Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Já se o tebe postarám 22

27.12.2009 (10:00) • Adis • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3812×

Když jsem se probrala, tak do mého okna svítilo Slunce, když jsem se protáhla, tak jsem cítila rychlý pohyb vedle sebe.

„Edwarde?“ zeptala jsem se a posadila se na posteli.

„Jsem tu Bello,“ řekl a já slyšela jeho hlas z rohu místnosti. Posadila jsem se na posteli a podívala se jeho směrem. Stál v rohu místnosti, tam kde nesvítilo Slunce.

„Děje se něco?“ zeptala jsem se a nevěděla jsem, jestli jsem něco udělala.

„Ne, všechno je v pořádku jen jsem nechtěl, aby, si se lekla,“ řekl a já to nechápala.

„Co tím myslíš?“ zeptala jsem se a on mírně zakroutil hlavou.

„Svítí sluníčko, pamatuješ, že jsem poloupír,“ řekl a mě to teprve teď došlo.

„Jo už chápu,“ řekla jsem a pozorně jsem si ho prohlédla.

„Dobrá, takže chceš to opravdu vidět?“ zeptal se a já přikývla, byla jsem zvědavá na to, co se bude dít, ale to co se stalo jsem, opravdu nečekala. Jakmile vešel na slunce, tak se jeho kůže začala třpytit, jako kdyby jeho tělo bylo posázené diamanty. Bylo to, to nejlepší co jsem kdy v životě viděla. Jen jsem vyvalila oči a pootevřela pusu. Tohle přece není už možný. Vždyť je i normálně krásný a teď je na Slunci ještě krásnější.

„Promiň,“ šeptl a sedl si na kraj mojí postele. Posunula jsem se a sedla si blíž k němu. Pohladila jsem ho po tváři a přemýšlela jsem, jestli se něco nestane, ale ono nic, tak jsem se usmála a znovu ho pohladila.

„Nemáš se za co omlouvat,“ šeptla jsem a políbila ho na tvář.

„Tohle je to nejúžasnější na světě, co jsem kdy viděla,“ pokračovala jsem a jen na něj kulila oči.

„Promiň, asi tě děsím,“ šeptl a sklonil hlavu, takže jsem prstem zajela pod jeho bradu a donutila jsem ho zvednout tu hlavu a podívat se mi do očí.

„Edwarde Cullene, děláš všechno, jen mě neděsíš,“ řekla jsem a políbila ho.

„Já vám proč tě miluju,“ šeptl, když jsem se potřebovala nadechnout.

„Tak co budeme dneska dělat?“ zeptal se a já se na něj trochu zamračila.

„Jak dlouho jsem vůbec spala?“ zeptala jsem se a pro změnu se zamračil on.

„No, něco kolem dvaceti čtyř hodin,“ řekl a pohladil mě po tváři.

„Jak se vůbec cítíš? Je ti dobře?“ zeptal se a já přikývla.

„Je mi skvěle. A nemám ani ponětí co budeme dělat,“ řekla jsem. Mírně se na mě zamračil.

„No možná by, si se měla připravit na zítřejší školu. Zítra je čtvrtek, jen tak mimochodem,“ řekl a odešel z mého pokoje. Nechápala jsem co se děje, ale začala jsem si teda připravovat učení do školy. Ozvalo se zaklepání na dveře.

„Dále,“ řekla jsem a k mému překvapení vešel Jasper.

„Bello, promiň, asi jsem tě vyrušil u něčeho důležitého,“ řekl a kývnul hlavou směrem k mé tašce, kterou jsem okamžitě shodila z postele a udělala jsem mu místo na sezení.

„Děje se něco?“ zeptala jsem se ho a hlavou mi proběhla myšlenka na Alici.

„No, Alice je nemocná, takže bude pár dní doma a já s ní. Akorát je problém s těma tvýma narozeninami, Alice vymyslela báječnou oslavu. Podle ní báječnou, podle mě trochu přehnanou. Ale to je teď jedno, jen tě chci požádat o nějakou diskrétnost, protože všechny její plány, teď budu zařizovat já, takže když se spolu někde potkáme, tak dělej jako, že mě tam nevidíš, dobrá?“ zeptal se mě a já přikývla.

„No, dobrá, slyším vracet se Edwarda, tak zase jdu za Alicí, tak čau,“ řekl a já jsem se s ním taky rozloučila a zmizel, chvilku na to se objevil Edward.

„Co tu dělal Jasper?“ zeptal se a mě bylo jasné, že ho tu nejspíš cítí.

„Jen mi říkal, že je Alice nemocná a že on zařizuje místo ní teď moje narozeniny,“ řekla jsem mu a on jen přikývl a sedl si ke mně na postel.

„A to si se jako rozhodla, že kvůli tomu si nepřipravíš věci do školy?“ zeptal se a sesbíral ze země věci, které jsem shodila, rychlostí blesku.

„Nechtěla jsem, aby zacláněli, aby měl místo kam si sednout,“ řekla jsem a vstala z postele.

„Bello, my nemusíme sedět, nám je totiž naprosto jedno v jaký jsme pozici,“ řekl a já došla ke skříni s oblečením. Vytáhla jsem z ní něco na sebe a zalezla jsem do koupelny. Vysprchovala jsem se a pak jsem se oblékla do volných tepláků, tílka a přes to jsem si vzala mikinu na zapínání. Vyšla jsem z koupelny a Edward byl fuč. Trochu jsem se zamračila a vyšla ven z pokoje.

„Edwarde?“ zeptala jsem se na prázdno, ale nic se neozvalo a nikdo se neobjevil. Došla jsem tedy o patro níž a nikde, nikdo. Prošla jsem obývákem a kuchyní až do garáže a Edward nikde. Vešla jsem teda zpátky do domu. Kam zmizel? Ptala jsem se sama sebe a šla za Alicí do pokoje. Zaklepala jsem, a když se ozvalo „Dále,“ tak jsem vešla. Alice ležela v posteli a Jasper seděl na posteli.

„Děje se něco Bello?“ zeptal se mě Jasper a já uhodla, že cítí z mých emocí, že se něco stalo.

„Nevíte, kde je Edward?“ zeptala jsem se a Jasper se na mě zamračil.

„On někam zmizel?“ zeptal se a já přikývla.

„Vždycky, když takhle odešel z mého pokoje, tak buď nechal vzkaz, anebo byl o patro níž, ale teď tam nikde není. Jasper, nad tím mírně zavrtěl hlavou a hnedka vzal do ruky telefon.

„Kde jseš?“ zeptal se ho do telefonu a já sama se plácla do čela, proč mě nenapadlo dřív mu zavolat.

„Aha, jo jasně. Ale proč si jí to neřekl?“ ptal se do telefonu a já se podívala na Alici, která poklepala na postel, tak jsem si k ní sedla.

„Ty jsi, ale tele. To si měl říct a já bych jí nějak zabavil,“ řekl a já se mírně zamračila na Alici.

„No jasně, postarám se o to, a kdy se vrátíš?“ zeptal se do telefonu.

„No jasný, řeknu jí to,“ řekl po chvíli zase do telefonu a položil ho.

„Tak co se děje?“ zeptala jsem se.

„Ale nic, jen pro tebe zajišťuje dárek k narozeninám. Do večera je zpátky. Máš se do tý doby nějak zabavit a podívat se na svůj mobil, že ti prý hned napíše esemesku. Prý ti chtěl napsat vzkaz, ale už to nestíhal,“ vysvětlil Jasper a já se na něj usmála.

„Pardon, že jsem vás rušila a nenapadlo mě mu zavolat,“ řekla jsem a omluvně se na ně podívat.

„Bello, vůbec nic se neděje,“ řekla Alice. „Sama nevím, co bych dělala, kdyby Jasper takhle zmizel,“ řekla a já se na ní trochu pousmála, pak už jsem ale vstala a zmizela z pokoje. Došla jsem do svého a hned začala v posteli hledat svůj mobil. Když jsem ho našla, tak jsem hned začala číst esemesku, která mi přišla.

Zlato promin, ze jsem tak zmizel. Nevedel jsem ze te to tak vystrasi. Jel jsem jen zaridit darek pro tebe, kdy jsem dostal napad, tak jsem ho musel hned uskutecnit.

Když jsem si to přečetla, tak jsem se nad tím pousmála a hned mu napsala odpověď.

Nic se nedeje, jen jsem byla celkem prekvapena, ze si tak nahle zmizel. Chybis mi.

Nemusela jsem dlouho čekat a hned mi přišla odpověď.

Vratim se, co nejrychleji to pujde, ale vypada to, ze to bude az vecer. Protoze to vypada, ze toho budu mit hodne na praci. Taky mi chybis.

Odpověděl mi a já se nad tím musela zamračit. Tohle se mi opravdu nelíbilo, takhle mě tu nechá a pak napíše, že se vrátí až večer.

No doufam, ze ten darek bude aspon neco predem schváleného, abych ta za to potom nezabila.

Napsala jsem a s úsměvem čekala na odpověď.

Nic predem schvaleneho to neni, protoze te chci aspon trochu prekvapit, tak doufam ze se na me nebudes zlobit.

Když jsem si to přečetla, tak jsem hned začala uvažovat o tom, co to tak může být. Když jsem nad tím tak přemýšlela, tak jsem si uvědomila, že se mě na to nikdy neptal a že jsem ani neřekla, že mi něco chybí, teda kromě něho. Vůbec nic mě nenapadlo.

Co je to za darek? Mam se zacit bat? Vubec nevim co s v ty svy hlave vymyslel a bojim se cim dal tim vic.

Napsala jsem a pořád uvažovala nad tím co ho, tak může napadnout jako dárek pro mě.

Není se ceho bat. Slibuju, ze vecer jsem zpatky a ty se zatim venuj vecem do skoly a jeste trochu odpocivej asi za pul hodky za vama prijede Carlisle zkontrolovat Alici a tebe.

Odpověděl mi a já nad tím mírně zakroutila hlavou.

Dobre tati, slibuju, ze budu hodna holka a udelam si domaci ukoly.

Napsala jsem a usmála jsem se nad tím. Odpověď už mi nepřišla, tak jsem se začala věnovat věcem do školy. Připravila jsem si teda na další den tašku a pak jsem si vzala notebook a začala jsem jen tak brouzdat po internetu. Vyrušilo mě až zaklepání na dveře, tak jsem notebook zaklapla.

„Dále,“ vyzvala jsem návštěvu a s úsměvem vešel Carlisle.

„Ahoj Bello, tak jak se cítíš?“ zeptal se mě a zamířil rovnou k mé posteli, na kterou se posadil.

„Cítím se skvěle. Myslím, že Edward zbytečně přeháněl. Prostě se mi jen motala hlava,“ řekla jsem a mírně nad tím zakroutila hlavou a Carlisle se pustil do prohlídky, změřil mi tlak, teplotu a ptal se mě, jak vidím a podobně.

„Když nad tím, tak přemýšlím, tak stejně pořád nevím, co přesně ti bylo, ale nejspíš bych to hodil, jen na únavu organismu No musím uznat Bello, že tentokrát máš pravdu ty, ale nic nepodceňuj. Podle tvé složky, kterou mám v nemocnici, se ti stala spousta věcí, které se normálnímu člověku nestanou za celý život. Čtením tvé složky jsem si krátil dlouhou chvíli,“ řekl Carlisle a tiše se zasmál.

„Máš pravdu, ale už sama dokážu poznat, kdy se jedná o něco důležitějšího a kdy je všechno v pořádku,“ řekla jsem.

„Jen Bello, nechci být nějak vlezlý nebo tak a když ti to bude nepříjemný, tak mě zatrhni, ale provozujete s Edwardem sex?“ zeptal se mě a já se začervenala jak rajské jablko a přikývla jsem.

„Promiň, že jsem se na to ptal, jen ti chci doporučit, aby sis zašla ke gynekologovi a požádala o antikoncepci, protože i když je Edward poloupír, tak může plodit děti. Asi víš, jakým způsobem se Edward narodil, takže víš, že upíři můžou plodit děti,“ řekl a já přikývla. Měl pravdu, ale došlo mi to až teď.

„Jestli chceš, můžu tě objednat k jedné doktorce u nás v nemocnici ještě dnes,“ nabídl mi a já nad tím chvilku uvažovala.

„No, co stejně nemám co dělat, takže tam klidně zajedu,“ řekla jsem a on už hned vytáhl telefon.

„Ahoj Mirando, tady Carlisle. Mohl bych k tobě objednat jednu pacientku ještě na dnešek?“ zeptal se do telefonu.

„Dobře, za hodinu tam bude. Sám ji přivezu. Je to přítelkyně mého syna, také se o to postarám,“ řekl.

„Díky moc, tak zatím,“ rozloučil se a položil telefon.

„No, tak teď se půjdu podívat na Alici a ty se mezitím připrav,“ řekl, vstal a odešel z pokoje, já jsem si tedy vytáhla ze skříně oblečení a zalezla jsem do sprchy. Vysprchovala jsem se a oblékla jsem se do džínsů, trička a mikiny. Vyšla jsem z koupelny a už jen čekala na Carlislea.

Carlislův pohled:

Ošetřil jsem Alici a předepsal jsem jí antibiotika na angínu. Pěkně si stěžovala, když jsem jí řekl, že to vypadá, tak na týden léčení. Nemohla vystát to, že musí nechat zařizování Belliný oslavy narozenin na Jasperovi a Rosalii. Ale myslím, že zrovna oni dva se o to postarají perfektně a přesně podle jejích představ. Šel jsem tedy zpátky za Bellou, přemýšlel jsem, co by se stalo, kdyby se potvrdilo moje očekávání. Přeci jen je ještě mladá a ještě ani nedokončila střední školu. Došel jsem tedy k jejímu pokoji a zaklepal jsem. Slyšel jsem její srdce, jak bije jako o závod, nejspíš byla překvapená, tím co jsem jí navrhl.

„Dále,“ řekla mi a tak jsem vešel. Cítil jsem, že se vysprchovala a viděl jsem, že se převlékla.

„Můžeme tedy vyrazit?“ zeptal jsem se a ona přikývla, vzala si jen nějakou tašku a zamířili jsme před dům, kde jsme nasedli do mého auta.

„Můžu se tě na něco zeptat?“ položila mi otázku a já se nad tím pousmál, už jednu otázku mi tímhle položila, ale prostě je to jen lidský zvyk.

„Samozřejmě, že můžeš Bello,“ řekl jsem a víc jsem vnímal ji než cestu.

„Zajímalo by mě, jestli si myslíš, že jsem těhotná?“ zeptala se a já moc dobře věděl, proč se zeptala a já nad tím začal uvažovat o to víc. Nevím, jestli je těhotná, protože nevím jak je na tom s menstruací, ale prostě teoreticky je to možné. A já nevím, jak dlouho spolu spěj. Prostě je to zajímavý a myslím si, že by se radši mělo předcházet všemu. I když je to zajímavý, chtěl bych někdy zkusit odrodit nějaké upíří dítě. Všechny tyhle myšlenky mi proběhli hlavou ani ne za vteřinu, takže když jsem začal odpovídat, nemohla si všimnout žádné odmlky.

„No, víš Bello, rozhodl jsem se jen všemu předcházet. Přeci jen si ještě mladá, na to aby si měla dítě. A myslím, že tebe do teď nenapadlo, takže je lepší, když jsem ti to navrhl,“ řekl jsem a doufal, že to správně pochopí. A taky že správně pochopila.

„Máš pravdu Carlisle, za celou dobu mě to ani jednou nenapadlo a myslím, že Edwarda taky ne. Aspoň, že je tu někdo zodpovědný, kdo na nás dává pozor,“ řekla a já se nad tím musel pousmát.

„Od toho tu taky jsem, přeci jen jsme slíbili tvým rodičům, že se o vás tři postaráme, ať už si Emmett myslí, kdo ví jak velký je pán domu,“ řekl a jsem a slyšel, jak se nad tím pousmála, to už jsem ale parkoval na svém místě u nemocnice a slyšel jsem, jak se jí zrychlil tep srdce.

„Bello, klid. Není to nic hrozného. Normální prohlídka jako vždy,“ řekla jsem a vystoupil jsem z auta a ona mě hned následovala. Dovedl jsem ji před ordinaci.

„Budu u sebe v kanceláři, tak tam za mnou pak přijď,“ řekl jsem jí a ona přikývla, tak jsem odešel.

Došel jsem k sobě do kanceláře a začal si prohlížet kartu pana Stonea, kterého jsem nedávno ošetřoval po autonehodě. V klidu jsem si pročítal kartu, když mi zazvonil telefon.

„Prosím,“ zvednul jsem ho.

„Ahoj miláčku, kde jseš?“ pozdravila mě Esme a hned se ptala.

„Jsem v nemocnici,“ odpověděl jsem.

„Už zase? Máš být přece u Belly a Alice, nebo se jim snad něco stalo?“ zeptala se.

„Ne jsou v pořádku, jen jsem Bellu vzal na kontrolu na gynekologii,“ řekl jsem.

„Ona je těhotná?“ zeptala se mě hned a já věděl, že odpovědí jí radost neudělám.

„Myslím, že ne, ale je potřeba tomu předcházet,“ řekl jsem a při odpovědi jsem slyšel, jak její nálada pohasla.

„Aha, no tak nic, tak dojeď co nejdřív domů. Jasper sem zaběhl s nějakým seznamem, co máme udělat na Bellinu oslavu narozenin,“ řekla a já slyšel, jak štrachá nejspíš ve skříni.

„Dobrá, pokusím se tam být co nejdřív,“ řekl jsem, rozloučil se s ní a položil telefon, když jsem slyšel jak Bella, jde po chodbě. Lehce zaklepala na dveře a já ji pozval dovnitř.

Autor: Adis (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Já se o tebe postarám 22: