Pomalu, ale jistě jedeme do finále :). Jak název napovídá, Emmettovi konečně dojde, co k němu Rosalie cítí. Ovšem za pomoci Belly a Alice. Emmett jí chce vyznat svou lásku. Musí ale počkat, než se Rose probere, což mu dělá velké problémy. A když se konečně probudí, Romeo jde na scénu :)
09.08.2010 (07:30) • Akkisek • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2333×
Pohled Emmetta:
Ani nevím, proč jsem tu holku začal líbat. Bylo to… Ani nevím, co to bylo. Asi ze vzteku. Ze vzteku, že na mě Rose pořád kašle. Že jsem jí ukradený. Ta holka se na mě tak přilepila, že jsem se nemohl odtrhnout. Sakra!
Hned jak to Alice zjistila, přiběhla. Ani jsem se nestačil vzpamatovat a vrazila mi facku. Chvilku jsem se vzpamatovával.
„Blbečku!“ zaječela na mě.
„Emmette, pozdrav Lauren,“ usmála se na mě Bella a pokračovala k Lauren „Lauren, pozdrav dveře!“ zaječela na ni. Lauren se jen na mě zmateně podívala. Já jsem jen pokrčil rameny a sledoval dění okolo.
„Ty jsi vážně idiot, Emmette!“ zaječela na mě Bella a utíkala za Alice. Já jsem šel za nimi. Zastavily se až před dveřmi od záchodu.
„Co se stalo?“ zeptal jsem se nechápavě, jenže to už to Alice nevydržela.
„Co se stalo?! Ptáš se, co se stalo?!“ ječela na mě, že okenní tabulky málem popraskaly.
„Tak jen pro zajímavost. Rosalie je tady za dveřmi. Je zamčená a má u sebe láhev vína. Nemůžeme tu použít svoji sílu, protože bychom se prozradili!“ oznámila mi Bella se zvýšeným hlasem a začala uklidňovat Alice, protože ta zuřila vzteky.
Chvilku jsme tam jen tak čekali. Stačilo by, abychom dostali lidi z kuchyně, ale jak to udělat? Začal jsem přemýšlet, protože mi na Rose vážně záleželo. Po nějaké době jsem to prostě už nevydržel.
„Hele, lidi, vypadněte z kuchyně,“ oznámil jsem jim.
„Vypadni ty!“ slyšel jsem od neznámého kluka ze školy. Byl naprosto na mol.
„Jestli máš problém, tak si ho pojď vyřešit,“ vydal jsem se k němu. On jen vstal, obešel mě obloukem a svalil se v obýváku na gauč. Tak tahle oslava se moc nepovedla.
Chytil jsem dveře za panty a vyrval je. Na zemi ležela Rose, sklenici vína v ruce a předpokládám, že nevěděla, kde je.
„Sakra, Rose!“ zakřičela Alice na Rose. Chytla ji, pomohla jí vstát a táhla ji přes obývák až do mého pokoje.
„Ty blbečku, podívej se na ní!“ ječela na mě Bella.
„Co jsem zase udělal?“ ptal jsem se nechápavě.
„Jdi už do háje!“ zaječela na mě znovu Bella.
„Jsi normální idiot!“ začala i Alice a podávala Rosalie sklenici vody.
„Vypij to!“ přikázala.
„Jděte dolů a užijte si oslavu,“ řekla nám Rose.
„V žádném případě!“ začala Bella naštvaně.
„Já to vydržím, záchod tu mám a vodu také,“ oznámila.
„Fajn, ale někdo tě bude chodit kontrolovat,“ rozkázala Alice.
„Já ji zkontroluju,“ ozval jsem se. Měl jsem toho co napravovat, ale ty dvě mě nenechaly.
„Ať tě to ani nenapadne! Už jsi toho podělal dost!“ znovu se rozčílila Bella. Já jsem jen beze slova odešel.
Sedl jsem si na schody a pozoroval oslavu. Za chvíli ke mně přišla Alice s Bellou.
„Co si o sobě myslíš?!“ zvýšila Bella hlas. Nechápal jsem.
„Co jsem udělal?“
„Že jsi naprosto tupý, to už víme. Ale že až takhle,“ zakroutila Alice hlavou.
„Ty to nechápeš? Neviděl jsi to?“ zeptala se Bella.
„Jak by to mohl vidět, když se cicmal s tou fiflenou?“ řekla Alice opovržlivě.
„Můžete mi už vysvětlit, o co tady jde?“ zeptal jsem se jich.
„Ty vážně nevíš?“ zeptala se Alice zděšeně.
„Ne.“
„Opravdu ne?“ zeptala se ještě jednou.
„Kdybych to věděl, tak tu teď s vámi neztrácím čas,“ popíchl jsem je.
„Ještě jednou něco takového řekneš, a my ti nic nevysvětlíme,“ objasnila mi to Bella.
„No jo, už jsem zticha,“ řekl jsem.
„Pamatuješ na ten večer v klubu?“ zeptala se Bella.
„Jo. Rose se tam taky pěkně ztřískala,“ řekl jsem.
„A proč?“ zeptala se mě Alice.
„Já nevím.“
„Protože tě viděla líbat se s tou holkou! Copak si na to vůbec nevzpomínáš?!“ objasnila mi to Alice.
„Jo už si vzpomínám.“
„Dnes i minule to bylo to samé! Na té její oslavě to bylo proto, že už nevěděla, jak dál. Dnes to bylo proto, protože ses znovu líbal s Lauren!“ Bella už ztrácela nervy.
„Proč nevěděla jak dál?“ ptal jsem se. Opravdu jsem nevěděl, o co jde.
„Miluje tě, idiote!“ zakřičela Alice a mně to pomalu začínalo docházet. Seděl jsem na těch schodech a zíral do prázdna.
„Hej, Emmette!“ zatřásla se mnou po chvíli Bella. Nic.
„Emmette!“ zkusila to i Alice.
„Může upír upadnout do šoku?“ ptala se Bella Alice.
„No… Jak to vidíš, tak asi jo,“ odpovídala jí Al.
„Ona mě má ráda,“ usmál jsem se. Konečně mi to plně došlo.
„Miluje tě!“ zakřičely Bella s Alice společně.
„Ano! Ona mě miluje!“ vyskočil jsem ze schodů a rozeběhl se k jejímu – vlastně mému – pokoji. Ale Alice s Bellou mě zadržely.
„Raději až zítra. Dnes by si nic nemusela pamatovat,“ řekla Bella.
„To nemá cenu,“ zaskučel jsem.
„Kdo si počká, ten se dočká,“ odhopsala někam Alice s úsměvem a Bella běžela za ní.
Tahle noc byla až moc dlouhá. Nemohl jsem se dočkat rána. Rose pořád spala a my jsme uklízeli. Carlisle s Esme přijeli až nad ránem. Bella mu řekla o Rose. Carlisle ji hned šel zkontrolovat. Chtěl jsem jít s ním, ale Alice s Bellou mě opět zadržely.
„No tak… Romeo. Počkej si,“ usmála se Alice.
„To nejde vydržet,“ zaskučel jsem umučeně.
„Věř mi,“ mrkla na mě Alice. Co zase má v plánu?!
Hned ráno, co mi Alice dala povolení, jsem šel za Rosalie. Nemohl jsem se dočkat. Ještě ze schodů na mě Jasper provokativně zavolal:
„Romeo jde za Julií,“ zasmál se Jazz.
„Moc vtipné,“ odpověděl jsem.
Otevřel jsem dveře. Ještě spala. Došel jsem k posteli a sedl si k ní. Byla tak překrásná, když spala. Vlasy měla rozházené po polštáři, tvář otlačenou od polštáře. Byl to pohled k nezaplacení.
„Ahoj,“ usmál jsem se hned, jak otevřela oči.
A blížíme se do finále :) Jak se Vám kapitola líbila?
Autor: Akkisek (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Já kůň - 16. kapitola, Miluje Tě!:
Hej fakt boží je to supr ! tesim se az to prectu dal ! jen me mrzi ze sem si teto úovidky nevsimla uz davno
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!