Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Já se o tebe postarám 26

31.12.2009 (10:00) • Adis • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4118×

Edwardův pohled:

„Ještě chvilku,“ zavrčel jsem směrem ke dveřím, když na ně netrpělivě zaťukal. Pohladila mě po tváři, abych se trochu uklidnil, což skvěle zapůsobilo. Usmál jsem se na ní a políbil jí. Sebrala ze země mikinu a já si v tu chvíli uvědomil, že se nemá jak dostat domů. Šáhl jsem do kapsy u kalhot a vyndal z ní klíčky od Volva, stejně tam měla věci.

„Na, tady máš klíčky a večer za tebou přiběhnu,“ šeptnul jsem jí, podal jí klíčky a políbil ji. Vzala si je ode mě a pak s úsměvem otevřela dveře od mého pokoje a vyšla ven.

No konečně. Pomyslel si Mike a já se musel tiše zasmát.

„Ahoj Mikeu,“ pozdravila ho, prošla kolem něj a pak už jsem jen slyšel, jak nasedla do auta a odjela pryč.

„No, tak pojď dál,“pozval jsem ho dovnitř pokoje a čekal, až vejde.

No, to si ze mě snad dělá prdel ne? Nejdřív se tu s ní vychrápe a pak dělá, jako že se nic nestalo? No tak to já teda dělat nebudu. Vždyť ona tu ještě před chvílí ležela úplně nahá, to si ze mě asi fakt dělá prdel ne?

S úsměvem jsem vnímal jeho myšlenky a sehnul jsem se k zemi, kde jsem sebral Bellino tričko.

„Kruci,“ řekl jsem dostatečně hlasitě a začal to tričko rychle schovávat do skříně, aby to vypadalo nenápadně.

No ty vole, tak to bylo asi hodně žhavý. Vždyť to tričko vypadá, jako když je roztrhnutý. Tak to holka musí bejt asi hodně dobrá. Už se těším, až si s ní taky někdy užiju.

Tak tohle už jsem nevydržel a hodil na něj pohled.

„Tak začneme?“ zeptal jsem se a on na mě vyvalil oči.

Ty vole, já úplně zapomněl, proč tu jsem.

„Jo jasně, začneme,“řekl a rychle se podíval jinam.

„Jo a sorry, za to co jsi viděl. Nějak jsem totiž úplně zapomněl, že máš přijít,“ řekl jsem a zase v klidu poslouchal jeho myšlenky, ale do toho se mi tam vkradli ještě myšlenky někoho jinýho.

Jo zapomněl, tak tomu dokážu věřit, kámo.

Pomyslel si Mike.

Edwarde, moc dobře víš, že mě přijít a musím říct, že tohle byl dobrý nápad. Teda až na to, že vás musím poslouchat při sexu.

Tak to byla Rosalie a já se musel usmát. Rosalie někdy moc dobře věděla co si má myslet.

„No jasně, jo v pohodě. Jen hele, je fakt tak dobrá?“ zeptal se a já naklonil hlavu na stranu, aby to vypadalo, že přemýšlím.

Tak to jsem zvědave,j co řekne, doufám, že to vyznělo, tak jako že jsem slyšel, že spala i s někým jiným.

„Lepší, než se říká, Mikeu,“ řekl jsem a usmál se na něj.

„Ale myslím, že proto tu nejsi a je na čase se do toho pustit. Myslím, že máme udělat něco na Pythagorase, takže co chceš dělat? Kreslit anebo mám kreslit já?“ zeptal jsem se a vnímal jsem, jak nad tím uvažuje.

„Ty kresli a já, jestli mě teda pustíš k počítači, se podívám po nějakých informacích,“ řekl a já přikývl a kývnul hlavou k notebooku, který byl schovaný v tašce vedle stolu. Došel tam a tak jsme se pustili do práce, už bez nějakých připomínek k Belle, docela jsem obdivoval, jak náhle dokázal vypnout, ale věděl jsem, že se k tomu ještě vrátíme. Když jsme to dokončili, tak přišla Rosalie s nějakým jídlem.

Budeš muset jíst, aby mu to nepřišlo zvláštní.

Pomyslela si a sladce se na mě usmála. Já jsem se na ní zamračil a ona se usmála ještě o to víc.

Hm, to je taky docela kočka, ale Bella, je přeci jen Bella. Já jí prostě dostanu a Cullen s tím nic neudělá.

Ale udělám, pomyslel jsem si v duchu, protože on už se k ní nedostane blíž, než já sám dovolím.

„Takže, jaký to vlastně je být se Swanovou? Moc dobře vím, jak si vypadal, když si byl s Jessicou. A taky moc dobře vím, jak vypadala ona, když ses jí zbavil,“ řekl a já se nad tím zasmál.

„No, víš srovnávat Bellu s Jessicou, tak to Bellu přímo urážíš. Ona je skvělá, hlavně v určitých částech,“ řekl jsem a mrkl na něj.

No to si dělá prdel ne? Vždyť Jessica není zas tak špatná, ale moc dobře dokážu věřit tomu, že Bella je lepší, když jsem viděl to dnešní odpoledne, jak tady ležela a pak to tričko, jo musí být hodně dobrá. Už se těším, až ji budu mít já.

Pomyslel si a já měl chuť po něm skočit, ale musel jsem se držet, přeci jen nás nemůžu prozradit, ale vidět jeho hlavu bez těla, by mi nevadilo.

„No jasně, určitě musí být skvělá. Dokážu si to představit,“ řekl a já to v tý jeho hlavě viděl, kruci, cítil jsem, jak se mi dělá červeno před očima a jak jsem po něm chtěl skočit.

„Je ještě mnohem lepší, než si dokážeš představit,“ řekl jsem skrze zuby a slyšel jsem Carlislea, jak přijel domů. Pořád jsem měl červeno před očima, už jsem pár dní nebyl na lovu, ale jeho krev v sobě nechci, snažil jsem se držet, jak nejvíc to šlo.

„No nevím, aby byla lepší, než si představuju, tak to fakt nevím,“ řekl a představoval si dál. Slyšel jsem, jak jsem zavrčel a pak jsem viděl, jak mu na krku tepe žíla, a věděl jsem, kam přesně mám zaútočit. Otočil se ke mně zády a já věděl, že teď je ta správná chvíle. Cítil jsem, jak se mi v ústech začal tvořit jed. Už jsem se chystal ke skoku, když se otevřely dveře a dovnitř vtrhl Carlisle a hned za ním stála Rose. Mike se na ně nechápavě podíval a já viděl v Carlisleových očích zděšení. Uvědomil jsem si, že stojím přímo za Mikem a skláním se nad ním, přichystaný po něm skočit, rychle jsem se od něj vrátil zpátky na místo.

„Mikeu, myslím, že už je pozdě. A já jsem s Edwardem ještě na něčem dohodnutý,“ řekl Carlisle, Mike vstal, rozloučil se a odešel. Rosalie ho doprovodila ven. Carlisle ke mně okamžitě přiskočil a pevně mě chytil za ruce, věděl jsem, že kdybych se s ním pral, tak ho přeperu.

Edwarde, uklidni se! Je pryč! Dělej, klid! Jdeme na lov!

Mluvil na mě v myšlenkách a mě to uklidňovalo víc, než kdyby na mě mluvil normálně. Zhluboka jsem se nadechl a uklidnil se. Carlisle pustil mé ruce a já šel na balkón, ze kterého jsem vyskočil a rozběhl se do lesa na lov a slyšel jsem Carlislea, jak běží za mnou. Ucítil jsem blízko stádo jelenů, tak jsem nad ničím nepřemýšlel a vyběhl za ním.

Když jsem skolil tři jeleny, tak jsem cítil, že už jsem plný, tak jsem se podíval na Carlislea, který se opíral o strom a díval se na mě.

„Tak už jseš v pohodě?“ zeptal se mě a já přikývl.

Myslíš, že jseš dostatečně v pohodě, na tolik, aby si mohl jít za Bello?

Zeptal se mě v myšlenkách a já přikývl.

„Tak běž,“ řekl a já se rozeběhl lesem k jejímu domu a celou cestu jsem si nadával za to, co se stalo, kdyby Carlisle nepřišel, tak bych po něm nejspíš skočil a zabil bych ho. Proč se tohle musí stávat zrovna mě.

Když už jsem byl skoro u ní, tak jsem slyšel Jasperův a Emmettův smích.

„No musím říct, že to bych do Edíka neřekl, ale tohle je fakt dobrý,“ říkal zrovna Emmett, když už jsem byl na doslech a tak jsem zmírnil rychlost a už jsem jen tak proběhával.

„Škoda, že jsem tam nebyl jenom trochu cítit jejich pocity, hlavně ty Mikeovi,“ řekl Jasper a já se tiše zasmál. Nejspíš si neuvědomoval mojí přítomnost, už jsem vcházel do garáže. Pohledem jsem zkontroloval svoje auta a šel chodbou do kuchyně.

„Bello, jak si to mohla chudákovi Mikeovi udělat, vždyť on teď na tebe bude žárlit, to je hrozný. Chudák Mikey, takhle ho trápit,“ řekl Emmett a když mě viděl, tak se rychle otočil a utekl pryč.

„No, já už půjdu za Alicí, takže čau,“ řekl Jasper a zdrhl, jak nejrychleji to dokázal. Bella se otočila a podívala se na mě.

„Ježíši Kriste, já jsem se tě lekla,“ vykřikla jsem a vyskočila a v tu chvíli jsem uslyšel kmetův smích. Hned jsem k ní přiskočil a objal ji.

„Promiň, nechtěl jsem tě vystrašit,“ šeptl jsem a políbil ji do vlasů, když mě objala. Vzal jsem ji do náruče a odnesl jsem ji do jejího pokoje. Položil jsem jí na postel a ona se na mě zvláštně podívala.

Bellin pohled:

Podívala jsem se na něj a napadlo mě se zeptat na to, co mi říkala Angela.

„Děje se něco?“ zeptal se mě a sedl si na kraj mojí postele a já se posadila.

„Mluvila jsem dneska s Angelou a chci se tě na něco zeptat,“ řekla jsem a upřeně jsem se mu podívala do očí.

„Ptej se, na cokoliv chceš, odpovím ti na všechno,“ řekl a já si pro sebe přikývla.

„Jak to bylo mezi tebou a Jessicou?“ zeptala jsem se a on ztuhnul.

Autor: Adis (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Já se o tebe postarám 26: