíš mě, protože by mě vážně zajímalo, jak to děláš.“

„Ale co Rosalií?“ zeptala jsem se, ta se tvářila úplně klidně.

„Klid Bello, mně je to úplně jedno,“ řekla, kývla jsem. Tanya se konečně odlepila od Edwarda a tvářila se vítězně. Stoupla si a došla si stoupnout za Emmetta. Ten se podíval na Edwardův rozkrok. Radši jsem to neřešila.