Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Já nejsem ona 2

22.07.2010 (14:15) • Sheela • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 5752×

Já nejsem ona 2

Na letišti jsme byli během 10 minut. Řídila Jane, takže to byla opravdu pekelná jízda. Než jsme se šli odbavit, všichni jsme si nasadili čočky, aby naše rudé oči nebyly tolik nápadné. Letenky už jsme měli rezervované, a tak jsme si je jen vyzvedli u mladé ženy, která na nás vyjeveně koukala s otevřenou pusou. Všimla jsem si, že na Aleca nenápadně mrkla, a to ve mně vyvolalo vlnu žárlivosti, a tak na důkaz toho, že jsme pár, jsem si ho přitáhla k sobě a vášnivě políbila na rty. Při polibku jsem cítila, jak se mu nadzvedly koutky. Rychle si vzal letenku a už si to mířil k terminálu na nástup.

„Ty jsi teda žárlivka,“ zasmál se a znovu mě políbil na rty.

„Když ona si tě tak prohlížela,“ zavrčela jsem. „Jako by tě chtěla teď hned do postele,“ zamračila jsem se a hodila ještě jeden vražedný pohled na tu ženskou za pultem.

„Jsi krásná, když žárlíš,“ zasmál se a líbnul mě do vlasů. Moc dobře věděl, že tímhle ničí moji sebekontrolu. Kdyby kolem nebylo tolik lidí, tak bych se na něj tady a teď vrhla. Ale kvůli přebytku lidí jsem se musela ovládat. V rozhlasu zaznělo, že let do Seattlu je připraven na nástup, a tak jsme se všichni vydali k letadlu.

Letěli jsme první třídou, takže jsme tam byli skoro sami. Sedla jsem si vedle Aleca a položila mu hlavu na rameno. Něžně mě hladil po vlasech a do uší šeptal verše z různých knih a filmů, které jsem milovala. Jane seděla před námi a povídala si s Felixem, do kterého byla tajně zamilovaná. Ale já slíbila, že to nikomu neřeknu. Bylo zábavné sledovat, jak jsou oba do sebe zamilovaní, ale snaží se to navzájem před sebou utajit. Nahlas jsem se zasmála a Alec se na mě nechápavě podíval se zdvihnutým obočím. Jen jsem protočila panenky, aby to nechal být, a on jen pokrčil rameny a znovu mi začal šeptat verše do ucha, které nakonec začal laskat. Už jsem se neudržela a sedla si na něj obkročmo a začal třít jeho natěšený rozkrok, který na můj dotek okamžitě reagoval. Alec zavzdychal a mě tím ještě víc nabudil.

„Miluju tě. Víš to?“ zeptal se mě, když jsem ho nechala, aby si oddychl.

„Hm, vím to. A ty víš, že já miluju tebe?“ zeptala jsem se ho a políbila na pootevřené rty.

„Vím,“ usmál se na mě a já ztratila slova. Byl tak kouzelný, když se smál. Vypadal ještě víc jako anděl a já nemohla uvěřit tomu, že právě takhle krásné stvoření patří mně. Je pravda, že od té doby, co jsem se stala upírkou, jsem také krásná, ale pořád to nestačilo na něj. Pokaždé když Alec vycítil, že opět nad tímto přemýšlím, začal mě utěšovat a tvrdil, že pro něj a pro ostatní muže jsem krásná. Celou dobu co jsem nad tímto uvažovala, se na mě usmíval jako sluníčko na hnoji. Nechápala jsem, o co mu jde.

„Co je?“ zeptala jsem se ho, když už jsem nemohla vydržet ten jeho pohled a úsměv.

„Nic jen si tak říkám, že mi všichni musí závidět,“ oznámil hrdě, ale já pořád nevěděla, o čem mluví.

„Co prosím tě?“ zeptala jsem se a nadzdvihla zvědavě obočí. Pohladil mě po tváři a já se ještě víc zamračila.

„Tebe,“ vyslovil to s takovou láskou, až jsem se divila, jak někdo může někoho takhle milovat. Usmála jsem se na něj a vrhla se mu na rty.

„Tady ne,“ mírnil mě a já si jen povzdechla a svalila se zpět na sedadlo.

„Proč ne?“ zaškemrala jsem. Byl pro mě jako extáze. Potřebovala jsem ho pořád u sebe, a kdyby vše bylo jen na mě, nikdy bychom z našeho pokoje nevylezli.

„No, za prvé je tu hodně lidí a všichni se na nás koukají a za druhé už budeme přistávat,“ vysvětlil důvody a já si znovu povzdychla. Měl ale pravdu, hned po tom, co to dořekl, letuška oznámila, že právě přistáváme na letiště v Seattlu. Jen jsem se zamračila, protože jsem přesně věděla, co mě teď čeká. Budu muset najít novorozené a uslyším ty jejich výkřiky, když jim budeme trhat hlavy. Další zmařené životy, které nikdo nevrátí. Nechápu upíry, kteří tak nesmyslně přeměňují lidi, i když vědí, že my to brzy zjistíme a přijedeme je zničit. Bylo to zbytečné maření lidských životů. Ale byla jsem na to zvyklá. Na těchto akcích jsem se podílela hodně často. Jelikož jsem byla nejsilnější člen gardy, na těchto událostech jsem musela vždy být. Můj fyzický a psychický štít bránil útokům upírů, kteří by se náhodou mohli dostat moc blízko. Nikdy jsme se v podstatě nezranili.

Vstala jsem ze sedadla a vzala svoji příruční tašku, která byla spíše taková rekvizita. Nikdy jsem v ní nic neměla. Pomalu jsem si to mířila k východu letadla, když v tom mě objaly studené paže a Alecovy rty se mi přitiskly na krk.

„Nezdržujte,“ popohnala nás letuška a my ihned vyšli z letadla. Nechápu, že takové letušky vůbec zaměstnávají. 

Přešli jsme halu, kde jsme si vzali naše zavazadla, a u východu jsme si chytli taxíka, který nás na dvě skupiny dovezl k hotelu, kde jsme se ubytovali a převlékli. Dali jsme si sraz za deset minut v hale a pak nás čekala ta nepříjemná akce. Já si oblékla volné džíny a k tomu košili, která zvýrazňovala mé křivky. Přes ruku jsem si přehodila plášť, který jsme všichni při našich zákrocích mívali. Alec si vzal černé volné džíny a modrou košili, ve které byly vidět jeho svaly. Chytla jsem ho za ruku a společně jsme se vydali k hale, kde už na nás všichni čekali. Měli jsme přesný plán, jak je zničíme, a taky už jsme věděli, kde je najdeme. Nepotřebovali jsme ani mapu a společně vyběhli k lesní cestě, která vedla hlouběji do lesa, kde jsme zachytili první pachovou stopu, po které jsme se společně vydali. Já a Alec jsme byli v čele a za námi Jane a zbytek gardy, která byla určena na tuto akci.

Za chvilku jsme zahlédli upíry, kteří byli v obranném postoji a kolem sebe měli rozházených spoustu mrtvých těl lidí, které pozabíjeli. Bylo mi z toho špatně. I my jsme vedli tento život, ale nikdy jsme takhle nemrhali tolika lidmi. Bylo jich opravdu příliš na tak malý počet upírů. Přikrčila jsem se a byla připravena na bitvu, která se blížila. Vyrazila jsem vpřed, když v tom se za nimi objevila další skupinka upírů, kteří na ně chtěli také zaútočit jenže ze zadu. Použila jsem štít a všechny novorozené odhodila blíž k nám, kde jsme je začali trhat na kusy. Nic to nebylo. Zapálili jsme oheň a jen koukali, jak se těla upírů mění v prach. Druhá skupinka upírů na nás nevěřícně ale ostražitě hleděla. Chtěla jsem vyskočit, když v tom…

Autor: Sheela (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Já nejsem ona 2: