Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Já se o tebe postarám 18

23.12.2009 (10:00) • Adis • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4061×

Dojeli jsme k nějakému ohromnému obchoďáku v Port Angeles. Alice a Rose byly ve svém živlu, hned se pustili do výběru oblečení. Já s Esme jsme se zastavili v pár obchodech a pak jsme si sedli do kavárny. Esme si samozřejmě nic neobjednala a já si objednala jen Latté.

„Tak co, Bello, jaké to je se dozvědět, že tvůj přítel je to co je?“ zeptala se mě a já nad tím musela chvilku uvažovat.

„No, je to asi to nejlepší, co mě kdy potkalo,“ usoudila jsem a Esme se na mě usmála.

„Víš Bello, Edward byl doteď skoro pořád sám. Nikdy nikoho nemiloval, tak jak miluje tebe. Jsem ráda, když ho takhle vidím, plného elánu,“ řekla Esme a já se musela usmát.

„Esme, můžu se zeptat?“ položila jsem otázku, a když přikývla, tak jsem začala.

„Víš, zajímalo by mně, jaké to vlastně je být upírkou?“ zeptala jsem se a Esme se na mě zamračila.

„Bello, já nevím co ti říct. Svůj lidský život si moc nepamatuju. Jen si pamatuju, že jsem přišla o syna. Ano porodila jsem dítě, ale zemřelo. Chtěla jsem spáchat sebevraždu a tak jsem skočila z útesu a pak už jsem se probrala jako upírka. Mé děti my to všechno skvěle nahrazují. Víš, když jsem se probrala, tak jsem byla jen já sama s Carlislem a já si ho hned zamilovala. A po pár letech se k nám připojil Edward. Byl mi synem a nejlepším přítelem zároveň. Musím říct, že se v tom celkem vyžíval. Bavilo ho, být mi synem a pak se k nám přidala Rosalie a všechno bylo ještě lepší. Měla jsem dvě děti, které se moc nemusely,“ řekla a já hltala každé slovo, které řekla. Zasmála se a pak pokračovala.

„Kočkovali se, jako kdyby byli opravdovými sourozenci. A pak se k nám přidal Jasper a já od té doby mám tři úžasné děti, kterých by se za nic na světě nevzdala. Takže být upírkou je pro mě úžasné,“ zakončila to a usmála se na mě.

„Takže to zní, jakoby život upírky byl zajímavější, než život člověka,“ řekla jsem a ona přikývla.

„Pro mě to tak aspoň je. Bello, chci, aby moje děti byly šťastné, ale nejsem si jistá, jak to všechno bude fungovat. Jste tři děti a nevím, jestli se chcete nechat přeměnit. Máte celý život před sebou a nejsem si jistá, jestli jste schopný se toho všeho zdát. Ale je příliš brzo na to o tom všem uvažovat, přeci jen se znáte jen týden,“ řekla a já sama jsem se nad tím divila. Je to pravda známe se jen týden, ale mě to přijde jako věčnost.

„Co vy dvě tu děláte? Já myslela, že jdeme nakupovat?“ přiběhla za námi Alice do kavárny obvěšená taškami a Rose stála před kavárnou se stejnou kupou tašek. Musela jsem se nad tím zasmát.

„No, co to má být? Vstávat jdete s námi do dalších obchodů, teď musíme koupit něco Belle,“ řekla Alice, chytla mě ta ruku a táhla ven. Esme za mě zaplatila účet a s úsměvem s námi šla do obchodu. Alice mě jen strčila do kabiny a už mi podávala oblečení, které jsem si musela zkoušet. Začalo to normálními tričky a pokračovala k tílkům, kalhotám, sukním až skončila u mini sukní, které jsem vehementně odmítala. Když jsem si všechno odzkoušela a ona vybrala, co koupit, tak jsme se přesunuli do dalšího krámu, kde se pokračovalo botami. Nejdřív jsem si musela zkoušet lodičky všemožného typu a pak mi dala trochu prostoru k teniskám. Když jsme zaplatili, tak mě zatáhla do krámu s luxusním spodním prádlem a v tu chvíli se pustily do vybírání i Rose s Esme. Začalo to normálním prádlem, pokračovalo krajkovým, které jsem ještě zvládla, až se dostali k podvazkům, které jsem prostě odmítala.

Když už usoudili, že toho mám dost, tak jsme zamířili k autům a nacpali kufry taškami s oblečením.

„Máme teda už všechno?“ zeptala se Esme a já zakroutila hlavou.

„Potřebujeme nakoupit jídlo. Lednice už je skoro prázdná,“ řekla jsem a podívala se na Alici, které přikývla.

„Jo máš pravdu,“ řekla a tak jsme zamířili zpátky a zalezli do supermarketu.

„Jak to můžete jíst?“ zeptala se Rose, když jsme začali naplňovat košík jídlem.

„Já nevím, nikdy jsem se neživila krví, takže se musím spokojit s tímhle,“ řekla jsem a Esme se tiše zasmála.

„No, tak Rose sama si to dřív taky jedla, tak si nestěžuj,“ řekla Esme a dál jsme pokračovali v nákupu.

Když jsme měli plný vozík, tak jsme dojeli k pokladně. Zaplatila jsem a naskládali jsme všechno do tašek, teprve teď jsem si něco uvědomila.

„Hele, jak to vlastně dovezeme domů?“ zeptala jsem se a Esme se na mě usmála.

„No, snad jsme tu autem ne? Myslím, že Edwardovi nebude vadit, když mu to jeho autíčko trochu projedeš,“ řekla a já si říkala, že mu to snad vadit nebude.

„Stejně, bych řekla, že nejlepší bude, když pojedeme k vám,“ řekla Esme a usmála se na nás. Nic jsme nenamítali a tak jsme došli do garáží, naplnili Edwardovo auto a pak jsme vyjeli směrem náš dům. Cestou jsme si pustili rádio a Esme celou dobu zpívala. Skoro mi přišlo, že originál každé té písničky je horší, než Esme.

Když jsme dojeli, tak nám Esme s Rose pomohli nanosit všechno dovnitř. Dům byl celý prázdný a už byla tma, přemýšlela jsem jak dlouho je ještě tak může bavit hrát. Uklidila jsem nákup a oblečení si odnesla do pokoje, když za mnou přišla Esme.

„My už pojedeme, ale bylo to fajn odpoledne Bello,“ řekla mi a objala mě.

„Ne já děkuju tobě Esme, řekla jsi mi dost věcí, abych o nich mohla uvažovat,“ řekla jsem a dala jí klíče od Edwardova auta. Sešla jsem s ní do obýváku, rozloučila se i s Rose, a když odjeli, tak jsem se podívala na Alici.

„Tak co budeme dělat?“ zeptala jsem se jí.

„Mám docela hlad, nechceš něco uvařit?“ zeptala se a já přikývla, šla jsem teda do kuchyně a začala připravovat něco k večeři.

„Napadlo tě, jak to všechno bude?“ zeptala se mě, když jsem obalovala řízky.

„Jak to myslíš?“ zeptala jsem se, ale moc dobře jsem věděla, kam tím míří.

„No, myslím přeměnu. Mě to přijde super, vždycky jsem si myslela, že jsem tu pro něco víc,“ řekla a já nad tím mírně zakroutila hlavou.

„Já nevím, ještě jsem o tom moc neuvažovala. Ale zase si říkám, jestli to znamená být s Edwardem, tak je to skvělý,“ řekla jsem a dál se věnovala vaření.

„No, víš Bello. Přemýšlela jsem o tom, že bych se nechala přeměnit, až dokončím střední. Ale nevím, nejspíš by to chtělo si o tom všem promluvit s Jasperem, Carlislem no a prostě se všema,“ řekla a já ji na to neměla co odpovědět. Přeci jen toho o upírech moc nevíme. Zbytek mého vaření, už byl v tichosti, protože Alice se dívala na nějaký přenos z módní přehlídky. Když jsem dovařila, tak jsem jí dala talíř s jídlem a sama se v tichosti najedla v kuchyni.

Poté co jsem dojedla, tak jsem po sobě i uklidila a šla do svého pokoje. Uklidila jsem nové oblečení do skříňky a pak zalezla pod sprchu. Když jsem se vysprchovala, tak jsem se oblékla do kraťásků a tílka, které mám na spaní. Vyšla jsem z koupelny a zalezla do postele. Pořádně jsem se zahrabala do peřiny a pak jsem uslyšela klepání na dveře.

„Dále,“ řekla jsem a podívala se ke dveřím.

„Ahoj,“ pozdravil mě Edward a vešel do pokoje a sedl si na kraj postele, tak jsem nadzvedla deku a on pochopil a lehl si ke mně. Otočila jsem se k němu zády a on si mě přitiskl na hruď.

„Tak jaké to bylo s rukama?“ zeptala jsem se a on mě políbil do vlasů.

„Hrozný, protože jsem celou dobu musel myslet na tebe,“ šeptl a já se usmála.

„A jaké bylo nakupování?“ zeptal se.

„Hrozný, protože jsem si musela vyzkoušet asi tisíc modelů. A skvěle jsem si popovídala s Esme,“ šeptla jsem a jemně ho pohladila po ruce, kterou mě držel kolem pasu.

„A o čem jste si povídali?“ zeptal se.

„No, o tom jaké to je být upírkou a o jejím životě předtím a potom,“ řekla jsem a cítila jsem jak ztuhl.

„Nejspíš ti i řekla o tom miminku, viď?“ zeptal se a já přikývla.

„Můžu se tě na něco zeptat?“ řekla jsem a on se mírně uvolnil.

„Co by si řekl na mou proměnu?“ zeptala jsem se a nevěděla, co mám čekat za odpověď, protože ztuhl zase, tak jako předtím.

„A ty by si to chtěla?“ zeptal se a já nad tím začala plně přemýšlet.

„Pokud by to znamenalo být s tebou, tak všemi deseti,“ šeptla jsem a otočila se čelem k němu. Dlouze se mi podíval do očí a pak začal odpovídat.

„Bello, nebude ti vadit, když s tím počkáš?“ zeptal se mě a já chvilku zkoumala jeho obličej.

„Proč?“ zeptala jsem se a on mě lehce políbil.

„Víš, jsem doh odnutý s Carlislem, že o prázdninách mě přemění na plnohodnotného upíra a pak budeme řešit tebe, co tomu říkáš?“ zeptal se a já chvilku uvažovala o tom, že možná, když pozná život pravého upíra, tak snadněji přistoupí na mou přeměnu a tak jsem lehce přikývla.

„Jak vlastně probíhá proměna v upíra?“ zeptala jsem se ho a on se trochu zamračil.

„Sám ani nevím, ale až to poznám, tak ti to potom řeknu. S Carlislem se teď hlavně snažíme přijít na to, jak mě proměnit,“ řekl a já to nechápala.

„Jak to myslíš? Vždyť přece stačí, když tě kousne ne?“ šeptla jsem, ale on zavrtěl hlavou.

„Tak to právě nejspíš nepůjde. Bude mi asi muset vpravit jed přímo do srdce, ale to nebude tak jednoduchý, protože mám tělo jako každý normální upír, což znamená, že mi nic neublíží. Takže uvažujeme o tom, jak tam ten jed vpravit,“ šeptl na vysvětlenou a pak mě políbil na čelo.

„Měli bychom už jít radši spát,“ šeptl a já ho políbila.

„Miluju tě, ať už se stane cokoliv,“ šeptla jsem a on si mě k sobě přitiskl.

„Slibuju, že až mě Carlisle přemění, tak budu uvažovat, o tvojí přeměně,“ šeptl a políbil mě na čelo a já věděla, že už mám z poloviny vyhráno.

Shrnutí

Autor: Adis (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Já se o tebe postarám 18: