Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Já a zlobivá holka? Nikdy! 29

13.08.2010 (11:00) • Kacikacka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5345×

Já a zlobivá holka? Nikdy!

29. dílek

„Bellsi vstávej,“ vdechl mi do obličeje jeho sladký dech a pohladil mě po tváři. „Musíme do školy,“ řekl a já vstala.

Škola proběhla v pohodě. Samozřejmě už jsem šla ve svém normálním oblečení, takže Edward tolik nežárlil. Nehorázně jsem se těšila domů, to jsem ale netušila, co mě tam čeká.

Všichni děcka jsme vešli do baráku a posedali si v obýváku na pohovky. Sedla jsem si Edwardovi na klín, on mě hladil po zádech a já ho vískala v jeho sexy rozcuchaných vlasech. Bylo to uklidňující. Všimla jsem si, že se Alice zvláštně mračí, jakoby se snažila na něco přijít.

„Co se děje lásko?“ zeptal se jí Jasper, který si jejího výrazu také všiml.

„Slyšíš to taky?“ odpověděla mu otázkou a oba se zaposlouchali. Všichni se najednou zaposlouchali a Edward mi jemně pohladil bříško. V tom mi to došlo. Rychle jsem se zvedla.

„Musím jít navštívit Joea, už jsem u něj dlouho nebyla,“ řekla jsem. Edward se na mě bolestně podíval. „Klid, je to jen kamarád,“ řekla jsem a už chtěla jít, ale Edward mě zastavil.

„Počkej, hodím tě tam,“ nabídl se. Ruku v ruce jsme došli do garáže. Nasedli jsme do jeho auta a vyjeli. Projel Forks jako namydlený blesk a jel dál.

„Počkej, já ale chtěla za Joem,“ řekla jsem a otočila jsem se na něj.

„To nebyla výmluva?“ zeptal se a v jeho hlase jsem slyšela zlost. Na koho byl naštvaný? Na mě? Ale proč?

„Ne... vlastně tak z části. Opravdu jsem se za ním chtěla jet podívat,“ odpověděla jsem. Najednou zastavil na kraji silnice, otočil se ke mně a naléhavě se mi vpíjel do očí.

„Měla bys jim to říct,“ řekl a já hned věděla, o čem je řeč. Zakroutila jsem hlavou na znamení nesouhlasu.

„Ne!“ odpověděla jsem rázně a odvrátila od něj pohled.

„Proč ne?“ zeptal se. Proč se ptá? Stejně na to přijdou, tak co.

„Protože proto! Nechci jim to říct. Mám k tomu své důvody,“ říkala jsem umanutě a založila si ruce pod prsa.

„Řekni jim to, prosím. Všechno bude mnohem jednodušší.“ Snažil se mě ukecat. O co mu jde? Je snad on těhotný?

„Jednodušší? Ale pro koho? Pro mě rozhodně ne. Víš kolik otázek by na mě měli? Kdo je otec? Kdy a kde jsem k tomu přišla? Proč jsem jim to neřekla?... Nesnesla bych to,“ říkala jsem a znovu se mu začala dívat do očí.

„Já bych tě ochránil,“ ujišťoval mě, ale na mě to neplatilo.

„Odvez mě k Joeovi prosím!“ požádala jsem ho ostře a nehodlala dále na toto téma diskutovat.

„Isabello prosím,“ řekl naléhavým šeptem, chytl jednu mou ruku a hladil její hřbet svým palcem.

„Neříkej mi Isabello,“ vyjela jsem na něj. Vytrhla mu svou ruku a vystoupila z auta. Otočila jsem se a šla směr Forks. Zrovna začalo pršet, ale mně to nevadilo. Najednou mě Edward vzal do náruče.

„Okamžitě mě pusť,“ křičela jsem na něj a mlátila ho do hrudi. S ním to ani nehlo. Jak by taky mohlo? Vždyť je upír. Dokonalý upír.

„Miluji tě,“ řekl a začal mě líbat. Pořád jsem ho mlátila, ale mé odhodlání pomalu sláblo, až zesláblo úplně a já mu polibky začala oplácet. Obmotala jsem svoje ruce okolo jeho krku a vychutnávala si tuto vášnivou a hlavně mokrou chvilku.

Donesl mě zpátky k autu, otevřel dveře u spolujezdce, položil mě na sedačku, která už nějakým zázrakem byla položená, lehl si na mě a zavřel za námi. Líbali jsme se a on prozkoumával mé tělo svými prsty. S velkými problémy jsem své rty od těch jeho odtáhla a chtěla promluvit, ale on mě předběhl.

„Já vím, nesmíme ublížit miminku,“ řekl a usmál se, chtěl vstát, ale já si ho stáhla zpátky na sebe.

„Tady to bude velice nepohodlné,“ řekla jsem a s vášnivým pohledem jsem se mu dívala do očí. Zářivě se na mě usmál a z ničeho nic seděl za volantem a hnal to směr Seattle. Začala jsem být mírně nervózní, ale dalo se na to lehce zapomenout.

Když jsme konečně našli nějaký vyhovující hotel – vyhovující znamená: nejméně pěti hvězdičkový, který si Edward vydobyl, zatáhl mě do pokoje a zamilovaně se mi podíval do očí.

Chytl mě okolo pasu, přitáhl si mé tělo k sobě a jen mě objímal. Objala jsem ho a tiskla se na něj. Cítila jsem jeho chladné tělo na tom mém a užívala si to.

„Miluji tě, lásko,“ zašeptal a já se zachvěla. „Kolik jsi už měla kluků?“ zeptal se najednou a to mě zarazilo.

„Opravdu se o tom chceš bavit?“ zeptala jsem se nechápavě.

„Ano, chci vědět jací byli. Chci vědět, jestli jsou... byli lepší než já,“ naléhal.

„Buď v klidu, žádný nebyl lepší než ty,“ ujistila jsem ho, ale on si nedal říct.

„S kolika jsi už spala?“ zeptal se a najednou jsme seděli na posteli a on mě kolébal v klíně.

„Edwarde, tohle bych neměla říkat, ne před tebou,“ říkala jsem zděšeně.

„Jen povídej, zajímá mě to,“ povzbudil mě.

„Tak dobře... hmm... jeden,“ zalhala jsem a doufala, že si mé chabé lži nevšimne. Říkejte mi naivka. Samozřejmě, že poznal že lžu.

„Pravdu prosím!“ naléhal.

„Tři,“ a přikrčila jsem se. On se ale vůbec nezlobil.

„Jací byli a kolik ti bylo, když jsi se s nimi... milovala?“ Poslední slovo zašeptal. Proč ho to tak zajímá?

„Jsi si jistý, že to chceš vědět?“ zeptala jsem se ho s nadějným pohledem. Doufala jsem, že si to rozmyslí. Moje naděje se rozplynuly jakmile se usmál a kývl na souhlas.

„Dobře, jak myslíš. Takže první se jmenoval... nevím. Byla jsem opilá. Vím jen, že jsem se vedle něj probudila v posteli, ani nevím jak vypadal, protože ke mně ležel zády. Okamžitě jsem odtud vypadla. Nemám na to žádné extra vzpomínky, nepamatuji si, jaké to bylo a jsem ráda.“ Chtěla jsem pokračovat ale on mě zastavil.

„Kolik ti bylo?“ zeptal se a pohladil mě po ruce.

„Třináct,“ řekla jsem a přikrčila se znovu.

„Třináct?“ zeptal se v šoku. Zakývala jsem na souhlas. „Pokračuj,“ povzbudil mě.

„Další se jmenoval Drew, bylo mu asi dvacet a mně patnáct, když jsme se spolu vyspali...“ zasekla jsem se, nevěděla jsem, jestli mu mám říct pravdu.

„Co byl zač?“ zeptal se. Tak mu ji řeknu.

„No, on byl z Texasu, byl bohatý a nejspíš stále je a byl... ženatý,“ poslední slovo jsem zašeptala.

„Cože byl?“ zeptal se udiveně a propaloval mě pohledem.

„Ženatý,“ zopakovala jsem.

„Jak dlouho jsi s ním byla?“ zeptal se.

„Další den jsem se s ním rozešla. No rozešla, my jsme spolu vlastně ani chodit nezačali. Měla jsem z toho divný pocit. Navíc, jeho manželka byla známá mých rodičů. Nejlepší kamarádka mé matky. Udělala jsem jí to natruc. Myslím mé matce. Stejně se to nikdy nedozvěděla.“ Podívala jsem se na něj. Vykuleně se na mě díval.

„Já vím, byla jsem hrozná mrcha,“ přiznala jsem bez obtíží.

„A ten třetí?“ zeptal se nedočkavě. To ho to tak baví? Opravdu to nechápu.

„Leslie,“ řekla jsem a čekala.

„Takže to nebyly představy, to co se mu přehrávalo v hlavě... všechny ty doteky a... “ řekl si pro sebe. Proč jsem sakra jen nemlčela? Vůbec jsem mu o nich říkat neměla a kor o Lesliem.

„To on je otec...“ Nechal větu volně doznít. Kývla jsem.

„Ví o tom?“ zeptal se chladně. Nesnášela jsem tenhle tón.

„Ne, stejně by ho nechtěl, má přítelkyni,“ objasnila jsem. Jeho obličej byl vážný.

„Nikdy jsem se pořádně nezamilovala. Nikdy jsem s žádným klukem na vážno nechodila. Až do teď,“ vydechla jsem a přejela mu prstem po jeho chladných a nehybných rtech.

„Ale co Joe?“ zeptal se trošku lepším tónem než před tím.

„To mi moc jako chození nepřišlo. Spíš jsme byli kamarádi, kteří se rádi nezávazně baví. Potřebovala jsem někoho, kdo mě obejme, když mi bylo smutno. A Joe to dělal. Objímal mě, povídal si semnou o všem,“ řekla jsem a začala si pohrávat s jeho prsty. Podívala jsem se mu do očí. Zračila se v nich bolest a ještě jeden mně neznámý pohled.

„Neměla jsem ti to říkat,“ zašeptala jsem si pro sebe, ale bylo mi jasné, že mě slyší. Nereagoval. Musím ho nějak rozptýlit, ale čím. Čím? Už vím. Chytla jsem jeho obličej do svých dlaní a přinutila ho podívat se na mě.

„Edwarde, já tě miluji,“ řekla jsem procítěně a hlavně pravdivě. Tohle jsem ještě nikdy žádnému klukovi neřekla. „Ty a ten prcek jste důvod mého žití. Nikdy jsem k nikomu nic takového necítila. Probudil si ve mně dlouho zamrzlou lásku. Otevřel jsi mi oči. A co víc, zklidnil jsi mě. Změnil jsi mě. Oba jste mě změnili. Nedokážu si bez vás svůj život představit. Jste světlo v mém životě. A ty? Dodáváš mi energii, touhu žít, radovat se... Miluji tě a to se nezmění,“ říkala jsem naléhavě a stále se mu vpíjela do očí. Neusmál se. Místo toho pohladil mé bříško, přiblížil se ke mně a políbil mě.

Odtáhl se od mých rtů a díval se mi do očí. Položil mě na postel a pomalinku mi začal svlékat oblečení, při tom mi neustále hleděl do očí. Když už jsem byla jen ve spodním prádle, celou si mě prohlédl. Mé obnažené tělo se na něj nehorázně těšilo.

Položil svůj ukazováček na mou holeň a jel s ním pomalinku nahoru, přes koleno, po stehně, ještě pomaleji přejel po mém třísle a já se zachvěla, přes bříško, mezi ňadry, přes krk, bradu a zastavil se až u mého spodního rtu. Chvěla jsem se vzrušením a touhou. Natáhla jsem svou ruku k jeho košili a začala mu ji svými rozechvělými prsty rozepínat. Chytil mou druhou ruku do svého sevření a začal ji líbat. Zulíbal mé prsty i dlaň a pokračoval dál nahoru přes loket a skončil u mého ramene.

Má druhá ruka mezitím válčila s jeho košilí. Vzrušení, které prostupovalo mým tělem mi bránilo se uklidnit a zbavit se chvění, takže s jeho košilí jsem moc nepostoupila.

Roztomile se na mě usmál a sundal si ji sám. Poté si vysvlékl i kalhoty a zůstal stejně jako já jen ve spodním prádle. Přejel rukou po mé siluetě, usmál se a pak se začal věnovat mým rtům. Drtil je těmi svými a jeho jazyk opatrně prozkoumával má ústa. Při tom se dotýkal mého těla, jak nejvíc mohl. Já měla své ruce zamotané v jeho vlasech a víc se na něj tiskla.

Edward roztrhl mou podprsenku a rty přemístil k mým ňadrům. Hrál s mými bradavkami hru, jakou jsem ještě nezažila. Třásla jsem se, vzpínala jsem se pod jeho doteky a hlavně si to vychutnávala. Vychutnávala jsem si tuhle chvilku. Byla úplně jiná, než ty před tím. Tahle byla plná očekávání, vzrušení, nervozity, ale hlavně lásky, kterou jsme k sobě cítili.

Vrátil se zpět k mým rtům a jeho ruka zamířila k poslednímu oblečení, které okupovalo mé tělo. Roztrhl mé kalhotky jedním ladným pohybem a já se v polibku usmála. Hladila jsem ho po jeho dokonalé hrudi a nechala vše na něm. Nechala jsem ho být dominantním.

Po další chvilce se zbavil i svého spodního prádla a lehl si na mě víc než před tím. Tiskl se na mě tak, aby mě nezalehl. Cítila jsem každý jeho kousek těla na tom mém. Nejvíc ale mou pozornost měly jeho rty, ruce a jeho nástroj lásky, který pulzoval vzrušením. Obmotala jsem své nohy okolo jeho pasu a naznačila mu tak, že jsem připravená.

Na chvilku se odtáhl, nádherně se na mě usmál a zrovna když se chystal spojit naše těla v jedno, zazvonil mi v kapse u kalhot, které se teď válely na zemi, telefon.

Naštvaně jsem zakňučela. On se na mě usmál a podal mi mobil. Ale neodtáhl se, jen se začal věnovat mému krku. Znechuceně jsem zvedla telefon a snažila se aspoň trošku užít jeho doteky.

„Za tohle tě zabiju ať jsi, kdo jsi,“ zavrčela jsem na dotyčného do telefonu a Edward se zasmál a zachvěl se, což způsobilo, že se naše nejvíce vzrušená místečka o sebe otřely a já měla co dělat, abych se udržela. A vypadalo to, že Edward je na tom stejně, protože ruce měl zaryté do polštářů a dál náruživě líbal můj krk.

„Za co?“ zeptala se Alice nechápavě, ale pak změnila téma. „To je teď jedno. Isabello Marie Cullen, jak to, že jsi nám neřekla, že jsi těhotná?“ zeptala se naštvaně. Mírně jsem se pro sebe usmála. Je to tady, vyzvídání. Já to věděla.

„Vidíš Edwarde? Já ti to říkala,“ řekla jsem k němu. Edward mi vzal telefon z ruky.

„Alice, my máme na práci teď důležitější věci,“ řekl, típl telefon, vypnul ho, vypnul i svůj a s pohledem upřeným do mých očích je položil na noční stolek.

Znovu mě pohltilo vzrušení. Lehl si na mě ještě víc a každé kousky našich těl se dotýkaly, třely se o sebe. Začal mě náruživě líbat a pak... víc jsem se k němu nohami přitiskla a on do mě něžně vnikl. Prohnula jsem se a zasténala mu do úst. Chvěla jsem se. Zamotala jsem své ruce do jeho vlasů.

On chvilku počkal a pak se ve mně začal pomalu pohybovat. Občas se na mě podíval, aby věděl, jestli mě to nebolí. Nebolelo mě to, naopak, dělalo mi to dobře. V mém bříšku se plašilo miliony motýlků, poletovali a šimrali mě. V tuto chvíli jsme byli jen já a on a ti kouzelní motýlci. Cítila jsem každý jeho pohyb v mém lůně, každý jeho nádech a výdech.

Čím víc jsme se přibližovali k vrcholu, tím víc byl naléhavý. Jeho rty byly hrubější, jeho ruce zkoumavější.

Já se prohýbala a vzpínala své tělo, jak nejvíc to šlo a při tom mu pánví vycházela vstříc. Jeho pohyby a doteky mě přiváděli k šílenství.

Tlak, který se objevil v mém podbřišku, byl stále větší a já čekala, kdy vybuchne.

A pak, jsme oba dosáhli vytouženého vrcholu. Edward ještě párkrát přirazil a pak se svalil vedle mě. Já se ještě chvíli svíjela v extázi a pak jsem se schoulila do jeho klína.

Tak tohle bylo nejlepší milování, které jsem kdy zažila.

„Miluji tě,“ zašeptala jsem a při tom se mi zavíraly oči.

„Já tebe víc,“ řekl a políbil mě zezadu do vlasů. Usmála jsem se a trošku se zavrtěla, otřela jsem se zadečkem o jeho chloubu. Zachvěl se a jeho ruce zabloudily k mým ňadrům. Vzdychla jsem a zavřela oči. Laskal je svými prsty a já dýchala trapně nahlas. Při tom mi do uší šeptal vzrušeně slůvka lásky. Jednu ruku odtáhl od mých ňader a přemístil ji k mému lůnu. Vykulila jsem oči

„O můj bože!! Vem si mě!“ zavrčela jsem, otočila se čelem k němu a on se na mě vzrušeně podíval.

„Popros!“ AA chlapec si chce hrát na tvrdého. Tak mu tu poctu dopřejeme.

„Prosím ty zvíře. Vem si mě! Teď hned!“ vrčela jsem a hladila jeho chloubu. Zavrčel a já se na něj usmívala úsměvem, který jsem nedokázala pojmenovat. Zavrčel ještě silněji a vrhl se na můj krk. Levou nohu jsem obmotala okolo jeho pasu a víc se k němu pánví připoutala. Stále jsem laskala jeho úd svou rukou a nehodlala ten skvost pustit. Bohužel má chabá lidská síla nebyla proti té jeho nic. Odtrhl mou ruku z jeho zbraně a vnikl do mě. Tentokrát byl méně jemný, ale mně to nevadilo. Ale jelikož jsme oba leželi na boku, bylo těžké se pohybovat. Tak si mě vyhoupl na klín tak, že on ležel a já na něm obkročmo seděla. Nahlas jsem dýchala, skoro až funěla, ale bylo mi to jedno. Chytl mě za pas a přirazil svou pánví k té mé. Zaklonila jsem slastně hlavu a začala mu pánví vycházet vstříc. Jezdila jsem svými dlaněmi po jeho hrudi, vrátila jsem svou hlavu do normální polohy a podívala se na něj. Vypadal tak zdivočele, byl úplně vyvedený z normálu. Nebyl to ten slušný Edward, tohle byl divoký Edward. Jeho drsné a chtivé já konečně vyplavalo na povrch.

Po chvíli jsme oba dosáhli ještě intenzivnějšího orgasmu a já padla vedle něj totálně vyčerpaná.

„Te amo!“ zašeptala jsem slůvka lásky, než mě pohltila tma. Usnula jsem a zdál se mi krásný sen. Jeho děj byl podobný tomu, co jsme dělali dnes odpoledne. Jen to bylo mnohem, mnohem mdlejší. Na reál to nemělo.

Ráno mě probudily něčí chladné rty, které okupovaly mé bříško. Uchichtla jsem se.

„Copak?“ zeptal se a znovu mě začal líbat okolo pupíku.

„Šimrá to,“ řekla jsem rozespalým hlasem.

„Co se ti to v noci zdálo?“ zeptal se tlumeně. Cítila jsem, jak se usmívá. Jeho ruce pod mými zády mě příjemně chladily.

„Nic zajímavého,“ řekla jsem zahanbeně a trošičku zčervenala. Naštěstí si toho nevšiml, protože se plně věnoval mému břichu.

„Vážně? Tak to proto jsi tu nahlas vzdychala, aniž bych se tě dotýkal?“ ptal se mě potutelně. Moc dobře věděl, co se mi tak přibližně zdálo. Teď mě jen trápil.

„No, figuroval jsi tam ty, já a ohromná spousta šlehačky,“ řekla jsem popravdě a on se usmál.

„Nebolí tě nic?“ zeptal se najednou opatrně a podíval se mi starostlivě do očí. Starý Edward byl zpátky. Ten divoký Edward byl schovaný hluboko v jeho nitru.

„Ne, jsem v pohodě. Proč?“ zeptala jsem se ho nechápavě.

„No, ráno jsem si přehrával včerejší večer a uvědomil jsem si, že jsem se utrhl z řetězu. Vůbec jsem se nekontroloval, tak jsem se bál, jestli jsem ti neublížil,“ strachoval se. Ach jo!

„Ano, ublížil si mi. Zlomil si mi páteř, ruku, nohu a krční obratel,“ řekla jsem chraplavě a šibalsky se na něj koukla.

„Já to myslím vážně,“ řekl, zamračil se na mě a začal mě prohlížet, jestli mi opravdu něco není. Musím odvést pozornost.

„Víš, že jsi vcelku vášnivý tvor?“ zeptala jsem se ho a skousla si spodní ret při vzpomínce na včerejší odpoledne a večer. Najednou jsem si vzpomněla na miminko. Jak to, že jsem na něj tak jednoduše zapomněla? Zkrabatila jsem čelo a snažila se soustředit, jaký mám pocit v břiše. Žádnou bolest jsem necítila, naopak. Mým bříškem prostupoval pocit příjemný, uspokojující.

„Co se stalo? Něco tě bolí?“ zeptal se opatrně.

„Edwarde!“ zavrčela jsem. „Začínáš být otravný. Jestli se budeš takhle chovat po každém milování, tak to se toho radši vzdám,“ řekla jsem naštvaně a vstala z postele.

„Promiň. Mám o tebe strach,“ říkal a smutně se mi díval do očí. Jeho krásný pohled mě donutil mu odpustit. Začala jsem se oblékat. Bylo mi jasné, že dnes už školu nestihneme. A ani mi to nevadilo.

„Neoblékej se ještě,“ zakňoural, stáhl si mě zpátky na postel a svlékl mi mé na půl žerdi oblečené kalhoty.

„Edwarde, půjčil bys mi auto?“ zeptala jsem se ho.

„Na co?“ odpověděl otázkou a uhladil mi vlasy z obličeje za ucho.

„Hmmm... chtěla bych se někam projet... sama! Potřebuji si něco promyslet,“ řekla jsem. Možná mu to trošku ublíží, ale já musím za gynekoložkou a opravdu mu nechci říct, proč za ní musím.

„Tak dobře,“ odpověděl a ukázal na jeho kalhoty.

„Děkuji,“ odpověděla jsem, dala mu pusu na rty, rychle se oblékla, upravila a jela k doktorce. Ta mi řekla, že je vše v pořádku, ale že si i tak mám dávat pozor. Odkývala jsem jí to a jela zpátky do hotelu.

„Řekneš mi, kde jsi byla?“ zeptal se mě zvědavě hned jak jsem přišla do pokoje.

„Ne-e. Každý má svá malá tajemství,“ odpověděla jsem a on mi zvědavě zasténal do vlasů, když si mě tiskl na sebe.

Po dalších deseti minutách jsme opustili pokoj, Edward zaplatil a jeli jsme domů. Když jsme byli před barákem Edward mi otevřel dveře, ale mně se ven nechtělo.

„Pojeďme někam pryč,“ zasténala jsem a on se usmál.

„Neutečeš tomu,“ řekl, chytl mě za ruku a vytáhl z auta. Do baráku mě musel doslova tlačit. Naštěstí tam nikdo nebyl, ostatní vlastně byli ve škole a Carlisle se s Esme domů vrací až zítra, takže nemají o ničem ani páru. Tedy pokud jim to Alice nezavolala. Ne, moment... vracejí se už dneska. To ne!!!

„Neboj se, já jsem tu s tebou,“ ujistil mě a pak objal.

„Dobře, ale neříkej jim, kdo je otec jasné? Nechci ho do toho zatahovat,“ poprosila jsem s psím pohledem. Odkývnul mi to a pak zpozorněl.

„Za chvilku jsou tady, už slyším jejich myšlenky... Ostatní nemají zatím o ničem ani tušení. Alice si to nechala pro sebe. A Carlisle s Esme už jedou taky,“ řekl. Začala jsem být pěkně nervózní. Břicho mě bolelo.

„Ok, jdu do pokoje,“ řekla jsem, vyškubla jsem se mu ze sevření a utíkala nahoru.

„Neutečeš mi Isabello Cullenová!“ zavolala Alice ode dveří a v tu ránu stála na schodu přede mnou. Nevinně jsem se na ní zazubila, poraženě se otočila a šla dolů.

shrnutí

Autor: Kacikacka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Já a zlobivá holka? Nikdy! 29: