Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jacob trochu jinak - 7. díl

17.09.2010 (12:30) • Pegas99 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1962×

Bella Swan

Právě jsem kulhala z koupelny do svého pokoje. Od té mé nehody, kdy jsem spadla Jacobovi ze zad, uběhlo pár dní. Měla jsem zašívanou hlavu a nohu. Na čele jsem měla sedm stehů a na noze jen pět. Moje jizvy mi pořád připomínaly Jacoba. Krok, krok, krok. Bolest, bolest, bolest. Jacob, Jacob, Jacob. Připomínal se mi v pravidelných intervalech a připomínal mi tak mou zmatenost.
Jacob mi nechtěně naznačil, že se do mě otiskl. Už to bylo docela těžké na pochopení. Ale daleko víc mě mátlo to, že mě to k Jacobovi také táhlo. Také jsem ho vnímala jinak. Od té doby, co se stal vlkodlakem jsem ho vnímala míň jako bratra a víc jako objekt touhy. Bylo to matoucí. Nechtěla jsem si to přiznat, ale chtěla jsem ho. Já jsem ho měla ráda.
Ale co Edward? Najednou jsem ho vnímala jinýma očima než dřív. Jako bych ho najednou vnímala víc jako upíra. Když udělal prudký pohyb, lekla jsem se. Když se mu zablískly zuby, tak jsem začala couvat. Vnímala jsem ho jako ostatní lidé. Jako by se můj pud sebezáchovy probudil k životu.
S bolestivím syčením jsem dosedla na postel. Nechtěla jsem myslet na mé problémy. Edwarda a jeho rodinu chtěli vyvraždit. A Jacob. Byl na tom daleko hůř než já. Nevím proč, ale byl tam, když Edwarda napadli ti upíři. Spadnul do potoka a upadl do bezvědomí. Potom ho smečka probudila, ale než došli do La Push, tak do bezvědomí upadl znova. Carlisle říkal, že se tak jeho tělo brání bolesti a že se probudí až se trochu zahojí. V bezvědomí už byl den a Carlisle odhadoval - když vezmeme v potaz jeho rychlé hojení -, že by se mohl probudit do dvou dnů.
Zase mě mátlo to, že jsem si dělala větší starost o Jacoba než o celý rod Cullenů. Jasně, měla jsem je moc ráda. Byli rodina, ale jako by Jacob byl najednou víc. Jako by oni byly míň. Jako by mi na nich už vůbec v hlavě nezblylo místo. Jako by mi mé starosti ohledně otisku vyhnali obavy o ně z mé hlavy.   
„Bello, jedu se podívat za Billym, jedeš taky?" zakřičel na mě táta z přízemí. To je šance spatřit Jacoba.
„Už běžím!" zakřičela jsem zpátky a pelášila jsem v rámci svých možností. Kulhavým krokem jsem se blížila ke schodům. Na schodech jsem se pevně chytila zábradlí a kulhala jsem dolů. Charlie už čekal ve dveřích. Po cestě jsem si vzala boty a nezbytnou bundu. Tady se bez bundy nedalo přežít. Pokud nejste vlkodlak, dodala jsem v duchu.

Právě jsme jeli podél prvních domků v La Push. Já jsem nedočkavostí nadskakovala. Chtěla jsem vědět, jestli se Jacob už probral. Chtěla jsem být u toho, až se probere. Charlie si myslel, že se můj vlk vyboural na motorce... Počkat! Jak jsem ho právě v duchu nazvala?! Můj vlk? Já už normálně blázním. Musela jsem se do té hlavy bouchnou víc, než jsem myslela. Já jsem normálně praštěná. Mám mého Edwarda. Mého anděla. Tak proč Jacoba v duchu nazývám můj vlk? Jsem hloupá.
„Bello, vystupovat!" zakřičel Charlie. S nadskočením jsem se na něj podívala. Z jeho výrazu a způsobu, jákým na mě zakřičel, jsem usoudila, že mi to musel několikrát opakovat.
„Už jdu! Už běžím!" řekla jsem mu a s bolestivým syčením jsem vyndala zraněnou nohu z auta na promočenou zem, která byla plná bahna a špíny. Nevadilo mi to. I přes ostrou bolest jsem se rychle belhala k domu. Pěstí jsem zabušila na dveře a netrpělivě jsem podupávala nohou. Při každém dupnutí se mi v noze ozvala prudká bolest. Nevnímala jsem ji. Zahnala jsem ji do koutku mysli. Teď byla důležitější.

 
Billy otevřel a já jsem ho oběhla a rychle jsem rozrazila dveře do Jacobova pokoje. Ležel jako včera. Jeho obrovské tělo leželo bezvládně na posteli a koukali z něj různé hadičky, které byly připojené ke kapačce a nějákému složitě vypadajícímu přístroji. Jeho postel byla moc malá, takže mu bezvládně visely nohy. Váhavě jsem vešla dovnitř a zavřela jsem za sebou dveře. Došla jsem k jeho posteli a sedla jsem si na zem u jeho hlavy. Přes obočí měl velkou tržnou ránu. Byla zahojená jen z poloviny. Pohladila jsem ho po tváři. Měl ji na něj moc studenou. Carlisle mu včera měřil teplotu. Měl jen 39 stupňů. Quil měl 46 stupňů, takže to nebylo normální.

„Stýská se mi po tobě. Moc ráda bych si s tebou popovídala. Chtěla bych vše uvést na pravou míru. Mám tě ráda, ale cítím zmatek. Cítím, jak mě to k tobě táhne a jsem z toho zmatená. Netuším, co se stalo. Od té doby, co jsi mi řekl o otisku, je všechno tak jiné..." Po tváři se mi skutálela jedna osamocená slza. „Carlisle říkal, že se možná už nikdy neprobudíš. Že takto zůstaneš navždy. Položivý, polomrtvý. Prosím, probuď se." Stekla mi další slza.
Položila jsem si mu hlavu na rameno. Velmi opatrně, abych mu ještě víc neublížila. Aby v komatu nezůstal kvůli mně. Ale on se do něj dostal kvůli mně.
„Kdybych nejela pro Edwarda do Itálie, tak bys tam nebyl a tak bys se teď se mnou smál v garáži," řekla jsem zničeně. „Za všechno můžu já." Na složitém přístroji se linka označující život narovnala. On umíral! Hystericky jsem se rozbrečela.
„Jaku, prober se. Prosím, já tě potřebuju. Nepřežiju bez tebe. Já tě miluju! Slyšíš?! Miluju tě... Vždycky jsem tě milovala." Zhroutila jsem se mu na rameno a poddala jsem se pláči. Je po všem. A já jsem ztrácela čas s Edwardem. Opravdu jsem si to musela uvědomit tak pozdě?

 
Celá jsem se otřásala divokými vzlyky a nemohla jsem se vůbec pohnout. Ani jsem se nechtěla pohnout. Představila jsem si smečku. Jak bude vypadat, když bude jeden člen chybět? Vzpoměla jsem si na ráno před mou nehodou. Na jeho horký dech. Na jeho horké doteky. Na horké rty... Brečela jsem ještě víc. A tak jsem si to uvědomila. Otisk mě odpoutal od mého vztahu s Edwardem. Já jsem patřila k Jacobovi. Měl pravdu, patřili jsme k sobě.

„Taky tě miluju... Že ti trvalo, než ti to došlo. Vlk musí umírat, aby sis to připustila." Hlava mi vystřelila rychlostí světla. Oči se mi zalily slzami štěstí. Ležel na posteli a smál se. Náhle jsem se také začala smát.
„Chci být s tebou. Navždycky. Miluju tě. A ta odporná pijavice ať se jde zabít kam chce." Jacobovi spadla čelist. První jsem nechápala proč, ale potom mi to došlo. Já jsem právě nazvala Edwarda pijavicí?

Autor: Pegas99 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jacob trochu jinak - 7. díl: