Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Já nic nevím 3. kapitola

15.01.2012 (16:00) • BlairCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 1570×

„Zase ty?“ zeptala jsem se nevěřícně a zírala na něho.

„Kdo?“ zeptal se zmateně a já zamrkala.

„Nikdo, promiňte.“

Odešel a já se dívala kolem sebe. Nic zajímavého, a tak jsem se dívala zaraženě a stroj.  Píp, píp, píp. Stále dokola a mě to deptalo.

►◄►◄

Edward Anthony Masen Cullen

Táta říkal, že se objevila nová pacientka bez rodiny, jako vždy byl velice ochotný a nabídnul jí náš dům na bydlení. Nebyl jsem z toho nadšený, protože lidé se nám vyhýbali, jak jen to šlo, tak jako my jim, a on si ji rovnou přivede domů. Nemusela by mluvit, ukazovat se mi a už vůbec ne tady bydlet.

„Edwarde, buď alespoň milý, ano?“ žadonila moje nevlastní sestra Alice.

„Pokusím se, ale moc vřelé city k ní chovat nebudu,“ řekl jsem si pro sebe, ale Alice to slyšela a hodila po mně malý polštář, který byl dekorací na pohovce.

„Au,“ vyhrkl jsem a demonstrativně si třel zasažené místo.

„Nelituj se,“ řekla a nedočkavě se usmívala.

Po hodině konečně přijel Carlisle společně s pacientkou. Esmé se hned ujala pacientky a já šel do svého pokoje.

Nemohl jsem dělat nic jiného, než poslouchat.

„Ahoj. Já jsem Alice,“ pozdravila s úsměvem a objala ji.

„Bella,“ odpověděla a bylo poznat, že je nervózní.

Mm, Bella je celkem pěkné jméno.

Edwarde, pojď sem taky prosím. Ať se tě nelekne. Myslela si Alice, a tak jsem sešel dolů po schodech. Byl jsem jediný, kdo se jí nepředstavil, takže nevím, jak se ke mně zachová. Sešel jsem poslušně dolů, až jsem konečně uviděl záda záhadné pacientky. Má rodina se na mě podívala a následně se otočila i Bella.

Mé smysly opanovala vůně její krve, která naplňovala celý pokoj, a probouzela ve mně zvíře. Jediné, po čem jsem toužil, bylo vrhnout se na ni a vysát ji do poslední kapky, ale tím bych zklamal Carlislea a také Jaspera. Kromě její vůně mě překvapil její vzhled – oči barvy čokolády, dlouhé vlasy, štíhlá postava, srdcovitá tvář a její rty. Byla hezká. Díval jsem se na ni a snažil se jí přečíst myšlenky, ale nic jsem neslyšel. Ticho. Byl to nezvyk - první mysl, kterou jsem nemohl přečíst. Nebylo mi to proti srsti, ale v jejím pohledu bylo něco, co mě k ní táhlo…

„Ahoj, jsem Edward Cullen,“ představil jsem se, jak nejlépe to šlo, a uviděl periferně, jak se Carlisle usmál.

„Ahoj, jsem Bella,“ řekla nervózně a na tváři se jí začal dělat ruměnec.

No super, teď mě ještě začne nabalovat.

„Tak, Bello, vítáme tě u nás,“ řekla mateřsky Esmé a já si šel sednout do křesla.

„Vážně jsem vám vděčná, že zde mohu zůstat.“  Začala být ještě více nervózní.

„Prosím, říkej nám jmény. Jsi teď člen rodiny, takže co je naše, je i tvoje, třeba jako oblečení, které ti já sama půjčím, a potom, Bello, musíme jet nakupovat!“ vypálila Alice rychle na Bellu a já se zasmál.

„Ehm, myslím, že je to na mě trochu moc. Najdu si nějakou práci a koupím si oblečení sama.“ Hm, tak tímto Alice nebude nadšená.

„Bello, ty seš tak milá, ale mně to nevadí, vážně.“ Vzala ji za ruku a táhla ji do svého pokoje.

Všichni si sedli do prostoru kolem mě a já zapnul televizi. Byli velice šťastní, že se Alice uspokojila a všechno řekla, ale to hlavní o nás neřekla. Že jsme upíři.

„Edwarde, uklidni se,“ řekl tiše Jasper a já po něm šlehl pohledem.

„Také ti nedělá dobře, když tu máme člověka. Divím se, že jsi po ní ještě nevyjel.“

Jasper se narovnal a zavrčel na mě.

„Edwarde, neprovokuj ho,“ kárala mě Esmé a já přikývl.

„Promiň, brácha.“

„Nic se neděje.“

Do dveří vešel Blake a já se na něho podíval.

„Ahoj,“ pozdravil jsem svého bratra a on jenom přikývl.

„Kdo tu je?“ zeptal se a zastavil se.

Esme, Carlisle a já jsme se postavili blíže k Blakovi a potichu mu řekli, „je tu nový člen.“

Autor: BlairCullen, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Já nic nevím 3. kapitola: