Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Já nejsem ona 9.

10.10.2010 (16:30) • Sheela • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 10250×

Došla jsem na WC a stoupla si ke zdi, kde jsem čekala na svého anděla.  Otevřely se dveře a dovnitř vešel můj osobní poklad. Na tváři mu pohrával úsměv.

„Takže na záchod?“ zeptal se s úsměvem na tváři a já se zatvářila nevině.

„Jo. Proč ne? A nevíš, že tohle jsou ženské záchody? Co tady děláš?“ škádlila jsem ho a on se zašklebil. Přiběhl ke mně a tvrdě mě přirazil na zeď. Začal okupovat mé rty a já se nebránila. Zamotala jsem mu ruku do vlasů a druhou ruku mu dala za zátylek. Jezdila jsem nahoru a dolů a on se v polibku usmál. Začala jsem mu rozepínat košili a on mi rukou zajel pod šaty. Slastně jsem zavzdychala, když se jeho ruka dotkla mého stehna a putovala výš a výš. Rychle jsem mu rozepnula pásek a rifle. Spokojeně zamručel a já se usmála v polibku. Zajel mi rukou do kalhotek a já znovu vzdychla. Alec se spokojeně usmál a já mu stáhla rifle i s boxerkami. Už jsem ho skoro cítila v sobě, když do dveří vběhla malá holčička s maminkou a fascinovaně se na mě koukala.

„Mami, proč je ta paní nahá?“ zeptala se zvědavě ta malá a já byla rudá až na zadku. Tedy... kdybych rudá být mohla.

„Protože cvičí,“ odpověděla ta paní pohotově, a asi si neuvědomila, co vykřikla.

„A ten pán jí taky pomáhá cvičit?“ ptala se dál ta holčička a její máma se jí snažila vytlačit ze dveří.

„Jo,“ odpověděla rychle a dál ji tlačila ze dveří.

„A proč má ten pán tak bílý zadek? A co mu stojí ve vzduchu?“ ptala se dál zvědavě a to už jsem nevydržela a začala se nahlas smát. Alec se jen zděšeně díval a ta paní rychle couvala ze dveří. Konečně se jí povedlo odvést holčičku a rychle za sebou zabouchla dveře.

„Tak to byl trapas,“ prohlásila jsem po chvilce ticha.

„To teda byl. Měli bychom jít,“ řekl Alec ještě pořád zděšeně, ale viděla jsem, jak mu koutky cukají. Rychle jsem si shrnula šaty a Alec si zapnul košili a natáhnul kalhoty. Lapla jsem ho za ruku a společně jsme vyšli zpět do sálu, kde se pořád hrál ten film. Sedli jsme si na své sedadla a Alice se smála.

„Ty si to viděla?“ zeptala jsme se zděšeně a ona se rozesmála.

„Jasně, že jo,“ potvrdila a znovu se zasmála. Schovala jsem hlavu Alecovi do hrudi a on se dusil smíchy.

„Ty se nesměj,“ vynadala jsem mu a on se rozesmál. Zbytek filmu probíhal přesně stejně. Emmett si neodpustil vtipné komentáře na moji osobu a hlavně na Aleca. Alec se chechtal a já se styděla. Lidé za námi na nás pořád syčeli a řvali, ať jsme ticho, ale Emm ne a ne tu hubu zavřít. Když už konečně skončila moje noční můra, rychle jsem vstala a doběhla k autu. Doufala jsem, že se chvilku zdrží a já si budu moct odpočinout od Emmettovích vtípků. Stála jsem opřená o auto a nic kolem nevnímala. Najednou se mě dotkly ledové ruce a já se usmála. Jeho ruka putovala dál a dál, až se zastavila na mém poprsí. Nasála jsem vzduch a uvědomila si, že ta vůně nepatří Alecovi, ale někomu jinému. Pohotově jsme otevřela oči a podívala se do těch černých očí plných touhy.

„Co to děláš?“ zasyčela jsem na něj a sundala jeho ruku z mého výstřihu. Jeho oči ještě víc zčernaly, když jsem pohnula jeho rukou na mém poprsí.

„Neříkej, že se ti to nelíbí,“ podotkl posměšně a já se rozzuřila.

„Tak poslouchej, ty nadrženče. Běž si oblizovat tu svoji blondýnu a mě nech na pokoji. Pozítří je můj velký den a já si ho nenechám zkazit nějakým úchylným upírem, kterému je jedno, že ošahával zasnoubenou ženu,“ upozornila jsem ho a otevřela auto, o které jsem byla opřená. Naštvaně se na mě díval a oči mu nabíraly původní barvu. Nasedla jsem dovnitř a rozhodla se radši počkat v autě. Během chvilky už z kina vycházel Alec společně se zbytkem Cullenovic rodiny. Alice se mračila a Emmett se zase rozesmál, když mě spatřil.

„Kam pak si se nám schovala?“ zeptal se posměšně a já se zamračila.

„Co ti je potom?“

„Já jen, že jsem byl na záchodě a výjimečně si tam nečekala,“ rýpnul si do mě a já zavrčela. Alec si sedl na místo řidiče a zářivě se na mě usmál.

„To asi budeme mít dlouho na talíři, že?“ zeptal se zoufale, ale s kapkou humoru v hlase.

„Asi až na věky,“ souhlasila jsem a usmála se. Jen on mi dokázal zvednout náladu. Jen on byl ten pravý, pro kterého bych skočila do ohně a hlavně ten, pro kterého bych udělala cokoliv na světě. Jo, já vím, zní to hodně dramaticky, ale je to pravda. Vždycky jsem si myslela, že Edward je pravá láska, až navěky – tedy v tom lepším případě – nebo aspoň do smrti. Ale když mě opustil a já vzápětí potkala Aleca, zjistila jsem, že to byla jen taková fáze, spíše pobláznění. Pravou lásku jsem našla jen u Aleca a jsem ráda, že jsem ho potkala. Tedy hlavně jsem ráda, že mě Edward opustil. Jo, já vím, zní to opět debilně, ale co už. Kdyby mě neopustil, nepotkala bych Aleca a nikdy bych nebyla šťastná. Na konec bych opravdu zůstala s Edwardem, ale začalo by nám to skřípat a stejně bychom se rozešli. Takhle je to mnohem lepší.

„Halo, Bello,“ řvala na mě Alice a tím mě vrátila do reality.

„Eh… Co se děje?“ zeptala jsem se zmateně a Alec vyprskl smíchy.

„Jsme už na hradě, lásko,“ upozornil mě a já se usmála. Asi jsem byla hodně zamyšlená. Vylezla jsem z auta a vydala se k nám na pokoj.

„Dneska to bylo úžasné. Měli bychom si to někdy zopakovat,“ radovala se Alice a Emmett vybuchl smíchy. Bylo mi jasné, na co myslí.

„Promiň, Bells, ale kdyby ses viděla. Taky by ses smála,“ vysvětlil Emmett a já se zašklebila, takže já jsem směšná. No, počkej, to ještě schytáš. Tak co ti uděláme? Přemýšlela jsem a Alice se kolikrát zasmála nad nápady, které mě napadly. S Alecem jsme došli k nám na pokoj, a tam se na mě vrhl.

„Alecu?“ zeptala jsme se ho mezi polibky.

„Ano, lásko?“

„Nešlo by to jednou bez té naši divoké noci?“ zeptala jsme se trošičku stydlivě a on se na mě divně podíval.

„Bello, není ti špatně? Od té doby, co jsi upír, naše noci netrávíme jinak, než společným uspokojováním,“ informoval mě a zmateně si mě prohlížel.

„Jo, já vím, ale dneska prostě nechci. Nevadí?“ zeptala jsem se opatrně a on vybuchl smíchy. Eh… Co je na tomhle směšného?

„Ty se bojíš, abych se nenaštval a nezrušil svatbu jenom kvůli tomu, že si se jednou se mnou nechtěla pomilovat?“ zeptal se s humorem v hlase. Podívala jsme se do země a teď se cítila pěkně trapně. Proč já nejprve konám, a pak myslím?

„Jsi sladká, když se stydíš,“ komentoval Alec a vzal mě do náruče. Políbil mě, ale nebyl to vášnivý polibek, ale spíše jen něžné otírání rtů. Jasně mi dával najevo, že pokud dnes nemám náladu, takže nemusím. Položil mě na postel a lehl si vedle mě. Položil mi ruku kolem pasu a rukou začal jezdit po mém břiše.

„Děje se něco, lásko?“ zeptal se zmateně, když jsem nějakou dobu ležela a byla potichu.

„Nic. Jen jsem se zamyslela. Nic nám nechybí. Budeme mít dům, máme peníze a jsme šťastní a zamilovaní, ale přesto nikdy nebudu moct mít to nejdůležitější na světě,“ svěřila jsme se a on se na mě chápavě podíval.

„Vím, co myslíš. Přemýšlel jsem o tom, a kdybychom opravdu chtěli. Mohli bychom si někoho adoptovat, později ho přeměnit. Taky bych chtěl mít dítě, bohužel, tohle je naše prokletí,“ přiznal a já se divila. On, že chtěl dítě? Nikdy mi neřekl, že by chtěl přírůstek do rodiny. Vždycky vypadal, že si chce spíše užívat. Tímto mě opravdu zarazil. Spokojeně jsem se usmála a musela mu dát za pravdu. Můžeme si adoptovat nějakou holčičku a nebo chlapečka, anebo dokonce oba. Ta představa se mi líbila čím dál víc. Přemýšlela jsem nad tím až do rána, a ani si neuvědomila, že už svítí světlo a venku zpívají ptáci.

„Promiň,“ omluvila jsem se Alecovi a ten se zmateně podíval.

„Za co?“

„Celou noc jsem byla mimo. Měla jsem se ti věnovat a ne přemýšlet nad blbostmi,“ přiznala jsem a on se usmál.

„Také jsem potřeboval přemýšlet. Nic si z toho nedělej, princezno,“ konejšil mě a já se usmála. Nestihla jsem nic říct a do dveří vběhla Alice.

„Tak stávejte. Dneska je perný den. Musíme nakoupit výzdobu, potom oblečení a hlavně šaty,“ dirigovala Alice a já radši vstala a šla se do šatny převléct. Oblékla jsme si kraťásky, černé tílko a na to zelený svetřík. Na nohy jsem si obula boty na podpatku a vlasy si spletla do copánku. Vylezla jsem a Alec překvapeně zamrkal.

„Eh… Sluší ti to,“ vykoktal a já se zasmála. Políbila jsem ho, ale najednou mě někdo začal táhnout ven ze dveří.

„Tak ahoj,“ rozloučila jsem se s Alecem a poslala mu vzdušnou pusu. Alice mě táhla do garáže, kde mě přímo vhodila do BMW, kde seděla Rose s Esme a Jane.

„Ahoj,“ pozdravila jsem je všechny a oni se usmáli.

„Nazdárek,“ pozdravila mě Jane a vlepila mi pusu na tvář. Cesta probíhala v dobré náladě. A já se hodně nasmála. Rose vyprávěla, co Emmett za poslední dobu prováděl. Jane se holkám svěřila s tím, že se jí líbí Felix. Holky jí poradili pár typů, jak ho sbalit. Konečně jsme dorazili do obchodního centra, kde nás Alice zatáhla do prvního obchodu. Alice mi do kabinky hodila nějaké prádelko a já se zděsila.

„Alice, to si děláš srandu,“ zašeptala jsme a ona se rozesmála.

„Ne, a to ještě není všechno. Musíme ti koupit plavky a něco na vaše erotické noci,“ informovala mě a já se zděsila. Bože, ona je ďábel. Podala mi kožený korzet. Nevěřícně jsme na něj koukala, ale nakonec jsem souhlasila. Další na řadě byla červená a růžová košilka. Ty ušly. Nebyly tolik vyzývavé, ale zároveň pořád působily sexy. Došla ještě s průhlednou košilkou bílé barvy. Se vším jsem souhlasila. Další byly župany. Koupila mi tři. Bílý, růžový a červený. Alice se nedala odbýt, a tak mi je taky dala do košíku. Další na řadě byly plavky. I když jsem nechápala na, co mi budou, nic jsem nekomentovala. Alice mi donesla troje. Jedny byly bílo žlutý a ty se mi líbili nejvíc. Další byly dvoudílné proužkované plavky. Poslední byly černé jednodílné plavky. Alice všechny pochválila a opět je vhodila do košíku. Alice šla všechno zaplatit a já si konečně oddychla, že jsme se dostali z tohohle prokletého místa.

„Tak, co ještě potřebujeme koupit?“ zeptala jsem se.

„Takže, šaty pro nevěstu a pro družičky. K tomu boty a nějakou výzdobu. Šperky a šaty. Pak na vaši svatební cestu a ještě nějaké oblečení do tvé šatny,“ informovala mě Alice a mě poklesla huba až na zem.

„Bello, bude sranda,“ zastávala se ji Jane a já se zamračila. Ona měla stát za mnou a ne za Alice. Povzdechla jsem si a vydala se za Alice. Pořád jsem si něco brblala a Alice se tomu smála. S tím maniakem už nikdy na nákupy nejdu. Je to horší, než jít na popravu. V dalším obchodě mi koupila balerínky od žlutých až po červená a černé. Zkoušet si boty nebylo tak těžké. Alice většinu výběru obstarala za mě, a tak já jen seděla s nohou nataženou přede mnou a potichu si zpívala. K tomu mi koupila dvoje žluté šaty.  Oranžové delší šaty, krátké červené šatičky, bílé šatičky s páskem pod prsy, fialové kytičkované šaty, fialové s menším výstřihem, krátké modré, tyrkysově modré s velkým výstřihem a poslední zelené šaty. Po tomhle zkoušení jsem byla úplně grogy, ale to ještě Alice buzerovala, že si musím koupit sluneční brýle. Ví ta holka, že jsem upír? Asi ne. Jedny byly obrovský spíše do fialové barvy, další byly černo- červené a poslední byly černé. Děkovala jsem bohu, když jsme vyšli z dalšího obchodu a namířily si to do obchodu pro nevěsty. Alice se mi přiznala, že už tu jednou byla a předem objednala jedny šaty, ale tvrdila, že si můžu vybrat jiné. Jen jsem přikývla a došla k vaku, ve kterém byly šaty zabaleny. Když vak rozepli vydechla jsem údivem. Šaty byly nádherné. Byly spíše do smetanové než čistě bílé. Byly bez ramínek a já se v nich už viděla.

Nikdy jsem netušila, co přesně za šaty chci, ale tohle byly ony. Alice k nim donesla i oblek a já si živě představovala, jak Alec stojí v obleku a čeká na mě.

„Díky, Alice,“ poděkovala jsem jí upřímně a obejmula. Objetí mi oplatila a šťastně se usmála.

„Jsme ráda, že se ti šaty líbí. Bohužel nevím, jaké šaty pro družičky,“ přiznala se a sklopila oči.

„Alice, já vím, že nejsi vševědoucí. Já se po nějakých podívám,“ uklidňovala jsem ji a procházela se mezi regály. Žádné šaty mi nepřipadaly dost krásné, aby je na sobě měla Rose anebo Jane. Došla jsem k poslednímu regálu a už byla zoufalá. Nevěděla jsem si rady to té doby, než jsme je zahlédla. Byly jako pro bohyni. Fialová barva se zlatými ozdobami vypadala nádherně. Když si Alice všimla, kam koukám, hned ke mně přiběhla a začala si je prohlížet.

„Šikovná, Bello,“ pochválila mě nadšeně Alice a rovnou utíkala k prodavačce a řekla jí velikosti. Prodavačka vše nachystala a balíčky nám ukázala. Alice přikývla a vedla mě do oddělení pro boty. Hned mi do očí padly krásný boty. Byly bílé na vyšším podpatku s krajkami na okrajích. Alice se mě na nic neptala a rovnou je vzala. Boty pro družičky byly zlaté s kamínky na páscích. Rose, Jane, Esmé souhlasily s výběrem bot, a tak jsme se mohly vydat pro poslední důležitou věc a to šperky. Alice tvrdila, že výzdobu a kytici nemůžu vidět.

„Od kdy nevěsta nemůže vidět výzdobu?“ ptala jsem se jí naštvaně a ona se usmívala.

„Od té doby, kdy prověřila svojí svatbou mě,“ upozornila mě a já radši zmlkla, nemělo smysl se s ní hádat a já to moc dobře věděla. Nakonec jsme vybraly velký náhrdelník s náušnicemi se světle zelenými kameny. Alice spokojeně všechno zaplatila a my společně s taškami konečně vyšly k našemu autu. Unaveně jsem padala na sedadlo a přivřela oči.

„To byl ten nejdelší den na světě,“ postěžovala jsem si a všichni se zasmály.

„Jo, jo. Alice ti dala pěkně zabrat,“ přiznala Esmé. Unaveně jsme odpočívala na sedadle a v klidu přemýšlela. Po chvilce Alice prudce dupla na brzdu a já hlavou narazila do sedadla.

„Au,“ zaskučela jsme s legrace a Alice se zasmála.

„Jsme doma,“ vypískla jsem radostně, když jsme si všimla mojí garáže. S radostí jsem vyběhla k pokoji a těšila jsem se na svoji lásku. Jen on dokáže, abych se odreagovala. S radostí jsme vběhla do pokoje, ale tam nikdo. Zamračila jsme se. Najednou se kolem mě obmotaly studené ruce a přitiskl mi druhou ruku k ústům. Přirazil mě tvrdě na dveře a začal se usmívat.

„Alec je na rozlučce. Holky šly společně zařizovat další věci ke svatbě a já tu s tebou zůstal sám,“ chlubil se ten upír a já vrčela.

„A teď si moje,“ dořekl a rukou mi začal jezdit po těle. Nesnáším ho. To byla moje první a zároveň poslední myšlenka. Tvrdě okupoval mé rty a snažil se mi dobývat pod tílko, když v tom…

Autor: Sheela (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Já nejsem ona 9.: