Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Já se o tebe postarám 17

22.12.2009 (10:00) • Adis • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4127×

Když jsem se probrala, tak to vypadalo, že už je nejspíš odpoledne. Ležela jsem na boku a ze zadu mě objímal Edward, který už byl pravděpodobně vzhůru. Pomalu jsem otevřela oči a protáhla se.

„Dobré ráno, Šípková Růženko,“ šeptl mi do ucha a tiše se uchechtl. Otočila jsem se čelem k němu a usmála se na něj.

„Pravděpodobně už není ráno,“ šeptla jsem a políbila ho. V tu chvíli vběhli do pokoje Emmett s Jasperem.

„Co to tady je?“ začal křičet Emmett a pobíhat kolem nás.

„Konec lenošení, jdeme se bavit jako rodina,“ přidal se Jasper. Ani ne vteřinu na to, tam byla i Rosalie.

„Tak, co bude? Dělejte, vstávejte vy dva!“ Křičela teď pro změnu Rosalie a nejvíc to podtrhla Alice, která nám rovnou začala poskakovat po posteli.

„No, šup. Čeká se jenom na vás, vy dva lenoši,“ skákala a všichni se u toho smáli na celé kolo. Já jen chytla lem peřiny a přetáhla si ho přes hlavu. Edward se začal smát, ale ten smích moc dlouho netrval, protože pak je všechny začal vyhánět ven. Když byli všichni pryč, tak ke mně nakoukl pod peřinu.

„Tak co? Jseš připravená už vylézt z postele?“ zeptal se mě a já zakroutila hlavou. Náhle ze mě sletěla ta peřina a Edward stál na podlaze s peřinou v ruce.

„To není fér,“ začala jsem si stěžovat, ale on se jen zasmál a v tu chvíli se už nade mnou skláněl.

„Tomu se říká život s upíry. Nikdy nic není fér,“ řekl a políbil mě. Když nic není fér, tak nic není fér, řekla jsem si, objala jsem ho a při polibku ho přitáhla k sobě. Moc jsem toho dělat nemusela, protože se na mě hned začal tisknout, postupně rty přešel ke krku.

„Já mám taky zbraně,“ šeptla jsem.

„A zatraceně dobrý,“ odpověděl a pak se zase věnoval mým rtům, jenže v tu chvíli tam vběhl Jasper.

„No tak to teda ne! Řekli jsme rodinný odpoledne,“ zakřičel na nás, ale já se nehodlala Edwarda pustit. Ani nevím, jak rychle se to seběhlo, ale Edward letěl přes celý pokoj, a když dopadl na zem, tak vrčel na Jaspera, který stál úplně v klidu a usmíval se. Na to, jak jsem se lekla, tak jsem cítila náhlý klid, pak jsem se podívala na Jaspera a Edwarda a bylo mi vše jasné.

„A už toho mám dost. Nebojuješ fér Jaspere,“ řekla jsem a zamračila se na něj.

„Bello, my nikdy nebojujeme fér,“ řekl, zasmál se a náhle byl pryč. Edward se na mě omluvně podíval a já se usmála.

„No nic, myslím, že je na čase se asi obléct,“ řekla jsem a zamířila ke skříni. Stoupl si za mě a objal mě kolem pasu.

„Hm… Nevím, co si mám vzít na sebe. Nevíš, co budeme dělat?“ zeptala jsem se a jemně ho pohladila po ruce.

„Stačí kalhoty a nějaká bunda. Moc teplo tam není,“ řekl, víc si mě k sobě přitiskl a díval se do skříně.

„Můžu ti něco vybrat?“ zeptal se a než jsem stihla odpovědět, tak mě posadil na postel a koukal do mé skříně. Přišlo mi to trochu zvláštní, ale nic jsem nenamítala. Vytáhl tedy krajkové modré spodní prádlo a lehce mi ho hodil, za tím letěly tmavé džíny a pak se zasekl. Otočil se na mě, chvilku si mě prohlížel a pak se otočil zpátky. Hodil mi modré tílko, černou halenku a hned zatím letěla modrá mikina. Všechno tam leželo vedle mě na posteli a já nechápala, jak k tomu přišel, nechápavě jsem se na něj podívala.

„Modrá ti sluší,“ řekl jen a pak odešel, abych se mohla převléknout, tak jsem se tedy do toho dala.

Když jsem se převlékla, tak jsem si ještě vzala černé tenisky a šla za ostatníma do obýváku. Všichni, tam už na mě nejspíš čekali, protože byli na nohách. Když mě Alice uviděla, tak se úplně rozzářila.

„Tohle je dobrý, i když možná bych k tomu dala ještě pásek,“ řekla a já se musela zasmát a podívala jsem se na Edwarda.

„Počkat, počkat, počkat! To byla jako tvoje práce?“ zeptala se Edwarda a on jen přikývl.

„Nepojedeš se mnou nakupovat?“ zeptala se ho a já se musela začít smát, když na ní trochu vyvalil oči. Všichni ostatní se začali smát. Až na Rose, která se zamračila.

„Nebude lepší, když už vyrazíme?“ zeptala jsem se jich a šla k Edwardovi.

„Jo to bude nejlepší,“ řekl Jasper a zamířil do garáže. Ostatní šli za ním. Edward mě přitáhl k sobě, když jsem se rozhodla jít za nimi.

„My pojedeme spolu. Nezapomeň, že tu ještě mám auto,“ šeptl a políbil mě a v tom jsem slyšela Jasperův výkřik.

„Nechte toho, ty vaše pocity cítím až sem,“ Edward jen tiše zavrčel a políbil mě pak na čelo. Rozhodli jsme se tedy jít, zamířili jsme ke dveřím. Já jsem zamkla a on mě pak vzal do náruče a donesl k autu.

„Kde jsou ostatní?“ zeptala jsem se, protože garáž byla zavřená.

„Už jeli, hned potom co na nás zavolal Jasper,“ řekl a už jsme oba nastupovali do auta. A vyjeli jsme směr Cullenovic dům

Když jsme přijeli, tak už se nejspíš čekalo jen na nás, protože všichni stáli před domem. Společně jsme s Edwardem vystoupili a já se podívala na Carlislea a čekala, co se bude dít.

„Napadlo nás, jestli si nechcete zahrát baseball,“ navrhl Carlisle a já na něj lehce vyvalila oči, ale už jsem slyšela Emmetta.

„Jůůů, baseball s upíry. To bude prdča,“ říkal a usmíval se u toho, jak malý kluk. A já se podívala na Edwarda.

„No je mi jasné, že naše jemnější pohlaví, by to moc nebavilo, tak nás napadlo s Esme, že kluci budou mít baseball a holky si užijí pořádný, velký nakupování,“ a usmál se, jako kdyby mi tím prokazoval laskavost. Tiše jsem zasténala a Alice s Rose skákaly radostí. Edward si přede mě stoupnul a políbil mě.

„Neboj, bude to v pohodě. Esme není zas takový nakupovací maniak,“ šeptl mi do ucha a objal mě. Přiznávám, že se mi v tu chvíli trochu ulevilo, protože se na mě Esme usmála.

„Tak ahoj, uvidíme se večer. Miluju tě,“ šeptl a políbil mě. Pořádně si mě k sobě přitáhl a pustil mě, až když ho zavolal Carlisle. Smutně se na mě podíval, dal mi do ruky klíče od jeho Volva a pak nasedl do Emmettova jeepu a vyrazili.

Přišla ke mně Esme a dala mu ruku kolem ramen.

„Myslím, že tohle znamená, že řídíš,“ řekla a poukázala na klíčky v mé ruce.

„Nejspíš asi jo, ale nevím, jestli nám bude stačit kufr,“ řekla jsem, ale on kývla hlavou směrem k Alici a Rose, které už nasedali do červeného kabrioletu.

„Tak pojďme,“ řekla Esme a zavedla mě do garáže. Nasedli jsme do Edwardova Volva, já jsem nastartovala a vyjeli jsme za Alicí a Rose.

Autor: Adis (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Já se o tebe postarám 17: