Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Já nejsem bezbrannej! 26. kapitola

27.07.2011 (13:45) • Darkness • FanFiction na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 2156×

„Nemám zapotřebí nabalovat štětky někde u obchoďáku. A ještě jedno křivé slovíčko proti Belle a věř, že první, co po probuzení uvidíš, bude ARO.“

„Máte tu nějaký problém?“ zaslechl jsem známý hlas a pozvedl hlavu.

„Všechno v pořádku, Johne. Už jsem si to vyřídil,“ usmál jsem se na něj.

„Ty jsi vždycky o krok napřed, Edwarde,“ zavrtěl hlavou policista.

„Nebo vy o krok pozadu,“ opáčil jsem s úšklebkem a on se rozesmál.

„I to je možný. Stav se někdy, dlouho jsme se neviděli.“

„Možná bychom se mohli stavit i dneska odpoledne. Ale je možný, že něco budu potřebovat.“

„Stav se na stanici a vyřešíme to. Zatím,“ usmál se, kývl na pozdrav, holkám zasalutoval a rozešel se pryč.

„To byl jeden z těch chlapů, co tenkrát zasahovali u nás,“ vysvětlil jsem Belle dřív, než se vůbec stačila zeptat. Něžně se usmála, políbila mě na tvář a pak pohledem zamířila k mým nohám. Nechápavě jsem její pohled sledoval a vyvalil oči na záda kluka, jehož ruku jsem stále držel zkroucenou v nepříliš přirozeném úhlu a drtil mu zápěstí. Rychle jsem ho pustil a on vyskočil na nohy.

„Zmiz!“ zasyčel jsem na něj a on vyplašeně utekl. Než jsem se stihl vzpamatovat, chytly mě holky každá za jednu ruku a táhly mě dovnitř.

„Musíš mi poradit s tím pyžamem i dalším oblečením.“

„Potřebuji tvůj mužský pohled na věc,“ štěbetaly jedna přes druhou nadšeně. Křečovitě jsem se usmíval, s hraným nadšením jim přizvukoval a tiše přemýšlel, jakou mám šanci, že jim uteču. Když jsem složitými výpočty došel k závěru, že je má šance někde mezi žádnou a nulou, zmohl jsem se pouze na hlasité polknutí. Zaslechl jsem, jak se mi Lukas za zády nepokrytě směje. No počkej, já ti dám!

„Holky? Pomůžete mi vybrat i něco Lukasovi? Přece nejel jen jako nosič?“ nadhodil jsem nadšeně. Ta představa mi zvedla náladu, a když jsem skoro až ucítil, jak Lukasovi úsměv na tváři ztuhl, vyletěly mi koutky nahoru a já se začal culit jak blbeček. Holky nadšeně poposkočily a okamžitě začaly plánovat i obchody s pánským oblečením. Divil jsem se, že je to nenapadlo hned.

„Tak, co teď?“ zeptal jsem se, když jsme se zastavili u fontány uprostřed budovy a zkoumali nejbližší obchody.

„Půjdeme tam!“ řekly obě jednohlasně a každá, stále držící jednu mou ruku, se rozešla na jinou stranu. Pravda, moc daleko nedošly, protože rozpůlit jsem se stále ještě nedokázal a vzhledem k mojí síle se mnou nehnuly ani o milimetr. Začaly se tam o mě přetahovat.

„Ede, řekni něco!“ řekly obě a upřely na mě pohledy nakopnutého štěněte. Byl jsem postaven před těžkou volbu. Na Bellinu stranu jsem se postavit nesměl, Špunt by se urazila, že jsem proti ní, protože s Bellou chodím. A pokud se postavím na stranu Špunta… s mým štěstím se Bella urazí a já dneska budu spát na gauči. S touhle myšlenkou jsem se otřást a rozhodl se to vyřešit diplomaticky.

„Přestaňte se přetahovat, půjdeme první támhle, podívat se po mikinách, tričkách a podobných kouscích. Myslete kruci trošku systematicky!“ zamračil jsem se a ony otočily hlavy k obchodu, o kterém jsem mluvil. Pak se na sebe podívaly, pokrčily rameny, kývly na sebe a opět se rozešly. Byly tak natěšené, že jsem za nimi musel skoro klusat.

„Koukej na tohle!“

„A co teprve tohle!“ Ukazovaly mi nadšeně kousky oblečení hned u prvního regálu. Rozesmál jsem se a postrčil je ke kabinkám.

„Tak si to utíkejte vyzkoušet, já tam za vámi přijdu.“ Odpojil jsem se od nich a odešel k jinému regálu. Nutně jsem potřeboval nový pásek, ale jakmile jsem pootočil hlavu, zůstal jsem šokovaně stát a hlavou mi bleskl báječný nápad. Rychle jsem popadl všechna tři ramínka, která mi dala tu správnou inspiraci, a letěl ke kabinkám.

„Špunte, asi ti splním tvé tajné přání!“ přiběhl jsem tam a Špunt vyplašeně vystrčila hlavu z kabinky.

„Jaké?!“

„Co takhle večer zajít do BM?“ navrhl jsem a sledoval, jak se Špuntovi rozzářila očička.

„Ty bys mi to dovolil? Vážně? To si musím najít oblečení!“ zavýskla, skočila mi kolem krku a vzápětí odběhla.

„BM?“ ozval se za mnou Bellin hlásek, a když jsem se otočil, stála ramenem opřená o zeď kabinky a sledovala mě zvědavým pohledem.

„Dřív Blood Mary, dneska Blood Moon. Skvělej bar, živá muzika, dobrý pivko. Jediná chyba je, že co se změnil majitel, přeměnilo se to na gothic klub. Červenočerný interiéry, pinglové s vybroušenými zuby do upířích špiček, koktejly s názvy jako BlodBlade. Špunt se tam vždycky chtěla podívat, není to tam tak špatný, jak to vypadá,“ obhajoval jsem svůj nápad rychle.

„Gothic klub… to mě vždycky zajímalo. Vždycky jsem chtěla vědět, jak takový klub vypadá a tak, ale ještě jsem nikdy žádnej nenašla…“ zasnila se a já překvapeně zíral. Brzy jsem se ale vzpamatoval.

„Zvenku většinou vypadaj normálně, jen pár vyvolených ví, co se uvnitř děje. Je to pro ně místo, kde se nemusí tvářit a chovat podle pravidel ostatních lidí. Na pravého upíra tam ale asi nenarazíš, myslím, že je tam moc čerstvé krve.“

„To mi nevadí, jen mě to zajímá. Ale… já vůbec nevím, jak se mám obléknout, jak chovat, nic!“ zpanikařila a já s úsměvem odmávl její obavy.

„Máš mě, to ti stačí. Zkus si tohle,“ podal jsem jí do ruky troje šaty, které mě na celý nápad přivedly. Bella si je pečlivě prohlédla a pak ke mně nevěřícně zvedla očka.

„Věř mi a zkus si je. Číslo by mělo být správné, ale jistý si být nemůžu,“ usmál jsem se na ni a ona s povzdechem zalezla do kabinky.

„V těchhle se moc necítím, Ede…“ Vystoupila s prosebným pohledem ven. Sjel jsem ji pohledem a s úsměvem kývl.

„Tak si zkus ty ostatní.“ Bella s úsměvem znovu zaplula do kabinky. Když vylezla podruhé v jiných šatech, ošívala se a střídavě posouvala lem, výstřih, ramínka…

„Nesedí ti, viď?“ usmál jsem se na ni a ona s povzdechem zavrtěla hlavou.

„To nevadí, zkus si ty poslední. Když ti nebudou, podíváme se někde jinde. Tohle není poslední krám, neboj,“ ujistil jsem ji a ona se mi utrápeně podívala do očí.

„Když ale… vybíral si je ty,“ pípla smutně.

„To přece nevadí. Nebudeš si kupovat šaty, které ti nesedí, nebo se v nich necítíš pohodlně. Ať je vybíral kdokoliv.“ Pohladil jsem ji s úsměvem po tváři a postrčil ji zpět do kabinky. Zaslechl jsem šustění látky a rychle zavrtěl hlavou, abych vyhnal myšlenky na Bellino tělo, po kterém lehce sklouzávala látka těch šatů…

„Ede, tyhle jsou báječné!“ vyjekla náhle Bella a vyletěla z kabinky. Zastavila se kousek přede mnou a udělala piruetu, abych si ji mohl prohlédnout ze všech stran. Sjel jsem ji pohledem a přitáhl si ji do náruče.

„Strašně ti to sluší. Jdi se převléknout, až se svlékneš, podej mi ty šaty. Dojdu zaplatit a půjdeme ještě pro boty k těm šatům, ano? A ještě něco, princezno. Takhle vypadáš opravdu jako lovec…“ Šoupl jsem ji zpět do kabinky, počkal, než mi podá všechny troje šaty, zaplatil a šel počkat před obchod.

Na další kapitolu už mám základ i spoustu nápadů.. záleží jen na vás, jak rychle se objeví tady ;D

Autor: Darkness (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Já nejsem bezbrannej! 26. kapitola: