Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Já se o tebe postarám 58

07.02.2010 (17:15) • Adis • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3534×

Je to můj lev, který by se dokázal se svou zlatou hřívou za mě rvát. Je to dokonalý příklad muže a je jenom můj. Ano, hovořím o dokonalém upírovi Jasperu Haleovi.

Ležím vedle něj ve své posteli, snažím se usnout a s úsměvem vzpomínám na všechny dny, co jsme ve Forks. V tom deštivém městě ve Washingtonu, které mě přivedlo za mužem, který se mi zjevoval v představách. Jen matně si vzpomínám, na tu noc. Noc, ve které jsem měla před čtyřmi lety sen. Ten den jsem se rozhodla, že neskončím nikdy jako má matka, která každou noc probrečela, protože otec navštívil nějakou ze svých bokovek. Tehdy jsem se rozhodla, že najdu pro mě dokonalého muže, který mě bude milovat, a který mě nikdy neopustí. Byla jsem přesvědčená, že takového muže jednou najdu.

Tu noc jsem se svým přesvědčením zavřela oči a měla jsem sen. Já vím, není to nic zvláštního, každý má sny, ale já v tom cítila nějakou předzvěst do budoucnosti. Poprvé ve svém životě jsem spatřila tvář toho dokonalého muže, se kterým jsem se rozhodla strávit zbytek života. Seděli jsme spolu na bílé pohovce v prostorné místnosti nějakého domu. Zamilovaně se na mě díval a já se jím cítila naprosto pohlcená. Nic jiného pro mě v ten moment neexistovalo, jen on a já, ani víc, ani míň. Jen jsme prostě seděli a dívali se na sebe. Pamatuji si, že jsem ho viděla před očima, ale nevěděla jsem, kdo to je. Každou druhou noc se mi zdál pořád jeden a ten samý sen.

Vlastně do doby, co jsme žili ve Vancouveru. Ztrácela jsem naději, že bych ho vůbec někdy mohla poznat. Zkoušela jsem chodit s někým jiným, ale prostě to nebylo ono. Nebyl to ten můj tajemný ze snu. Poslední noc, co jsem spala ve svém pokoji ve Vancouveru, jsem si všimla jedné zvláštnosti na tom muži. Teprve v tu noc jsem si to uvědomila. Ty jeho oči byly zvláštní, byly totiž zlaté. Zvláštní nikdy jsem neviděla kontaktní čočky ve zlaté barvě. Prostě zvláštní.

Pak jsme se přestěhovali do Forks. Jen já, Emmett a Bella. S úsměvem jen vzpomínám, že Emmett měl nad námi převzít velení. Nepovedlo se mu to ani na chvíli. Ještě ten první večer, co odjeli rodiče, jsme se rozhodli navštívit nějaký nejbližší bar, kde se podle Emmetta měla nacházet celá škola. Moc jsem tomu nevěřila, ale nějakým zvláštním způsobem jsem tam chtěla jet. Něco mě tam táhlo. Byla jsem plná nadšení a očekávání a nevím, co jsem od toho původně očekávala, ale prostě jsem tam zvláštním způsobem musela jet. Jen co jsme tam dojeli, mě mé nohy táhly dovnitř. Mozek nechápal a nohy šly svým směrem. Proplétala jsem se všema těmi lidmi a zastavila se až u nějakého stolu. Podívala jsem se na osazenstvo a seděli tam dva muži. Dvě nádherné osoby. První na koho mi padl zrak, byl muž, nebo chlapec, s bronzovými vlasy, ale nejvíc mě zaujaly ty oči. Srdce se mi zastavilo a pak se rozběhlo neskutečnou rychlostí. Rychle jsem se rozhlédla okolo a pak ho uviděla. Seděl necelých dvacet centimetrů ode mě a se zaujetím mě pozoroval. Upřeně jsem se mu dívala do očí a mé srdce bilo blahem nad šťastnou chvílí tohohle setkání. Lehce jsem se na něj pousmála a on mi odpověděl blaženým úsměvem. Jen jsem sála a prostě se usmívala. Konečně jsem ho našla, jenže z mého rozjímání mě vytrhl něčí hlas.

„Můžeme ti nějak pomoc? Já jsem Edward Cullen,“ představil se ten druhý a já musela odtrhnout zrak od svého anděla a podívala se na toho narušitele.

„Alice Swanová. Těší mě. Jsem tu nová,“ představila jsem se přes hlasitou hudbu a můj krasavec se postavil a natáhl ke mně ruku.

„Jasper Hale, taky mě moc těší. Nechceš se k nám připojit?“ představil se a pak položil otázku, která byla známkou slušného chování. Přisedla jsem k nim a pak během chviličky Edward zmizel a já s tím krasavcem zůstala úplně sama.

„Odkud jste se to vlastně přistěhovali?“ zeptal se mě a já mu začala vyprávět o našem životě ve Vancouveru. Aspoň deset minut jsem pořád mluvila a mluvila. On mě se zaujetím poslouchal a celou dobu mě jen s úsměvem pozoroval. Když jsem dokončila svůj dlouhý monolog, tak on se na mě stále jen usmíval a nic neříkal.

„Asi jsem tě unudila k smrti, co?“ pokusila jsem se prolomit to ticho. Lehce zatřepal hlavou a pořád se na mě usmíval.

„Ne, kdepak, jen jsem byl okouzlen,“ řekl a natáhl se ke mně přes stůl a lehce mě políbil. Automaticky jsem si ho k sobě přitáhla blíž a mé srdce zapředlo blahem.

„Nechal si mě dlouho čekat,“ šeptla jsem mu těsně u ucha a vzdálila se. Překvapeně se na mě podíval, ale pak se usmál.

„Omlouvám se, slečno, ale měl jsem něco na práci. Odpustíte mi mou neomluvitelnou chybu?“ pronesl omluvu a já začala horlivě přikyvovat.

„Ať už se to, ale neopakuje,“ řekla jsem na oko káravě a on se jen usmál.

Na ten večer jsem si jen matně vzpomínala, ale některé části jsem prostě nemohla zapomenout. Neudivovala mě zvláštnost jeho očí, neudivoval mě chlad jeho těla, a ani mě neudivovala ta tvrdost a bledost. Tušila jsem, že na něm bude něco jiného, protože to byl můj vysněný muž. Muž, kterého se nehodlám vzdát. Ale pokračujme dál ve vzpomínání na tenhle bláznivý život ve Forks, který nás postihl. Jsme tu sice krátce, ale zažila jsem toho tady víc, než za celý svůj život ve Vancouveru a hlavně jsem tu poznala svého dokonalého anděla, ale už dost. Pokračujeme ve vzpomínání.

Pak tu byla ta osudná večeře, kdy nám Carlisle oznámil, že jsou upíři. Překvapeně jsem zůstala stát a podívala se na Jaspera. Nějak jsem tomu nedokázala ze začátku uvěřit a on prostě jen přikývl na potvrzení Carlisleových slov. Emmett se to snažil rozptýlit tím, že si určitě Carlisle dělá srandu, ale já jsem věděla, že je to pravda. Dívali jsme se s Jasperem navzájem do očí a já moc dobře věděla, že je to pravda. Ale pak se stalo něco pro mě nečekaného. Myslela jsem si, že Bella Edwarda miluje, stejně tak jako já Jaspera. Přišla ta její osudová věta, která způsobila spoustu rozruchu.

„Promiň, ale tohle já nemůžu,“ šeptla a pak vyběhla z domu. Viděla jsem Edwarda, který se posadil na schody a díval se směrem ke dveřím, kterými vyběhla Bella. Jasper bolestně zkřivil tvář a já udělala krok směrem k němu. Nevěřícně se na mě podíval. Nejistě jsem udělala další krok směrem k němu a on rychle přiskočil a pevně mě objal.

„Já neuteču,“ šeptla jsem.

Můj dokonalý upír, ten večer jsem se rozhodla, že ho neopustím. Milovala jsem ho a on miloval mě. Nevím, jestli by se mě dokázal vzdát, ale já jeho rozhodně ne. Ale dost řečí o jeho dokonalosti a o mém přesvědčení nevzdát se ho. To muselo být jasné už od začátku. Pokračujme tedy dál. Naše první milování, ani si už nepamatuju, co bylo za den, ale bylo to až potom, co jsem se dozvěděla, že je upír.

Ozvalo se zaklepání na okno od mého pokoje a já hned vyskočila z postele a běžela jsem k oknu. Šíleně jsem se těšila, až se tady objeví. Chyběl mi. Chyběl mi pokaždé, když u mě nebyl. Otevřela jsem okno a ustoupila jsem stranou, aby mohl vklouznout dovnitř. Jakmile se objevil vedle mě, tak mě pevně objal.

„Chyběla si mi prcku,“ šeptl a moc dobře věděl, že tohle oslovení naprosto nenávidím, taky jsem mu to dala najevo, jedním praštěním do ramene. Jenže účel to nesplnilo, on se prostě jen začal smát a políbil mě do vlasů.

„Dojdu se ještě vysprchovat a za chvilku jsem zpátky,“ řekla jsem mu a pak jsem si vzala ze skříně připravenou noční košilku a rychle zalezla do sprchy. Když jsem se vrátila zpátky do pokoje, tak se Jasper náhle objevil vedle mě.

„Tohle mi nemůžeš dělat?“ šeptl mi těsně u ucha a pak se hladově vrhl na mé rty a pevně si mě přitáhl k sobě.

„Ale můžu,“ odpověděla jsem mu zadýchaně, když přešel s polibky na můj krk. Na nic nečekal a zas uvěznil mé rty těmi svými, vzal mě do náruče a přenesl k posteli. Položil mě do ní a chvilku stál a díval se na mě.

„Budeš tam stát dlouho a mučit mě?“ zeptala jsem se ho tiše, a mé tělo cítilo ohromnou touhu po jeho blízkosti.

„Promiň, musel jsem si užít ten pohled,“ šeptl a rychle se zas přisál na moje rty a přesunul se ke mně na postel. Začala jsem mu hned svlékat tričko, pod vlivem mé nedočkavosti jsem ho z něj sundala během chvilky. On se začal pomalu svými rty přesouvat k mému krku a postupoval stále níž po hrudníku, kam až mu to košilka dovolila a pak se zastavil a podíval se na mě.

„Miláčku, máš tu košilku ráda?“ zeptal se mě a já se na něj usmála. Zrovna tuhle jsem měla opravdu ráda. Sice jich mám spoustu díky mé zálibě v nakupování, ale tuhle mám opravdu ráda.

„Jo mám,“ odpověděla jsem a byla jsem ráda, že se mě zeptal a bral ohledy. Vrátil se zase zpátky k mým rtům a spojil je v polibku s těmi svými. Zároveň mi přitom začal sunout košilku směrem nahoru, aby mi ji mohl sundat, jenže mně se nelíbilo, že bych měla přijít o ten jediný kousek oblečení a on by měl být v kalhotách. Rychle jsem mu tedy rozepnula knoflík a zip a začala je stahovat i s boxerkami dolů, jenže jsem moc daleko nedosáhla, takže když jsem se musela zastavit, tak jsem nedočkavě zasténala. V ten moment ze mě košilku strhl a upírskou rychlostí se vysvlékl do naha. Cítila jsem sílu jeho touhy na vnitřní straně svého stehna a už jsem to doopravdy nemohla vydržet. Chtěla jsem ho. Trochu se posunul a pomalu do mě začal vnikat.

S každým nepatrným posunutím uvnitř mě jsem se prohýbala v zádech. Jazyk lehce objel mojí bradavku a já slastně zavzdychala. Jakmile to uslyšel, tak silně přirazil a já se prohnula a tím své tělo přitiskla blíže k tomu jeho. Naše rty zas spojil v polibku a začal se ve mně pomalu pohybovat. Pevně jsem ho objala rukama kolem krku a nohama kolem jeho boků. Z jeho hrdla se vydralo tlumené zavrčení a začal silněji a rychleji přirážet. Plně jsem se začala poddávat té slasti, kterou jsem začala pociťovat. Pokoj naplňovaly naše vzdechy a sténání. Oba dva jsme dosáhli vrcholu ve stejnou chvíli a náš výkřik jsme utlumili v polibku. Velmi dlouhou chvíli jsme si užívali opojení z toho prožitého zážitku, ale já začala pomalu pociťovat únavu. Lehl si vedle mě a přitáhl si mě na hruď.

„Dobrou noc,“ šeptl mi do ucha a já se pousmála, ale v ten moment jsem si na něco vzpomněla.

„Tu košilku ti nezapomenu,“ šeptla jsem, ale pak už jsem slyšela jen jeho tichý smích, ucítila jsem, že mě přikryl dekou a hned na to jsem usnula.

Tak přesně takovéhle bylo naše první milování. To byla asi poslední světlá chvilka, která měla pro nás ve Forks být, protože pak přišel ten problém s Bellou, nějak jsem to tušila, protože noc předtím, než se Bella ztratila, jsem měla sen.

Bella ležela na posteli v nějakém jednopokojovém bytě a s ní tam byl nějaký muž. Neviděla jsem mu do obličeje. Skláněl se nad ní a mlátil jí. Slyšela jsem její vzlyky, ale nemohla jsem jí nijak pomoc. Ona prostě jen křičela o pomoc a prosila ho, aby jí neubližoval. V ten moment jsem se s trhnutím probrala a posadila se na posteli. Rychle jsem se rozhlédla kolem sebe a hledala Jaspera, sovu jedinou útěchu, ale on nikde nebyl. Rozsvítila jsem lampičku a ještě se jednou rozhlédla. Našla jsem na posteli jen papírek, který ležel vedle mě.

Šel jsem s Rosalií na lov. Doufám, že se nevzbudíš, ale kdyby náhodou, tak jsem ti tu radši nechal vzkaz.

Miluji tě J.

Musela jsem se nad tím pousmát. On mě opravdu miluje. Papírek jsem položila na stolek, zhasla a zase si zpátky lehla do postele. Dlouho jsem se přesvědčovala o tom, že se nic takového nestane. Prostě to byla jen noční můra a nic jiného s tímhle přesvědčením jsem po chvíli usnula.

Druhý den ráno jsem se rychle oblékla a rozloučila s Jasperem, protože svítilo slunce, tak musel zůstat doma. Říkal mi něco o tom, že se nejspíš zastaví v domě za Esme, ale já ho moc nevnímala. Pospíchala jsem, abych stihla Bellu. Rozhodla jsem se jí mít pár dní na očích, abych se přesvědčila, že ten sen z noci byla jen noční můra, a že se to nesplní jako vize. Jela jsem spolu s ní do školy, ale pak jsme se museli rozejít, protože jsme každá měli hodinu jinde. Všechno bylo celý den, tak jak mělo být, až nastala ta osudná chvíle, kdy jsme zjistili, že Bella s námi není, a že není ve škole. Emmett hned udělal v jídelně rozruch, jestli někdo neviděl Newtona, a když se ozvala záporná odpověď, tak mi bylo hned jasný, že je něco v nepořádku. Rychle jsme s Emmettem vyběhli ze školy a jeli domů. Jasperovi jsem telefonem vysvětlila, co se nejspíš stalo, a aby na nás doma čekali. Většina z vás už ví, co se dělo. Šíleně jsem se bála.

Když Jasper, Edward, Carlisle a Esme odjeli pro Bellu, tak jsem se zavřela u sebe v pokoji a prostě jen tiše brečela. Emmett s Rosalií se mě snažili uklidnit, ale moc to nepomáhalo. Kdybych Edwardovi, nebo Jasperovi něco řekla, tak by se to nestalo. Jestli by se jí něco stalo, tak bych si to nikdy v životě neodpustila. Bylo pro mě ohromnou úlevou, když se vrátili a jí se nic nestalo. Jen jedna rána na hlavě, ale jinak byla v naprostém pořádku. Nijak jinak jí neublížili. Ten večer jsem ležela v Jasperově objetí a on na mě vysílal vlny klidu.

„Zlato, je to v pořádku. Nic se jí nestalo a všechno je v pohodě. Edward se o ni postará a už nikdy nedovolí, aby se jí něco stalo. Všechno je a bude v pořádku,“ šeptal mi uklidňující slova a já po jeho další vlně únavy a klidu usnula. Tu noc jsem, ale měla zvláštní sen. Rodiče se rozváděli. Jejich vztah došel ke konci. Máma už to nemohla vydržet a teď už se jen přetahovali o děti. Táta chtěl do péče Emmetta a Bellu, ale máma se nás nedokázala vzdát a chtěla nás do péče všechny tři. Nechtěla se nás vzdát. Nechtěla být bez nás a chtěla mu dát sežrat všechny ty jeho úlety s tou kupou ženských. Nějak jsem ten sen přešla a nevnímala ho, ale to byla chyba.

Rodiče se tu náhle objevili a provalilo se všechno, co se stalo s Bellou, že jí unesli, že jí rozmlátili auto, prostě všechno. Táta byl udivený, že ta jeho holčička udělala takový průšvih. Ale dnes se všechno vyřešilo. Upozornila jsem opatrně mámu na to, že o tom rozvodu vím a věřím tomu, že oni to vyřeší a ještě jednou si to promyslí.

„Na co myslíš, zlato?“ vrátil mě Jasper zase do současnosti a já se otočila čelem k němu.

„Jen jsem vzpomínala na svůj život ve Forks,“ šeptla jsem a on si mě přitáhl blíž k sobě a lehce mě políbil.

„A jaký je tvůj život ve Forks?“ zeptal se mě a se zájmem mě pozoroval. Hm, jaký je můj život ve Forks?

„No, až na těch pár problémků je to tady díky tobě dokonalý,“ šeptla jsem a políbila ho. Naše rty se pohybovaly v dokonalé souhře, která pro mého dokonalého muže byla tak typická.

„Miluju tě,“ šeptla jsem a pak jsem zavřela oči.

„Taky tě miluju, špunte,“ šeptl a pak na mě pustil svou uklidňující vlnu spánku.

„Měla by si spát,“ šeptl, jenže já spát nechtěla.

„Podvádíš,“ šeptla jsem, ale pak už jsem přestala vnímat a usnula v náručí své milované osoby.

Autor: Adis (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Já se o tebe postarám 58: