Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Já se o tebe postarám 38

12.01.2010 (10:00) • Adis • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4245×

Když jsem se probrala, tak jsem cítila, jak mě někdo pevně objímá. Ležela jsem v posteli. Pomalu jsem otevřela oči a podívala se kolem sebe. Byla noc, ale svítila tu lampička, tak jsem zjistila, že jsem ve svém pokoji. Rukou jsem se lehce dotkla své hlavy, ale už mě nebolela. Uvědomila jsem si, že nejsem přikrytá a že mám na sobě svoje oblečení na spaní. Lehce jsem pohladila ruku, která mě objímala kolem pasu, a cítila jsem, jak za mnou hned cuknul.

„Bello?“ zachraptěl a nadzvedl si na lokti. Otočila jsem se z boku na záda a usmála jsem se na něj. Viděla jsem na něm, že je unavený a také jsem viděla úlevu.

„Jak ti je?“ zeptal se a já se trochu pousmála.

„Už je mi líp. Hlava mě nebolí. Jak dlouho jsem spala?“ zeptala jsem se ho a on šáhnul pod polštář a podíval se na telefon.

„Skoro dva dny. Je čtvrtek a je deset hodin večer,“ řekl a zase zastrčil telefon pod polštář a přitom byl nahnutým kousek ode mě. Zvedla jsem ruku a položila mu jí na zátylek. V tu chvíli se úplně zasekl a podíval se mi dlouze do očí.

„Děkuju,“ šeptla jsem a on se trochu pousmál.

„Pro tebe bych udělal cokoliv,“ šeptl a já se snažila si ho k sobě přitáhnout.

„Jseš si jistá?“ zeptal se a já věděla, k čemu naráží.

„Nevím, ničím si nejsem jistá, kromě toho, že chci, aby si mě políbil,“ šeptla jsem a on se ke mně sehnul a lehce mě políbil a hned na to se začal odtahovat. Věděla jsem, že mi to nestačí, tak jsem ho chytla i druhou rukou a pevně jsem se k němu přitiskla a políbila jsem ho znovu, když mi rukou objel bok, tak jsem do něj strčila a on to pochopil a hnedka ze mě slezl a rovnou vstal i z postele.

„Promiň,“ šeptla jsem, přitáhla jsem si nohy na břicho a objala jsem si je rukama. On se rychle přesunul a klekl si na zem u mé hlavy.

„Bells, nechtěl jsem ti nějak ublížit,“ řekl a opatrně ke mně natáhl ruku.

„Já vím, já prostě… Jen se mi vybavila vzpomínka z toho bytu,“ šeptla jsem a on mi pohladil po vlasech.

„Bello, kdyby ti cokoliv bylo nepříjemné, tak mě hned zastav, ano?“ zeptal se mě šeptem a já přikývla.

„Můžeš mě prosím obejmout a nepouštět mě?“ zeptala jsem se ho a on přikývl, tak jsem se trochu posunula a on si lehl vedle mě čelem ke mně a pevně mě objal.

„Už se ti nikdy nic nestane. Přísahám,“ šeptl a já se ho pevně držela. Zavřela jsem oči a cítila jsem se skvěle v jeho náručí, veškerý strach mě opouštěl a já se cítila v bezpečí. Když jsem nemohla usnout, tak mi zakručelo v břiše.

„Mám ti dojít pro něco k jídlu?“ zeptal se mě tiše a já se ho pomalu pustila.

„Ne, dojdu se vysprchovat a pak si dojdu pro něco k jídlu,“ řekla jsem a posadila jsem se na posteli.

„Počkáš tu na mě?“ zeptala jsem se ho a otočila se směrem k němu.

„Jo počkám,“ odpověděl a usmál se na mě. Vstala jsem tedy z postele a došla jsem ke skříni, ze které jsem si vytáhla nějaké oblečení a pak jsem zalezla do koupelny. Pomalu jsem se vysvlékla a zalezla jsem pod sprchu, která byla hrozně příjemná. Ale musela jsem vylézt, protože na mě čekal Edward a já cítila, že mám hlad.

Oblékla jsem se do volných černých tepláků, tmavě modrého tílka a černé mikiny. Na svých vlasech jsem viděla, že mi tam nějaké chybí, normálně bych si toho nevšimla, ale viděla jsem to. Vzala jsem tedy gumičku a vlasy jsem si stáhla do culíku. Vylezla jsem z koupelny a Edward na mě čekal na posteli.

„Můžeme?“ zeptal se a já k němu došla a natáhla jsem k němu ruku. On se jí chytil a vstal. Propletli jsme si prsty a vyšli jsme z pokoje. Lidskou rychlostí jsme scházeli schody a já viděla, jak na sedačce sedí Esme s Carlislem. Když nás zaslechly, tak se oba hned otočili a podívali se na nás.

„Jak je ti Bello?“ ptal se hned Carlisle a já jsem věděla, že se budou ptát.

„Je mi fajn,“ řekla jsem a usmála jsem se na něj. Esme hned začala vstávat.

„Ne, Esme já to zvládnu sama,“ řekla jsem a ona se zastavila a zase si zpátky sedla.

„Doufám, že ti nevadí naše přítomnost, jen jsem si chtěl být jistý, že budeš v pořádku a abych ti pomohl, kdyby e něco stalo,“ řekl a když jsme sešli schody, tak jsem mu odpověděla.

„Carlisle, děkuju za všechno, co jste pro mě udělali,“ řekla jsem a on s Esme ke mně hned přiskočili.

„Bello, jsi součástí naší rodiny a my se o svou rodinu staráme, ať se stane cokoliv. Kdyby si cokoliv potřebovala, tak se nám ozvi a mi pro tebe uděláme vše co je v našich silách,“ řekl a já se na něj usmála.

„No a my se už zase přesuneme k nám domů, ať tu máte trochu soukromí,“ řekl Carlisle a Esme mě ještě políbila na čelo a pak zmizeli. Podívala jsem se na Edwarda a ten se na mě usmál a šli jsme dál do kuchyně, kde si sedl na barovou židličku, a já šla k lednici. Vyndala jsem si věci, které potřebuji na míchaná vajíčka. A dala jsem se do vaření. Když jsem si je udělala, tak jsem si sedla naproti Edwardovi a on se na mě usmál, všimla jsem si, že má oči skoro úplně černé.

„Kdy jsi byl naposledy lovit?“ zeptala jsem se ho a on se na mě zamračil.

„Bello, já tě teď nemůžu tady nechat,“ šeptl a já se na něj zamračila a rychle jsem dojedla. Odnesla jsem prázdný talíř do dřezu a pak jsem k němu došla a palci jsem objela tmavé kruhy pod jeho očima.

„Měl by si jí lovit,“ šeptla jsem a on mě lehce chytil za ruce.

„Bello, opravdu tě nechci teď opustit,“ šeptl a já se k němu naklonila a lehce jsem ho políbila.

„Běž, určitě je tu Jasper a Rosalie, kdyby se něco stalo, tak se o mě určitě dokážou postarat,“ šeptla jsem a znovu jsem ho políbila.

„Dobrá, ale vrátím se, co nejdřív to půjde,“ šeptl, rychle mě políbil a pak zmizel. Zhluboka jsem se nadechla a usmála jsem se nad svýma donucovacími zbraněmi. Vstala jsem a rozhodla jsem se jít do svého pokoje. Jen co jsem se otočila, tak jsem málem dostala infarkt.

Autor: Adis (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Já se o tebe postarám 38: