Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jacob trochu jinak - 5. díl

New Moon Triko ( které mám i já : D)


Jacob trochu jinak - 5. dílDalší dílek JTJ. Co se stalo Jakovi? Stačil utéct nebo ho tajemné kroky dostihly? A jak do toho zapadá smečka? A co zahořklé Leah smyje hořkou masku z tváře? Pěkné čtení.

Najednou jsem slyšel blížící se kroky. Kroky, které byly tak rychlé, že mohly patřít jedině upírům. Muselo jich být tak dvanáct. Otočil jsem se. Viděl jsem Edwardova záda, která mizela mezi stromy. Donutil jsem nohy k pohybu. Pohyboval jsem nohama jak nejrychleji jsem mohl. Kroky se rychle přibližovaly. Pociťoval jsem hluboké zoufalství. V lidském těle jsem nebyl dost rychlý. Proplétal jsem se mezi stromy, které rostly velmy blízko u sebe. Přeskakoval jsem kořeny a upadlé větve.
Přede mnou byl potůček. Chytil jsem se za větev, rozhoupal jsem se a skočil jsem. Nad potokem se ozval známý praskavý zvuk. Jako člověk jsem neměl šanci. Proměnil jsem se.
Ale to byla chyba.
Špatně jsem si vyměřil vzdálenost. Na druhém břehu mi podjely zadní tlapy. Pomalu a s hrozným křupnutím jsem spadnul do potoka. Byla to spíše řeka. Proud mě rychle unášel pryč. Nemohl jsem plavat. Usoudil jsem, že mám na dvakrát zlomenou levou zadní nohu. Potom jsem v hlavě uslyšel myšlenky.
Bolest mě ochromovala natolik, že jsem jim nerozuměl. Proud mnou házel ze strany na stranu a smýkal mnou po písčitém dně. Mlátil mnou o velké kameny a těmi drobnějšími mě řezal do kůže.
„Kluci, pomoc... Jsem někde na jihu od té mýtiny, kde jsme honili tu zrzavou pijavici... Pijavice... je jich hodně... Buďte opatrní... Čtenář myšlenek je tu někde taky..." poslal jsem jim z posledních sil. Potom jsem upadl do pokojné tmy. Tmy, která nebolela a nezarývala se hluboko do kůže. Tmy, která nelámala končetiny a neválela mnou po dně. Do přívětivé, suché tmy.

Takže tohle je smrt? Nepřišlo mi to tak hrozné, jak o tom lidé mluví. Ani to nebolelo. Bylo to osvobození od bolesti. Pomáhala mi. Ta krásná tma. Krásná tma, která nebolí. Nebolí psychicky ani fyzicky.
Náhle jsem si vzpomněl na Bellu. Na dnešní ráno. Na jiskřičky v Belliných očích. Na její sladké rty na těch mích. Na jejich souhru. Na jejich dokonalý tanec napsaný jen pro ten okamžik.
Vzpomněl jsem si na její krásné hnědé oči. Její dlohé řasy. Na krásné dlouhé vlasy. Ale hlavně na její krásnou duši. Duši, do které jsem se otiskl.
Potom jsem si vybavil smečku. Krásnou, ale zahořklou Leah. Vždy dobře naladěného Sama. Na věčně nadšeného Setha. Na Embryho věrné přátelství. Na Quilovu nadšenost pro "vlčí věc". Na rýpavého Jareda. A na věčně nabroušeného Paula.
Potom jsem si vybavil tváře Bylliho a Emily. Bylliho, mého otce. Otce, který mi byl vždy oporou. I když šlo o nadpřirozeno. Emily, která byla dobrá duše. Vždy úsměv na znetvořené tváři. A navíc uměla skvěle vařit.
Na Charlieho, který naopak vařit neuměl.
A vzpomněl jsem si dokonce i na tu smrdutou pijavici. Zachránil mi dnes večer život. To, že já jsem si ho potom sám podkopl, je věc jiná.
Uvědomil jsem si, že nechci umřít. Vší silou jsem s tou přívětivou tmou začal bojovat. Už mi byla otravná. Překážela mi. Začal jsem na ni tlačit. Jenže ona se nechtěla vzdát bez boje. Také začala tlačit vší silou. Bojoval jsem na život a na smrt. Chtěl jsem otevřít oči, jenže jsem se musel soustředit na boj s tou tmou. Neměl jsem čas otevřít oči. Znova jsem si vzpomněl na Bellu. Náhle se tma začala ztrácet.

Cítil jsem pod sebou tvrdou zem. Ležel jsem. Nic se mnou nehýbalo. Cítil jsem své chlupy. To, jak je slabý větřík cuchá. Pomalu jsem rozlepil své velké vlčí oči. Nade mnou se sklánělo několik lidských hlav. Smečka. Chtěl jsem vstát. Ucítl jsem tak ostrou bolest, že jsem nemohl dýchat. Zvrátil jsem hlavu dozadu a zplna hrdla jsem zavyl. Bylo to vytí podbarvené velkou bolestí. Trhalo uši a oči dojímalo k pláči. Já jsem se ale snažil rozdýchat tu hroznou bolest. Nebylo normální, abych mohl takhle trpět.
Normálně zle naladěná Leah se tvářila, jako by se jí chtělo plakat.
„Jaku, musíš se proměnit. Jinak ti nedokážeme pomoct," řekl Sam.
Mně bylo jasné, že takhle jednoduché to nebude. Stačilo jen pomyslet na přeměnu a spalovala mě taková hrozná bolest, že jsem znova zahlonil hlavu a zavyl jsem.
Uprostřed vytí jsem se začal měnit. Šlo to pomalu. Vytí se pomalu měnilo v bolestivý jekot. Z napůl vlčích očí se mi vykoulily dvě velké slzy.
Kluci mě chytili a nesli mě do LA Push. Leah cupitala za nimi. Podíval jsem se na ni. Měl jsem pocit, že se jí na tváři koulí slza. Zavřel jsem oči. To se mi zdálo. Znova jsem se na ni podíval. Slza byla pryč a na její tváři byl zase ten zahořklý výraz.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Jacob trochu jinak - 5. díl:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!