Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Já kůň - 15. kapitola, Oslava

08.08.2010 (14:45) • Akkisek • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2150×

Pusť si písničku

Doběhla jsem k obrovskému útesu, o který se drtily vlny. Bylo to tak překrásné, a ten výhled. Viděla jsem na celý oceán, nedaleko byl malý ostrůvek a v dálce vyskočil delfín. Přeměnila jsem se a posadila se na okraj skály. Pohupovala jsem nohama tam a zpět, házela jsem kamínky do vody daleko pode mnou a vzpomínala na stanování. Jak jsem přijela a Emmett mi dal do stanu myš. Nebo jak jsme plavali v jezeře, jak jsme soutěžili v loďkách, jak jsem Emmettovi vynadala a... A na to, jak mi nadával.

Najednou mi v hlavě proběhla myšlenka. Co takhle upírky a hlavně Alice trochu poškádlit? Musela jsem se nad tou představou usmát.

Sundala jsem si boty, vlasy si sepnula do culíku a začala jsem couvat. Alice má už jistě vizi. Když jsem se dostala do potřebné vzdálenosti, rozeběhla jsem se a skočila z útesu. Ve vzduchu jsem jen pro parádu a lepší dojem stočila do šipky a ještě než jsem zajela pod hladinu, jsem slyšela všechny, jak křičí mé jméno. Nejvíce hystericky ovšem řvala Alice.

Když jsem vyplula na hladinu, zjistila jsem, že za mnou skočil Emmett. Sakra to nic nesmím dělat samostatně?

„Co chceš? Poradím si sama!“ řekla jsem mu.

„No promiň, ale kdyby mě Alice nestrčila z toho útesu, tak tu nejsem,“ odpověděl uraženě. Já jsem jen otevřela pusu.

Společně jsme doplavali ke břehu, kde už čekali ostatní. Alice na mě hned začala křičet a Bella ji jen podporovala.

„Co si o sobě myslíš, Rosalie?“ ječela na mě.

„Že se poučíš,“ odpověděla jsem, prošla okolo ní a přeměnila se na koně.

„To si myslíš, že když se změníš na koně, že se rozhovoru vyhneš?“ zeptala se mě pořád ještě naštvaně. Jen jsem pohodila hlavou, zdvihla ocas, napřímila se a vznešeně odklusala do lesa.

„Já jí snad utrhnu hlavu!“ slyšela jsem ještě za sebou. Dala jsem se do trysku a během pěti minut jsem byla zpět u Emmetta v pokoji – už jako člověk samozřejmě. Upíři dorazili hned po mně.

„Rosalie!“ řekla výhružně Alice mezi dveřmi. Za zády se jí okamžitě objevila Bella – jak jinak.

„Ano, Alice?“ dělala jsem blbou.

„Je fajn, že sis zvykla, že je tohle tvůj pokoj,“ oznámila mi s úsměvem.

„A to jako proč?“

„Protože jestli mě budeš ještě dlouho provokovat, tak ti Carlisle prodlouží nemocenskou a budeš tu tvrdnout ještě o týden déle!“ řekla výhružným tónem.

„Ale... To nemůžeš!“

„A vsaď se, že můžu!“ odpověděla mi.

„Jo a mimochodem: Dnes večer je tu menší party, takže v šest tě u sebe v pokoji čekáme,“ oznámila mi Bella a Alice jen přikyvovala.

„Super!“ řekla jsem naoko nadšeně. Jen co zavřely dveře, jsem opět nahodila znuděnou masku.

No skvěle. Dneska hloupá oslava nevím čeho, dvě hodiny česání, obskakování a oblékání u Alice s Bellou za zadkem a možná další týden tady v domě hrůzy! Paráda! Nic víc si člověk přát nemůže!

Celé odpoledne jsem si četla knihu. Ani nevím, jak se jmenovala. Děj jsem také nevnímala, jelikož na druhé půlce postele ležel rozvalený Emmett a hrál hru na notebooku! Neustále vykřikoval, když se mu něco povedlo, a mlátil rukama do postele, div se nerozpadla, když se mu hra nedařila. Kdybych takhle všechno prožívala, nejspíš by už svět neexistoval.

„Emmette, mohl bys přestat okolo sebe házet rukama a trošku se šoupnout?“ zeptala jsem se ho a nahodila úsměv.

„Góóól!“ začal řvát na celý dům, a jak se radoval, shodil si notebook dolů. Ten se vypnul a nešel nahodit.

„A máš to!“ řekla jsem posměšně a vyrazila směr Alicin pokoj.

„Takže, Bello, ty si vezmeš na starost účes a já to ostatní,“ začala rozkazovat Alice, dříve než jsem stačila zaklepat na dveře jejího pokoje.

Po hodině a půl jsem byla vystrojená, namalovaná a učesaná. Vypadala jsem jako z pohádky. Nevěřila jsem vlastním očím, co ty dvě trapitelky dokázaly. Za chvilku na dveře někdo zaťukal. Byl to Emmett. V košili, která naprosto ladila k mým šatům!

„Alice, Bello?!“ ohlédla jsem se za sebe na ně. Ty se jen nevinně usmály a v mžiku byly pryč.

„Co to je vlastně za party?“ zeptala jsem se Emmetta.

„Kdybych to tušil, už dávno bych vypadl na lov.“

Sešla jsem dolů s Emmettem za zády. Bylo tu už tolik lidí, že jsem nevěřila, kolik se jich sem vejde.

„A ne že se zase opiješ,“ varoval mě Emmett.

„Nač ta péče?“ zeptala jsem se ho a zvedla obočí.

„To jen kdyby tě to napadlo,“ vyhnul se mé otázce a seběhl posledních pár schodů. No... I kdyby, tak pár skleniček neuškodí, ne?

Šla jsem se přivítat s Angelou, Jessicou, Mikem a jinými lidmi ze školy.

„Nazdárek, Rose!“ vrazil mi Mike do ruky sklenku vína.

„Napij se,“ pobídla mě Jess.

„A jak se máš?“ zeptala se Ang.

„Jo, jde to, co vy?“ odpověděla jsem a napila se vína.

„Pořádně, až do dna,“ ukázal na mě prstem Mike. Fajn, jedna sklenka nic neudělá. Dopila jsem víno a to už mě odváděla Alice.

„Nemáš pít, chápeš to?“ zeptala se mě.

„Já vím, ale Mike mi to vnutil.“

„Prostě už nic nepij, jo?“

„Dobře.“ Nic neslibuji, ale pokusím se.

Už dobrou půl hodinu jsem seděla v kuchyni a pozorovala dění okolo. Zhruba půlka lidí se již opila do němoty. A Cullenovi? Ti si užívali, tančili, smáli se... líbali se! Emmette! Ty hnusnej, hloupej upíre! Jak já tě nenávidím! Emmett stál kousek od zbytku Cullenových a líbal se s neznámou kráskou. Jen co to Alice spatřila, odtrhla je od sebe, Emmettovi vrazila facku a té dívce ukázala dveře. Pak se ohlédla na mě. Cítila jsem slané slzy, jak stékají po mém obličeji. Už po několikáté a pokaždé kvůli Emmettovi. Alice se ke mně vydala rychlým tempem, ale já nic nechtěla slyšet. V běhu jsem sebrala láhev vína a zamkla se na záchodě. Alice lomcovala s dveřmi, ale nemohla zde před tolika lidmi ukázat svou sílu. A to byla má výhoda.

Pomalu jsem pila červenou tekutinu, mezi kterou se přimíchaly i slzy. Vím, že alkohol není řešení. Ale co mám jiného dělat? Znovu se řezat? Jo... To je také možnost, ale po alkoholu si toho nebudu pamatovat více.

Alice rozrazila dveře. To jsem ovšem už skoro nevnímala.

„Sakra, Rose!“ zakřičela na mě a táhla mě přes obývák plný lidí, po schodech až do mého – vlastně Emmettova – pokoje. Po chvilce se v pokoji ukázal i Emmett.

„Ty blbečku, podívej se na ni!“ ječela na něj Bella.

„Co jsem zase udělal?“ ptal se nevinně Emmett.

„Jdi už do háje!“ zaječela na něj Bella.

„Jsi normální idiot!“ přidala se Alice a podávala mi sklenici s vodou.

„Vypij to!“ přikázala. Vodu jsem vypila během chvilky. Bella do mě nacpala nějaký prášek, který jsem opět zapila vodou.

„Jděte dolů a užijte si oslavu,“ řekla jsem Belle, Alice i Emmettovi.

„V žádném případě!“ ozvala se Bella.

„Já to vydržím, záchod tu mám a vodu také.“

„Fajn, ale někdo tě bude chodit kontrolovat,“ rozkázala Alice.

„Já ji zkontroluju,“ ozval se Emmett.

„Ať tě to ani nenapadne! Už jsi toho podělal dost!“ znovu se rozčílila Bella. Emmett jen svěsil hlavu a odešel.

„Přijdeme tě zkontrolovat,“ řekla Alice a Bella jen kývla.

„Dobře,“ nestačila jsem ani odpovědět, protože jsem běžela nadsvětelnou rychlostí k záchodu.

Prosím o Vaše názory :)

Autor: Akkisek (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Já kůň - 15. kapitola, Oslava: