Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Já jdu dál, ale ty si tu klidně zůstaň - prolog

31.10.2011 (16:00) • Lucie7 • FanFiction na pokračování • komentováno 16× • zobrazeno 3029×

Klasická povídka o rozchodu Belly a Edwarda a na to, že Edward neodešel, ale zůstal. Bella místo toho, aby se z ní stala troska, tak se rozhodne změnit prostředí. Změní ale jenom prostředí? A co udělá Edward?

Brečela jsem… Láska mého života mě opustila, ale já ji i tak budu muset každý den vidět. Najde si jinou přítelkyni? Budu muset sledovat, jak ji bude objímat, líbat a… Něco víc? Už teď mám pocit, že bolestí umřu, co potom? Jak to vydržím? Já jsem pro něj byla hra, ale on pro mě ne. Dřív jsem jeho jméno milovala… Ale teď ho nedokážu už ani vyslovit. Milovala jsem ho… Udělala bych pro něj všechno, ale já jsem pro něj byla jen zpestření. Zpestření jeho dlouhé věčnosti.

A nejspíš jsem věčnost nezpestřovala jenom jemu, ale taky jeho rodině. Jak to teď bude s Alicí? Pochybuju, že jsem její nejlepší kamarádka, protože ona určitě taky hrála tuhle hru, aby se pobavila s jednou ubohou lidskou holkou, která si ji zamilovala, a která v ní viděla svoji jedinou sestru. A potom tu je její odtažitý přítel Jasper. Musí být nadšený z toho, že jsem konečně vypadla z jejich domu, a že mě nebude muset čuchat. V jejich krásném domě, který navrhla upírka, kterou jsem považovala za svoji druhou matku. Ale jednomu členovi rodiny se určitě díky své šikovnosti nevyhnu, ani kdybych sebevíc chtěla. Oblíbenému doktorovi městečka Forks. Aspoň bude mít Carlisle co vyprávět. Bude vyprávět, že jsem stejně nešikovná, jako jsem bývala a Emmett určitě vymyslí stovky vtipů na moji nešikovnost a jeho dokonale perfektní přítelkyně se bude tvářit nezaujatě, protože proč by ji měla zajímat nějaká nula?

Vzpomínala jsem na celou tu jeho hru. Tak, co budu teď dělat? Jak zvládnu každý den ho vidět? Kdyby jen byla nějaká možnost jak ho nevidět. Jak nevidět jeho přítelkyni, se kterou bude hrát stejnou hru, jako se mnou. Nebo to nebude hra? Bude to… láska? Měl mě aspoň trochu rád nebo si říkal, že jsem jenom další hloupá lidská holka, která mu naletěla?

Vzpomínala jsem dlouho, a přitom jsem si vzpomněla, jak jsem zjistila, že je upír. Vzpomněla jsem si totiž na Jacoba. Chodí přece do školy v La Push! Možná by přísloví sejde z očí sejde z mysli mohlo aspoň trochu fungovat, anebo na něj dokonce zapomenu, i když je to asi nemožné. Vždy ho budu mít v srdci, jako moji lásku, která mě opustila, ale přitom byla pořád se mnou.

Vstala jsem z postele a šla udělat Charliemu snídani. S plným žaludkem by mohl mému přání víc naslouchat, protože já do Forks chodit nemůžu. S myšlenkou, že se ho nebudu moci dotknout a ještě se tvářit silná, aby nikdo jinačí nepoznal, jak moc trpím. To prostě nezvládnu. Takový úkol by nezvládla žádná milující osoba, a to já jsem. Miluju ho pořád i po těch slovech, co mi řekl. Nedovedu si představit, že bych ho přestala milovat, ale doufám, že se mi to jednou podaří.

Charlie vešel do kuchyně a na tváři měl úsměv. Neřekla jsem mu, co se stalo, ale stejně mu to budu muset jednou říct, tak to rovnou spojím.

„Ahoj Charlie, dáš si snídani?“ Charlie přikývl a s úsměvem se díval na vajíčka se slaninou, co jsem mu přichystala. Sedli jsme si a začali jsme jíst a já přitom sbírala odvahu, abych řekla Charliemu, co teď tak nutně potřebuju a doufala, že mi to odkývá. Řeknu to rovnou a bez okolků, ať to mám rychle za sebou.

„Chtěla bych chodit do školy v La Push. Myslím, že to tam bude pro mě lepší, než ve Forks.“ Charlie se na mě podíval s otevřenou pusou, ve které jsem viděla rozžvýkanou slaninu. Normálně bych se začala z plných plic smát, ale moje srdce bylo plné bolesti, která mi nedovolovala se ani pousmát.

„Stalo se něco? Ale co Edward?“ Charlie měl zmatený a vystrašený obličej. Nechápala jsem, proč má vystrašený pohled, ale možná to bylo z toho důvodu, že se bál, abych kvůli němu neodjela pryč. Dlouho byl tady sám bez nikoho a já jsem teď přijela a zpřeházela jsem mu život. Vím, že je rád, a že kdybych teď odjela jenom kvůli nějakému… Tak by ho to zničilo. Ale to já neudělám. Nenechám nikoho, aby zničil můj vztah s Charliem. Ne teď, když jsme si k sobě našli cestu, kterou míním jít a hlavně nesejít.

„Rozešel se se mnou a já ho nemůžu každý den vidět, takže bych chtěla chodit do školy v La Push, kde bych ho nepotkávala a myslím, že by mi to hodně pomohlo. Chci zavolat Jacobovi, aby mě tam zavedl a já bych si to všechno zařídila a ty bys neměl žádné problémy, takže stačí jenom, abys mi to odsouhlasil.“ Nejdřív se tvářil překvapeně, potom vyděšeně, ale nakonec se usmíval, takže jsem měla asi vyhráno. Charlie má La Push rád, takže je možná i šťastný, že tam budu chodit a možná už plánoval, jak budeme v budoucnu spolu do La Push jezdit. On za Billym na ryby a já za svými přáteli. Charliemu by se ta představa určitě líbila.

„No, když to tak chceš, tak to bude určitě správné. Dneska jedu k Billymu, takže by jsi mohla jet se mnou.“ Přikývla jsem.

„Děkuju, Charlie.“ Usmál se a bylo na něm vidět, že se usmívá od srdce.

Ještě jsme s Charliem prohodili pár slov o jeho práci a o počasí, ale většinou jsme byli zticha, protože takoví jsme oba byli a tím jsme se skvěle doplňovali. Později jsem vyšla nahoru do pokoje. Snažila jsem se tvářit vyrovnaně, ale i tak to bylo těžké. Zatraceně těžké. V posledních dnech, když jsem šla nahoru, tak jsem doslova utíkala. On mě tam totiž vždycky čekal. Vždy vyšplhal oknem, které jsem nechala otevřené a usínala jsem při ukolébavce. Teď už budu usínat nanejvýš při svých slzách. Nechal mě tu samotnou, ale já si poradím. Umím si poradit, a taky, že si poradím. Dřív jsem se starala o mámu a teď se budu muset starat sama o sebe. Život je hra, tak se jde hrát.

P.S.: Rozhodla jsem se vám tady moc popisovat Belliny pocity ze ztráty Edwarda nebudu, protože to už tu bylo tolikrát, že by vás to určitě nudilo.

Autor: Lucie7, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Já jdu dál, ale ty si tu klidně zůstaň - prolog: