Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Já a zlobivá holka? Nikdy! 14

11.03.2010 (18:15) • Kacikacka • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 6090×

Já a zlobivá holka? Nikdy!

14. kapitola

Nick Jonas – Who I am … tohle není špatná písnička. Zkuste jí.

„Bello, můžeš,“ řekl Emmett a tvářila se jako velký boss.

„Musím?!“ zeptala jsem se s nadějí v hlase, která úplně zmizela, když zakýval na souhlas. Vyndala jsem z úst žvýkačku a hodila ji někam za sebe, zhluboka jsem se nadechla. Zatím jsem seděla na židli vedle Edwarda a nehodlala to měnit. Musím Tanye ukázat, jak se to dělá. Přiblížila jsem se k jeho obličeji, měl zavřené oči, napodobila jsem ho a vtiskla mu na rty něžný polibek. Odtáhla jsem se, rychle se nadechla a vrátila se k jeho ústům, začala jsem mu svými rty ožužlávat ty jeho. Při dalším polibku jsem si rozepnula bundu a pomalu se přemístila na jeho klín. Sedla jsem si na něj obkročmo, jednu dlaň jsem mu položila dozadu na krk a druhou zamotala do jeho vlasů. Víc jsem se k němu přitiskla a líbala ho. Nemůžu říct, že se mi to nelíbilo. Na chvíli jsem se odtáhla, ale svůj obličej držela pořád hodně blízko u toho jeho. Vdechla jsem mu do obličeje můj dech.

Takhle jsem to dělala každýmu klukovi. Samozřejmě musíte mít pořádně vyčištěný zuby, jinak ztroskotáte. Proto jsem měla tu žvýkačku.

Začal se natahovat pro další polibek, ale já se mu uhnula a škodolibě se usmála. Chtěla jsem mu dát pusu na tvář, ale byl rychlejší a chytil mé rty těmi svými. Tentokrát jsem už zapojila do hry i jazyk. Když jsem se k němu víc přitiskla, ucítila jsem, jak mě něco zatlačilo do podbříšku. A sakra! Takže Emm vyhrál. Edward mi zajel rukou pod bundu a jel po mých nahých zádech až narazil na vestičku. Boule, která mě tlačila se pořád zvětšovala. Už to nemá cenu prodlužovat. Vytáhla jsem Edwardovu ruku z pod mé bundy.

Odtáhla se od něj, stoupla si a šla si stoupnou za Emmetta, cestou jsem si utřela koutky a potutelně se usmívala. To jsem dělala vždycky.

Najednou na mě Angela zavolala.

„Bello, jdeš?“ Kývla jsem, došla si pro batoh a chtěla odejít, to bych ale nesměla mít za bratra mého bratra. Myslím Emmetta.

„Počkej!“ Emmett se podíval na Edwardův vzedmutý rozkrok. Éda tam pořád seděla jak přimrazený.

„Vyhrál jsem, tak pojď Bello.“ Si nějak věří. Ukázala jsem na něj zvednutý prostředníček a běžela za Angelou. Chytla jsem jí za ruku a zatáhla na dívčí záchodky.

„Sem snad nepůjde,“ řekla jsem zadýchaně.

„Můžeš mi říct, co se to tam dělo? Většina holek naštvaně odešla, když viděla, jak líbáš Edwarda. Jess taky.“

„Počkej, vždyť první ho líbala Tanya.“ Dívala jsem se na ní nechápavě.

„Jenomže to on seděla jako tvrdý y, za to když si ho líbala ty, tak se ochotně zapojil.“ Zakroutila jsem hlavou.

„To je kravina…“ Chtěla jsem ještě něco říct, ale najednou se ozval Emmettův hlas.

„Bello vylez!“ rozkazoval.

„Ani mě nehne,“ řekla jsem posměšně.

„Vylez nebo…“ předběhla jsem ho.

„Nebo co? Zabiješ mě?“ Angela jen pobaveně stála a pozorovala naší sourozeneckou hádku.

„Nebo si pro tebe dojdu a vyberu si svou výhru přímo tam.“

„To bych chtěla vidět.“ A začala jsem se smát.

„Bello prosím, já chci vědět jaký to je,“ říkal jako malé děcko.

„Nic nebude, řekni si Rose.“ Vyšla jsem ze záchodů. „Angie, jdeš?“ Kývla a šla. Emmetta jsme úplně prosklily a šly k učebně biologie. Ještě než začala hodina, zeptala jsem se jí.

„Nejela by jsi se mnou dneska do Seattlu nakupovat? Alice mi zabavila všechno moje oblečení.“

„Jo ráda, no jo, ale jak se tam dostaneme? Moje auto je v opravě.“

„Neboj, odvoz obstarám.“ Do učebny přišel učitel a my zmlkli. Po 45 minutách přišlo vytoužené zvonění. Všichni jsme se vydali ke skříňkám. Opřela jsem se o svojí a jen čekala, až se to tu vyprázdní. Během chvilky za mnou přišla Angela.

„Na co čekáš?“ zeptala se nechápavě.

„Uvidíš, teda, pokud počkáš se mnou.“ Kývla a stoupla si vedle mě. Po 15 minutách se šatna vylidnila. Otevřela jsem skříňku a vytáhla z ní helmu.

„Ty si ze mě děláš srandu, že jo? Vždyť jsi říkala, že není tvoje.“ Dívala se na mě nevěřícně.

„To jsem říkala, máš doma helmu?“ zeptala jsem se jí. Zuřivě zakývala hlavou.

„Za půl hoďky se pro tebe stavím jo?“ Zase zuřivě zakývala, byla hrozně prkená.

„Angelo? Uvolni se.“ Zakývala teď už trošku uvolněněji.

„Dobře.“

„Zatím,“ řekla jsem a odešla. Přišla jsem k motorce, na parkovišti už nikdo nebyl, nandala jsem si helmu, zapla ji, vycouvala s motorkou, nasedla, nastartovala a odjela. Doma jsem byla během chvilky, ani jsem motorku nezaparkovala do garáže, sundala jsem si helmu, položila ji na motorku a běžela do pokoje. V obýváku seděli moji sourozenci, až na Jaspera, Tanyu a Edwarda, a vyděšeně mě pozorovali. Doběhla jsem do pokoje, hodila na postel batoh s učením a trošku se zklidnila. Doufám, že za mnou Emmett nepřijde.

„Bello?“ Bože, proč já mám takovou smůlu. Otočila jsem se k němu.

„Co chceš Emmette?“ Prosím, prosím...

„Jdu si pro výhru.“ … Ne! Záludně se na mě usmál. Povzdechla jsem ji. „Dobře, dojdeš mi do šatny pro nějakou mikinu?“ Na mě si nepřijdeš chlapče. Než došel do šatny, už jsem v batohu od Carlislea měla peněženku a měla ho na zádech. Jakmile zmizel ve vnitř, přiběhla jsem k šatně, rychle zavřela dveře a zamkla je. Na nic jsem nečekala, vyběhla z pokoje i ten zamkla a oba klíče dala do batohu. Seběhla jsem schody a došla do obýváku. Seděla tam Alice s Rosalií.

Přišla jsem k Alici, vytáhla klíče z batohu a podala jí je.

„Tak, prosím tě, asi za čtvrt hodiny dojdi Emmetta odemknout do mě šatny, ale až za čtvrt hodiny jo? Děkuju.“ Dala jsem jí klíče do dlaně a běžela k motorce, helmu jsem si nasadila na hlavu, sedla na motorku a vyjela. Jej, vždyť já ani nevím, kde Angie bydlí. Tak pojedu ke škole, třeba tam přijde.

Angie za chvilku opravdu přišla a mohli jsme vyjet.

Nákupy jsme si řádně užili a po třech vyčerpávajících hodinách jsme se vrátili. S Angelou jsem se domluvila, že si u ní věci nechám, teda, dokud Alice nedostane rozum. A já za to budu Angie vozit do školy.

Odvezla jsem ji domů, nechala u ni všechno mé nové oblečení a jela domů. Zaparkovala motorku do garáže, nechala u ní i helmu a šla domů. Došla jsem do obýváku, všichni tam napnutě seděli až na Emmetta, který mě vraždil pohledem. A Edward s Tanyou tam nebyli.

„Kde jsi byla?“ zeptala se mě starostlivě Esme.

„S Angelou na nákupech, promiň, zapomněla jsem ti to říct.“

„Dobře, ale příště aspoň napiš vzkaz.“ Kývla jsem.

„Co se děje?“ Všichni se tvářili jak při fúnusu.

„Edward se rozchází s Tanyou, nebo spíš ona s ním? Těžko říct.“ A do prdele. Podívala jsem se na Alici.

„To kvůli tomu, co se stalo ve škole?“ Kývla.

„Co se stalo ve škole?“ zeptal se Carlisle.

„Jen to řekni ty Emmette. Ty si vymyslel tuhle pakárnu.“ Carlisle se na Emmetta zděšeně podíval. Teď jsem to Emmovi zavařila.

„Co si zase vymyslel Emmett?“ Emmett se na mě znovu vražedně podíval a začal mluvit.

„My jsme se s Bellou vsadili, kdo umí líp líbat. Jestli Tanya, nebo Bella. No a pokusný králík byl Edward.“ Carlisle se na něj nechápavě díval.

„Co to má co společného s touto situací?“ Emmett pokračoval.

„No, Edwardův pt… přirození rozhodlo, že byla lepší Bella.“ Carlisleovi to došlo. Jen nad tím zakroutil hlavou a sedl si na gauč vedle Esme.

„Mám hlad, jdu se najíst,“ řekla jsem a odešla do kuchyně. Položila jsem batoh na podlahu, udělala toasty, sedla si ke stolu a začala jíst. Přišla za mnou Alice, sedla si vedle mě. „Dáš si?“ nabídla jsem jí ač nerada jeden toast.

„Ne děkuji. Krásně maluješ,“ řekla rychle. Ach ne! Já jsem to nepřikryla prostěradlem? Jen jsem nepřesvědčivě zakývala hlavou. „Vážně, ten kolibřík je nádherný.“

„Jsou to jen moje čmáranice, nic víc. Jediná dobrá věc, v které vynikám,“ řekla jsem. Alice chtěla něco říct, ale Emmett ji předběhl.

„Bello prosím.“ Podívala jsem se na jeho škemrající obličej a zakroutila hlavou jako znamení nesouhlasu. „No tak, prosím, vždyť ti to nic neudělá.“ Přišel a sedl si vedle mě.

„Mně ne, ale Rose jo. Proboha, je to tvoje holka, uvažuješ vůbec?“ zeptala jsem se ho. Najednou, kde se vzala tu se vzala, objevila se ve dveřích Rosalie a vložila se do toho.

„Pokud jde o mě Bello, je mi to jedno. A Emmette, jsi si vědom toho, co tě čeká, když Bellu donutíš ano?“ Dívala se na něj rozhodně.

„Ano jsem, týden bez ssss… určitě vydržím.“

„Jak myslíš, je to jen tvoje věc.“ A v pohodě odešla. To byl podraz. Měla ho zfackovat, za to, že se chce líbat s jinou, ale ona nic. Emmett se na mě nedočkavě koukal.

„No tak dobře, jen netuším co od toho čekáš. Líbám stejně jako každá druhá holka.“ Emmett se na mě provokativně podíval a přiblížil jeho obličej k tomu mému, já jsem se na něj posměšně usmála a dala si do pusy další sousto. Překvapeně se na mě kouknul.

„Najíst se můžu ne?“ Znuděně kývl a nedočkavě mě pozoroval. A já jedla pomaleji a pomaleji. Když už jsem měla před sebou na talíři poslední sousto, podívala jsem se na Emmetta. Úplně šílel, jeho oči kmitaly mezi mnou a posledním soustem. Měla jsem co dělat, abych se nerozesmála. Ruce svíral v pěsti. Dala jsem poslední kousek do úst a pomalinku žvýkala. Polkla jsem a zapila to sklenicí vody.

„Tak už?“ zeptal se nedočkavě.

„Ty si čuně, ty by jsi líbal holku, která právě jedla? FUJ!“ Chytnul se rukou za čelo a snažil se uklidnit.

„No nebuď nervní, chtěl jsi to? Chtěl, tak si musíš počkat.“ Šla jsem pomalu do pokoje a pak do koupelny, Emmett šel za mnou, neslyšela jsem kroky, ale jeho pohled mě pálil na zádech. Vyčistila jsem si pořádně zuby a vypláchla ústa. Podívala jsem se na Emmetta, který hořel nedočkavostí. Přišla jsem k němu, ale byl na mě moc velký.

„Tak takhle to nepůjde,“ řekla jsem a vyšla z koupelny. Zula jsem si boty a stoupla si na postel, to už bylo lepší. Emmett ke mně přišel, já jsem mu jednu ruku dala za krk a druhou položila na temeno jeho hlavy. Přitáhla jsem si ho k sobě a začala líbat. Emmett se zapojoval mnohem víc horlivěji než Edward. Nejdřív to byly něžné polibky, ale pak rychle skočil a zapojil i jazyk. To mi tak nevadilo. Po chvíli ale začal být dost surový. Nejdřív mi skousnul ret tak silně, že jsem myslela, že už ho mám na dvě půlky. Bolestně jsem zaúpěla, Emm si to špatně vyložila a myslel si, že se mi to asi líbí, protože mě začal líbat takovým způsobem, že jsem se nemohla ani nadechnout. Položila jsem své ruce na jeho hruď a snažila se ho odstrčit. Ale držel mě tak pevně, že to nešlo. Potřebovala jsem kyslík, ale nevypadalo, že by se Emm chystal odtáhnout. Začaly se mi dělat před očima mžitky. O chvilku později už jsem o sobě nevěděla.

„Bello, Bello! Prober se!“ Volal něčí hlas. Pomalu jsem otevřela oči a uviděla nad sebou 5 vystrašených a nádherných tváří.

„Co se stalo?“ zeptala se mě Alice. Chtěla jsem jí odpovědět, ale Emm mě předběhl.

„Bella omdlela kvůli tomu, jak nádherně líbám.“ Všichni se na něj nevěřícně koukali. Když mi došlo, co řekl, začala jsem se hurónsky smát. Všichni přítomní na mě nechápavě koukali. Uklidnila jsem se, sedla si a uvedla věci na pravou míru.

„Takže za prvé, neomdlela jsem proto, že by jsi uměl líbat, omdlela jsem z nedostatku kyslíku ty pako,“ vysvětlovala jsem Emmettovi. „A za druhé, málem si mi rozkousnul ret, ještě teď mě bolí.“ V tom k Emmovi přišla Rosalií a dala mu pohlavek až to zadunělo a dodala.

„Dva týdny.“ A zákeřně se usmála. Moc dobře jsem věděla co to znamená a moc se mi to líbilo.

shrnutí

13. dílek ∞∞∞ 15. dílek