Omlouvám se, že to tak dlouho trvalo, ale měla jsem pisatelskou krizi. Kterou teď mívám celkem často. Doufám, že mi odpustíte a nebudete se na mě moc zlobit. Přeju pěkné počteníčko a mějte se hezky. :DXD
18.03.2010 (09:15) • Kacikacka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4944×
Já a zlobivá holka? Nikdy!
15. kapitola
„Takže za prvé, neomdlela jsem proto, že by jsi uměl líbat, omdlela jsem z nedostatku kyslíku ty pako,“ vysvětlovala jsem Emmettovi. „A za druhé, málem si mi rozkousnul ret, ještě teď mě bolí.“ V tom k Emmovi přišla Rosalií a dala mu pohlavek až to zadunělo a dodala.
„Dva týdny.“ A zákeřně se usmála. Moc dobře jsem věděla co to znamená a moc se mi to líbilo. Emm jí chytl okolo pasu a chtěl jí ukecávat, ale ona se mu vykroutila a přišla za mnou.
„Bello, můžu tě o něco požádat?“ zeptala se mě. Kývla jsem a při tom si mnula ret. „Mohla bych u tebe ty dva týdny spát?“ Koukla jsem se na Emmetta, tvářil se prosebně. Otočila jsem můj pohled k Rose a odpověděla.
„Samozřejmě.“ Usmála jsem se, najednou se ozvalo prásknutí s dveřmi. Všichni jsme prudce otočili hlavami k chodbě. Rose mi pomohla vstát,no řeknu to jednodušeji, vzala mě do náručí a šla s ostatními dolů. Připadala jsem se jak invalida.
„Rose, postav mě, já to zvládnu,“ ujišťovala jsem ji.
„Až v obýváku,“ řekla takovým tónem, že nemělo cenu odporovat. Tak jsem se na ní aspoň zamračila. V obýváku mě postavila na zem. Všichni ale stáli přede mnou tak, že já neměla šanci něco zahlédnout. Snažila jsem se přes ně dostat dopředu, ale stáli jako sochy a vůbec si mě nevšímali. Tak jsem je jednoduše obešla.
To co jsem uviděla nebylo tak hrozný, ale mě to vyděsilo. Tanya stála proti Cullenům a tupě přejížděla každého pohledem. Stáli jako sochy, jen se jim po chvilinkách nepatrně hýbaly rty. Vůbec si mě nevšímali. Bylo cítit to napětí, které mezi nimi probíhalo, jako elektrické šoky. Vypadalo to jako by se spolu měli začít každou chvilku prát.
Po pěti minutách už se to napětí nedalo vydržet.
„Můžete mi říct, co se děje?“ Nikdo si mě ani nevšiml. Založila jsem si ruce v bok.
„Vydrž chvilinku,“ ozvalo se mi zašeptání přímo u mého ucha.
„AAA!“ Krátce jsem vykřikla a uskočila jsem o kus do strany. Byl to Edward. Nehorázně jsem se ho lekla. V tom se všichni probrali a Tanya si to namířila ke hlavním dveřím.
„Tanyo, počkej!!“ zavolala jsem na ní a doběhla ji.
„Proč odcházíš?“ Ona se na mě otočila.
„Protože mě tu nikdo nechce,“ vyjela po mně.
„Já jo,“ řekla jsem pravdivě. Díky ní si mě Edward tolik nevšímal.
„HHH!“ uchechtla se a odešla. Smutně jsem se za ní koukala.
„Konečně zmizla.“ Slyšela jsem říct Emmetta. Otočila jsem se na svou „rodinu!. Tvářili se spokojeně. Otevřela jsem pusu a chtěla něco říct, ale v zápětí ji zase hned zavřela. Otočila jsem se zpátky k hlavním dveřím, v tom mi to došlo. S podezíravým pohledem jsem se otočila na svou „rodinu“.
„Je tu někdo, kdo je smutnej z toho, že odešla?“ Dívala jsem se na ně s mnoha výrazy v obličeji. Nejsilnější byl asi vztek. Nikdo neodpovídal. Znechuceně jsem zakroutila hlavou, byla jsem naštvaná. Potřebovala jsem to ze sebe dostat.
„Proč jste mě adoptovali?!“ zeptala jsem se příkře. Svůj pohled jsem soustředila na Carlislea a Esme.
„Protože jsme tě chtěli adoptovat,“ řekl Carlesle.
„Blbost!“ vyjela jsem na něj. Esme se podívala na Edwarda. To mě dorazilo.
„Takže Jess měla pravdu,“ řekla jsem si pro sebe.
„V čem měla pravdu?“ zeptal se Carlisle.
„V tom, že jste mě adoptovali kvůli Edwardovi, aby měl koho do páru. Ale to vám nevyjde, s tím sucharem nechci nic mít!“ říkala jsem rozhořčeně.
„A ty jsi jako myslíš, že já bych chtěl mít něco s takovým rozmazleným spratkem?“ Vložil se do toho Edward.
„Edwarde, nevím jestli to víš, ale sám se sebou mít nic nemůžeš,“ říkala jsem posměšně.
„Esme, je to pravda?“ zeptala jsem se trošku klidněji.
„Co?“ zeptala se bolestně.
„To, že mám být Edwardovi do páru. Chci jen pravdu,“ kladla jsem důraz na každé slovo. Sklopila hlavu.
„Super… tak když jsme tak k sobě všichni upřímní, možná že bych vám taky mohla něco říct,“ říkala jsem dost naštvaně. Ty jim vážně chceš říct, že jsi těhotná? Ne, nechceš. „A nebo radši nic. Jdu spát. Rose, jdeš?“ Na Rosalií jsem promluvila mile.
„Přijdu za chvilku,“ řekla a usmála se. Kývla jsem a rychle odešla do pokoje. Potřebovala jsem se uklidnit. Mám dvě možnosti.
Za prvé: Půjdu malovat a nebo za druhé: Dám si horkou vanu. Asi to druhý. Vzala jsem si z postele košili, v šatně kalhotky a zalezla do koupelny. Zamkla se a napustila si vanu.
Svlékla jsem se a s chutí zalezla do horké vody.
Okamžitě ze mě opadl veškerý stres, v téhle chvíli jsem existovala jen já a to maličké v mém bříšku. Pohladila jsem se po něm. Není to ode mě fér. Neměla bych si ho nechat jen kvůli tomu, aby mě Cullenovi vrátili do děcáku. Měla bych ho mít ráda i za to, že vůbec bude.
No jo, to je sice hezký, ale můžu někomu dát lásku, kterou jsem sama nikdy nepoznala? Bylo by lepší, kdybych šla na potrat.
Ne! To neuděláš.
Co když ho ale nebudu mít ráda?
O to se neboj. Až uvidíš ty malinké ručičky a nožičky, tak roztaješ.
Moc tomu nevěřím.
„Bello?“ zavolala Rose. A vytrhla mě tak z mého rozjímání.
„Ano Rose?“ zavolala jsem nazpátek. Trošičku jsem se jí lekla.
„Jsi v pořádku?“ zeptala se.
„Ano, proč bych neměla být?“
„No, jsi tam už dvě hodiny.“
„Dvě hodiny?“ vypískla jsem. Až teď jsem si uvědomila, jak mě voda studí.
„Ano.“
„Do prdele?“ zanadávala jsem. „Jo, už lezu z vany. Neboj,“ ujistila jsem jí.
„Dobře,“ řekla nedůvěřivě. Já rychle vylezla z vany, osušila se, oblékla se do věcí na spaní, vypustila vanu a vylezla z koupelny.
„Promiň, trošičku jsem se zamyslela,“ promluvila jsem k Rose, která seděla na postely.
„Trošičku?!“ řekla ironicky a uchechtla se. Zalezla do koupelny. Já jsem rychle hupsla na kraj postele, přikryla se a usnula.
14. dílek ∞∞∞ 16. dílek
Autor: Kacikacka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Já a zlobivá holka? Nikdy! 15:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!