Bella jde oznámit Edwardovi, že se s ním rozchází. Co se stane? Prosím o komentáře. Když si tenhle velkej nesmysl přečtete, tak prosím zanechte komentář. Pegas99
20.09.2010 (10:00) • Pegas99 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1708×
Jacob Black
Už dlouhou dobu jsem měl v hlavě jen tmu. Tmu a nic jiného. Teď jsem ale slyšel Bellu. Neměl jsem sílu otevřít oči, ale slyšel jsem ji.
„Stýská se mi po tobě. Moc ráda bych si s tebou popovídala. Chtěla bych vše uvést na pravou míru. Mám tě ráda, ale cítím zmatek. Cítím, jak mě to k tobě táhne a jsem z toho zmatená. Netuším, co se stalo. Od té doby, co jsi mi řekl o otisku, je všechno tak jiné...," řekla. „Carlisle říkal, že se možná už nikdy neprobudíš. Že takto zůstaneš navždy. Na půl živý, na půl mrtvý. Prosím, probuď se," poprosila zoufale. Vydral se jí z hrdla vzlyk. Chtěl jsem jí říct, jasně, jasně, že se probudím. Ale nemohl jsem najít rty.
„Kdybych nejela pro Edwarda do Itálie, tak bys tam nebyl, a tak by ses teď se mnou smál v garáži," řekla zničeně. „Za všechno můžu já."
Jak se opovažuje mluvit o tý pijavici? Uvnitř jsem se třásl. Najednou se zase objevila ta mlha. Ta tma usilující o to, aby mě zabila. Možná jsem si to i přál, nemělo cenu bojovat. Tenhle boj už jsem prohrál. Nemělo cenu žít. Bella milovala tu pijavici. Takhle se alespoň nebudu trápit. Neopětovaný otisk. Největší muka.
Slyšel jsem pípání monitoru mého života. Dařilo se mi to. Slyšel jsem i divoké vzlyky.
„Jaku, prober se. Prosím, já tě potřebuju. Nepřežiju bez tebe. Já tě miluju! Slyšíš?! Miluju tě... Vždycky jsem tě milovala."
Slyšel jsem její zoufalá slova. Zoufale je šeptala do kůže na mém rameni.
Ona mě miluje?
Má cenu žít. Ale možná už je pozdě. Musím se probrat. Její vzlyky ve mně vzbuzovaly sílu bojovat. Náhle jsem našel oči.
„Taky tě miluju... Že ti trvalo, než ti to došlo. Vlk musí umírat, aby sis to připustila."
Rychle zvedla hlavu. Podívala se mi do očí a já věděl, že už mám vyhráno. Že v životní partii jsem vyhrál hlavní cenu.
„Chci být s tebou. Navždycky. Miluju tě. A ta odporná pijavice, ať se jde zabít, kam chce." Koukal jsem na ni jako z jara. Opravdu právě řekla to, co jsem slyšel?
Bella Swan
S Jacobem jsem chodila už dva dny a právě jsem to jela říct Edwardovi. Bylo mi líto, že už neuvdím Alici a ostatní Cullenovy, ale Jacob za to rozhodně stál. Jela jsem v náklaďáčku k Edwardovi domů. Jela jsem mu to říct až dneska, protože ostatní Cullenovi byli na lovu. Zadívala jsem se na porost vedle mě a hledala jsem známou špatně viditelnou škvíru mezi stromy. Věděla jsem, že dnes tam jedu naposledy.
Po chvíli už jsem lezla z náklaďáčku. Edward byl hned u mě a zběsile mě líbal. Odstrčila jsem ho.
„Co se děje, Bello?" zeptal se zmateně. Přeci se nebudu líbat s pijavicí!
„Říkala jsi něco? Něco o pijavicích?" zeptal se zmateně. Ne, neřekla. A víš co? Nesnášim tě. A Jacob líbá líp.
„To ti nedovolím!" zakřičel.
„Co mi nedovolíš?" zeptala jsem se. Pro změnu jsem byla zmatená já.
„Nedovolím ti, aby sis začala s tím psem!" zařval. To mě dopálilo. To, jak to ví, mě nezajímalo.
„Ty mi nemáš co zakazovat! A pozdě. Já už jsem si s ním začala." Surově mě chytil za ruce a hodil si mě na záda jako pytel. Běžel se mnou hroznou rychlostí a to, že se hlavou mlátím o jeho kamená záda, ho vůbec nezajímalo. Začínala jsem se bát. Běžel se mnou pořád hlouběji a hlouběji do hustého lesa. Vyskočil, aby přeskočil řeku. Hlavou jsem se bouchla o jeho záda a padla jsem do spárů krásné tmy.
Probudila jsem se někde. Mžourala jsem. Byla tu větší tma, než jsem předpokládala. Potom jsem si představila, co se stalo. On mě raději unesl ,než aby se mě vzdal. Podívala jsem se po okolí. Vypadalo to tu jako nora vyhrabaná do země. Jako obří vlčí nora. Vlk. Jacob. Možná už ho nikdy neuvidím. Do očí se mi nahnaly slzy. Edward tu nikde nebyl. Vylezla jsem z mého koutečku a šla jsme se podívat po okolí. Ta nora musela mít někde východ.
Šla jsem už asi hodinu. Byl to dlouhý tunel z jehož konce šel čerstvý vzduch. Konečně tu začalo být trochu světlo.
Po další půl hodině jsem byla u východu. Vykoukla jsem očima. Byla jsem na mýtině poblíž řeky. Edward tu nebyl. To je moje příležitost! Rozběhla jsem se a skočila jsem do řeky. Proud mě začal unášet pryč. Boužel jsem vůbec nevěděla, kde jsem.
Autor: Pegas99 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Jacob trochu jinak - 8. díl:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!