Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Já se o tebe postarám 21

26.12.2009 (10:00) • Adis • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 4242×

Když jsem se probrala, tak jsem se protáhla a otočila. V tu chvíli jsem si uvědomila, že by tam měl ležet Edward, takže jsem se ho snažila nahmatat, ale nikde nic, až jsem nahmatala nějaký papírek. Otevřela jsem teda oči a posadila jsem se na posteli. Rozevřela jsem ten papírek a začala číst.

Miláčku, šel jsem za Carlislem,

až se probereš, tak mi zavolej a já hned přijedu.

Miluju tě E.

Vzala jsem tedy hned do ruky telefon a volala.

„Bello?“ ozvalo se hned v telefonu, ani to snad nemohlo zazvonit.

„Ahoj, jo jsem to já,“ řekla jsem do telefonu.

„Za hoďku jsem u tebe, jen tu s Carlislem ještě něco probereme,“ řekl a já se pro sebe usmála.

„Dobře, nemusíš ani spěchat. Určitě s Carlislem máte něco důležitýho, co musíte vyřešit,“ řekla jsem a vstala při tom z postele, jenže se mi zamotala hlava a zase jsem spadla zpátky.

„Au,“ řekla jsem, i když mě nic nebolelo.

„Bello, co se děje? Co se stalo?“ začal se hnedka ptát.

„Nic, všechno je v pohodě, jenom se mi zamotala hlava,“ odpověděla jsem mu a radši se zahrabala do postele.

„Hned tam budeme,“ řekl a položil telefon, než jsem stihla cokoliv říct. Tak jsem se radši pořádně přikryla peřinou a zavřela oči.

Nejspíš jsem usnula, protože jsem náhle cítila nějakou studenou ruku na čele a tak jsem s sebou trhla.

„To je v pořádku Bello,“ začal někdo mluvit konejšivým hlasem, tipla bych to na Carlislea, tak jsem pomalu otevřela oči. Všimla jsem si Edwarda, jak stojí nad postelí a je snad bledší, než normálně a pak jsem se podívala na Carlislea, který se mračil.

„Jak ti je?“ zeptal se a tak jsem se na něj trochu usmála.

„je mi celkem fajn, jenom se mi prostě zamotala hlava,“ řekla jsem.

„No nevím Bello, možná si jen vstala rychle z postele, takže by si snad měla být v pořádku,“ řekl a já jsem se posadila.

„Já si myslím, že to opravdu nic nebylo, prostě jen normální zamotání hlavy a nic jinýho,“ řekla jsem a snažila jsem se to potvrdit úsměvem.

„No Bello, dneska zůstaň doma v klidu, a když myslím v klidu, tak v naprostém klidu a zítra se na tebe přijedu podívat,“ řekl a zvedl se z postele.

„Děkuju Carlisle, a promiň, že jsem tě sem dotáhl, nejspíš jsem asi jen přeháněl,“ řekl Edward a barva se mu trochu vrátila.

„No uznejme, Edwarde, že pokud jde o Bellu, tak přeháníš vždycky,“ řekl Carlisle a usmál se na mě i na něj.

„Pojď, doprovodím tě,“ řekl Edward a otevřel dveře, aby ho vyprovodil.

„Děkuju Carlisle,“ řekla jsem a on se na mě usmál.

„To nic nebylo Bello, kdyby si cokoliv potřebovala, tak se ozvy,“ řekl a vyšel z mého pokoje. Edward šel hned za ním. Já jsem si sedla na kraj postele a rozhodla se vstát a dojít si pro něco k jídlu. Jenže jakmile jsem si stoupla a udělala krok ke dveřím, tak mě chytili něčí ruce.

„Kam si myslíš, že jdeš?“ zeptal se mě Edward a vzal mě do náruče.

„Chtěla jsem si dojít pro něco k jídlu,“ řekla jsem a chytla se rukama kolem jeho krku.

„Tak já tě tam donesu. Carlisle řekl, že máš být dneska v naprostém klidu,“ řekl a už mě nesl do obýváku. Posadil mě na sedačku před televizi.

„Co by sis přála ke snídani?“ zeptal se a já jen pokrčila rameny.

„No, tak já ti prostě něco přinesu,“ řekl a zmizel v kuchyni. Než jsem stihla cokoliv udělat, tak mě přikryl dekou a přinesl mi misku s cornflakama a zalitýma mlíkem.

„Děkuju,“ řekla jsem a vzala si od něj tu misku. Začala jsem to pomalu jíst.

„Doufám, že to chutná líp než vypadá,“ řekl a já se na něj mohla jen usmát, protože jsem mu to nechtěla vysvětlovat.

Když jsem dojedla, tak mi hned vzal misku a šel ji umýt v kuchyni, za chvilku se vrátil a sedl si tak abych mu mohla položit hlavu do klína.

„Co jste řešili s Carlislem, když jsem ti volala?“ zeptala jsem se a on se na mě podíval.

„No řešili jsme nějaký detaily ohledně prázdnin,“ řekl a já se nad tím na chvilku zamyslela.

„Tím myslíš tu tvojí proměnu?“ zeptala jsem se a on přikývnul.

„Nevím, jak to všechno proběhne, a nevím, co to se mnou udělá. Bojím se, abych ti potom nějak neublížil,“ řekl a zamyšleně se mi zadíval do tváře.

„Nic takovýho se nikdy nestane. Věřím tomu, že by si mi nikdy nic neudělal,“ řekla jsem a trochu jsem se pousmála.

„Pojďme se bavit o něčem jiném. Co by si chtěla k narozeninám?“ zeptal se mě a já musela zavrtět hlavou.

„Já vlastně budu mít narozeniny. A vycházej na sobotu,“ řekla jsem a sama jsem se nad tím podivila.

„Tak co by si chtěla k těm narozeninám?“ zeptal se mě znova.

„Já vůbec nevím. Nejspíš asi nic,“ řekla jsem a uvažovala jsem nad tím, co bych si fakt přála k narozeninám a na nic jsem nepřišla.

„No, tak já hold něco vymyslím,“ řekl a já se nad tím musela zašklebit.

„No, když neřekneš, co chceš, tak musím sám něco vymyslet,“ řekl a já se šklebila o to víc.

„Netvař se takhle. Vůbec ti to nesluší. A měla by si odpočívat, takže ti přeju dobrou noc,“ řekl a já nic nenamítala a zavřela oči. Ani nevím, jak se to stalo, ale usnula jsem. Probralo mě, až když jsem ucítila, jak mě něčí chladné ruce berou do náruče. Tak jsem otevřela oči a začala aspoň trochu vnímat okolí.

„Promiň, nechtěl jsem tě vzbudit,“ šeptl Edward.

„To je dobrý,“ šeptla jsem a cítila jsem, jak mě pokládá do postele.

„Radši zase spi,“ řekl a lehl si vedle mě. A já se k němu přitiskla.

„Proč jsem tak unavená?“ zeptala jsem se ho, když se mi zase začaly pomalu zavírat oči.

„To opravdu nevím a docela by mě to taky zajímalo,“ šeptl a pevně mě objal, když jsem si položila hlavu na jeho hruď a hned jsem usnula.

Autor: Adis (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Já se o tebe postarám 21: