Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Já se o tebe postarám 63

24.03.2010 (12:45) • Adis • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 4206×

Zkoprněle jsem stála a zaražen hleděla na ženu, která stála mezi dveřmi. Její kráse jsem se nemohla ani trochu rovnat. Teď už naprosto chápu, jak si jí Edward mohl vzít a chtít s ní strávit celou věčnost. Černé vlasy jí v neposedných vlnách dopadaly až do poloviny zad. Červené oči zářily na celou místnost a každého si pečlivě prohlíželi. Dokonalý rovný nos, pod kterým trůnily plné rudé rty, které se při pohledu na Edwarda zvlnily do krásného úsměvu, který odhalil její zářivě bílé zuby, jakmile si však všimla, že po jeho boku stojím já a on mě pevně objímá kolem pasu, tak úsměv hned zmizel a změnil se do zamyšleného šklebu, který vůbec nebyl hezký a dokonce bych i řekla, že byl výhružný. Rychle svůj pohled zas otočila směrem k Edwardovi a znovu se usmála. Na sobě měla bílé tílko bez ramínek, které pevně obepínalo její postavu, a k tomu měla tmavě modré kalhoty, které obepínali její dlouhé nohy, a dole dávaly vyniknout kozačkám na vysokém podpatku.

„Edwarde,“ vydechla a on se vedle mě trochu napjal.

„Edwarda si strč do háje. My spolu máme ještě nějaký nevyřízený účty, Sophie,“ zavrčela na ní hned Rosalie a Sophie neochotně stočila pohled směrem k Rosalii, která opravdu vypadala, jak bohyně pomsty a Emmett ji pevně objímal kolem pasu, což stejně moc nepomáhalo.

„Rosalie, já… Udělala jsem chybu…“ začala Sophie a Rosalie se začala hystericky smát.

„Chybu? Moc dobře si věděla, co děláš! Jestli se k Emmettovi přiblížíš, jen na půl metru, tak tě roztrhám na miniaturní kousky, který si budu jeden po druhém pomalu opékat na ohýnku, který si rozdělám z tvých vlasů. Je ti to jasné?“ vyjela na ni Rosalie a pevně stiskla Emmettovi ruce, které ji ze zadu objímali kolem pasu. Emmett při jejím stisku hned zkřivil tvář, ale snažil se nedat to na sobě znát.

„Rosalie, měla by sis dávat pozor, jinak svému příteli rozdrtíš ruce,“ řekla Sophie a pohrdavě se na ní zašklebila. Poté se k ní otočila zády a podívala se zase směrem na Edwarda.

„Edwarde? Jak dlouho to je, co jsme se neviděli?“ zeptala se tím nejsladším hláskem, který jste schopní si jen představit a pomalým elegantním krokem zamířila za ním.

„Řekl bych, že je to něco kolem patnácti let, ale snažil jsem se na to zapomenout, takže to nevím přesně,“ řekl a s nezájmem pokrčil rameny.

„Já si to pamatuju přesně. Pořád jsem vzpomínala na každou chvíli, kterou jsme prožili spolu. Je to přesně dvanáct let, čtyři měsíce a patnáct dní, pět hodin a 56 minut,“ řekla a byla na sebe náramně pyšná, že si to tak přesně pamatuje.

„Počítat umíš dobře,“ řekla jsem si pro sebe tiše, ale nějak jsem si neuvědomila ten upíří dokonalý sluch. Protože ona a ostatní začali hned reagovat. Ona se nakrčila a začala na mě vrčet, Edward si mě okamžitě přesunul za záda a začal na ní varovně vrčet. Jasper, který vycítil, jak se situace má, ohledně pocitů, si stoupl vedle Edwarda a Rosalie si stoupla před Alici a Emmetta.

„Sophie,“ zavrčel Edward a trochu víc se nakrčil do útočné pozice. Sophie se se sladkým úsměvem zase narovnala, ale Edward svou pozici neuvolnil.

„Ale Edwarde, jen jsem si hrála, nic víc,“ řekla ještě mnohem sladším hlasem, než jaký měla úsměv a Edward se trochu uvolnil, postavil se do vzpřímené polohy a natáhl za zády ruku směrem ke mně, jako kdyby se chtěl ujistit, že jsem v pořádku, tak jsem jí hned chytla a pevně ji stiskla.

„Moc dobře vím, že to žádné hraní nebylo,“ řekl a poklepal si ukazováčkem druhé ruky na spánek a stoupl si mě po boku.

„Sophie, nepřejeme si, aby se někomu ve městě něco stalo, a aby se na naší přítomnost upozorňovalo ještě mnohem víc, než je na ní upozorňováno,“ upozornil jí Carlisle a konečně za ní zavřel vchodové dveře. Otočila se směrem k němu a věnovala mu jeden ze svých sladkých úsměvů.

„Nechcete mi tedy radši ujasnit, proč jsem tady?“ řekla a přejela nás zase všechny pohledem a zastavila se pohledem u mě.

„Předpokládám, že důvodem toho všeho jsi ty. Jinak by se mi Edward neozval. Takže, co se stalo?“ zeptala se přímo mě, ale já nebyla schopná odpovědět. Byla jsem uvězněná jejím pohledem a nedokázala jsem se pohnout. Měla jsem pocit, jako kdyby mi měla vidět až do duše.

„Ani se nesnaž, ani já jí do hlavy nevidím a pro tebe to bude ještě větším tajemstvím než pro mě,“ zavrčel na ní Edward a já lehce potřásla hlavou, když jsem si uvědomila, co se stalo a odpoutala jsem se od jejího svazujícího pohledu.

„No jo, dobrá, dobrá, dobrá. Tak už mi ale konečně laskavě vysvětlete, co se tady děje,“ řekla a úplně stejným pohledem, kterým se dívala na mě, se podívala na Edwarda, který automaticky odvrátil hlavu, tak se Carlisle radši ujal slova a začal jí vysvětlovat naší situaci. Během jeho vysvětlování jsme se všichni přesunuli na sedačku a já si spokojeně hověla na Edwardově klíně, který mě pevně objímal kolem pasu a tisknul si mě na svou hruď.

„Takže, měli jsme tu menší problém s lidmi,“ řekl Carlisle a Sophie se na něj překvapeně podívala.

„Myslela jsem, že se živíte zvířátkama, nebo snad ne?“ zeptala se ho posměšně, ale než stihl odpovědět, tak ho předběhl Jasper.

„Samozřejmě, že se živíme zvířecí krví, ale to neznamená, že se o nás lidé nezajímají, když se vyskytujeme mezi nimi, jak moc dobře víš ze své poslední návštěvy,“ řekl a těsněji si k sobě přitáhl Alici, která stála po jeho boku a zaraženě si neustále prohlížela její oblečení od hlavy, až k patě.

„Dobrá, dobrá, jen jsem se chtěla ujistit. Přijde mi zvláštní, že ti, co se živí zvířecí krví, tak mají problém s lidmi. Nic víc, nic míň,“ řekla a zvedla ruce do obraného gesta.

„Můžu pokračovat?“ zeptal se Carlisle a ona jen tiše přikývla, tak zase pokračoval.

„Řekl jsem, že jsme tu měli menší problém s lidmi, takže jsme se jich museli zbavit. Sice nejsem rád, že jsme museli použít tenhle způsob, ale neměli jsme na výběr,“ řekl Carlisle a já z něj cítila, že ho to opravdu mrzí. Na chvíli nastala chvíle ticha, během které jsem sklopila hlavu ke svým rukám, kterýma jsme držela ty Edwardovi, který mě objímal kolem pasu.

„Takže bychom od tebe potřebovali, aby si jen pár lidem změnila vzpomínky,“ zakončil to Carlisle a ona otočila svůj pohled zase na mě.

„Myslím, že když mi Edward pomůže, tak bych mohla začít rovnou teď s tímhle bezcenným človíčkem,“ řekla a Edward začal hned vrčet a pevněji si mě přitáhl na hruď, až to začalo bolet. Tiše jsem sykla, jeho stisk povolil a na její tváři se objevil škodolibý úsměv. Tak nejen, že jsem schytala modřinu, ale ještě ke všemu mi tu nějaká úžasná a dokonalá upírka chce pozměnit mou paměť? Tak to teda ne.

„Ať tě to ani nenapadne,“ řekla jsem a ona se na mě jen samolibě usmála.

„Copak? Bojíš se, že by si snad přišla o někoho, kdo ti nepatří?“ zeptala se mě a já se vymanila z Edwardova objetí a postavila se na nohy.

„Někoho kdo mi nepatří?“ zeptala jsem se přehnaně vysokým hlasem a ona přikývla.

„Ano, o někoho, kdo má být mým manželem před všemi upírskými zákony,“ řekla naprosto klidným hlasem, ale ona tu nemá co kecat.

„Tak to prrr, ty stará babo. Kdo si myslíš, že jseš, ty nádhero? Pokud vím, tak vy jste rozvedení a ty na něj nemáš nejmenší právo, tak jako nikdo jiný, ani já. Je to svobodná osoba a ne žádná věc, kterou si můžeš přivlastnit. Nebudu se o něj s tebou přetahovat, jako o nějakou hračku. Je to jen jeho rozhodnutí s kým hodlá být a pokud vím, tak ty to nejsi, protože vy dva jste se rozvedli, tím vaším pitomým upírským zákonem, takže klidni hormon a radši se jdi zahrabat do nějakýho hrobu a vrať se, až si uvědomíš, že mu dlužíš mnohem víc, než jen jednu malou službičku o kterou tě žádá!“ vyjela jsem hlasitě na ní a ukazovala na ní přitom prstem, jenže ona se nenachala zahanbit a hned se na mě utrhla.

„Jsi jen bezcenný člověk, za chvíli umřeš, ani si toho nevšimneš. Bude to jen lusknutí prstů a šmitec. A co Edward? Ten bude mít celý zbytek věčnosti, aby mi odpustil, a pak se k sobě zase vrátíme, až nám nebudeš zaclánět. Nebude to trvat dlouho. Nemáš ani nejmenší představu o tom, jak rychle utíká lidský život. Myslíš, že tě bude milovat, až budeš stará seschlá bába a já budu ta krásná, která tu vedle něj pořád bude a bude mu dělat společnost a jen čekat na jeho odpuštění? Je to jen otázka času, než se k sobě zase vrátíme a ty jsi jen jedna malá kapitola v jeho věčném životě,“ řekla samolibě a já si uvědomovala, že má pravdu, jenže pak jsem si vzpomněla na jeden z mnoha rozhovorů, které jsem vedla s Edwardem o mé přeměně. Řekl, že až pozná, jaká ta přeměna je, tak mě nechá přeměnit, takže ať si tu ta mrcha oxiduje, jak dlouho chce, tak mě se nezbaví. V ten moment jsem se začala hlasitě smát a všichni se na mě dívali, jak na blázna.

„Čemu myslíš, že se směješ?“ vyjela na mě rozhořčeně a já se trochu uklidnila, než jsem jí odpověděla.

„Mě se jen tak nezbavíš drahá. Je to jen otázka jednoho roku, než mě Edward nechá přeměnit a ty se potom budeš moc jen zahrabat do své rakve a schovávat se tam dalších patnáct let, než Edward zavolá a požádá tě o laskavost a ty zase poslušně nepřijedeš, aby jsi mu pomohla. Sice možná jseš krásnější, než já, ale za ty roky tý tvý existence, si teda moc inteligence nepobrala, když rozdávali rozum, tak jsem tě ve frontě nikde neviděla. Kdepak si asi byla? Že by ses snažila klofnout Edwarda, který po chvíli pochopil, že si jen bezcitná mrcha, která dělá všechno za uspokojením své touhy? Nejsi snad opravdu tak blbá a nemyslela sis, že s ním strávíš celou věčnost, když ho budeš využívat? Prostě i pětiletý dítě pochopí, že člověka, o kterém tvrdíš, že ho miluješ, nemůžeš jen tak využívat. Takže klidni hormon puso, protože já jsem tvoje noční můra, které se nezbavíš po zbytek věčnosti,“ řekla jsem poslední větu s přesladkým hláskem a celou dobu jsem na ní ukazovala prstem. Čekala jsem na nějakou další uštěpačnou poznámku, kterou si pro mě ten její ptačí mozeček připravil, ale když jsem viděla její vraždící pohled, tak jsem pochopila, že jsem to přehnala, jenže to už bylo pozdě, protože se z jejího těla v ten moment stala rozmazaná šmouha.

Pardon, já si ten konec nemohla odpustit :D Doufám, že mě za něj nezabijete a že zanecháte komentář.

Nezapomeňte hlasovat na mém shrnutí o další možné povídce, která bude následovat po dokončení JSOTP.

Pravděpodobně už nás čeká jen dvanáct kapitolek, tak neotálejte a hlasujte.

Vaše Adis

Shrnutí

Autor: Adis (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Já se o tebe postarám 63: