Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Já se o tebe postarám 30

04.01.2010 (10:00) • Adis • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 4107×

Unaveně jsem se posadila na posteli. Cítila jsem se šíleně hrozně. Takhle unavená jsem snad nikdy nebyla. Ozvalo se klepání na dveře.

„Dále,“ řekla jsem a podívala se ke dveřím. Vešla Alice.

„Všechno nejlepší k narozeninám Bello,“ řekla a usmála se na mě.

„Díky Alice, ale rozhodně se necítím na oslavence,“ řekla jsem a ona si sedla na mojí postel.

„Vypadáš hrozně, já toho Cullena zabiju,“ řekla a usmála se na mě.

„On za nic nemůže, byla jsem tu úplně sama,“ řekla jsem a ona se na mě usmála.

„To já moc dobře vím, a právě proto ho zabiju. Měl tady být s tebou, už sis na něj zvykla,“ řekla a já si zase lehla do postele a cítila jsem, jak zase usínám.

„No, jak tak koukám, tak se vrátím až za pár hodin,“ řekla a odešla z pokoje. Nevím, jak dlouho to trvalo, ale během chvilky, jsem byla zase tuhá a spala jsem.

„Vstávej!“ začal někdo křičet a já se rychlostí blesku posadila. Rychle jsem otevřela oči a podívala se na svého narušitele, nebyl to nikdo jiný než E stmivani.eu/tiny_mce/themes/advanced/langs/cs.js" type="text/javascript"> mme tt.

„Emmette!“ Zavrčela jsem na něj a on se začal smát, tak jsem zase spadla zpátky do postele.

„No, tak ségra, vstávej. Máš narozeniny,“ křičel a stáhl ze mě peřinu, v tu chvíli vběhla do pokoje máma.

„Emmette, co jsem řekla o tom, že jí nemáš budit!“ Vykřikla na něj máma a Emmett se na ní omluvně podíval.

„Promiň mami, ale proč já musím makat a ona si může vyspávat?“ zeptal se a máma ho praštila do ramene.

„Jdi zpátky a už nechci nic slyšet,“ řekla, a když Emmett procházel kolem mě, tak na mě vypláznul jazyk a pak rychle zmizel.

„No, Alice ti támhle připravila šaty, takže být tebou, tak si je vezmu. Přece víš, jaká je, když jí neposlechneš. A až je budeš mít na sobě, tak jdi za ní do pokoje, říkala, že tě ještě upraví, než to všechno začne. Máš na to všechno hodinu, protože za hodinu sem začnou chodit lidi. Prospala si skoro celý den,“ řekla máma a já na ní vyvalila oči. Rychle jsem vystřelila z postele a šla jsem hnedka ke skříni, kde jsem měla na ramínku pověšené šaty a pod nimi jsem měla na zemi postavené boty a silonky.

Došla jsem teda ke skříni, otočila jsem se, abych ještě něco řekla mámě, ale ona už byla pryč. Otevřela jsem skříň a vzala jsem si spodní prádlo a rychle jsem zapadla do koupelny. Vysprchovala jsem se a umyla jsem si hlavu. Zabalila jsem si vlasy do ručníku a oblékla si spodní prádlo a přes to si oblékla župan. Vyšla jsem z koupelny a došla zase ke skříni, kde visely šaty.

Byly to tmavě modré šaty na úzkých ramínkách, které měli zvýšený pas, který byl přímo pod ňadry. Oblékla jsem si tedy nejdřív ty silonky, pak jsem ze sebe shodila župan a oblékla si šaty, akorát jsem měla problém s tím je zapnout na zádech, ale v tu chvíli vběhla do pokoje Alice a zapnula mi je.

„Přesně, tak jak jsem si je představovala,“ řekla a prohlédla si mě, sebrala jsem ze země boty a sedla si na postel, abych si je obula.

„Až budeš, tak za mnou přijď,“ řekla a odešla z mého pokoje. Připadala jsem si, jako kdybych měla dneska svatbu. Začala jsem si tedy obouvat boty, ani jsem radši nekoukala na značku, protože mi bylo jasné, že Alice se snažila, tak jako každý rok. Byly to černé páskové boty na celkem vysokém podpatku, i když jsem je neměla ráda, tak kvůli Alici jsem se v nich už dřív naučila chodit, tak se snad nezabiju. Když už jsem si je tedy obula, tak jsem ještě došla ke skříni a otevřela dveře od ní, kde jsem vevnitř měla zrcadlo a prohlédla jsem se. Musela jsem uznat, že mi to fakt slušelo, Alice se opravdu snažila. Zavřela jsem tedy skříň a s ručníkem pořád na hlavě jsem zamířila k Alici do pokoje, zaklepala jsem, a když mě vyzvala, abych vešla, tak jsem tak udělala.

Alice stála u svého stolu, kde už byla připravená židle pro mě a na stole měla nachystané všechny šminky a různé serepetičky, které potřebovala, aby ze mě udělala člověka.

„Sedni si,“ řekla a já jí radši poslechla a sedla si na připravenou židli.

„Zavři oči,“ řekla a tak jsem tak radši udělala a ona se do mě hned pustila. Sundala mi z vlasů ručník a už jsem slyšela fén, a cítila jsem, jak mi vlasy pročesává hřebenem. Bylo to příjemné, takže jsem prostě jen tak relaxovala, až jsem měla pocit, že každou chvílí usnu. Vnímala jsem jen, jak se potom začala věnovat mému obličeji.

„Hotovo,“ řekla asi po půl hodině a já pomalu otevřela oči a hned jsem se podívala do zrcátka, které přede mě postavila. Měla jsem na očích hnědé stíny, které bezvadně ladili s mýma očima a vlasama, lehce jsem je měla podtrhnuté černou tužkou na oči a na řasách jsem měla řasenku. Rty jsem měla zvýrazněné lehce červenou rtěnkou a leskem na rty. Vlasy jsem měla vyfoukané a lehce zvlněné, takže dopadaly pod má ramena. A kratší prameny, které jsem měla normálně u obličeje, jsem měla přidělané sponkou na hlavě, aby splývaly s ostatníma. Chvilku jsem na sebe valila oči, protože to nebylo ani přehnané, ale ani toho nebylo málo, prostě tak akorát.

„Tak co si myslíš? Je to přehnaný? Mám někde něco přidat? Sakra Bello, tak už mluv,“ vyjela na mě Alice a já se na ní podívala a usmála.

„Je to skvělý,“ řekla jsem a ona si poskočila a zatleskala ručičkama. Pořádně jsem si jí prohlídla a všimla si, že už má na sobě černé šaty podobného střihu jako já a vlasy má elegantně natočené, tak jako si je vždycky dělá, když jde o nějakou událost a že je střídmě namalovaná.

„Sluší ti to,“ řekla jsem, protože jsem musela.

„Ale ne tak jako tobě,“ řekla a ještě víc se usmála. Náhle vešla do pokoje máma.

„Tak pojďte, už je čas,“ řekla a pak zase zmizela. Podívala jsem se na Alici.

„Doufám, že se ti to bude líbit,“ řekla a pak taky zmizla. Ještě jsem se na sebe podívala, nějak si přerovnala vlasy, zhluboka se nadechla a pak jsem vešla z pokoje.

Slyšela jsem ze spodního patra hovor, tak jsem zamířila chodbou ke schodům. Když jsem stála nahoře na schodech, tak se všichni otočili, podívali se na mě a začali sborově zpívat Hodně štěstí, zdraví. Úplně celá jsem zčervenala, snad až i na zadku. Pohledem jsem hledala člověka, který je pro mě nejdůležitější. Viděla jsem ho, jak v černém obleku a tmavě modré košili stojí hned v první řadě a usmívá se na mě. Když dozpívali, tak všichni začali tleskat, tak jsem položila ruku na zábradlí a sešla jsem dolů. Edward ke mně hned přišel a políbil mě na tvář.

„Všechno nejlepší, zlato,“ šeptl mi do ucha a to už hned přišla máma a objala mě. Byla taky upravená, své hnědé vlasy po ramena měla stažené do ležérního drdolu, na sobě měla krásné hnědé šaty, až na zem, které podtrhovaly její přednosti.

„Všechno nejlepší, Bellinko,“ řekla a podala mě do náručí tátovi, který mě taky objal.

„Všechno nejlepší, Bello,“ řekl a usmál se na mě. Takhle jsem prošla náručí každého z mé a Cullenovic rodiny.

Když mi takhle všichni popřáli všechno nejlepší, tak jsem si teprve všimla výzdoby a mohla si jí pořádně prohlídnout. Bylo tu všude plno váz s kyticemi bílých lilií a rudých růží. Celý obývák byl úplně vyklizený, aby se zde udělal prostor pro tu spoustu lidí. Přišlo mi jako, když je to tu větší než normálně, jako kdyby to tu snad bylo nafukovací, protože tu bylo fakt šíleně moc lidí. Nevím odkud, ale byla tu slyšet hudba. Podívala jsem se nechápavě na Edwarda, který stál mě nejblíže a pořád měl lehce položenou ruku na mých zádech. Pravděpodobně pochopil a tak se ke mně nahnul a vysvětlil mi to.

„Ještě venku před domem je prostranství,“ šeptl mi do ucha a já se na něj usmála. Na řadu přišlo, že ke mně chodili všichni a začali mi přát. Hnedka první u mě byla Angela, která měla fialové šaty antického střihu a vlasy měla stažené do culíku.

„Všechno nejlepší, Bello,“ řekla a podala mi do ruky dárek. Tak dobrá, nejspíš je i čas na dárky, tak jsem si ho od ní vzala a rozbalila ho, protože byla celá natěšená, abych to rozbalila. Bylo to CD od nějaké mě neznámé skupiny.

„Děkuju,“ řekla jsem a usmála jsem se na ní.

„Všimla jsem si, že máš velkou sbír ku a od téhle skupiny, jsem tam nic nev iděla,“ řekla a já se na ní usmála o to víc. P ak přišla na řadu Jessica, která měla žluté šaty a vlasy do culíku, když jsem rozbalila dárek od ní, tak jsem na ní nevěřícně vyvalila oči, od ní bych teda nic takového nečekala, byl to jednoduchý stříbrný náramek.

„Myslela jsem si, že bychom mohli začít od znovu. Slyšela jsem už pravdou verzi toho, co se stalo v tom baru. A chci se omluvit za to, jak jsem o všem mluvila. S Mikem jsem už skončila,“ řekla a já ji objala.

„Jess, určitě. Budu ráda,“ řekla jsem a usmála se na ní. A takhle to bylo pořád dokola. Každý mi dával dárky a já už ani nevnímala, co všechno mi dali, když už to bylo odbytý, tak si mě Edward přitáhl k sobě.

„Miluju tě,“ šeptl, když mě objal a políbil na tvář. Pevně jsem se k němu přitiskla.

„Já už chci pryč,“ šeptla jsem a on se zasmál.

„Ještě jsme neskončili, ještě dárky od rodiny,“ řekl a usmál se na mě. Pomalu jsem se otočila a podívala na svou rodinu, která tam stála a usmívala se na nás. Mezi ně jsem počítala i všechny Cullenovi.

První ke mně přišli rodiče.

„Tak Bello,“ začal táta a já je pozorně pozorovala, protože spolu drželi velkou krabici, kterou přede mě položili. Na nic jsem nečekala a rozbalila jí. Uvnitř krabice byla menší krabička, podívala jsem se na ně a Emmett se začal šíleně smát, tak jsem tedy šáhla po té menší krabičce a otevřela jí. Uvnitř byl řetízek s přívěškem ve tvaru květiny, spíš to byl takový jemný náhrdelník. Usmála jsem se na ně a oba dva jsem objala.

„Děkuju,“ řekla jsem.

Pak ke mně přišli Alice s Rose, která na sobě měla červené přiléhavé šaty, a drželi v ruce, takový menší dáreček, tak jsem ho rozbalila a vykoukla na mě poukázka na nákup oblečení od předních značek a návrhářů.

„Co jiného jsem měla čekat,“ řekla jsem a usmála se na ně. Obě jsem objala. Pak přišel Emmett s Jasperem a nesli v ruce menší krabici, kterou mi podali a pořád se u toho, tak zvláštně usmívali. Podívala jsem se na Edwarda a ten si ke mně stoupl.

„Vůbec nevím, na co myslí, oba si v hlavě totiž zpívají nějakou písničku,“ šeptl mi a Emmett s Jasperem se začali smát o to víc. Vzala jsem si tedy od nich tu krabici a otevřela jsem ji, vykouklo tam na mě velice odvážně spodní prádlo, tak jsem to zas rychle zavřela a červená jak rajče jsem se na ně podívala v tu chvíli vybuchli v ohromný smích. Podívala jsem se na Edwarda a ten se na ně šíleně mračil.

„Co tam je?“ zeptali se lidé, kteří stáli nejblíže, a já to rychle schovala do hromady dárků.

„Ale nic,“ řekla jsem a Emmett s Jasperem se pořád smáli. Přistoupili ke mně Esme s Carlislem a snažili se nějak zachránit situaci a tak mi podali dárek od nich.

„Děkuju,“ šeptla jsem směrem k nim a oni se usmáli, protože věděli moc dobře, za co jim v tu chvíli děkuju. Rozbalila jsem krabičku a otevřela jsem ji, byla tam poukázka na dvě letenky do Brazílie na moje a Edwardovo jméno. Nechápavě jsem se na ně podívala a Esme mě objala.

„Je to takové pozvání na prázdniny, na místo kde chvíli trávíme s rodinou,“ šeptla při objetí a když jsem to pochopila, tak jsem ji pevně objala.

„Děkuju,“ řekla jsem. A když mě pustila, tak jsem objala i Carlislea. No a pak už zbýval jen dárek od Edwarda, celý se tetelil štěstím a očekáváním, co řeknu na jeho dárek. Byla to krásná modrá krabička na šperky, tak jsem ji otevřela a úplně jsem vydechla nad tou krásou. Byl to náramek, který měl jeden jediný diamantový přívěšek ve tvaru srdce a uprostřed měl vsazený malý modrý diamant. S otevřenou pusou jsem se na něj podívala. Naklonil se ke mně.

„Patřil mé matce. Je to jedna z mála věcí, která mi po ní zůstala. Nechal jsem ho kvůli tobě trochu upravit,“ šeptl mi do ucha a já si ho k sobě přitáhla a políbila jsem ho. On si mě k sobě pevně přitiskl. Když už jsme se dokázali od sebe odtrhnout, tak jsem se na něj usmála. Opatrně vyndal ten náramek z krabičky a zapnul mi ho na ruku.

„Jak ti mám poděkovat?“ zeptala jsem se ho.

„Bude mi stačit, když se ti nic nestane,“ šeptl a já ho znova políbila, ale tentokrát jen krátce a velice něžně. Když jsem se otočila, tak už tam nikdo z rodiny nebyl a byli tam jen nějací cizí lidé, který jsem snad ani neznala. Podívala jsem se zase na Edwarda.

„Všichni jsou venku,“ šeptl, chytl mě za ruku a vedl mě ven. Když jsem, vyšli ven, tak tam byla spousta lidí, všichni ostatní šli za námi. Má rodina stále u velkého dortu, který byl tří patrový. Na posledním patře bylo zapáleno osmnáct svíček. Edward mě k nim dovedl.

Na dortu stálo: Všechno nejlepší, Bello!

Jen jsem se na ně usmála a podívala se na rodiče.

„Navrhla ho Alice,“ řekla máma a já se na Alici usmála a ty si jen tiše zatleskala ručičkama, protože věděla, že se mi ten dort líbí, tak jsem sfoukla svíčky a všichni mi zatleskali. Pak jsem musela ten dort naříznout a pak už si všichni brali. Sama jsem na ten dort ani neměla chuť. Spustila se pomalá hudba a Edward mě chytnul za ruku a vytáhl mě na provizorní parket, kde už tancovali moje a jeho rodiče.

„Smím prosit?“ zeptal se a já s úsměvem přikývla.

„Upozorňuju tě, že jsem dnešní mládež, takže ode mě nějaký valčík nečekej,“ řekla jsem a on si mě k sobě přitáhl a dal se do tance. Skvěle vedl, takže jsem i ten valčík zvládla. Pak jsem tancovala s tátou, Carlislem, Jasperem a nakonec s Emmettem.

„Sestřičko, ty už jsi plnoletá, co?“ řekl a já se na něj podívala, vůbec jsem nevěděla, kam tím míří.

„Takže to znamená, že už s Éďou můžeš spát a dokonce si ho i vzít co? Toto vypadá, že se ti ten modýlek bude hodit,“ řekl a já ho rukou praštila do ramene.

„No, tak…“ Řekl a já se na něj zamračila.

„Emmette, ještě pár slov a já tě zastřelím,“ upozornila jsem ho a on se na mě jen zazubil, když v tom mu někdo poklepal na rameno. Byl to Mike Newton. Musím uznat, že v obleku vypadal docela dobře.

„Smím prosit?“ zeptal se a Emmett ho ke mně pustil, takže jsem s ním musela tancovat. Všichni se na nás dívali, takže si nemohl nic dovolit. Pevně mě chytil za ruku a přitáhl si mě k sobě.

„Au,“ řekla jsem tiše a pohledem jsem našla Edwarda, který se zaťatými pěstmi stál kousek od nás. Začal se pohupovat do rytmu.

„Takže jseš už plnoletá co?“ zeptal se a já jen přikývla.

„Sluší ti to, ale radši bych tě viděl bez těch šatů, tak jako u Cullena,“ řekl mi tiše do ucha.

„Takhle mě nikdy neuvidíš,“ šeptla jsem já do ucha pro změnu jemu. Podíval se mi zpříma do očí.

„Ale uvidím a to hodně brzo, už se těším, jak se pode mnou budeš svíjet,“ řekl a začal mi drtit ruku.

„Au! To bolí,“ vyhrkla jsem a v tu chvíli u nás stál Edward.

„Okamžitě jí pusť,“ zavrčel a Mike se na něj otočil.

„A co budeš dělat, Cullene? Je tady moc lidí, na to aby si mě zabil,“ řekl a já trhla rukou, abych se mu vyvlíkla, ale on mi ji stiskl pevněji. V tu chvíli stiskl Edward jeho ruku a já slyšela křupnutí kosti a cítila jsem, jak Mikeův stisk okamžitě povolil. Mike jen otevřel pusu a podíval se na Edwarda, který stále držel jeho ruku.

„Edwarde,“ šeptla jsem a on se na mě otočil. Chvilku se mi díval do očí a pak se rozhlédl okolo, až moc lidí nám věnovalo pozornost, tak ho pustil a Mike se otočil a rychle zmizel pryč. Edward ke mně hnedka přistoupil, přitáhl si mě k sobě a dal se do tance.

„Jseš v pořádku?“ zeptal se a já se podívala na svou ruku, na které jsem viděla modřiny.

„Myslím si, že jen budu mít na obou rukách stejný modřiny,“ řekla jsem a zasmála se.

„Proč jsem ho k tobě vůbec pouštěl?“ vyčítal si tiše Edward a sklopil pohled k zemi. Když jsem byla, díky botám, stejně vysoká jako on, tak mi to vadilo. Lehce jsem mu pozvedla hlavu, aby se na mě podíval.

„Nic se nestalo. Prostě jen pár modřin. Edwarde, všechno je v pořádku. Pojď se bavit. Jsou to moje narozeniny a já nechci, aby si je tímhle kazil,“ řekla jsem a pohladila ho po tváři. On se trochu pousmál a políbil mě.

„Neměl jsem to nechat zajít, tak daleko,“ šeptl a já na něj zavrčela a on na mě trochu vykulil oči.

„To bylo parádní zavrčení,“ řekl a začal se smát a já s ním.

„Já už chci pryč,“ šeptla jsem a on mě políbil.

„Tak se nenápadně ztratíme,“ šeptl a za ruku mě odtáhl do domu. Když jsme byli uvnitř, tak to bylo snazší, protože nikde nebyla ani noha, vzal mě do náručí a svou přirozenou rychlostí vběhl do mého pokoje. Když jsem byla vevnitř, tak jsem si hlasitě oddychla a on se začal smát.

„To není k smíchu, vždyť to snad bylo nekonečný,“ řekla jsem a on mě položil na postel, kde jsem si sedla a natáhla se ke svým nohám, abych si sundala ty boty.

„Proč si je sundáváš?“ zeptal se a já na něj vyvalila oči.

„Ty si asi nejspíš nikdy nechodil v botech na podpatcích, co?“ zeptala jsem se a on se zasmál.

„Ne, to jsem teda fakt nechodil,“ řekl a pomohl mi ty boty sundat.

„Ani nevíš, jak mě ty boty šíleně tlačej,“ řekla jsem, když mi je sundal a byla jsem ráda, když jsem cítila aspoň nějakou úlevu.

„Tak proč je nosíš?“ zeptal se a já ho v duchu proklínala.

„Že by proto, že se to chlapům líbí?“ řekla jsem a podívala se na něj.

„Jo, v tom máš asi pravdu,“ řekl a oba jsme se začali tiše smát. Sedl si na konec postele, kde jsem měla nohy a já se na něj usmála.

„Ještě pořád mám narozeniny?“ zeptala jsem se a on s údivem přikývl.

„Nechtěl by si mi namasírovat nohy, když jsem musela celý večer chodit v těch hrozných a zlých botách,“ řekla jsem a on na mě trochu vyvalil oči, ale pak se trochu posunul na posteli a položil si mé nohy do klína a začal mi jednu nohu lehce masírovat.

„Příjemné?“ zeptal se a já s úsměvem přikývla. Prohlédla jsem si ten náramek, který jsem od něj měla na ruce a on mě s úsměvem pozoroval.

„Myslel jsem si, že se k tobě bude perfektně hodit,“ řekl a já se na něj usmála.

„Je dokonalý, přesně jako ty,“ řekla jsem a on byl náhle u mého obličeje.

„Ne, ty jseš dokonalá a jsi pro mě to nejcennější, co mám,“ šeptl a políbil mě. Svlékla jsem mu sako a začala jsem mu rozepínat košili. Když jsem byla u třetího knoflíčku, tak se ozvalo zaklepání na dveře. Hrozně rychle se narovnal a sednul si na druhou stranu postele. Podívala jsem se ke dveřím.

„Dále,“ řekla jsem a vešel můj otec.

„Isabello bylo by vhodné, kdybyste se vrátili zpátky, je to tvá oslava,“ řekl a zamračil se na nás. Isabello, mi říkal vždycky, jen když byl naštvaný anebo jsem dělala něco, co se mu nelíbilo.

„Hned tam budu, jen jsem chtěla chvilku klidu a sundat si ty boty,“ řekla jsem a on zase odešel. Podívala jsem se na Edwarda a zhluboka jsem se nadechla.

„Za hodinu by to mělo končit, tak se pokus nějak to vydržet,“ řekl a podal mi ty boty. Zase jsem si je nandala a vstala jsem z postele. Rychle ke mně přiskočil a otevřel dveře od mého pokoje.

„Zůstaneš přes noc?“ zeptala jsem se a on smutně zakroutil hlavou.

„Nemůžu kvůli tvým rodičům, ale ráno mi napiš a já hnedka přijedu a vytáhnu tě odsud pryč. Třeba k nám? Co tomu říkáš?“ zeptal se a já přikývla.

„Ale je tu jeden problém,“ řekla jsem a on se na mě nechápavě podíval.

„Mně se tu po tobě v noci stýská a nemůžu spát,“ šeptla jsem a on mě objal.

„Mně se taky špatně spí, ale až odjedou tvý rodiče, tak se všechno vrátí do normálu,“ řekl a já zvedla hlavu a políbila ho, pak jsme se vrátili zase zpátky do víru dění. Snažila jsem se být maximálně společenská a prohodit aspoň pár slov se všemi, ale to se mi nepovedlo ani zdaleka.

Byla jsem ráda, když to skončilo a já se všemi rozloučila. Poslední tu zůstali jen Cullenovi.

„Tak všechno nejlepší Bello,“ řekl Carlisle a objal mě. Potřásl si rukou s mými rodiči a to samé udělala Esme.

„Jsme moc rádi, že jste nás pozvali a bylo to tu opravdu fajn. Doufám, že příště až přijedete, tak mi zase pozveme vás,“ řekla Esme a máma jí na to něco odpovídala, ale já už to nevnímala a přitiskla jsem se k Edwardovi. Zavřela jsem oči a opřela se o jeho hruď.

„Jsi už unavená?“ zeptal se a já přikývla. Máma si toho nejspíš všimla, protože jsem jí slyšela, jak říká:

„Oslavenkyně už je asi pěkně unavená, takže je načase to už úplně rozpustit. Moc vám děkujeme za pomoc s těmi všemi přípravami,“ řekla a pak se rozloučili, tak jsem zase otevřela oči a narovnala se.

„Moc děkuju, že jste přišli,“ řekla jsem směrem k Esme a Carlisleovi.

„Bello, bylo naší povinností přijít a jsme moc rádi, že jsme tu byli,“ řekla Esme. Nakonec jsme se rozloučili a oni odjeli spolu s Jasperem a já stála před domem s Edwardem.

„Zlato, nemusela si sem chodit, jseš unavená,“ řekl a objal mě a já se k němu přitiskla.

„Musela jsem, protože představa další noci bez tebe mně tíží,“ řekla jsem a on se tiše zasmál. Políbili jsme se a on poté odjel. Vrátila jsem se zpátky do domu a rychle zalezla do svého pokoje. Sundala jsem si boty, vysvlékla jsem se ze šatů a silonek a zalezla jsem do koupelny. Vysprchovala jsem se, oblékla se do věcí na spaní a rychle jsem zalezla do postele. Hned na to jsem usnula.

Autor: Adis (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Já se o tebe postarám 30: