Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Já se o tebe postarám 47

21.01.2010 (10:00) • Adis • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3627×

„Dělej, vstávej!“ Začal někdo křičet, tak jsem se s trhnutím probrala. Hned na to jsem slyšela vrčení. Rychle jsem otevřela oči a začala jsem se dívat kolem sebe. Viděla jsem Edwarda u stolu s notebookem, jak se šíleně mračí a u dveří jsem viděla Emmetta, který teď zase začal couvat ze dveří. Když Emmett zase vypadl ven, tak jsem se otočila a podívala na Edwarda.

„Promiň miláčku, nějak jsem nevnímal a nevěděl jsem, že sem vpadne,“ řekl a hned ke mně přiskočil na postel. Všimla jsem si, že mám na sobě oblečení na spaní. Přitáhl si mě k sobě a já schovala obličej do jeho košile, protože se mi chtělo zase spát.

„Dneska asi nemáš náladu na to někam jít co?“ zeptal se a já cítila, jak zase usínám. Takže jsem jen zakroutila hlavou.

„Slíbili jsme Emmettovi, že tu bude mít dnes večer volno,“ šeptl a políbil mě do vlasů, ale já se k němu víc přitiskla. Ozvalo se zaklepání na dveře a někdo otevřel a vešel dovnitř.

„Slíbili jste to, potřebuju, abyste už šli. Už je skoro pět hodin,“ řekl Emmett, ale já ho moc nevnímala. Edward mu na to něco odpověděl a pak Emmett odešel. Skoro jsem už zase zabrala do spánku, když mi Edward lehce zatřásl ramenem.

„Miláčku,“ řekl a já jen nesouhlasně zamručela.

„Já vím, že se ti chce spát, ale opravdu musíme jít. Carlisle s Esme mají taky svůj večer, ale můžu sehnat na rychlo nějaký hotel,“šeptl, ale já zase prostě jen zamručela.

„Mám ti přinést kafe?“ zeptal se a já lehce přikývla. Políbil mě do vlasů a náhle byl pryč. Tak jsem se jen zahrabala pod deku a přehodila si jí přes hlavu, aby mi nesvítilo sluníčko do očí.

Asi za dvě minuty byl Edward zpátky. Začal mi z hlavy pomalu stahovat deku, když jí stáhl, tak jsem na očích necítila žádný tlak světla, tak jsem pomalu otevřela oči. Usmíval se na mě a tělem bránil sluníčko, aby na mě nesvítilo. V jedné ruce držel kafe a druhou mě pohladil po vlasech. Pomalu jsem se nadzvedla na lokti a vzala si od něj to kafe, které jsem hned začala upíjet.

„Mám sehnat nějaký ten hotel?“ zeptal se mě tiše a já pomalu přikývla.

„Jestli ti to teda nebude vadit,“ šeptla jsem a on zavrtěl hlavou.

„Musíš se vyspat. To je důležitý,“ šeptl a políbil mě na čelo. Zase jsem upila kafe a měla jsem v sobě skoro půlku hrnku.

„Jak to, že ty nejsi unavený?“ zeptala jsem se ho a on se na mě usmál.

„Stačí mi chvilka spánku, ale zase nesmím být vzhůru moc dlouho. Prostě to zvládám líp jak člověk,“ řekl a já se na něj zamračila.

„Takže jsi vlastně ve všem lepší než já,“ řekla jsem a on jednoduše přikývl. Místo toho, abych něco řekla, jsem se radši znovu napila kafe. Když jsem se teď na něj podívala, tak jsem si teprve teď všimla, že se třpytí od toho, jak na něj svítí sluníčko. Teprve teď jsem si ho pořádně prohlédla a políbila jsem ho.

„To bylo za co?“ zeptal se a já se usmála a pokrčila rameny. Vypila jsem zbytek kafe a pak jsem vylezla z postele. Už jsem cítila, že jsem se aspoň trochu probrala.

„Jdu si dát sprchu,“ řekla jsem a doufala jsem, že se mezitím aspoň trochu proberu.

„Tak já mezitím zavolám do nějakého hotelu,“řekl a já hned na to zapadla do koupelny. Vysvlékla jsem se a zalezla jsem pod sprchu. Pustila jsem si vlažnou vodu, která mě hned začala probírat. Když už jsem uznala, že jsem dostatečně probraná, tak jsem vylezla ze sprchy a klepající se zimou jsem se zabalila do županu.

Vyšla jsem z koupelny a stále jsem se třásla. On ke mně hned přiskočil a zabalil mě do deky.

„Blázínku,“ řekl a já se na něj zamračila. Nechal mě tam stát a hned přiskočil ke skříni, ze které začal vyndávat nějaké oblečení. Položil mi ho na postel, tak jsem k ní došla a shodila jsem ze sebe deku. Nějak jsem si to ani neuvědomovala, ale shodila jsem ze sebe i župan. V tu chvíli byl Edward u mě a ze zadu mě objímal.

„To mi nemůžeš dělat,“ šeptl a políbil mě na rameno. Jen jsem se o něj opřela a zavřela jsem oči.

„Promiň,“ šeptla jsem po chvíli, a když se ozvalo zaklepání na dveře, tak jsem se otočila směrem k němu a on si stoupnul přede mě. Takže mě zakrýval tělem. Chvíli na to vešel Emmett, a když viděl, jak tam stojíme, tak se praštil rukou přes oči a vycouval z pokoje.

„Rychle se obleč. Za chvíli se vrátí a bude nás zase vyhánět,“ řekl a já se hned začala oblékat. Oblékla jsem si černé spodní prádlo, které mi připravil, černé kalhoty, tmavě modrý svetr, stejný co včera a přes to lehkou bundu. Když jsem byla oblečená, tak Emmett znovu zaklepal na dveře. Ještě jsem si obula tenisky. Edward mezitím posbíral nějaké oblečení do tašky a hned na to jsme vyšli z pokoje, kde Emmett čekal za dveřmi.

„Už jdete?“ zeptal se a my jen s přikývnutím pokračovali dál. Když jsme došli do garáže, tak jsme nasedli do Edwardova Volva a vyjeli jsme pryč.

„Kam to vlastně jedeme?“ zeptala jsem se a všimla jsem si, že už zašlo sluníčko a začíná být tma.

„Jen do Seattlu, už jsem zamluvil pokoj ve Fairmontu,“ řekl a usmál se na mě. Zavrtala jsem se do sedačky a začala se dívat z okýnka. Vůbec jsem nevnímala cestu, protože jsem zavřela oči a začala jsem pomalu zase usínat.

„Bells, vstávej,“ šeptl mi do ucha a já se probrala a podívala na něj. Usmíval se na mě. Podívala jsem se z okýnka a všimla jsem si, že už stojíme před hotelem, tak jsem vystoupila. Edward předal klíčky nějakému chlapci a přes rameno si hodil tašku s naším oblečením.

„Vítejte ve Fairmontu. Jak vám mohu pomoci?“ zeptala se nás recepční a Edward si mě k sobě přitáhl ještě blíž. Opřela jsem si tedy o něj hlavu.

„Máme tady rezervaci na jméno Cullen,“ řekl a recepční se začala roztržitě dívat do počítače a pořád běhala pohledem k nám.

„Pokoj číslo 307,“ řekla recepční a podala Edwardovi do ruky kartu od pokoje. S úsměvem si od ní převzal kartu a odvedl mě k výtahům. Vyjeli jsme do třetího patra a pak jsme zamířili do našeho pokoje. Kartou otevřel pokoj a než jsem stihla udělat krok směrem do pokoje, tak mě vzal do náruče. Nechápavě jsem se podívala, ale on mě donesl do pokoje, a aniž bych si ho stihla prohlédnout, tak už jsme byli v ložnici a on mě položil do postele. Rychle mi zul boty a svlékl ze mě bundu.

„Dobrou noc, miláčku,“ šeptl, políbil mě na čelo a lehl si vedle mě do postele. Přitiskla jsem se k němu a zavřela jsem oči. Byla jsem fakt, tak unavená, že jsem skoro hned usnula.

Autor: Adis (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Já se o tebe postarám 47: