Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Já nejsem ona 11

08.11.2010 (09:15) • Sheela • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3511×

Auto mě i Aleca odvezlo na letiště, kde pro nás bylo připraveno soukromé letadlo. Alec mi podal ruku a já se na něj usmála. Vedl mě k letadlu, kde na nás čekali dva upíři v uniformě.

„Tak odlétáme,“ zavelel jeden a já si sedla na sedadlo vedle Aleca a položila mu hlavu na rameno.

„Co se děje?“ zeptal se po chvilce a já se usmála.

„Nic. Je možný, že jsem unavená?“ zeptala jsem se pobaveně a on se usmál.

„No doufám, že ne, protože pro tebe mám překvápko,“ odpověděl a já se usmála.

„Jaký?“

„No kdybych ti to řekl, tak už to není překvapení,“ odpověděl pobaveně a já se zamračila. Přejela jsem mu rukou po svalech na rameni a on zavrčel.

„Tak si to nech,“ řekla jsem uraženě a jezdila svou rukou po jeho vypracované hrudi.

„Ty malá potvoro,“ zavrčel vzrušeně a já se usmála a věnovala mu pohled - já nic já muzikant. Jezdila jsem rukou po jeho hrudi a on jeho ruku zvedl a položil ji na mé obnažené stehno. Přejížděl ke kolenu a nahoru a já vzrušeně vzdychla. Alec se spokojeně usmál.

„Nech toho,“ zaskuhrala jsem a on se usmál.

„Ty sis začala,“ hájil se a já se zamračila.

„Nemůžu uvěřit, že jsi už moje manželka,“ přiznal Alec a já se zasmála.

„Pokuď chceš, můžu podat žádost o rozvod, jestli se ti nelíbí, že jsme manželé,“ škádlila jsem ho.

„Ha ha ha. Bello, Bello, ty jsi opět vtipná,“ řekl naštvaně Alec a já ho políbila na tvář.

„Kdo by nebyl, kdyby měl za manžela tak dokonalého upíra, jako jsi ty.“ Alec sklopil oči, a kdyby mohl, červenal by se. Pohladil mě po tváři a já se podívala z okýnka.

„Já vím, že je to blbá otázka. Ale myslíš, že to takhle bude navždy?“ zeptala jsem se zvědavě a on se na mě zmateně podíval.

„Co myslíš?“

„Tohle mezi námi. Já, ty a oba spokojení. Toužíme po sobě, vyznáváme si lásku a trávíme spolu veškerý čas,“ vysvětlila jsem a on na důkaz toho, že pochopil, pokývl hlavou.

„Doufám, že ano,“ odpověděl a pohladil mě po ruce. Spokojeně jsem se na něj usmála a užívala si výhled z letadla. Pod námi se míhala krajina a různé země, když pilot ohlásil, že jsme na místě. Přistáli jsme na letišti a Alec mě táhl k autu, které stálo u východu. Teprve teď jsem si všimla, že je všude tma. U vchodu stálo černé Ferrari. Alec do něj hodil naše kufry a já si sedla na místo spolujezdce. Vyjel velkou rychlostí vpřed a za námi se míhaly světla města. Celou cestu jsme mlčeli a vychutnávali si přítomnost jeden druhého. Kolikrát jsem si všimla, jak si mě Alec prohlíží a hypnotizuje můj výstřih, ale když zjistil, že jsem ho načapala, rychle se otočil a dělal, že dává pozor na cestu. Takhle se to opakovalo ještě několikrát a já se nad tím nakonec zasmála. Nedokázal si pomoct. Dojeli jsme do přístavu a já se na něj nechápavě podívala. To budeme spát na lodi nebo jak? Všiml si mého pohled a usmál se.

„Musíme ještě jet lodí,“ vysvětlil a já přikývla. Vlezli jsme na loď a Alec rychle vyjel. Pod námi plavaly ryby, skákali delfíni a vlny se odrážely od naší lodi. Užívala jsme si studený větřík, který mi hladil tvář. Když už cesta trvala hodinu, otevřela jsem oči a podívala se na Aleca. Ukázal hlavou před nás, kde se rozprostíral krásný, malý ostrov. Užasle jsem vydechla a Alec se usmál.

„To je ostrov Esme. Carlisle ho Esme daroval jako svatební dar. A Esme ho půjčila nám. Je dál od civilizace. Je tu dost zvířat a nikdo nás neuvidí na sluníčku,“ vysvětlil a já se usmála a u toho překvapeně zamrkala.

„Oni nám půjčili ostrov,“ zašeptala jsem překvapeně a Alec přikývl. Zajel k molu a pomohl mi dostat se z lodi.Do druhé ruky vzal kufry a mě si přehodil přes rameno a nesl mě, jako pytel brambor.

„Hej,“ zanadávala jsem a Alec se zasmál.

„Manželská povinnost. Kluci mi o tom něco vyprávěli, a tak se to snažím dodržet,“ mírnil mě a já si dala ruku pod bradu a nechala ho, ať si plní nějaký pošahaný tradice. Donesl mě do velké místnosti, ve které byl krásný obývací pokoj. Měl světlé stěny a dvě pohovky v hnědé barvě do L. U velké stěny byl malý krb. Celý pokoj byl zařízený přesně podle stylu Esme. Alec mě postavil na zem a začal líbat.

„Tak to prr, pane Volturi. Se tady vrhnete na nevinou dívku a málem ji i znásilníte obýváku. Že se nestydíte takhle si plátovat svatební noc,“ provokovala jsem ho a on se zamračil.

„A jak byste si to přála, paní Volturi?“ zeptal se s humorem v hlase a bylo vidět, že přistoupil na moji hru.

„No dala bych si sprchu a pak šla asi spát. Po dnešku jsem unavená,“ vtipkovala jsem a on se zamračil.

„Tak to tedy, ne,“ rozčiloval se Alec a já se usmála.

„A vykoupat se jít můžu?“ zeptala jsem se a on se usmál.

„Jenom pokud se budu moct přidat,“ určil podmínku a já se zamračila.

„Tak to tedy ne. Já se nepůjdu vysprchovat a ty nedostaneš překvápko,“ řekla jsem uraženě a on se zarazil.

„Ale víš, co? Běž. Sprcha ti pomůže,“ řekl rychle a otočil se.

Vzala jsem si svůj kufr a mířila si to do koupelny. Sundala jsem ze sebe šaty a vlezla do sprchy. Kapky teplé vody padaly na moji nahou, tvrdou kůži a po té kapaly na zem. Ve sprše jsem vydržela aspoň deset minut, umyla si pořádně vlasy a vylezla jsem ze sprchy. Slyšela jsem netrpělivé kroky z jedné místnosti, ve které jsem ještě nebyla. Vysušila jsem si vlasy a oblékla si prádélko. Prohlédla jsem se v zrcadle a spokojená svým vzhledem vyšla ven. Šla jsem podle zvuků kroků a došla jsem do krásné ložnice. Alec se okamžitě otočil a úžasle vydechl.

„Jak to, že jsi den ode dne krásnější?“ zeptal se, když si mě prohlédl. Zasmála jsem se.

„Moje osobní tajemství,“ vysvětlila jsem. Přišel ke mně a jemně objel můj bok. Usmála jsem se a nechala ho, ať si se mnou dělá, co chce. Přitiskl si mě na sebe a začal mi laskat krk. Lehce mě kousl do ucha a já vzdychla. Potěšeně se usmál a začal mi pomalu sundávat můj lehký oděv. Kdykoliv sklouzl kus látky, to místo políbil. Během chvilky jsem před ním stála nahá a on se kochal mým tělem. Laskal každý kus mého těla a po chvilce mě vzal do náruče a doběhl se mnou k posteli, na kterou mě položil. Lehl si na mě a slíbával každý kousek mé kůže. Nevydržela jsem to a přetočila ho pod sebe. Začala jsem z něj strhávat jeho oblečení, až skončil nahý. Jezdila jsem prsty po jeho svalech. Líbala každou část jeho krásného těla. Spokojeně vzdychl. Přitáhl si mě na sebe a začal mi drsně drtit rty v náruživém polibku. Věděla jsem, že on touží po mně stejně, jako já po něm. Přetočil si mě pod sebe a rukou mi zvedl koleno. Nechala jsem ho tam. Během chvilky spojil naše těla v jedno a já spokojeně vzdychla. Začal pomalu přirážet a já se prohla v zádech. Začal přirážet prudčeji a rychleji. Přiváděl mě k té nejkrásnější chvíli. Ograzmu. Cítila jsem, že už přichází ta dokonalá chvilka a plně se tomu oddala. Spokojeně jsem zavzdychala a nechala Aleca dojít ke stejnému uspokojení, ke kterému jsem došla já. Po necelé minutě se svalil vedle mě. Položila jsem mu hlavu na hruď a on mě začal vískat ve vlasech.

„Miluju tě,“ pronesl ta nejkrásnější slova a já se usmála. Všimla jsem si, že čeká, co řeknu a já naschvál přemýšlela. Žduchl do mě loktem a já k němu vzhlédla. Pozvedl obě obočí a já se zasmála.

„Jasně, že tě taky miluju,“ prohlásila jsem a všimla si, jak si oddychl.

„Ty jsi o tom pochyboval?“ zeptala jsem se naštvaně a on zakroutil hlavou. Usmála jsem se na něj a vstala. Nechápavě se na mě podíval a já kývla, směr koupelna. Celý natěšený vstal, ale já ho zadržela.

„Jen já sama,“ upozornila jsem ho a on se zamračil.

„Víš, že bys měla splňovat všechny přání tvého manžela? A mé přání je jít se s tebou vykoupat,“ prohlásil podrážděně a já se zasmála.

„Ty nadrženče,“ pronesla jsem a on se ještě víc zamračil. Ale co jsem taky od něj čekala. Trávím s ním každou chvilku a to většinou právě v posteli. Políbila jsem ho a vyšla do obrovské koupelny. Opět jsem na sebe nechala kapat kapky teplé vody. Vzpomínala jsem na společné chvilky spolu s Alecem a nad některými okamžiky jsem se musela zasmát. Vypnula jsem vodu a obmotala si kolem sebe osušku. Pomalým krokem jsem vyšla z koupelny a pohledem hledala Aleca. Seděl na pohovce a díval se na televizi. Pomalu jsem kolem něj prošla a šla rovnou ke kufru. Oblékla jsme si na sebe plavky a přes to si přehodila bílé letní šaty a k tomu si obula boty na klínu. Usmála jsem se na sebe do zrcadla a vydala se do obýváku za Alecem. Když jsem došla k němu, prohrábla jsem mu vlasy a on vzhlédl.

„Půjdeme dneska do města?“ zeptal se mě a já se podívala ven. Slunce skoro nesvítilo, tak bychom mohli.

„Klidně,“ souhlasila jsem a táhla ho za ruku ven. Když jsem se zastavila před domem a konečně pustila Aleca, všimla jsem si, že má na sobě jenom trenky. Skousla jsem si ret a váhala. Město nebo Alec? Město nebo Alec? Sakra, a jsem v pasti. Alec si mě pobaveně prohlížel, protože nejspíš vycítil moji nerozhodnost. Nechal mě tam stát a šel se dooblékat zpět do domu. Stála jsem tam jako socha, ret jsem měla ještě skousnutý. Alec vyšel v bílém tílku, které mu zvýrazňovalo svaly na břiše. K tomu měl kraťasy a botasky. Zavrčela jsem a on se usmál. Chytl mě za ruku a opět mě vedl k lodi.

Cesta opět trvala přes hodinu. Dojeli jsme k přístavu a šli se projít do města. Míjeli jsme plno lidí a nikdo neměl podezření. Zastavovali jsme se u různých stánků, kde jsme si koupili klobouky a památeční předměty. Celý den jsme se smáli a užívali si naše líbánky. Když se začínalo stmívat, opět jsme se vydali k lodi. Alec odvázal loď a my pomalu vyjeli. Když jsme byli v půlce cesty, z vody vyskočil nějaký neznámý upír a chytl mi ruce za záda.

„Co to?“ zeptala jsem se a otočila na upíra. Na tváři měl vražedný výraz a upíral na mě své karmínové oči. Alec k nám okamžitě doběhl a začal na upíra používat svoji moc. Upír se s prázdným výrazem spustil na zem a já se mu lehce vyvlékla. Stoupla jsem si k Alecovi.

„Kdo to je?“ zeptala jsem se zmateně a on se zamračil.

„Nemám ani páru,“ přiznal a já se zamračila.

„Co s ním uděláme?“ opět jsem položila otázku.

„Zavoláme Arovi, ať pro něj pošle Jane a Felixe,“ navrhl a já přikývla. Došla jsem do kabiny pro telefon a vytočila Ara.

„Prosím?“ ozval se z telefonu hlas Giany.

„Giano, tady Bella. Prosím zavolej Ara. Potřebuji s ním mluvit,“ poručila jsem.

„Jistě.“ Čekala jsem, dokud Giana nedojde pro Ara.

„Bello?“ zeptal se hlas telefonu.

„Ahoj Aro. Máme tady problém. Napadl nás nějaký upír. My ho zadrželi, ale nevíme si s ním rady. Nechtěl bys pro něj poslat Jane a Felixe?“ zeptala jsem se.

„Jistě. Do dvou hodin tam budou,“ souhlasil Aro.

„Tak sbohem,“ rozloučil se a položil telefon.

„Tak, co?“ zeptal se Alec.

„Do dvou hodin jsou tady. Zatím ho odvezeme na ostrov. Asi ho budeš muset celou dobu mít pod mocí, jinak znovu zaútočí,“ informovala jsem ho a otočila se na upíra, který seděl na zemi. Alec přikývl a bylo vidět, jak se soustředí. Opět vyjel s lodí na náš ostrov. Celou cestu jsme byli potichu. Cesta byla pomalejší, protože Alec se hodně soustředil. Dojeli jsme na ostrov a u mola stála malá loďka. Wau, Aro to stihl rychleji než bych čekala.

„Ahoj Jane,“ zařvala jsem a všimla si bílé skvrny, která vyběhla z domu.

„Ahojky Bello,“ zařvala zpět. Doběhla k nám a objala mě. Když si všimla, koho máme na lodi, zamračila se.

„Ne, že bych tu s vámi nechtěla zůstat, ale máme příkaz okamžitě se vrátit. Takže si vezmeme toho vetřelce a jdeme,“ řekla Jane a já posmutněla.

„Tak ahoj,“ rozloučila jsem se rovnou a už jen viděla, jak se malá loďka vzdaluje od našeho přístavu.

„A my si jdeme hrát,“ prohlásil Alec a přiběhl ke mně. Zvedl mě do vzduchu a nesl mě do domu. Pohodil mě na postel a začal ze mě sundávat šaty. Musela jsem se nad tím usmát. Překulila jsem se na něj a začala mu pomalinku rozepínat košili. Vzrušeně zavrčel a já se zasmála. Když už jsem konečně rozepla poslední knoflík, Alec ze sebe košili strhl a mě si přetočil pod sebe. Jedním trhnutím roztrhl moje šaty. Byl tak nedočkavý. Pomalu mě zbavil plavek a tvrdě spojil naše těla v jedno. Prohla jsem se a on spokojeně zavrčel. Pohyboval se ve mně rychle a tvrdě. Vychutnávala jsem si každý okamžik, kdy jsme měli spojené těla. Dováděl mě k orgazmu a já spokojeně vzdychla. Naposledy přirazil a svalil se vedle mě na postel. Konečně jsem se rozhlédla po místnosti a zjistila, že jsme v jiné ložnici.

„Tohle není ložnice, kde jsme byli minule,“ poznamenala jsem a rozhlížela se.

„Já vím,“ potvrdil a já pozvedla obočí.

„Chtěl jsem ti ukázat celý dům,“ vysvětlil a já přikývla. No to se mu tedy povedlo. Zatím mi předvedl, k čemu ložnice slouží, ale nic víc. Vychutnávala jsem si chvilku v jeho náruči a těšila se na další den strávený na tomto krásném ostrově právě s ním.

Tak tady je obrázek domu...

Autor: Sheela (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Já nejsem ona 11: