Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Já se o tebe postarám 4

09.12.2009 (14:45) • Adis • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4800×

Když jsem odpoledne přijela domů, tak jsem zjistila, že Emmett je dávno doma a že Alice je nejspíš zase někde na nákupech, ale kromě toho jsem si všimla, že máme návštěvu. Před domem totiž stálo černé nablýskané BMW. Vyšla jsem z garáže a zamířila do kuchyně. Ale jakmile jsem byla v kuchyni a viděla do obýváku, tak jsem se musela zastavit. Byli tu pro mě dva úplně neznámí lidé. Nechápavě jsem se podívala na Emmetta, který ležel na sedačce před televizí.

„Emme? Co se děje?"zeptala jsem se udiveně a zamířila směrem k němu. On se opatrně posadil, jelikož měl rameno obvázané.

„Bells… eh?… tohle je Carlisle Cullen a tohle je Esme Cullenová" představil mi pro mě neznámé osoby a tak jsem si s nimi potřásla rukou.

„Bella Swanová." představila jsem se a už mi došlo, o koho se jedná.

„Edward, nám o tobě vyprávěl." začala Esme.

„Doufám, že se vám ve Forks líbí a že další vaše dny tady budou vypadat jinak, než zrovna tyhle." pokračovala.

„Já jsem moc ráda, že jsem vás poznala a doufám, že si o nás kvůli mému bratrovi nemyslíte nic zlého…“ začala jsem se nenápadně omlouvat, ale v tom mi Carlisle skočil do řeči.

„Dítě, vůbec nic se neděje, ale musíme váš už opustit, jelikož mě čeká ještě noční služba v práci. Těšilo nás a opravdu si to tu pořádně užijte. Kdybyste zase něco potřebovali, tak nám zavolejte." rozloučili se a než jsem stihla cokoliv říct, tak už byli pryč. Zničeně jsem se podívala na Emmetta a jen zakroutila hlavou.

„Vysvětlíš mi už co se to tam dneska dělo?"zeptala jsem se a zamířila do kuchyně, abych udělala něco k večeři. Emmett si stoupnul a šel za mnou do kuchyně, kde si sedl k barovému pultu.

„Ale ségra, to nic nebylo. Bolí to asi tak stejně, jako kdyby mě píchnul komár. Fakt se nic nestalo. Ale hlavně nic neříkej mámě." jen jsem prokroutila oči a začala se přehrabovat v lednici.

„Co chceš k večeři?" zeptala jsem se a už jsem na to radši nějak nereagovala.

„Já nic nechci ségra. Jdu s Rose na večeři a Alice už taky někam vypadla s Jasperem. Takže tu zůstaneš sama." řekl mi omluvně a když se před domem ozvalo troubení, tak se rozloučil a zamířil pryč. Když jsem se ocitla doma úplně sama, tak jsem si vzala jen nějaký suchý rohlík a sedla jsem si před televizi. Začala jsem přepínat programy a doufala, že nejdu něco smysluplného, na co by se dalo dívat. Když jsem narazila na nějakou romantickou komedii, tak jsem se začala dívat. Když jsem dojedla rohlík, tak jsem se na sedačku pořádně natáhla a po chvíli jsem usla.

Ráno jsem se probrala ve svém pokoji a vůbec jsem nechápala, jak jsem se tam ocitla, takže jsem si šla dát sprchu, oblékla jsem se a pak jsem zamířila do kuchyně, kde jsem se potkala s vysmátou Alicí.

„Alice, nevíš, jak jsem se ocitla u sebe v pokoji?" zeptala jsem se, jelikož jsem to opravdu nechápala a ona mi s úsměvem odpověděla.

„Když jsem přijela, tak mě Jazz doprovodil až domů a já tě našla jak spíš na sedačce, tak jsem ho požádala, ať tě odnese k tobě do pokoje." když mi to vysvětlila, tak jsem to stejně pořád nechápala. Jak je možná že jsem se neprobudila nebo, že jsem to prostě aspoň nějak nezaregistrovala… Říkala jsem si tiše pro sebe, jelikož jsem to prostě nechápala. Došla jsem k lednici a začala jsem se obsluhovat, vytáhla jsem si mléko, ze skříně jsem si vytáhla cornflaky a misku a udělala jsem si svou oblíbenou snídani. Sedla jsem si naproti Alici, která se furt, tak pousmívala, tak jsem se prostě musela zeptat.

„Alice, co se děje?" zeptala jsem se jí, když už jsem to prostě nemohla vydržet.

„Jen si prostě před očima rýsuju, jak to všechno bude vypadat. Emmett s Rose, já s Jazzem no a pak ty a Edward." odpovídala mi, koukala někam do prázdna a pořád se u toho jen usmívala. Na chvíli jsem se musela zamyslet. No budoucnost s Edwardem by mi nevadila, ale pořád musím přemýšlet nad tím, proč se ke mně chová, tak jak se chová. Možná to je u něj normální.

„Alice? Nevíš už něco náhodou o tom jejich tajemství s očima?" zeptala jsem se jako, že jen tak mimochodem. V tu chvíli, ale Alice ztuhla a obezřetně se na mě podívala.

„Alice?" zeptala jsem se obezřetně, když jsem viděla, jak se zasekla. Ona jen lehce zatřásla hlavou a usmála se na mě.

„Nevím, ale myslím si, že časem se to dozvíme. Řekla bych, že teď to prostě není důležité." a zase se na mě dál usmívala. Opravdu jsem jí teď už nechápala. Ale když jsem si uvědomila, že máme jít do školy, tak mě polila zvláštní vlna štěstí z toho, že zase uvidím Edwarda, i když tam byla i stránka obav. Když nad tím tak přemýšlím, co by tak mohl skrývat? Třetí bradavku? Když mě to napadlo, tak jsem v tu chvíli vybuchla smíchem a začala se šíleně smát. U tak nádherné osoby nemůže být žádná chyba. Teď se na mě zas divně pro změnu dívala Alice. V tu chvíli jsem si něco uvědomila.

„Nevíš, kde je Emmett?" zeptala jsem se jí. A ona se už zase usmívala, v duchu jsem si říkala, že jestli to s ní bude pořád takové, tak už mě to tady s ní asi nebude bavit. Ten blažený úsměv, už mi pomalu začínal lézt na nervy.

„Spal u Rose. Předpokládám, že měli určitě hezký večer." V tu chvíli se otevřeli dveře, kterými se vcházelo z garáže do kuchyně, a byl to Emmett, ale jak jsem to nečekala, tak jsem se tak lekla, že jsem na sebe převrhla celou misku s vločkami.

„Skvělý" zamračila jsem se na Emmetta, který div nepukl smíchy z toho, když se na mě podíval. Naštvaně jsem se sebrala od stolu a šla se zas převléknout, když jsem došla nahoru, tak jsem zjistila, že už mi moc času nezbývá. Takže jsem rychle vyhrabala, to co jsem měla nejblíže po ruce a nějak jsem neřešila, co jak se k sobě hodí. Když jsem se oblékla, tak jsem popadla tašku, klíčky od auta a zamířila do garáže. Když jsem tam došla, tak jsem zjistila že Emmettův jeep i Alicino Porsche už jsou pryč.

„Kruci" zanadávala jsem si a vyběhla do baráku a hledala klíče, abych mohla zamknout, když jsem je našla, tak jsem rychle zamkla, nasedla do auta a zjistila, že mi zbývá pět minut do začátku první hodiny. Takže jsem vytůrovala motor, jak nejvíc to šlo a vyjela jsem směr škola jak nejrychleji to mé autíčko umělo. No, uznejme, že moje autíčko na tohle bylo dobré, přeci jen Ferrari. Když jsem se tak snažila, tak jsem byla u školy pět minut po začátku hodiny. Než jsem však stihla vystoupit, tak už mi někdo otvíral dveře, což jsem nechápala, tak jsem se jen podívala kdo to je. Když jsem viděla Edwarda, tak jsem se jen usmála.

„Ahoj." pozdravila jsem ho a chytla se od něj nabízené ruky. Když jsem vystoupila z auta, tak zabouchl dveře, opřel mě o moje auto a ruce mi položil po stranách mojí hlavy. Tentokrát už jsem to nevydržela a musela se prostě zeptat.

„O co ti jde?" zeptala jsem se a on se na mě tak nádherně usmál, až se mi málem z toho podlomila kolena.

„O co tak myslíš, že by mi mohlo jít? Co myslíš?" zeptal se mě a začal se obličejem pomalu blížit k tomu mému. Začala jsem očima běhat od jeho rtů k jeho očím a nevěděla jsem na co se mám dívat víc.

„Kdybych věděla o, co ti jde, tak se tě, jen tak neptám." odpověděla jsem mu tiše, ale žádné odpovědi jsem se už nedočkala, jelikož se ke mně přitiskl a začal mě líbat. Opravdu nevím jak je to možné, ale já mu nemohla odolávat, jednu ruku jsem mu položila na zátylek, aby mi už nikam neutekl a on si přitáhl blízko mé tělo. Když už mi pomalu začal docházet dech, tak se přesunul polibky k mé čelisti, abych se mohla pořádně nadechnout, ale pak se zas věnoval mým rtům. Náhle se ve mně probudila ohromná touha po něm, nemohla jsem prostě přestat, nechtěla jsem ho pustit, chtěla jsem ho ještě blíž sobě. Nevěděla jsem, kde se to ve mně bere. Tohle jsem ještě nikdy v životě nepocítila. Ano, už jsem s někým spala, ale tohle se prostě s nikým nedalo srovnat, vždyť já ho znám tři dny a úplně po něm toužím. Co se to se mnou děje. Naprosto jsem to nechápala. Možná to bylo tím, jak moc je dokonalý. Když se ode mě odtáhl i přes veškerou tu sílu, kterou jsem si ho držela, tak stále byl dostatečně blízko, aby mi něco pošeptal do ucha.

„Ještě chvíli a už se neudržím." měla jsem chuť mu říct, ať si mě vezme teď hned a tady, ale přeci jen ve mně zůstala kapka zdravého rozumu, takže už jsem ho jen lehce políbila, sebrala si tašku z auta a zamířila s ním ruku v ruce na naší první hodinu, která už byla skoro celá v čudu. Jakmile jsme vešli do třídy, tak mi došel jeden menší problém. Moje auto parkovalo přímo před třídou angličtiny, kde jsme měli tu onu první hodinu.

„Zahráli jste nám tu pěkné divadlo. Pane Cullene, slečno Swanová, pokud budete chtít dál rozvíjet vaše sexuální praktiky, tak ať je to prosím někde jinde než před okny mé třídy." řekl nám učitel Kane a pak se zas otočil směrem k tabuli. Zbytek třídy se k tomu, ale však neměl, některé holky vypadaly, jako že po mě chtějí hned při první příležitosti hnedka skočit a pak tu byl ještě Mike Newton, ten vypadal, jako kdyby byl schopný tady Edwarda hnedka roztrhat na milion kousíčků a mě tu svléknout do naha, jen jediným pohledem. Zamířili jsme s Edwardem do poslední lavice, která byla určená jenom nám, a když jsme si sedli, tak nějak jsme nehodlali přerušit nějaký kontakt mezi námi. Jenže hold jsme museli, pan Kane, začal předčítat nějakou báseň, což znamenalo třídu plnou ticha, tak jsem vytrhla z bloku nějaký prázdný papír a hned jsem začala Edwardovi psát psaníčko.

Co to všechno má znamenat? To se na mě vždycky takhle nečekaně vrhneš? Vždyť tě skoro vůbec neznám…

Napsala jsem, posunula mu to a on mi na to hned začal psát odpověď, kterou mi hned podal. Chvilku jsem žasla nad úhledností jeho písma, ale pak jsem začala vnímat text.

Tak mě zkus poznat, co kdybychom si dnes večer někam vyrazili? Co třeba večeře a pak kino? Co tomu říkáš? A všechno co o mě budeš chtít vědět, se dozvíš. A nepřišlo mi, že by sis nějak moc stěžovala, když jsem se na tebe „vrhnul“. Měl jsem dojem, že se ti to dokonce i líbilo :)

Sama jsem se na tu poslední část nechápavě dívala. V něčem měl pravdu. Líbilo, ale přece mu to jen tak hnedka nepřiznám. Na chvilku jsem se nad tím musela zamyslet, protože jsem nevěděla, co mu mám odpovědět. Až když do mě šťouchnul loktem, což bylo celkem bolestivé, jsem mu začala odpovídat.

Dobře ten večer beru, nezní to zas tak špatně, jen to budu muset říct Alici a Emmettovi.

Začala jsem psát, ale v tu chvíli se ke mně nahnul a pošeptal mi do ucha.

„To poslední zařídím." musela jsem mírně zakroutit hlavou, abych se probrala z toho, jak mě ovanula jeho vůně a začala přemýšlet nad tím, co jsem mu chtěla odpovědět. Znovu jsem si přečetla, co napsal a pak jsem začala pokračovat.

Nestěžuju si, jen prostě takováhle normálně nejsem a nikdo si mě tak moc nevšímá, tak proč zrovna teď a proč zrovna ty…

Začala jsem uvažovat a mezitím mu podala ten papír. Když si ho přečetl, tak se na mě jen usmál a rychle ho schoval, protože se k nám blížil učitel Kane.

„Máte tam něco, pane Cullene, co byste nám potřeboval sdělit?" zeptal se ho velmi příkře, až jsem se divila nad tím, co udělal.

„Ne, díky, ale jsou věci, které si radši nechám jen pro své nejbližší." odpověděl mu s naprostým klidem, jako kdyby se vůbec nechumelilo.

„No, pane Cullene, tak vás budu muset požádat, abyste si šel stoupnout před tabuli a začal pokračovat ve čtení z mé knihy, přesně tam kde jsem přestal." podal mu knihu a čekal, až vstane. Když Edward vstal a zamířil před tabuli, tak se Kane, rozhodl, že si sedne na jeho místo, v tu chvíli se Edward otočil a sebral z lavice papírek s naší konverzací a dal si ho do kapsy.

„Co tohle mělo znamenat?" zeptal se Kane pěkně naštvaně, pravděpodobně čekal, že si to totiž přečte.

„Něco do čeho vám, vůbec nic není." odpověděl Edward s naprostým klidem.

„Já si to ale nemyslím, takže mi to hned laskavě odevzdejte."řekl a natáhl směrem k němu ruku, jenže v tu chvíli zazvonilo a jelikož se třída začala sbírat k odchodu, tak to Kane úplně vypustil a začal rychle zadávat, co bude za úkol. Edward rychle odložil jeho knihu na naší lavici, sebral svoje i moje učení, mě chytl za předloktí a táhl mě ven ze třídy.

„Musíme rychle pryč, jinak si na nás ještě vyleje zlost a budeme po škole." začal mi vysvětlovat, aniž bych se ptala, až když mě vytáhl ven z budovy, tak mě teprve pustil a podal mi mojí tašku s mými věcmi.

„Díky."řekla jsem a vzala si svoje věci. Jemně mě pohladil po tváři, ukazováčkem mi zvedl bradu a palcem přejel přes rty, poté se ke mně nahnul a lehce mě políbil.

„Tohle nebylo zas tak nečekaný, ne?" šeptl, když se na mě podíval. Já, neschopná slova, jsem jen lehce zakroutila hlavou. Na to on přikývl.

„Tak to je dobře. Uvidíme se, až večer. V sedm budu u vás před domem." řekl, políbil mě poté na tvář a odešel. Chvíli jsem jen tak stála na místě, dívala se za ním a pak se za zvoněním jsem zamířila na další hodinu a těšila se, až ho večer uvidím.

Předchozí < Shrnutí > Další 

Autor: Adis (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Já se o tebe postarám 4: