Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Já se o tebe postarám 11

16.12.2009 (10:00) • Adis • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4326×

Když jsem se ráno probrala, tak jsem zjistila, že jsem v posteli úplně sama. Pomalu jsem se posadila a rozhlédla se po pokoji, nikde ani noha. Na posteli jsem měla položené nějaké oblečení, které jsem si pravděpodobně měla vzít na sebe. Tak jsem tedy vstala a zalezla do koupelny. Vyčistila jsem si zuby a oblékla se do toho oblečení. Byly to kalhoty, černé tričko a černá mikina.

Když jsem si to na sebe oblékla, tak jsem zamířila do přízemí, kde byla Esme a seděla na sedačce.

„Dobré ráno,“ pozdravila jsem ji.

„Ahoj Bello, Edward je teď u Carlislea v pracovně, ale za chvilku je tady. V kuchyni máš na stole něco ke snídani.“ Řekla mi, vstala a šla se mnou do kuchyně. Na stole tam byla položená miska s ovocným salátem.

„Děkuju Esme. S tím si se vůbec nemusela dělat.“ Poděkovala jsem jí a sedla si ke stolu. Začala jsem jíst, když vešel do kuchyně Edward.

„Dobré ráno,“ pozdravil mě a políbil mě na tvář. Já se na něj musela jen usmát, jelikož jsem měla pusu plnou salátu. Když si sedl naproti mně, tak před sebe dostal taky misku salátu.

„Carlisle nám napsal ty omluvenky, takže stačí říct a můžeme vyrazit,“ řekl a pustil se s ušklíbnutím do jídla. To jsem nechápala, jelikož to bylo výborný, ale on nic neříkal a prostě jen jedl. Když jsem dojedla, tak jsem Esme poděkovala, že to bylo výborný a Edward udělal to samé, aniž by dojedl. Vstala jsem a nevěděla, co mám dělat, ale on mě chytil za ruku a vedl mě do patra do jeho pokoje. Jakmile zavřel, tak mě hned políbil.

„Tak co by si chtěla dělat?“ zeptal se mě a já nevěděla, co mám říct. Chtěla jsem tu být s ním, ale taky jsem se lehce těšila, až přijedu domů.

„Co kdyby si jel k nám?“ zeptala jsem se ho a nebyla jsem si jistá, co odpoví.

„Dobrá,“ přikývl, vzal si klíčky od auta a šli jsme do garáže. Já jsem se ještě rozloučila s Esme a ona mě žádala, abych se co nejdřív zase u nich zastavila.

Nasedli jsme do auta a vyjeli k mému domu. Když jsme k němu přijeli, tak mi zas otevřel dveře. Vystoupila jsem a šla k domu. Něco mi tam přišlo zvláštního a ještě zvláštnější bylo, když se Edward zastavil a na chvilku ztuhnul.

„Děje se něco?“ zeptala jsem se ho, ale on jen zavrtěl hlavou a pokračoval dál. Tak jsem ho rychle došla, chytla ho za ruku a šla zase k domu. Strčila jsem klíč do zámku, ale přišlo mi zvláštní, že je odemčeno. Možná ráno pospíchali a tak zapomněli zamknout. Dál jsem to neřešila a šla dovnitř, ale když jsem vešla, tak mi došlo proč je odemčeno.

Mark seděl na pohovce a díval se na televizi. Úplně jsem zapomněla, že když jsem odjížděla, tak jsme měli návštěvu. Edward si ke mně stoupnul ještě blíž a položil mi ruku kolem pasu.

„Ahoj Marku. Ty jseš ještě tady? A kde jsou ostatní?“ zeptala jsem se ho, když se na nás otočil a nepřátelsky se díval na Edwarda.

„Jo ještě jsem tady a kluci se jeli podívat do města,“ odpověděl mi. Poté vstal a došel k Edwardovi.

„Mark Stevens. Belly bývalý přítel.“ Představil se a natáhl k Edwardovi ruku, ten se na něj chvilku mračil a pak ruku stiskl.

„Edward Cullen, Belly současný přítel, který se jí nehodlá vzdát,“ řekl hned na ujasněnou, protože já se ho taky nehodlala vzdát.

„No a co vy tak tady? Nemáš náhodou být ve škole, Bello?“ zeptal se nás Mark a otočil svůj pohled od Edwarda ke mně.

„Do toho ti vůbec nic není,“ řekla jsem mu a zamračila se na něj. Edward si mě k sobě pevně přitiskl a pak mě začal vést nahoru do patra. Ani nevím, jak to věděl, ale dovedl mě do mého pokoje.

„Jak víš, kde mám pokoj?“ zeptala jsem se ho, ale on jen pokrčil rameny.

„Bello, slíbil jsem Carlisleovi, že ti něco řeknu. Ale vůbec nevím, kdy ti to mám říct a jak mám začít,“ řekl a přecházel po pokoji. Já se na něj nechápavě koukala a tak jsem si sedla na postel.

„Tak mi to neříkej teď a řekni mi to, až přijde vhodnější chvíle,“ řekla jsem mu a on jen přikývl a klekl si přede mě na zem.

„Miluju Tě.“ Šeptl a políbil mě, já mu položila ruce na krk a polibek mu opětovala.

„Taky tě miluju.“ Šeptla jsem. Náhle se ozvalo klepání na dveře a bez vyzvání vešel Mark. Z Edwarda vyšlo zavrčení, ale takové zvířecí, až jsem se lekla a Mark taky. Jen vytřeštil oči a podíval se na Edwarda.

„Marku, co chceš?“ zeptala jsem se a snažila se to přejít, když se Mark trochu vzpamatoval, tak se na mě podíval.

„Jo, chtěl jsem se zeptat, jestli budeš dělat něco k jídlu, nebo si mám zajet do města?“ zeptal se mě a já chvilku přemýšlela.

„Ne, nic dělat nebudu, takže klidně můžeš jet,“ řekla jsem a vybídla ho tím k odchodu, takže se jen otočil s tím, že teda jede a zmizel. Pak už jsem jen slyšela, jak odjíždí pryč. Podívala jsem se na Edwarda.

„No a já můžu jít vařit. Na co máš chuť?“ zeptala jsem se ho a usmála se na něj. On se taky usmál.

„Udělej, na co máš chuť ty. Všechno od tebe bude skvělé,“ řekl, zas mě lehce políbil, vstal a pomohl mi na nohy. Za jeho pomoci jsem vstala a zamířila ke dveřím z pokoje, ale on mě vzal do náruče a odnesl do kuchyně. Postavil mě před lednici a sám se potom opřel o rám dveří a pozoroval mě, co dělám.

Chvilku jsem přemýšlela, co udělám k jídlu. Nakonec jsem se rozhodla pro špagety, aby to bylo i k večeři pro Emmetta a Alici. Vyndala jsem tedy ze skříně hrnec, napustila do něj vodu a začala pracovat. Když už to bylo skoro hotové, tak mě Edward ze zadu objal.

„Šíleně, ti to sluší, když vaříš.“ Šeptl mi do ucha a políbil mě na tvář.

„Moc mě nevychvaluj. Ještě nevíš, jak to bude chutnat.“ Šeptla jsem a otočila se k němu čelem, abych ho políbila. Když jsem to udělala, tak mě chytl za boky a vysadil na kuchyňskou linku, abychom byli ve stejné úrovni.

„Nedokážu si představit, že už bych někdy v životě měl být bez tebe,“ šeptl a lehce mě políbil.

„To, ani já ne,“ šeptla jsem a usmála se na něj. Znovu mě políbil, ale tentokrát ne tak lehce, ale víc vášnivě. Po chvilce, jsem ho musela lehce odstrčit, abych se mohla dál věnovat vaření. O pár kroků se tedy ode mě vzdálil a já seskočila z linky a začala se věnovat vaření, když vše bylo hotové, tak jsem nandala sobě i jemu.

V tichosti jsme jedli a já celou dobu přemýšlela, jestli mu to chutná, anebo ne. Dojedla jsem dřív než on, ale když všechno snědl, tak se na mě usmál.

„Bylo to skvělý,“ řekl mi a šel ke dřezu a odložil tam můj i svůj talíř. Poté mu zazvonil telefon a tak ho vzal.

„Ano? Carlisle?“ zeptal se do telefonu. Chvilku mlčel a přitom se na mě díval, ale když začal odpovídat, tak se ode mě otočil a odešel do obýváku. Já jsem mezitím začala umývat nádobí, ani jsem si nevšimla, kdy dotelefonoval, takže jsem se šíleně lekla, když se mě dotkly jeho ruce.

„Večer vás zveme na návštěvu celou rodinu,“ řekl mi a políbil mě na tvář. Já se podívala na jídlo, které jsem připravila k večeři.

„Můžete si to schovat na později. Esme už připravuje večeři,“ řekl mi a já se usmála.

„Tak dobrá,“ řekla jsem a políbila ho.

„No já budu muset jít, abych pomohl na večer, takže v sedm u nás,“ řekl a vášnivě mě políbil. Nechtěla jsem ho pustit, nechtěla jsem, aby odešel, tak jsem se k němu víc přitiskla, ale on mě zase s úplnou lehkostí od sebe odstrčil.

„Musím jít. Nepokoušej mě,“ šeptl a znovu mě lehce políbil.

„Tak ahoj, večer,“ šeptla jsem a zase ho políbila. Pomalu přešel k mé tváři, na kterou mě lehce políbil a pak odešel.

Já jsem se mezitím dala do uklízení kuchyně a celého domu. Jak jsem zjistila, tak kluci spali u rodičů v ložnici. Úplně jsem zapomněla, že jsem Marka poslala na jídlo do města, takže když se vrátil, tak jsem se ho šíleně lekla.

Chvilku po něm se vrátili Alice s Emmettem ze školy a ani ne deset minut na to přijeli Alex s Peterem. Kluci, už se museli vrátit na víkend domů, tak jsme se s nimi rozloučili a šli si sednout do obýváku na sedačku.

„Nevím, jestli vám to někdo říkal, ale na večer jsme pozvaní ke Cullenovým,“ řekla jsem jim.

„Jo, to už víme. Úplně mi to zkazilo plány na večer. A kde si se ty tak dlouho flákala?“ zeptal se mně Emmett. Já se na něj zamračila.

„No, nebylo mi nějak dobře, tak jsem byla u Cullenových a Carlisle se o mě postaral,“ odpověděla jsem mu a on se jen usmíval.

„No, Rose říkala něco o náruživé noci. Ségra tohle bych do tebe neřekl,“ usmál se na mě a šťouchl do mě loktem. Zrudla jsem jako rajče a nevěděla co říct, tak jsem do něj taky šťouchla. Alice se vedle nás jen smála.

„No, co aspoň se o ní konečně nebudeme muset starat my,“ řekla a mrkla na Emmetta.

„Já nepotřebuju, aby se o mě někdo staral,“ řekla jsem jim, ale oni jen nesouhlasně zakroutili hlavou a smáli se. Podívala jsem se na hodiny na telefonu a zjistila jsem, že už je šest.

„Jdu se nějak připravit na večer,“ řekla jsem, ale to už Alice vyskočila na nohy a běžela do schodů.

„Já ti vyberu něco na sebe,“ křičela na mě cestou a já jen zakroutila hlavou a podívala se na Emmetta.

„Bláznovi neporučíš,“ řekl a začal se plně věnovat fotbalu v televizi.

„No tak dělej, dělej. No, ty si levej, jak tohle nemůžeš trefit?“ křičel na nějakého hráče v televizi.

Poraženecky jsem teda vyšla schody a šla do svého pokoje. Alice už mi tam připravila jednoduché modré šaty na ramínkách. Hodila jsem na ně pohled a zalezla jsem tedy do koupelny. Vysprchovala jsem se a v pokoji jsem si oblékla šaty, když už jsem je měla na sobě, tak do pokoje zase vtrhla Alice ve žlutých šatech střihem podobných těm mým.

„Dělej, sedej. Musím tě nalíčit,“ řekla mi a odsunula židli od mého psacího stolu, když jsem si sedla, tak mě hned začala líčit. Když byla hotová, tak si mě jen prohlédla a zase zmizela z mého pokoje. Podívala jsem se na zem a všimla si, že tam mám připravené i boty. Byly to páskové boty na podpatcích, radši jsem nic nenamítala a obula si je. Sešla jsem dolů do patra a sedla si na sedačku. Za chvilku se objevil Emmett v tmavých kalhotách, bílé košili a černém saku. Za chvilku se objevila Alice a tak jsme mohli vyrazit. Dohodli jsme se, že pojedeme Emmettovým jeepem, takže jsme nasedli a vyrazili ke Cullenovým.

Autor: Adis (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Já se o tebe postarám 11: