V tomto díle se dozvíte, jak bude Edward reagovat na Bellinu nehodu. Opakuji, tady to není ten hodný Edward. Jinak děkuji Kacennnce. Ke každému dílu píšeš krásné komentáře. Dodávají mi sílu. Děkuji.
04.09.2010 (13:30) • Pegas99 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1703×
Jakmile Bellu odvezli do nemocnice a Charlie ztropil scénu, že je Bella nezodpovědná - já jen bručel, že za to nemůže. Jsem si sedl na pohovku. Měl jsem hrozné výčitky svědomí. Když si vzpomenu, jak jsem byl ráno šťastný. Teď mi přišlo, že ráno bylo před dávnou dobou. Že snad ani nebylo dneska. Do nemocnice za Bellou jsem jet nechtěl. Dívat se na to, co jsem udělal, bylo nesnesitelné. Kdybych Bellu neposlechl. Kdybych se nechtěl vytahovat.
Ne. Takhle jsem nesměl myslet. Rozhodl jsem se, že si raději přečtu noviny. Pomalu jsem vstal a šel jsem je vzít ze stolu. Z titulní strany na mě koukal titulek: Seattlem otřásá vlna vražd - Je to sériový vrah? To jsem neměl náladu číst. Noviny jsem zase položil na stůl. Měl jsem zrovna v plánu jít si zaběht jako vlk, když zazvonil telefon.
„Blackovi,“ řekl jsem.
„Jestli Belle ještě někdy něco uděláš, pse, tak ti urvu všechny čtyři nohy. Nejseš nic jinýho než plesnivej, zablešenej pes. Co si o sobě myslíš?“ ječel na mě Edward
„A co si o sobě myslíš ty? Voláš mi a pak mi nadáváš. Já tě nehodlám poslouchat. A moje číslo koukej zapomenout. Jseš jen namyšlená pijavice,“ říkal jsem. Třásl jsem se. Málem jsem se proměnil.
„Jak ty se opovažuješ mě urážet?“ řekl.
„Normálně,“ odpověděl jsem.
„Co takhle souboj? Jen ty a já,“ řekl. Z jeho hlasu bylo poznat, že si myslí, že na něj nemám. To mě dopálilo.
„Kdy a kde,“ řekl jsem.
„Dneska, v osm hodin večer. Na hranici s Kanadou. Tam jak utekla Viktorie,“ řekl.
„Budu tam,“ řekl jsem a zavěsil jsem.
Večer jsem běžel - lidské podobě, aby mi to Sam nemohl zakázat - na souboj. Chystal jsem se proměnit až těsně před soubojem. Sam dneska neměl službu, takže mi to nemohl zakázat. A než se někdo ze smečky promění a dojde pro mě, už bude po všem. Běžel jsem do kopce. Podél řeky. Pršelo a na mě padaly kapky. Cítil jsem, jak mi tečou po kůži. Začichal jsem se do deště. Voněl, ale né jako vždycky. V lidském těle mi toho hodně unikalo. Sice jsem cítil líp než ostatní lidé, ale jako vlk jsem přece jen cítil líp.
Běžel jsem hodně rychle. Jako vlk jsem ale pořád běžel rychleji. Zase jsem si pomyslel, že by byla sranda, přihlásit se někam na závody. Třeba mistrovství světa v atletice. Už jsem viděl, jak přijde kluk z La Push. Nikdo by ani nevěděl, kde to je. A pak by se šlo závodit a já bych se rozběhl a v cíli byl břív, než by se oni stačili pohnout. Rozesmál jsem se. Poslouchal jsem slabou ozvěnu. Normální člověk by ji ani neslyšel. Být vlk pro mě bylo prokletí, ale tyto okamžiky jem miloval. Šplhal jsem po nízkém útesu. Byla to pro mě hračka.
Za chvíli, která mi připadala jako věčnost, jsem se ocitl na malé mýtince. Měla vzdálený tvar trojúhelníku. Květiny tu nerostly. Bylo to tu zpustošené z našeho boje s tou rudovlasou pijavicí. Pořád v hlíně byly hluboké rýhy po našich drápech. Došel jsem do prostřed a čekal jsem, až se uráčí přijít.
Škvírou mezi stromy se najednou vynořil jeho obludný zjev. Jak já ho nenáviděl. Nedokázal jsem to ani pojmenovat. Bylo to víc než nenávist.
„Přišel jsi,“ řekl tvrdým hlasem. Ušklíbl jsem se. Chtěl jsem se na něho vrhnout. Klidně hned. Klidně jako člověk. Jen jsem mu chtěl urvat hlavu a hodit ji do ohně. Chystal jsem se, že se na něj vrhnu. Najednou se otočil směrem, který nebyl po větru.
Nebyla to past. Z jeho výrazu jsem poznal, že se blíží nebezpečí. Nejspíš slyšel nějáký zvuk moc jemný pro moje lidské uši.
„Utíkej! Na přeměnu není čas. Naši. Je jich hodně. Slyším jejich myšlenky,“ zaječel ve spěchu a rozběhl se. Najednou jsem slyšel blížící se kroky. Kroky, které byly tak rychlé, že mohly patřit jedině upírům.
Autor: Pegas99 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Jacob trochu jinak - 4. díl:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!